Článek
IKEA zveřejnila kompletní přehled svých katalogů s produkty od roku 1950 do současnosti. Otevřela tím učebnici severského designu pro začátečníky, která bude Čechům a Slovákům připadat docela povědomě.
Československo totiž mělo ke švédskému nábytkářskému gigantu blíž, než by se mohlo zdát. Podle kurátorky Uměleckoprůmyslového musea v Praze Mariany Kubištové se český design s tím skandinávským potkával už od meziválečné doby. Upozorňuje na základní poznávací znamení severského přístupu k příbytkům – přírodní materiály a barevnost, jednoduché a široce přístupné tvarování a také velká dávka „útulnosti“ v interiérech.
Právě vztah českého a severského designu po druhé světové válce podle Kubištové ještě zesílil, což spojuje s působením státní instituce ÚBOK (Ústav bytové a oděvní kultury), která se snažila koordinovat a zlepšovat socialistické bydlení, zařizování i bytový design. Jejími zaměstnanci byli jak samostatní designéři, tak teoretici, kteří po celou dobu existence sledovali trendy také v západním zahraničí.
„ÚBOK od 60. let spolupracoval se švédským nábytkářským ústavem Möbelinstitutet,“ říká Kubištová. Tento ústav například vyvinul testovací systém pro nábytek Möbelfakta, který dodnes používá právě IKEA.
Jejich spolupráce se projevila třeba v přijetí tzv. skandinávské barevnosti (odstíny barev odvozené z přírody) nebo návratu k přírodním materiálům v českém designu. K výrobkům nebo katalogům IKEA se však běžný konzument v socialistickém Československu nedostal. Katalogy „odebíraly“ pouze v redakcích některých časopisů, například v časopise Domov, který přinášel jen ukázky z produkce švédského giganta.
Česko vyrábí švédský nábytek
Zajímavá je ale zejména výrobní spolupráce IKEA s podniky v socialistických zemích včetně Československa. Přestože pro severského nábytkáře československé podniky vyráběly, běžný spotřebitel se k výrobkům neměl téměř šanci dostat. Konkrétně v roce 1987 tvořily podle Kubištové socialistické země až pětinu celkové produkce švédské firmy.
„V Československu to v 70. a 80. letech byly například státní podniky Jitona Soběslav (policový a úložný nábytek) či Hikor Písek (nábytek z borovicového dřeva), těsně po roce 1989 s IKEA spolupracoval také Dřevotvar Jablonné nad Orlicí. Pokud je mi známo, české firmy vyrábějí pro IKEA dodnes,“ dodala pro Seznam Zprávy.
Některé principy, které známe i v dnešní době právě od švédského nábytkáře, používaly za socialismu i státní podniky, které se stejně jako IKEA zabývaly výrobou nábytku. Šlo například o možnost nábytkové soupravy rozložit na jednotlivé kusy nebo převézt produkt „naplocho“ a poté ho doma složit.
Možná tím nejdůležitějším byla možnost vyzkoušet si nábytek na „vlastní kůži“. Už v té době si bylo možné v prodejnách lehnout do postele nebo otevřít všechny šuplíky.
První obchod v Česku
Ten pravý a nefalšovaný „boom“ v nákupech v IKEA u nás vypukl ale až po roce 1989, respektive v roce 1991, kdy byl v obchodním domě DBK, který se nachází v Praze na Budějovické ulici, otevřen první obchod IKEA v Československu.
„S nástupem IKEA do Československa se stal dobrý design opravdu dostupným, a to nejen cenově,“ dodala Mariana Kubištová z Uměleckoprůmyslového musea.
Kromě designu totiž IKEA zabodovala i cenou. Ta je dána kvalitativním standardem, co je však možná ještě důležitější, že zákazník musí zakoupený nábytek poskládat sám doma. S tím však neměl československý člověk nejmenší problém, zkratky typu DoDo, tedy „dodělej doma“, měli Čechoslováci pod kůží a v případě švédského řetězce za to alespoň dostali pocit, že ušetří.
Tržby IKEA v Česku vzrostly za loňský finanční rok o 6,3 procenta na 10,7 miliardy Kč. Aktuálně čtyři obchodní domy IKEA navštívilo za poslední zveřejněné období více než 10,1 milionu lidí, kde nakoupili více než 61 milionů výrobků.
