Článek
Byla to ministryně práce Jana Maláčová, kdo první zveřejnil slovo rouškovné. To se stalo minulý týden.
Potom ministr Karel Havlíček oznámil, že se připravuje sedačkovné, což je ještě o něco křečovitě-žoviálnější název pro státní pomoc zájezdovým autobusovým dopravcům. To se stalo tento týden, ale je teprve pátek, takže není vyloučeno, že nějaký člen vlády vymyslí ještě něco dalšího. Vstup do klubu je podmíněn příponou -né, okolo které se otáčejí naše životy. Od začátku do konce v jejím duchu klopíme, nebo je nám vyklápěno.
Jazykové prvenství sice může politiky hřát, jenže sami určitě tuší, že aby se do slovníků, srdcí voličů a státních výdajů skutečně zapsali, muselo by se tomu říkat maláčovné a havlíčkovné. A o to si zbaběle neřekli.
Přitom jazykovědci už doložili, že v minulosti existovalo babišné, kalouskovné, klausovné a asi nejznámější julínkovné, což byly podle tehdejšího ministra pojmenované poplatky ve zdravotnictví. Ve všech případech šlo o víceméně neoficiální názvy.
Dobře na nich můžeme demonstrovat dichotomii -ného: zatímco babišné (náklady podnikatelů s EET) a julínkovné vás kasíruje, už zapomenuté kalouskovné a klausovné bylo příslibem, že někdo něco někdy dostane.
A tak nás cestou po čáře života provází vstupné nebo vlezné, jízdné, místenkovné, mýtné, cestovné, skladné, stojné, dovozné, kilometrovné a parkovné. V cíli čeká odchodné, případně odstupné.
Bolestné, odškodné, ošetřovné, opatrovné, porodné, pohřebné, služné, stravné, ošatné, nocležné, šrotovné a pastelkovné obvykle pobíráme. Nájemné, kolejné, předplatné, poštovné, hovorné (říká se to ještě?), vodné, stočné, půjčovné, startovné a na nových pracovištích a mezi spoluhráči patřičné zápisné naopak patřívá mezi výdaje. Stejně jako spropitné. A uzené.
U některých tzv. hybridních položek je těžké přesně určit, jestli se subjektivně jedná o dávku nebo o výdaj, protože mohou plynout oběma směry v závislosti na vašem společenském a profesním postavení. Jde například o a stále oblíbenější držhubné (Donald Trump vs. Stormy Daniels apod.).
Pěkný chyták číhá ve vzdělávacím procesu: školné platíte, kdežto školkovné je slevou na dani.
Z toho všeho plyne: 10 nebo 20 miliard v důchodech za rouškovné, 100 nebo 200 milionů v dopravě na sedačkovném se rozpustí jako máslo na plotně. Ani si nevšimnete. Když toho, a ještě mnohem víc, unese český jazyk, tak proč ne český státní rozpočet? To je rozhodně ustojitelné.