Článek
Seznam Zprávy získaly nové přímé svědectví o tom, za jakých okolností se kancléř prezidenta Vratislav Mynář angažoval v minulých letech v chystaném prodeji břidlicového dolu nedaleko Opavy.
Podle kancléřových vlastních slov šlo o činnost spadající do ekonomické diplomacie, avšak někdejší faktický majitel dolu nyní na jméno řekl, že pro Vratislava Mynáře byla za jeho roli zprostředkovatele připravena odměna.
„Na odměně pro kancléře jsme byli domluveni,“ řekl Seznam Zprávám v čerstvě pořízeném rozhovoru podnikatel Radim Masný, pro něhož kancléř obchod s čínskými společnostmi CEFC a později CITIC domlouval.
Výplata byla podle Masného navázána na to, že prodej dopadne úspěšně. „V prvním kole byla odměna definována v procentech, ve druhé kole byla potom dána penězi,“ vysvětluje Masný podrobnosti.
Potvrzuje tak už publikované informace. Seznam Zprávám totiž odměnu pro Mynáře už dříve potvrdily hned dva zdroje, a to s tím, že jsou případně ochotné svá tvrzení dosvědčit.
Oba zdroje se na obchodu také podílely a mluví o tom, že Mynář měl nejprve získat podíl ve společnosti, kterou by spoluvlastnili Číňané s původními majiteli dolu, v pozdějším jednání v roce 2019 potom měl dostat půl miliardy, tedy polovinu z prodejní ceny. Když se v průběhu jednání cena snižovala z jedné miliardy na 750 milionů, činila jeho odměna 230 milionů korun.
Mynář odmítá, že by o odměně vyjednával.
Nejprve však hovořil jen o tom, že se v chystané transakci angažoval jako jakýsi ekonomický emisar a že z jeho strany šlo o akt ekonomické diplomacie. Později pak přiznal, že mu byla odměna za zprostředkování nabídnuta, ale prý to odmítl.
Seznam Zprávy však dále zjistily, že k obchodu přivedl svého člověka a že to bylo právě kvůli podílu z kontraktu.
Odměnu Vratislava Mynáře za prodej dolu na břidlici měl podle svědectví dvou účastníků obchodu, s nimiž Seznam Zprávy mluvily, spravovat olomoucký podnikatel Ivan Kyselý.
Ten se zúčastnil mimo jiné schůzky, kterou loni do své kanceláře na Hradě svolal kancléř Mynář a na niž přišli zástupci čínské společnosti CITIC včetně ředitelky Xia Ren. Anebo jednání, které 18. července 2019 vedla čínská strana s prodejci dolu přímo v sídle společnosti CITIC v centru Prahy.
„Ivana Kyselého přivedl Vratislav Mynář. Jinak by v obchodu vůbec nebyl,“ řekl k tomu Seznam Zprávám jeden z lidí, kteří se obchodu účastnili.
Samotný Ivan Kyselý sice s reportérem nechce o své účasti a vůbec o celé věci mluvit, avšak Seznam Zprávy disponují informacemi, které jeho roli dokládají.
Že Ivan Kyselý byl opravdu „Mynářův muž“, totiž docela dobře dokazuje SMS korespondence mezi Vratislavem Mynářem a faktickým majitelem dolu Radimem Masným, se kterou se Seznam Zprávy měly možnost seznámit.
Třeba 3. července 2020 v 19:30 v kryptované aplikaci WhatsApp Masný Mynářovi vyčítá, že Kyselého vůbec přivedl. Kyselý se totiž postavil proti Masnému ve chvíli, kdy jednání s Číňany zkrachovala a důl nekoupila společnost CITIC, jak to domlouval Mynář, ale investiční společnost Premiot.
Masný si na Kyselého ve zmíněné zprávě Mynářovi stěžuje, že mu pohrozil trestním oznámením na jeho manželku, jež reálně vlastnila akcie dolu.
„Těžko se mi to posuzuje, nevím, co jste si s Ivanem domluvili,“ píše v odpovědi Mynář a Masný reaguje:
„U všech (dohod) jsi byl, jiné nejsou. A určitě není dobře, aby z toho byl policejní příběh, jak se snaží Ivan,“ píše Mynářovi.
„Vše je Čína, já jsem Ivana nepotřeboval. Policie se nebojím, ale svou ženu budu chránit, toť vše.“ pokračuje Masný a dále vyčítá Mynářovi, že Kyselý je jeho člověk a že ho přivedl.
„To jsem snad kvůli tomu špatný?“ reaguje Mynář, který poté, co vyšlo jeho angažmá v prodeji dolu najevo, veřejně mluví o svém někdejším společníkovi s výrazným despektem – třeba jako o „bezdomovci“, kterému pomohl, protože za ním chodil a „brečel“.
Pravdou je, že podle informací, které získaly Seznam Zprávy, neměl Ivan Kyselý původně s dolem nic společného. Objevil se až v roce 2019, tedy ve chvíli, kdy Vratislav Mynář už podruhé (poprvé to bylo v letech 2016 a 2017 se společností CEFC) zařídil vyjednávání o prodeji s čínským partnerem (nyní to byl už zmíněný CITIC, který mezitím aktivity CEFC převzal).
Kyselý byl tehdy náhle zapsán do společnosti RM Chance, která vlastnila akcie Dolu Radim.
„Pan Kyselý a já jsme nějakou formou kamarádi s panem kancléřem, takže možná se tam objevil nějak tak,“ uvedl původně Radim Masný a nyní upřesňuje: „Chtěl ho tam Vráťa, já ho vyloženě nechtěl.“
Ani Vratislav Mynář účast Ivana Kyselého nerozporuje.
„Pan Masný se s panem Kyselým velmi dobře zná. Podle mých informací už v dřívější době pan Kyselý panu Masnému půjčil peníze, léta se znali, jezdili spolu na chalupy do Karlova. Zkrátka byli spolu ekonomicky nějak aktivní, tak jsem Masnému řekl, ať Kyselému řekne o výpomoc,“ uvedl Mynář v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
To, že by pro něj měl Ivan Kyselý držet podíl z obchodu, však kancléř odmítá – stejně jako svědectví zdrojů Seznam Zpráv, že by měl odměnu za zprostředkování obchodu dostat.
Vyjádření Vratislava Mynáře k případu se však postupně vyvíjejí.
Krátce poté, co ho redakce se svými zjištěními konfrontovala, kancléř nejprve vydal prohlášení na stránkách pražského Hradu. Tvrdil, že na jeho roli není nic podivného, prý totiž plnil pokyn prezidenta a prováděl ekonomickou diplomacii.
Později ale v rozhovoru pro Seznam Zprávy popsal několik důležitých věcí. Jednak už hovořil o tom, že šlo o pomoc člověku (Radimu Masnému), se kterým se zná 25 let. A hlavně přiznal, že se o jeho provizi z případného prodeje skutečně jednalo.
„Pan Masný ode mě chtěl jakoukoliv pomoc. Jednou z těch pomocí bylo to, abych vstoupil jako akcionář. Pan Masný mi nabízel partnerství, já to ale odmítl. Myslel si, že to zvýší moji aktivitu, to se ale nestalo, já dělal vše standardně,“ uvedl Vratislav Mynář.
Je také namístě připomenout, že domlouvaný podíl pro kancléře nevyvrátil ani Radim Masný, když v rozhovoru s reportérem řekl, že nešlo o úplatek, ale jen o obchod.
„Já nevím, kdy začíná úplatek a kdy začíná obchod. Obchod je, když se my dva dohodneme, že vlastníme ten dům a že ho prodáme napůl, to je v pořádku, ne? A kdy začíná úplatek,“ odpověděl Masný na otázku, zda peníze pro kancléře nebyly ve skutečnosti úplatkem.
