Článek
„Říkalo se, že pohřební služba na místo přivezla 52 rakví,“ řekl Kříž. Mrtvých byly nakonec tři desítky, i tak ale šlo o jednu z nejtragičtějších havárií na území dnešní České republiky.
Neštěstí u Řikonína se stalo v pátek ráno 11. prosince 1970. Na viaduktu před vjezdem do stanice stál tehdy zpožděný nákladní vlak, přičemž na stejnou kolej vjela nedopatřením i samostatná lokomotiva, která se vracela do Brna. Na odpovědné hlásce Níhov totiž takzvaná hláskařka nepočkala na odhlášku nákladního vlaku z Řikonína a postavila návěstidlo na „volno“. Lokomotiva kvůli tomu do stojícího vlaku narazila, čímž způsobila vykolejení několika jeho posledních vagonů. Ty vybočily do vedlejší koleje. Po nich se ale z opačného směru přiřítil také zpožděný mezinárodní rychlík Pannonia z Vídně do Varšavy a narazil do nich. Lokomotiva expresu zůstala po střetu na kolejích, za ní připojený lehátkový vůz a jídelní vůz se ale zřítily z viaduktu. Další plně obsazené vozy zůstaly naštěstí na něm.
„Tehdy mi bylo 14 let a chodil jsem do deváté třídy. Bydleli jsme v Tišnově u nádraží. O neštěstí nám ještě v pátek dopoledne řekl náš třídní učitel. S několika kamarády jsme se domluvili, že tam po obědě vyrazíme na kolech. Byli jsme prostě zvědaví kluci,“ vzpomínal nyní čtyřiašedesátiletý Kříž.
Vybavuje si, jak na viaduktu stála lokomotiva, ze které byla čtvrtina přední části pryč. „Jako by ji někdo vyřízl. Bylo to vykrojené, taková výseč, nešlo mi tehdy do hlavy, jak je to vůbec možné, vždyť to byl kov,“ vyprávěl. Ke spadlým vozům se dostali hodně blízko, protože příslušníci tehdejší Veřejné bezpečnosti místo neštěstí ještě neměli dostatečně zabezpečené. „Pod viaduktem jsme chodili mezi rozházenými bečkami asi s pivem, které tam popadaly z toho nákladního vlaku. Na svahu byly ty dva spadlé vozy z rychlíku, jeden z nich byl vpředu asi z pětiny zmáčknutý jako harmonika. Nástupní dveře, okna, všechno,“ uvedl pamětník.
Zdravotníci podle jeho vzpomínek ale to odpoledne u viaduktu už nebyli. Na zemi ležely jen vyskládané rakve. „Z nějakého důvodu mi v hlavě utkvěla dvě čísla. Říkalo se, že tam bylo 27 mrtvých. A také se říkalo, že pohřební služba k viaduktu vezla 52 rakví a že to nestačilo. Ale to se jen povídalo,“ uvedl Kříž.
Viadukt přes údolí Libochůvky, místo nehody.
Většina z 31 obětí byla z Polska, šlo o železničáře vracející se s rodinami ze zahraničního zájezdu. Za hlavní viníky nehody byla tehdy označena hláskařka z Níhova. Potrestán byl ale i výpravčí z Řikonína, který od ní dostal varování, že poslala lokomotivu na obsazenou kolej. Mohl tak rychlík včas zastavit.
Neštěstí u Řikonína se do dějin zapsalo jako čtvrtá nejtragičtější železniční nehoda v historii českých zemí. Nejvíce obětí – 118 a stovku zraněných – si vyžádala v listopadu 1960 srážka osobního vlaku taženého parní lokomotivou s plně obsazeným motorovým vlakem u obce Stéblová na Pardubicku.
