3D tisk je teprve na startovní čáře, říká Průša. Připravuje tiskařskou farmu

Začínal před lety v garáži, dnes Josef Průša dodává 3D tiskárny do 160 zemí světa. Jeho jméno se stalo symbolem 3D tisku, on sám si připsal titul pro nejlepšího podnikatele roku a pro firmu pak cenu za nejrychleji rostoucí firmu Střední a východní Evropy. V pandemii vyvinul ochranný štít pro zdravotníky, daroval stovky 3D tiskáren do škol, aby v dětech vzbudil zájem o vědu a vyšvihl se do první stovky žebříčku nejbohatších Čechů časopisu Forbes.

Prusa Research patří mezi tři největší výrobce 3D tiskáren na světě a loni jich vyrobila sto tisíc a dosáhla rekordních tržeb 2,2 miliardy korun. Letos míří ještě výš.

„Očekáváme, že budeme mít o 10 procent větší tržby, takže to bude asi 110 tisíc tiskáren,“ říká Josef Průša. A našlápnuto je i k dalšímu růstu. 3D tisk totiž podle Josefa Průši zdaleka ještě nedosáhl svého vrcholu. „Přijde mi, že jsme teprve na startovní čáře,“ dodává.

I proto se teď společnost Prusa Research poohlíží po nových a větších prostorech v Praze, aby světu ukázala svou novinku – automatizovanou 3D farmu a v minulém týdnu koupila osmdesátiprocentní podíl v české firmě Trilab, která vyvíjí a vyrábí průmyslové 3D tiskárny.

Firmu ale brzdí nedostatek materiálů, kvůli kterému musela posunout některé své projekty – včetně očekávané automatizované farmy. A podnikatele trápí i pandemická situace.

„Každé ráno se s hrůzou dívám, kolik tisíc až desítek tisíc případů tady máme. Tím, jak se střídá vláda, je tu pár hluchých týdnů, za které v prosinci tvrdě zaplatíme,“ říká Josef Průša v rozhovoru pro SZ Byznys natočeném minulý týden.

Tisknete i díly pro automobilový průmysl, nelitujete, že neumíte tisknout i čipy?

Jsme výrobce nástrojů. Nepoužívá nás jen automobilový průmysl, ale všechny průmysly. Těší mě, že Škoda Auto má docela velkou farmu a dokonce se jim i díky tomu podařilo pozdržet zastavení výroby, protože mohli tisknout dočasné díly místo těch produkčních.

Polovodiče by se hodily. I my jsme tím totiž zasaženi. Není to tak, že bychom museli stopnout výrobu, ale máme nachystané produkty, které musíme držet v šuplíku, protože bychom je teď nebyli schopni vyrábět v tom množství, jaké potřebujeme.

Co musíte držet v šuplíku? Kde všude vás materiály omezují?

O neuveřejněných projektech nemůžeme mluvit. Nejde ale jen o polovodiče, nás se týká i hliník. Používáme slitinu, která je teď nedostupná. Naštěstí jsme docela pružní a můžeme součástky měnit. Materiál nás omezuje ve kvantitě toho, co bychom chtěli dělat, ale myslím, že se nezastavíme.

Myslíte? To nezní moc přesvědčivě…

V dnešní době je to tak, že můžete mít vše nasmlouvané, dopředu zaplacené, už se blíží termín dodání a týden předtím vám řeknou, že to bohužel nebude. Vrátí vám peníze, zaplatí smluvní pokutu a vy s tím nic neuděláte.

Na jak dlouho teď máte zásoby?

Skladové zásoby jsme docela zvětšili. Bohužel jen u těch věcí, u kterých to jde. Když mám ale 300 dodavatelů a jeden z nich nedodá, už vyrábět nemůžu.

Dnes máme skladové zásoby zhruba dvakrát větší. Jen pro představu – v „normální“ dobu jsem chtěl mít zásoby na 3 měsíce. Teď máme zásoby na 6 měsíců, ale bohužel ne u všeho.

Na Expu v Dubaji jste nově představili automatizovanou farmu, kam vás posune a proč už ji nenabízíte? I tady vás v dalším rozvoji brzdí nedostatek materiálů?

Také se toho týká ten nedostatek. Myslím si, že nejlepší produkt je ten, který řeší i váš vlastní problém. My tiskneme součástky na tiskárny, máme obrovskou farmu, na které je 600 tiskáren.

Kolem nich jsou ale potřeba lidé – my jim říkáme farmáři. Pouští tisky, sklízí tisky a toto je způsob, jak to celé zautomatizovat. Říkali jsme si, že to nebude zajímat jen nás, ale všechny potenciální zákazníky. Od té doby, co jsme to představili, už máme 70 poptávek.

Hlásí se firmy, nebo i jednotlivci?

Vidíme tu tři základní skupiny. Někteří ani nechtějí, aby to bylo automatizované – stačí jim spousta tiskáren na malém prostoru autonomně ovládaných.

Pak tu jsou univerzity, pro které je náročné starat se o tiskové farmy.

Třetí skupina jsou velké firmy, které chtějí dělat malosériovou výrobu, nebo si chtějí dělat náhradní součástky takzvaně „on demand“. Když přestanete vyrábět nějaký produkt, musíte mít zásobu náhradních dílů pro reklamace a pozáruční servis. Je vždy lepší to vytisknou až v momentě, kdy je to potřeba, než mít obrovský sklad a po deseti letech vše vyhodit.

Kdy si tedy zákazníci budou moci automatizovanou farmu koupit?

Teď jsme představili koncept a máme zhruba rok, než bychom chtěli dávat první tiskárnu ven – mimo naši firmu. Je to pro nás důležité i proto, že během té doby můžeme od zákazníků nabrat feedback a udělat změny, které třeba očekávají.

Kdy budete mít automatizovanou vaši farmu?

Doufám, že první část budeme mít třeba do tří měsíců.

Je rozvoj 3D na vrcholu nebo ten boom teprve přijde?

Přijde mi, že jsme pořád na startovní čáře.

Kam se to posune?

Vidíme, že spousta jednotlivců i firem si 3D tisk zatím oťukává. Pořídí si jednu tiskárnu, učí se s ní a když pak přijde projekt, při kterém to mohou správně využít, teprve do toho šlápnou.

I u nás jsme v minulých letech viděli, že si velká firma objednala 2–3 tiskárny, pak se dlouho nic nedělo a najednou přišla objednávka na 50 tiskáren.

Co všechno se bude tisknout?

Nejsem schopen takto předvídat. Hodně záleží na materiálech a kreativitě zákazníků.

Loni jste prodali přes 100 tisíc tiskáren – kolik to bude letos?

Očekáváme, že budeme mít o 10 procent větší tržby, takže to bude asi 110 tisíc tiskáren.

Jak dlouho se na ně teď čeká?

Záleží na modelu. Na některé 6–8 týdnů, některé jsou skladem.

Když se bude 3D tisk stále rozšiřovat, budete růst i vy? A zvládnete to stále z jednoho místa v Holešovicích?

Nám se líbí dělat vše z jednoho místa, ale hledáme nové sídlo. Tady v Holešovicích sice ještě nějakou dobu vydržíme, ale musíme hledat něco většího.

Jak velkého?

20–25 tisíc metrů. Chtěli bychom zůstat pod jednou střechou a v centru. Už máme pár věcí rozjednaných.

Budete nakupovat, nebo budete v nájmu?

To zatím nevíme. Musíme objevit vhodné místo.

Kolik máte teď zaměstnanců?

Lehce pod 700. Tím, že tady už nemáme moc prostoru, abychom mohli nabírat nové lidi, tak se nám daří vše zefektivňovat. Jsou to střídavé fáze – nějakou dobu rostete tím, že nabíráte tým a druhá fáze pak je to celé zefektivňovat.

Se sedmi sty zaměstnanci – co říkáte na aktuální pandemickou situaci v zemi?

Je to pocit zmaru. Nevím, co s tím jde teď dělat. Snažíme se, abychom tu měli co nejvíc bezpečno, snažíme se apelovat na všechny, aby se nechali naočkovat. Každé ráno se s hrůzou dívám, kolik tisíc až desítek tisíc případů tady máme. Tím, jak se střídá vláda, je tu pár hluchých týdnů, za které v prosinci tvrdě zaplatíme.