Policie tápe. Soudy rozhodly. Teď případ Bertík míří do Štrasburku

Investigativní pořad Ve stínu se vrací ke kauze Bertík. Policie dál hledá odpověď na původní podezření o možném zneužívání, zatímco soudy přijaly další rozhodnutí s přímým dopadem na život pětiletého dítěte.

Bývalý soudce Ústavního soudu Stanislav Balík přijal žádost matky malého dítěte, případ nastudoval – a k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku nedávno poslal stížnost, v níž tvrdí, že český stát mohl v kauze Bertík porušit základní práva dítěte.

„V zájmu nezletilého není, aby byl potrestán za něco, čeho se sám nedopustil. Soudy připustily, že skutkový stav zůstává neobjasněný. A přesto vytvořily režim, který se u malého dítěte může stát fakticky nevratným.“

Tak začíná jedna z klíčových pasáží stížnosti bývalého ústavního soudce. Její podstata je jednoduchá: české soudy podle Balíka připustily, že okolnosti případu zůstávají neobjasněné, přesto pro dítě vytvořily životní podmínky, které mohou mít nevratné důsledky. A přitom stát dosud neodpověděl na základní otázku, která celý případ odstartovala - proč tříleté dítě mluvilo o sexuálních praktikách s otcem, jak zachytila na videonahrávkách matka.

Co se vlastně stalo, nikdo nezjistil, ale přitom soudy rozhodly o svěření dítěte do péče otce, o potrestání matky za to, že před tím dítě opakovaně otci nepředávala, a následně matku ztrestaly za to, že otce veřejně označila za sexuálního predátora a porušila tak presumpci neviny.

Investigativní pořad Ve stínu se po osmi měsících vrací k případu, který se stal součástí debaty o tom, jak soudy v Česku v případě konfliktních sporů rodičů dokáží chránit nejlepší zájem dítěte.

„Budu si muset poradit bez znaleckého zkoumání.“

Věta, kterou nedávno pronesl předseda Okresního soudu v Benešově Pavel Vosmanský, naprosto kontrastuje s jeho promluvou, kterou končila naše podcastová série Bertík loni na podzim.

Tehdy Vosmanský v soudní síni – s vědomím našich mikrofonů a chystaného podcastu - řekl, že neví, kde je pravda, a směrem ke znesvářeným rodičům malého chlapce pronesl: „Dopracovali jste to tak daleko, že budu muset vyslechnout nezletilého – nechat ho znalecky zkoumat.“ Jednání tehdy odročil na neurčito.

Zkoumat dítě v tu dobu přitom nařídil i státní zástupce Aleš Postupa, když vracel policii případ Bertík, ve kterém vyšetřovatelé na podnět matky řadu měsíců bezvýsledně hledali odpověď na otázku, jestli bylo malé dítě zneužité.

Teď žalobce Postupa říká: „Znalců je málo. Netušil jsem, že znalecké zkoumání bude až taková komplikace. Ti oslovení buď říkají, že jsou v této věci podjatí, nebo že je znalecké zkoumání tak malého dítěte neproveditelné.“

Dodává, že policie se opravdu „snaží té věci nějak přijít na kloub, ale opravdu to není jednoduché.“

Tato věta státního zástupce je v přímém rozporu s tím, jak v posledních měsících rozhodovaly soudy: ten benešovský odsoudil matku k podmínce (za to, že na přelomu let 2024 a 2025 třikrát nepředala syna otci tak, jak měla nařízeno), ten krajský v Praze pak k veřejné omluvě a milionovému odškodnění otci (za to, že o něm veřejně mluvila jako o sexuálním predátorovi, přičemž měla ctít presumpci neviny).

Do toho další soudkyně benešovského soudu zachovává v platnosti předběžné opatření z loňského ledna, kdy je dnes pětileté dítě v jisté izolaci od mámy: Bertíka má v péči otec, s matkou se smí vídat dvě hodiny v týdnu při takzvaném asistovaném styku a jednou za dva týdny spolu můžou trávit sobotu a neděli, ale bez přespání.

Zkrátka: případ Bertík, osm měsíců po zveřejnění podcastu, dospěl do fáze, že trestní část justice nemůže „věci přijít na kloub“, zatímco opatrovnická část má jasno – a vynáší rozsudky nad matkou.

Případ Bertík se mezitím přenesl i mimo soudní síně. A ukazuje na širší problém, jak stát rozhoduje o životě dítěte ve chvíli, kdy současně připouští, že klíčové skutkové okolnosti případu není schopen objasnit, anebo ani neobjasňuje.

Případ se stal i součástí debaty o fungování české justice. V dnešní části speciální diskuze Ve stínu se k němu vyjadřují i ministr spravedlnosti Jeroným Tejc (za hnutí ANO) a senátorka opozičního klubu ODS a TOP 09 Hana Marvanová.

„Je to smutné, že soudy, respektive státní zástupce a policie nejsou schopni autoritativně říct: ‚Stalo se, nestalo se.‘ To je určitě věc, která není dobrá,“ říká ministr Tejc. A zároveň má za to, že i opatrovnické soudy musely případ prozkoumat, aby mohly rozhodnout.

V tom mu senátorka Marvanová, která jako právnička zastupuje řadu rodičů v konfliktních sporech o děti, oponuje: „Tyto soudy nevedou dokazování. Ony k tomu ani nedávají prostor. Tohle je nutné změnit. V opatrovnické justici se opravdu hodně často rozhoduje na základě dojmu: ‚Věřím, nebo nevěřím tomu tvrzení.‘ Nic se nedokazuje.“

Soudy přitom podle ní mají povinnost tvrzení o zneužívání skutečně prověřit a při rozhodování o dítěti jim věnovat odpovídající pozornost.

Debatou s ministrem a senátorkou prozatím vrcholí už více než rok a půl trvající investigace pořadu Ve stínu v této konkrétní kauze.

Nezkoumáme přitom, kdo z Bertíkových rodičů má pravdu (je otec predátor, anebo matka dítětem manipuluje?). Od začátku nás zajímá něco jiného: jak nelítostný boj rodičů dopadá na život malého dítěte a jak o něm české instituce rozhodují v situaci, v níž připouštějí, že odpověď na otázku, která celý případ odstartovala, možná nikdy nezískají.

Od zveřejnění podcastové série se případ Bertík výrazně posunul. Matka prohrála další soudní spory, jak bylo uvedeno výše, a ve veřejném prostoru se i pod vlivem těchto rozsudků objevuje dojem, že série pravomocných rozhodnutí znamená i definitivní odpověď na otázku, jak to bylo s obviněním otce z pohlavního zneužívání syna.

„Dneska je ten případ už dávno vyřešený, uzavřený. Ukázalo se, že matka si vymýšlela znásilnění, pohlavní zneužití. A je dokonce trestně stíhaná za křivé obvinění,“ uváděla koncem května v Senátu vyložené nepravdy plzeňská senátorka Daniela Kovářová, jinak též prezidentka Unie rodinných advokátů, když se projednával návrh novely občanského zákoníku.

Její výrok, naprosto odporující skutečnosti (matka není stíhaná a případ rozhodně není dávno vyřešený), potvrzuje existenci legend a manipulací, které se k tak složitému případu vážou.

Vraťme se tedy k předsedovi benešovského soudu Pavlu Vosmanskému, jehož výrokem naše podcastová série v listopadu končila.

Soudce tehdy řekl, že se bez znalosti výpovědi „nezletilého“ nehne z místa. A jednání o tom, zda matka při nepředávání syna otci mařila výkon úředního rozhodnutí, odročil na neurčito.

Teď už víme, že výpovědi dítěte, kterou by mu zprostředkovali znalci, se nedočkal. A přesto se v případu, ve kterém loni na podzim neměl jasno, rozhodl vynést verdikt.

„Budu si muset poradit bez znaleckého zkoumání,“ řekl v telefonátu letos v dubnu.

Několik dnů poté v soudní síni rozhodl: ve svém čtrnáctistránkovém rozsudku podrobně rekonstruuje celý případ, hodnotí výpovědi rodičů, svědků, lékařské zprávy i policejní spisy. Matku Bertíka nakonec uznal vinnou z přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a uložil jí trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem na rok a půl.

V odůvodnění dospěl k závěru, že její jednání – opakované nepředání syna otci - nebylo možné omluvit ani krajní nouzí, ani jiným zákonným důvodem.

V rozsudku se mimo jiné uvádí: „Nezletilý byl opakovaně konfrontován jak s policisty, tak s orgánem sociálně-právní ochrany dětí, přičemž poslední zprávy, poté co je nezletilý v péči otce již déle než rok, hovoří o tom, že chlapec řádně prospívá, nejeví známky týrání. Hovořily s ním pracovnice OSPOD, hovořili i se zaměstnanci mateřské školy, do které dochází. Přičemž tyto osoby čerpají své informace z každodenního kontaktu s nezletilým. Z toho důvodu soud nepovažuje za vhodné, aby byl nezletilý konfrontován dalším stykem s orgány veřejné moci. Soud má dostatek objektivních informací od nezávislých orgánů k závěru, že zneužívání nezletilého nebylo prokázáno.“

Pracovnice OSPOD se tak staly pro soud relevantním zdrojem, z nichž předseda soudu čerpal jistotu, jíž se policie a státní zástupce zatím nebyli schopni při svém vyšetřování dobrat.

Předseda benešovského soudu Pavel Vosmanský tedy ve svém rozsudku „neprokázal sexuální zneužívání“ a následně řešil další otázku: dopustila se matka přečinu tím, že opakovaně nerespektovala pravomocná rozhodnutí soudů a syna otci nepředávala?

Podle Vosmanského se trestuhodného přečinu dopustila, protože – jak se uvádí v rozsudku – nejednala v zájmu nezletilého, ale v zájmu svém. „Motivem přitom je snaha o pro ni příznivý výsledek opatrovnického sporu,“ uvádí Vosmanský.

Rozsudek, který padl 30. dubna, zatím není pravomocný. V červenci jej přezkoumá Krajský soud v Praze.

Úplně jinou otázku řeší soudkyně Okresního soudu Benešov Magdaléna Kerlová.

Ta letos 10. dubna nerozhodovala o trestní odpovědnosti matky ani o tom, zda se údajné zneužívání stalo. Rozhodovala o tom, jak má dnes vypadat život pětiletého chlapce.

Zamítla návrh matky na zrušení předběžného opatření, kterým byl Bertík svěřen loni v lednu do péče otce a s matkou má jen velmi omezený kontakt. „Dítě je stabilizované, otec funguje a matka nepředložila nic nového, co by změnu odůvodňovalo,“ uvedla soudkyně.

To, že malé dítě vídá mámu jen několik hodin za měsíc, a zčásti navíc pod dohledem asistenta zapisujícího pro OSPOD všechny detaily takového setkání, podle soudkyně není na závadu. Z rozsudku je patrné, že za podstatu problému soudkyně nepovažuje samotné nepředávání dítěte, ale přetrvávající přesvědčení matky, že je dítě u otce ohrožené.

„Nezletilý je v péči otce a jeho rodiny spokojený a má s otcem, jeho přítelkyní i ostatními členy rodiny velmi dobré vztahy. (…) Je pravdou, že matka v současné době respektuje rozhodnutí soudu a nezletilého otci zpět řádně předává, avšak v minulosti se svým chováním, a to nedodržováním vykonatelného rozhodnutí, dopustila opakovaně nařízení výkonu rozhodnutí odnětím nezletilého,“ stojí doslova v rozsudku samosoudkyně Kerlové.

Touto poněkud krkolomnou větou chtěla soudkyně nejspíše uvést, že matka svým minulým chováním zavinila takzvané odebrání dítěte. A zároveň tak vysvětluje i to, proč má mít dítě omezený kontakt s matkou i do budoucna.

Matce Bertíka soudkyně Kerlová v rozsudku ještě udělila radu: „Pokud matka nepřijme a nedokáže přijmout roli otce v životě nezletilého, pak by měla v tomto směru vyhledat odbornou pomoc.“

Z rozsudku plyne, že soudkyně dnes nepovažuje za rozhodující otázku, co se mohlo stát v minulosti, ale jak dítě funguje v současnosti. A současný stav podle ní neukazuje dítě v ohrožení, ale naopak dítě stabilizované v péči otce.

A toto hodnocení v současnosti evidentně převážilo potřebu definitivně vyjasnit původní podezření, které celý spor mezi otcem a matkou Bertíka odstartoval.

Teď už soudy neřeší minulost, ale současný stav.

Právě v tomto okamžiku se pohled českých soudů začíná rozcházet s argumentací bývalého soudce Ústavního soudu Stanislava Balíka, který kvůli tomu podal stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva.

Minulost - tedy zda dítě bylo, nebo nebylo zneužité a proč ve svých třech letech mluvilo o sexuálních praktikách, které nemělo znát – soudy neřeší. Tím se dál zabývá policie pod dohledem státního zástupce Aleše Postupy.

A ten, jak už víme, říká, že bez znaleckého zkoumání dítěte tomu nikdy nemusí přijít na kloub. „Potřeboval bych být muškou, která tam měsíc žije,“ říká s nadsázkou žalobce.

Znalecké zkoumání otce, které by také mohlo leccos objasnit, se zatím nekonalo proto, že otec se mu dobrovolně odmítl podvolit. A na nedobrovolné nařízení nemá policie a státní zástupce právo – pokud není otec v pozici obviněného z trestného činu. A do této pozice se jen tak nedostane, jak vyplývá z dalších slov státního zástupce Postupy.

„Obvinění někoho z tak závažného trestného činu je opravdu ohromný zásah do jeho života, s dopadem na rodinný život, společenský život, pracovní život… Musíte počítat i s tím, že se to u soudu neprokáže. Pak se dostáváme do situace, kdy obvinění zproštění obžaloby požadují náhradu škody, obrací se na ministerstvo spravedlnosti a ta škoda je jim vyplácena,“ říká státní zástupce. „To se potom samozřejmě nelibě nese v rámci naší soustavy. Sílí tlaky, aby policie, případně státní zástupci, byli hmotně odpovědní za svá rozhodnutí. Toto všechno je nutno brát v potaz.“

I tato odpověď naznačuje jisté limity při vyšetřování podobně náročných kauz.

Případ pětiletého Bertíka už dávno přestal být jen jedním z mnoha opatrovnických sporů.

Stal se součástí širší debaty o tom, jak mají české soudy rozhodovat ve chvíli, kdy jeden z rodičů tvrdí, že dítě může být obětí domácího nebo sexuálního násilí.

Právě proto dnes vznikají dva konkurenční návrhy změn občanského zákoníku.

Ministr spravedlnosti Jaromír Tejc v debatě pro Seznam Zprávy připouští, že současný systém v podobných případech naráží na své limity. „Pořád nemáme dost nástrojů na to, aby zájem dítěte vítězil,“ říká. Podle něj nad ním příliš často vítězí formalismus nebo zájmy rodičů.

Senátorka Hana Marvanová je přesvědčena, že změna musí přijít nejen ve vzdělávání soudců a dalších profesí, ale i v samotném zákoně. Podle ní mají soudy dostat jasnou povinnost tvrzení o domácím či sexuálním násilí skutečně prověřovat a nepovažovat je jen za běžnou součást rodičovských konfliktů.

Jakou podobu nakonec změna zákona dostane, dnes není jasné.

Stejně jako není jasné, jak skončí samotný Bertíkův případ.

V červenci bude Krajský soud v Praze rozhodovat o odvolání matky proti podmíněnému trestu za nepředávání syna. Policie pod dohledem státního zástupce dál prověřuje původní podezření, přestože klíčové znalecké zkoumání dítěte se dosud nepodařilo zajistit. Evropský soud pro lidská práva bude posuzovat stížnost, kterou sepsal bývalý soudce Ústavního soudu Stanislav Balík. Ten tvrdí, že předběžné opatření v této věci „nepředstavovalo pouze dočasnou úpravu poměrů, ale fakticky vytvořilo dlouhodobý a postupně se stabilizující stav zásadního omezení rodinného života stěžovatelky a nezletilého, aniž by tak intenzivní zásah byl podložen odpovídající úrovní procesních záruk a včasného dokazování“.

Jednotlivá řízení tedy pokračují. Jen čas běží jinak.

O tom, jak české soudy jednou vyhodnotí minulost, mohou ještě dlouho rozhodovat další rozsudky. O tom, zda český stát v této věci dostatečně chránil základní práva dítěte a jeho matky, může jednou rozhodnout Evropský soud pro lidská práva.

Dětství, které Bertík mezitím prožije, už žádný rozsudek vrátit nedokáže.

V dnešní části debaty s ministrem spravedlnosti Jeronýmem Tejcem a senátorkou Hanou Marvanovou, kterou najdete umístěnou v audiu nahoře v textu, se mluví mimo jiné o slabých místech současného systému a co by se mělo změnit, aby soudy dokázaly lépe chránit nejlepší zájem dítěte.