Máme záznam ze soudu: Věděli o nemoci i drogách a dali Viktorku otci. Proč?

Duševní nemoc, závislost, relapsy i pochybnosti znalkyně. Soud měl všechny tyto informace k dispozici ve chvíli, kdy rozhodoval o osudu malé Viktorky. Máme záznam z jednání. Otec dítě pár měsíců po svěření do péče zabil.

Všechno zaznělo u soudu. Přesto soud dal Viktorku otci.

„Otec trpí syndromem závislosti na více psychoaktivních látkách a paranoidní schizofrenií… Jde o nepřechodné, trvalé, vážné duševní onemocnění se zásadním dopadem na fungování a vnímání reality.“

Takto začíná jednání Okresního soudu v Benešově 9. října 2025. Soudkyně Sandra Kimmelová právě začala předčítat z důležitých písemných dokumentů, v tomto případě z posudku soudní znalkyně v oboru psychiatrie.

Tento text a dnešní podcastová epizoda (viz zde nahoře) uzavírají třídílnou investigativní sérii Viktorka z pořadu Ve stínu. V prvním dílu jsme popsali samotnou tragédii, ve druhém dílu jsme slyšeli sérii varování od Viktorčiny pěstounky, která ještě před rozhodnutím soudu informovala OSPOD.

Třetí díl se vrací přímo do soudní síně. K okamžiku, kdy soud rozhodoval o osudu tehdy dvouapůlletého dítěte – a kdy zaznělo všechno podstatné. Záznam ze soudního jednání, jehož část můžete slyšet i v dnešním podcastu, dokazuje, že dost závažné věci se do rozsudku vůbec nepromítly.

Vraťme se o pár měsíců zpět - 9. října 2025 má benešovský okresní soud rozhodnout o zrušení pěstounské péče a svěření malé Viktorky do péče biologických rodičů.

Soud má k dispozici kromě jiného i informace o dlouhodobé závislosti otce na návykových látkách i o tom, že v minulosti nedokázal dlouhodobě abstinovat.

„Jsem otec, mám dítě a prostě to beru jako zodpovědný počin ve svém životě,“ zní odpověď na otázku soudkyně, proč s partnerkou žádají o svěření Viktorky do své péče (žádost podal otec, ale pečovat chtějí společně s matkou holčičky).

„Je to další fáze mé dospělosti. Nechci, aby byla u cizích lidí, chci, abychom se o ni starali my,“ říká otec.

V jeho celkem sebejistém projevu se objevují i náznaky nejistoty: „Ještě si myslím, že nejsem připravenej čelit úplně takovýmu tlaku. Lítal jsem v těch drogách a alkoholu dost dlouho,“ přiznává soudkyni.

Ačkoliv už déle než rok abstinuje, léčil se v psychiatrické nemocnici a dochází na terapie, popisuje konkrétní situaci, kdy v reakci na zátěž, v níž se ocitl, abstinenci před pár měsíci porušil.

„To bylo o narozeninách Viktorky. Koupil jsem si dvě friska, která jsem hned venku vypil,“ říká. „Uvědomuju si, že abstinence je těžká.“

Klíčová část jednání přichází vzápětí s výpovědí soudní znalkyně z oboru psychiatrie Jitky Vávrové.

„My nejsme soudci ve smyslu, jaký kdo je člověk a co zvládne nebo nezvládne,“ říká na úvod své řeči, jako by zároveň chtěla soudkyni dát najevo, že od ní nemůže čekat žádné záruky. Navíc zdůrazňuje, že už před časem navrhovala doplnit posudek o psychologické vyšetření, které by pomohlo lépe posoudit osobnost otce, zmítající se v duševní nemoci a závislosti na návykových látkách.

Psychologický posudek ale soudkyně nikdy nezadala. A nikde nezdůvodňovala proč.

Znalkyně Vávrová v soudní síni následně detailně popisuje, jak otec reaguje na stres. A zaznívá klíčová věta: „Pokud bude problém, vždycky pro něj bude prvním řešením, že se prostě napije nebo začne pátrat po ‚perníku‘.“

„My se tady pohybujeme na parketě závislostí. Nikdy neřekneme, jestli abstinenci udrží, nebo neudrží,“ přidává znalkyně.

A vzhledem k tomu, že se závislostí na drogách se dlouhodobě potýká i matka, upozorňuje znalkyně na další zásadní riziko. „Mám tady potřebu to zmínit – z mojí praxe i z praxe mých kolegů: Nikdy nevydrží soužití dvou závislých lidí. … Na téhle lodi se dva závislí většinou neudrží. Prostě to nefunguje.“

Znalkyně Jitka Vávrová pak do své řeči – navzdory předchozím závěrům a apelu na psychologický posudek – zahrne větu, která bude pro soudkyni zásadní: „Za předpokladu plné abstinence… je posuzovaný schopen pečovat o dítě,“ konstatuje.

Na jedné straně tedy od znalkyně padla silná varování. Na druhé pak podmíněný závěr.

Když v soudní síni dostane slovo opatrovník malé Viktorky, tedy Orgán sociálně-právní ochrany dětí z Kladna, je to celkem krátké vystoupení. Sociální pracovnice Zuzana Veselá prohlásí: „Navrhujeme svěření nezletilé Viktorky do společné péče rodičů.“

Tato věta zazněla z úst člověka, který zastupuje instituci dohlížející na nejlepší zájem ohrožených dětí. Mohla nesouhlasit, ale - nestalo se.

Soudkyně Sandra Kimmelová tak měla jednodušší pozici. Přiklonila se k doporučení ‚opatrovníka‘. A ocenila, že otec i matka holčičky v minulých měsících prokázali, že jsou si své odpovědnosti vědomi.

„Jsou schopni o dítě pečovat, vychovávat ji, působit na ni tak, aby její vývoj nebyl žádným způsobem ohrožen. Oba dochází na terapie, na doléčovací procesy – tak, aby si nadále zajistili abstinenci od návykových látek,“ oznamuje soudkyně.

Při vynášení rozsudku o zrušení pěstounské péče a svěření Viktorky biologickým rodičům prohlašuje: „My prostě potřebujeme, aby se děti vracely biologickým rodičům, a to i v mnohem horších případech. Takže jako já vůči vám jako nemám… Já si jenom přeji a doufám v to, že to vydrží.“

Padlo rozhodnutí, jehož tragický následek přijde v sobotu 21. března 2026.

Otec Viktorku zavraždí.

Případ nebohého dítěte se v posledním měsíci posunul do trestního řízení.

Otec je ve vazbě, obviněný z vraždy vlastní dcery.

Jeho obhájce ex-offo Daniel Tobola v závěru dnešní epizody podcastu říká: „Klient se doznal k tomuto činu. Ale na to, abychom dokázali zajistit skutečný motiv, si budeme muset počkat na výsledky znaleckého zkoumání z oboru psychiatrie.“

Znamená to, že by otec mohl být v době spáchání vraždy nepříčetný a nemusel by nést zodpovědnost za své jednání? „Teoreticky ano, ale nemohu to předjímat,“ odpovídá právník Tobola.

Jinými slovy: To samé, co zaznívalo u soudu jako varování - závislost, relapsy, psychické potíže - se dnes vrací do hry. Jen v jiné roli. Ne jako důvod, proč dítě nesvěřit do péče, ale jako okolnost, která může ovlivnit posouzení viny za jeho smrt.

V případu Viktorky nechyběly informace. Zazněly přímo u soudu. Informace o duševní nemoci otce. O jeho i matčiných závislostech. O relapsech.

Zaznělo i to, že posudek není kompletní. Přesto padlo rozhodnutí, které holčičku stálo život.

Soudkyně před pár týdny odešla na mateřskou dovolenou, na písemné otázky neodpověděla.

OSPOD prostřednictvím mluvčího vzkázal, že s ohledem na ochranu dítěte je vázán mlčenlivostí.

Na Ministerstvu práce a sociálních se věcí začala zabývat „komise pro nepřirozená úmrtí“, jak nám sdělila vedoucí oddělení péče o děti Zuzana Zárasová, „nebudou hledat viníka, ale systémové věci, které by bylo možné zlepšit“.

Tímto textem a dnešním podcastem končí třídílná série Viktorka z investigativního pořadu Ve stínu. Případ ale nekončí. Proč se tato tragédie stala a co se bude dít v trestním řízení, budeme sledovat dál.

Během dne zveřejníme rozhovor s právničkou a senátorkou Hanou Marvanovou, která se stala zmocněnkyní pěstounky i části pozůstalých z Viktorčiny rodiny.