Viktorka už nežije. Soud věděl, jak nebezpečnému otci dítě svěřuje

Nová podcastová série Ve stínu přináší dosud neznámé informace o rozhodování soudu a postupu OSPODu v tragickém případu malé holčičky.

Tříletá Viktorka je mrtvá. Podle policie ji v sobotu 21. března zavraždil její vlastní otec. V případu, který otřásl Českem, se objevuje závažná otázka: Proč úřady rozhodly o vydání malého dítěte do péče biologických rodičů i přesto, co všechno o nich věděly.

Investigativní podcast Ve stínu přináší třídílnou sérii Viktorka. Na základě soudního spisu, svědectví pěstounky i dalších aktérů rekonstruujeme, co tragédii předcházelo. První díl v odkazu nahoře ukazuje, že varovné signály existovaly dávno a věděl o nich jak orgán sociálně-právní ochrany dětí neboli OSPOD, tak soud.

„U otce se vyskytuje diagnóza paranoidní schizofrenie, což je trvalé a vážné duševní onemocnění se zásadním dopadem na samostatné fungování,“ napsala do rozsudku soudkyně Sandra Kimmelová z Okresního soudu v Benešově, když o předání Viktorky rodičům 9. října 2025 rozhodovala.

V soudním dokumentu, se kterým se tým Ve stínu seznámil, se dále uvádí, že vážné duševní onemocnění otce má „zásadní dopad na samostatné fungování“. To vše umocněno tím, že muž bojuje dlouhá léta se závislostí na drogách. Se závislostí se léčila i matka dítěte.

Soud přesto všechno došel k závěru, že „otec je schopen pečovat o dítě“. Mrazivým paradoxem pak je, že tato věta leží ve stejném odstavci vedle věty odkazující na soudní znalkyni v oboru psychiatrie: „Náročné situace se snaží řešit alkoholem a pervitinem, což není duševní porucha.“

To ale zdaleka nejsou všechny znepokojující informace, které měl soud o otci k dispozici. Věděl o něm také, že má omezenou svéprávnost.

„V červnu 2022 byl omezen ve svéprávnosti na dobu pěti let, a to jde-li o právní jednání týkající se nakládání s jměním nebo s finančními prostředky nad částku jeden tisíc korun týdně,“ píše se v rozsudku, který nakonec svěřil otci tříleté dítě do péče. Opatrovníkem muže je stanovena jeho matka, tedy babička Viktorky.

Podobně zvláštní postavení má i biologická matka.

Po porodu se Viktorky vzdala, nechala ji v porodnici a dál o ni neprojevovala zájem. Se svým starším dítětem, dvanáctiletým synem z předchozího vztahu, má nastavený speciální režim. Vídá ho jen jednou za dva týdny, jinak je chlapec u svého otce. Soud v rozsudku vůbec neřeší, proč má žena tak omezený přístup k prvnímu dítěti.

Otec Viktorky má z minulosti dva záznamy v trestním rejstříku, mimo jiné za napadení úřední osoby. I o tom je v rozsudku zmínka. Přes všechno výše popsané došla soudkyně k závěru, že matka i otec (žádost o vydání dcery podal on) zvládnou být zodpovědnými rodiči.

9. října 2025 tedy Viktorka opustila láskyplné prostředí v rodině pěstounů a šla k biologickým rodičům. Za pět a půl měsíce ji otec zavraždil. K činu se přiznal.

„Každý, kdo si to poslechne, vidí ty absurdní rozpory, výčet všech rizik, včetně duševního onemocnění, které, pokud nejsou brány léky, může propuknout,“ zlobí se právnička a senátorka Hana Marvanová. Z případu je otřesena.

Po zplnomocnění bývalou pěstounkou Viktorky nahlédla do spisu a zjistila, že soud i OSPOD zcela přehlédly důležité varování znalců.

A to není všechno. „V rozsudku není uvedeno to, co je v protokolu (ze soudního jednání, pozn. red.), co uvedla znalkyně. A soudu to sdělil i předchozí znalec-psychiatr: Soudkyně totiž zadala jenom posudek z oboru psychiatrie a předchozí znalec jí řekl, že to nemůže vypracovat, protože nemá k dispozici psychologa, kterého by bylo zapotřebí,“ říká Hana Marvanová.

Soudkyně tedy posudek zadala jiné psychiatričce. Ale už nikoli psychologovi. I tato psychiatrička podle protokolu doporučila, že by bylo záhodno udělat psychologické vyšetření. Psychiatr totiž nepozná aktuální osobnostní stav člověka ani to, jestli onemocnění dále probíhá. To soudkyně ignorovala a ani v rozsudku neuvedla, proč se s tím nevypořádala.

„Když si představíme, že nebýt tohoto rozhodnutí soudu, podpořeného těmi všemi institucemi, tak by holčička nyní žila spokojeně v rodině pěstounů… A stalo se něco, co je naprosto nevratné. Pro mě je to ten nejhorší důsledek toho, že u nás nefunguje opatrovnický systém a systém OSPODů,“ říká kategoricky Hana Marvanová.

Právě v nedostatečném zkoumání osoby otce podle ní vzniká zásadní problém – soud rozhodoval bez kompletního posouzení – a věděl o tom.

Na rizika spojená s otcem Viktorky upozorňovala OSPOD v průběhu řízení o vydání dítěte do péče biologických rodičů i pěstounka Lucie. Ta se o Viktorku starala rok a půl a zažila dlouhé měsíce v kontaktu s rodiči malé holčičky. Sledovala jejich nespolehlivost i neschopnost se o dítě postarat při běžných činnostech.

„Když se soud blížil, už jsem byla fakt tak zoufalá, že jsem zvedla telefon, zavolala jsem na OSPOD a prosila je, aby kontaktovali dědečka, jestli ji nechce do péče on. Že prostě nejde, aby malá šla do téhle rodiny. A oni mi řekli: ‚Vy nám nebudete diktovat, co máme dělat. My tohle dělat nebudeme,‘“ líčí v první epizodě podcastové série pěstounka Lucie jeden z nezdařených pokusů v komunikaci se sociálními pracovníky.

Podle Hany Marvanové pěstouni, tedy Lucie se svým manželem, dokonce všechna upozornění na rizika sepsali a předali ho institucím. Podle dostupných informací se jimi ale nikdo detailně nezabýval.

V případu rozhodovala samosoudkyně Sandra Kimmelová. Chtěli jsme ji požádat o komentář k rozsudku, dozvěděli jsme se ale, že minulý týden odešla na mateřskou dovolenou. Neodpověděla ani na písemné dotazy.

Předseda benešovského soudu Pavel Vosmanský si na naši žádost soudní spis k případu Viktorka pročetl a konstatoval: „Neshledal jsem, že by tam došlo k něčemu nestandardnímu.“

Odvolal se na doporučení OSPOD a soudní znalkyně v oboru psychiatrie, která sice mluvila o závislosti otce na návykových látkách, nicméně uvedla svou domněnku, že bude-li brát léky, péči o dceru zvládne.

Vosmanský zároveň uvedl, že soudní spis neobsahuje žádnou zprávu OSPOD o následném dohledu v rodině, kam byla Viktorka vydaná. Dohled soudkyně Kimmelová nařídila v říjnovém rozsudku jako „výchovné opatření“.

Soudkyně doslova napsala: „Soud z opatrnosti přistoupil navíc k uložení výchovného opatření, neboť s ohledem na okolnosti výchovy rodičů, v minulosti časté užívání návykových látek a požívání alkoholických nápojů obou rodičů je potřebné, aby nad výchovou nezletilé byl stanoven dohled prostřednictvím orgánu sociálně-právní ochrany dětí.“

V soudním spise není žádná zpráva o tom, jak dohled nakonec vypadal. To ale předsedovi soudu Vosmanskému nepřišlo nestandardní: „Zpravidla ta četnost těchto zpráv je půl roku. To znamená, že zpráva po půl roce měla být podávána v dubnu.“

Viktorka byla zavražděna v březnu.

Dohled měl vykonávat nejprve OSPOD Kladno, posléze OSPOD Praha 4. Oba úřady se při komunikaci se Seznam Zprávami odvolaly na mlčenlivost.

„Bohužel s ohledem na zákonnou povinnost mlčenlivosti není možné poskytovat žádné bližší informace. Tato povinnost vyplývá z právních předpisů. Jejím hlavním účelem je ochrana soukromí a nejlepších zájmů nezletilých dětí a jejich rodin,“ uvedl Vít Heral, mluvčí kladenského magistrátu, pod který OSPOD patří.

Podobně reagoval i úřad Prahy 4.

Z analýzy získaných informací, jak je předkládá první epizoda série Viktorka, vyplývají buď selhání jednotlivců, nebo přímo velké slabiny celého systému, který má chránit děti.

Ačkoliv orgán sociálně-právní ochrany dětí měl jasné poznatky od pěstounky, která s rodiči před předáním dítěte komunikovala, ačkoliv soudkyně měla sérii varovných informací od soudní znalkyně ohledně duševní nemoci otce a závislosti na drogách obou rodičů, „systém“ dítě do tohoto prostředí pustil.

A mělo to fatální následek.

„My to teprve budeme přezkoumávat,“ uvedla Zuzana Zárasová, vedoucí oddělení ochrany dětí z Ministerstva práce a sociálních věcí.

Ministerstvo vedené Alešem Juchelkou (ANO) ustavilo komisi pro nepřirozená úmrtí, přizvalo do ní dětského ombudsmana, experty z různých oborů i z Ministerstva spravedlnosti či od policie – a koncem minulého týdne se konalo první zasedání.

Vedoucí úřednice Zárasová říká: „Nebude se hledat viník, ale budou se hledat systémové věci, které by třeba bylo možné zlepšit. V tuhle chvíli vám nic říct nemohu. Závěry komise budou tak za měsíc za dva.“

Naproti tomu senátorka a právnička Hana Marvanová mluví o potřebě vyvodit jasnou odpovědnost, definovat chyby a případně změnit zákony o ochraně dětí.

„Je úplně tragické, že muselo dojít k tomuto případu. To už by mělo vyburcovat veřejnost – odbornou i laickou, soudce, sociální pracovníky, aby se všichni zasadili o změnu,“ říká Hana Marvanová.

Zmiňuje, že OSPODy podnikají často velmi razantní kroky vůči jednomu nebo druhému rodiči, když se přou o svá rodičovská práva, ale často nedokážou hájit nejlepší zájem dítěte.

„V případech, kde není rodičovský spor, což je případ této nebohé holčičky, nebyl nikdo, kdo by vznášel v zájmu dítěte námitky. OSPOD, který by měl za to dítě konat v jeho nejlepším zájmu, byl úplně pasivní a jen podporoval návrhy rodiče, u kterého bylo zřejmé, že může být vzhledem ke své minulosti pro dítě nebezpečný.“

Případ sledujeme dál.

Celý příběh a další dosud nepublikované informace najdete v prvním dílu podcastové série Viktorka z investigativního pořadu Ve stínu, který najdete nahoře v textu. Druhý díl se svědectvím pěstounky Lucie a dalšími varováními, která zaznívala před rozhodnutím soudu, zveřejníme zítra.