Článek
Různá místa, různé týmy, různé začátky tréninků. O víkendu pak zápasy, turnaje, cesty do zahraničí. Týdenní plán rodiny Dýckových z Hýskova u Berouna připomíná rozpis jízd menší spediční firmy. Maminka Jitka a tatínek Petr si ale nestěžují a pomáhají svým dětem plnit sny. „Jsem máma a když vidím, jak jim svítí oči, když vidím to nadšení, se kterým do toho jdou, tak tím prostě žijeme,” říká Jitka Dýcková. Ta ovšem jednu část logistické operace z duše nesnáší. A sice neustálou velkovýrobu svačin pro své ratolesti…
Sparťanská naděje Jan Dýcka.
„Někdy mě to napadne, že kdybych měl nějaké jiné rodiče a oni by na to kašlali, tak bych třeba fotbal vůbec nehrál a nebyl bych na Spartě,” uvědomuje si Honzík Dýcka, který válí na pravé straně zálohy ve sparťanské kategorii U11.
„Ta cesta je brutálně těžká, dlouhá a s nejistým výsledkem. Mám kamarády, jejichž děti byly do 17 let těmi největšími talenty. Pak přišla zlomenina kolene a byl konec. Ale samozřejmě bych to svým dětem hrozně přál,” popisuje tatínek Petr Dýcka.
Jeho přístup si pochvalují trenéři Sparty. „S manželi Dýckovými byla vždycky skvělá spolupráce. Určitě můžu říct, že fungují jako ten správný prototyp rodičů. Snaží se s trenérem hodně spolupracovat. Když je něco v nepořádku, tak se to snaží s trenérem probrat a najít správnou cestu. Fungují jako partneři, o které kouč stojí,” pochvaluje si šéftrenér sparťanského ročníku 2008 Oldřich Šmerda.
Trenér sparťanské mládeže Jaroslav Vavříček.
S některými rodiči mají naopak trenéři problémy. Šéftrenér přípravkových kategorií sparťanské mládeže Jaroslav Vavříček dodává, že spousta rodičů se postupem času stala agresivnějšími v tom smyslu, že chtějí pro svoje dítě samozřejmě to nejlepší.
„Často nejsou ochotní přiznat, že chyba je na straně dítěte nebo rodiče. Rodiče by se nám měli co nejméně plést do fotbalového rozvoje dítěte. Bohužel si dnes spousta dospělých myslí, že téhle problematice rozumí stejně jako trenéři,” posteskl si Vavříček.
