Sankce jsou pálka. Expert radí, kdy se přesto vyplatí „penzijko“ opustit

Penzijko, DIP, nebo investice na vlastní pěst? Záleží hlavně na času do důchodu. Zatímco mladým se může vyplatit přejít k levnějšímu investování téměř okamžitě, čtyřicátník ať počítá s delším horizontem. Padesátník by měl zůstat.

Penzijní spoření už dávno není nedotknutelný produkt, ke kterému by se Češi upínali automaticky. Zatímco v roce 2012 měly penzijní fondy dohromady přes 5 milionů účastníků, ke konci loňského třetího čtvrtletí to bylo zhruba 3,9 milionu.

„Penzijko nevzkvétá. Jeden z důvodů bude určitě i to, že silné ročníky, které ho zakládaly, teď odcházejí do penze. Zároveň to není úplně optimální investiční produkt,“ říká investor a expert podcastu Ve vatě Lukáš Nádvorník a upozorňuje zejména na devastující roli poplatků.

Průběžné poplatky se u dynamických účastnických fondů v praxi dostávají přes dvě procenta ročně – jedno procento z majetku fixně každý rok a dalších 15 procent z výnosu. Tyto „škody“, které průběžný poplatek napáchá, nevyváží v dlouhém horizontu ani státní příspěvky, vyplynulo z propočtů pro podcast Ve vatě.

„Na první pohled vypadají státní příspěvky atraktivně. Jenže u dlouhodobého investování hraje mnohem větší roli průběžný poplatek než jednorázový bonus,“ vysvětluje své propočty výzkumný pracovník na Matematicko-fyzikální fakultě UK Nádvorník. Poplatky se totiž odečítají každý rok a peníze, které na nich investor zaplatí, už se dál nezhodnocují.

Část střadatelů se poohlíží po alternativách – nejčastěji po levných indexových ETF fondech (burzovně obchodované fondy, které investují do celých trhů, např. S&P 500) nebo po novém dlouhodobém investičním produktu (DIP). Odpověď na otázku, zda má ještě smysl v „penzijku“ zůstávat, nebo je lepší odejít jinam, určí tři věci: čas zbývající do důchodu, poplatky produktů a příspěvky od státu a zaměstnavatele.

„Pokud jsem mladý člověk a zbývá mi hodně investičního času, tak dává smysl uvažovat o DIPu. Tam se to proti penzijku vyplatí skoro okamžitě. Ale zároveň můžeme investovat i na vlastní pěst v ETF. Pokud je mi 40, penzijko už mám, musel bych ho vypovídat, tak se mi DIP vyplatí až po 10 letech. Když je mi 50, chci využívat předdůchod nebo mám do důchodu už jen krátkou dobu, tak dává smysl v penzijku zůstat,“ shrnuje výstupy své analýzy Lukáš Nádvorník v podcastu. Celý díl si můžete pustit nahoře ve videu.

Začněme příkladem třicátníka, který se spořením začíná. Hodlá si na stáří šetřit až do penze, tedy nějakých 35 let, a chce si k důchodu vyplácet rentu 10 tisíc korun měsíčně po dobu 20 let. V prvních letech spoření mu víc vynese dynamický (akciový) penzijní fond. Díky příspěvku od státu (maximálně 4080 ročně) a daňovému zvýhodnění (úspora maximálně 7200 Kč ročně) se vyplatí více než např. investice do ETF.

Zhruba po 14 letech se majetek v ETF a v penzijním fondu vyrovná. Ovšem následně už ETF penzijní fond „válcuje“. Po 40 letech ukládání bude v ETF dokonce o 55 % více peněz než v dynamickém „penzijku“, i kdyby oba produkty měly zhruba stejný výnos. Rozdíl dělají jenom poplatky (u ETF nižší) a příspěvky státu (u ETF nejsou).

Situace se zásadně mění, pokud střadateli přispívá k penzijnímu spoření i zaměstnavatel. Průměrný příspěvek firem je dnes kolem 1100 korun měsíčně, což už je benefit, který nízké poplatky např. „étéefek“ samy o sobě jen těžko doženou.

Kdo investuje do ETF na vlastní pěst, o tento bonus přichází. V takovém případě se ETF vyrovná penzijku až po více než 50 letech. Do hry ale vstupuje DIP – dlouhodobý investiční produkt. Ten umožňuje kombinovat výhody obou alternativ.

Umožňuje investovat do ETF s nízkými poplatky, na DIP lze zároveň čerpat daňový odpočet ve výši 48 tisíc korun ročně. A některé firmy na něj přispívají. V modelovém příkladu se DIP s ETF dostává do výhody proti penzijnímu fondu už po 2,5 až 5 letech podle konkrétní platformy.

„Horizont té výhodnosti se výrazně zkrátil, a to je kvůli tomu, že najednou můžu inkasovat tu daňovou úlevu,“ vypíchl Nádvorník.

Peníze z penzijního spoření nelze vybrat jen tak. Kdo nechce přijít o benefity, musí si odkládat až do šedesáti a minimální doba spoření je u nových smluv 10 a u starých pak pět let.

Kdo bude chtít peníze vybrat a převést jinam, musí jít cestou tzv. odbytného. Čeká ho zdanění výnosů, zdanění příspěvků zaměstnavatele a v neposlední řadě bude vracet státní příspěvky a doplácet daňové úlevy.

„Na první pohled drahá chyba,“ konstatuje Nádvorník, „ty sankce jsou pálka.“ Přesto čísla ukazují, že pokud má čtyřicátník před sebou alespoň 10–15 let investování, může se přechod do DIP vyplatit i po zaplacení sankcí. Po 25 letech může mít v DIPu klidně o třetinu víc peněz než v penzijku. U čistého ETF bez daňových výhod je ale výsledek na hraně.

„Vychází to vlastně nula od nuly, ale když si investuju do ETFka sám, tak mi po třech letech nikdo už nic nezdaní, nikdo mi nic nesebere, když se třeba rozhodnu, že ty peníze na něco potřebuju,“ říká Nádvorník.

V jedné situaci se rušení penzijního spoření nevyplatí. Když do penze zbývá jen pár let. V „penzijku“ by měl zůstat i ten, kdo plánuje předdůchod. Tato velká výhoda penzijka se v debatách často přehlíží.

Předdůchod umožňuje čerpat vlastní úspory 2 až 5 let před oficiálním nástupem do penze. Stát za vás platí zdravotní pojištění, tato doba se nezapočítává jako mezera v důchodovém pojištění a státní důchod se nekrátí.

To je benefit, který ETF ani DIP neumí. Právě uhrazené zdravotní pojištění je velkou výhodou. Pro předdůchod už ale musí mít člověk něco naspořeno. „Renta, kterou si vyplácí, musí být aspoň 30 % průměrné hrubé mzdy, to není úplně málo. Pro čerpání dvou let předdůchodu musí mít nějakých 325 tisíc. Na tři roky skoro půl milionu a pro pět let by to bylo přes 800 tisíc,“ varuje Lukáš Nádvorník.