Článek
Letošní duben byl v průměru o půl druhého stupně teplejší, než je normál, pršelo minimálně a slunečního svitu si Česko užilo víc, než je ve čtvrtém měsíci běžné, slunce v dubnu pálilo 290 hodin, což meteorologové vypočítali na 165 procent dubnového normálu. To se projevilo i na jarním zalesňování pasek, které lesníkům zbyly po kůrovcové kalamitě.
Zejména na rozsáhlých nechráněných holinách, na které pálilo dubnové slunce, doplatily sazenice na nedostatek jarní vláhy.
Sucho ovlivnilo obnovu lesa například na zhruba hektarové pasece nedaleko Slatiňan na Chrudimsku. „Bohužel po nadějné zimě, která ještě v únoru a březnu vypadala, že bude vláha pro zalesnění, byť stav podzemních vod není dobrý, došlo v dubnu k propadu srážek, u nás skoro vůbec nepršelo. A realita je teď taková, že dnes tady máme až 25 procent ztrát,“ ukazuje slatiňanský revírník Milan Morch na rezavé sazenice borovice.
Uschlá borovička u Slatiňan. Nezvládla suché a teplé jaro.
Borovice přitom patří ke slunomilným dřevinám, které mají teplo rády, jsou typické například pro Polabí. „Chybí jim ale vláha, pravidelný déšť potřebují i ony,“ vysvětluje revírník, který v lesích na Chrudimsku hospodaří už 30 let. „Ztráty na sazenicích byly i tehdy, ty budou vždy, ale rozdíl je v tom, že tehdy nebylo sucho a netěžily se tak velké plochy. Holiny byly často 20, 30 arů a byly chráněné okolním porostem,“ vysvětluje.
Lesníci s určitými ztrátami při jarním i podzimním zalesňování počítají, i přesto se posledních pět let snaží gró zalesňování přesunout do podzimního období, avšak nelze to provést stoprocentně. „Podzimní sázení se jeví, že stromky mají vláhu hned z počátku vegetačního období a ztráty tam nejsou takové. Ale je tady nějaký systém a nedá se vše udělat jen na podzim, ať už z důvodu personálních kapacit, tak i kvůli kapacitě školek. Kde to jen trochu půjde, se pokusíme využít přirozené obnovy, aby nám tam přirozeně nalétl nový les,“ říká Milan Morch.
„Na jaře vysazujeme spíše prostokořenné sazenice, na podzim více obalované sazenice, především listnáče,“ vysvětluje mluvčí Lesů České republiky Eva Jouklová.
Podobné problémy, ale v mnohem větším, mají lesníci po celé republice, a to především na obřích pasekách na Vysočině či na severu Čech, kde jsou holiny až stohektarové. „Malé sazeničky, které vyrostly v ideálních podmínkách školek, přemístění na vyprahlé holiny často nezvládnou. Usychají choulostivé buky i jedle, které potřebují přistínění,“ říká Jiří Beneš z Hnutí Duha, který se problematikou obnovy lesů dlouhodobě zabývá.
Sazenice by podle něj v současném extrémním počasí potřebovaly vyrůstat takzvanou přirozenou obnovou, kdy nový les vznikne samovolně nejprve náletem takzvaných přípravných dřevin, například břízou, která dokáže hodnotnějším dřevinám poskytnout lepší klima.
Podle Evy Jouklové, mluvčí Lesů České republiky, které aktivisté často kritizují, lesníci k přirozené obnově přistupují. „Od letošního roku nám legislativa umožňuje zalesnit paseky až do pěti let, dříve do dvou let, takže se teď dá podstatně víc než dřív počítat i s přirozenou obnovou lesa. Využíváme ji všude, kde je to možné. Legislativa navíc rozšířila i výčet vysazovaných dřevin, které jsou pro přirozenou obnovu využitelné, jako je třeba osika, javor klen, lípa nebo bříza,“ říká Jouklová.
Jen státní lesy letos i přes nepříznivé teplotní a vodní podmínky plánují rekordní výsadbu. „Do dubna jsme vysadili na sedmi tisících hektarech 35 milionů sazenic, na horách v zalesňování stále pokračujeme. Každopádně už teď se jedná o rekordní výměru jarní výsadby. Letos chceme vysadit až 70 milionů sazenic,“ dodává Jouklová.
Krásný rozdíl mezi jarním a podzimním zalesňováním dokládá budoucí les, který u Slatiňan loni na podzim sázely stovky dobrovolníků při Dni za obnovu lesa. Na rozdíl od usychajících borovic vysazených letos na jaře, jejich duby a jedle skvěle prospívají.
