Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Čtete ukázku z Vizity – newsletteru Martina Čabana plného postřehů o českém zdravotnictví a jeho přesazích do politiky. Pokud vás Vizita zaujme, určitě se přihlaste k odběru!
V minulém týdnu prošly Sněmovnou zákony, které Válek považuje za důležité a opakovaně je označil za své resortní priority. Neuškodí připomenout, co v těchto novelizacích stávajících pravidel vlastně je, protože o moc víc už toho touto Sněmovnou před volbami neprojde.
Nejobsáhlejší je novela „osmačtyřicítky“, tedy zákona 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Jak říká ministr, „je revoluční a je pro nás prioritou číslo jedna, neboť skrze plánované změny bude naplněno hned několik priorit Programového prohlášení vlády“.
Do této novely se Válek pokusil na poslední chvíli protlačit pozměňovacím návrhem takzvanou „volbu pacienta“ neboli nadstandardy, tedy možnost připlatit si u některých typů léčby jen rozdíl mezi úhradou a cenou, nikoli plnou cenu jako doposud.
Tento nápad byl od začátku špatně provedený (věnoval jsem tomu dva komentáře zde a zde), ale přece jen šlo o jeden pozměňovací návrh, který by neměl překrýt skutečnost, že zbytek novely Sněmovna schválila. A její dopady nebudou malé.
V legislativním procesu provázelo tuto „zdravotní ústavu“, jak novelu nazval sám Válek, označení „EU“, které značí, že účelem normy je implementovat do českého zákona některou z evropských regulací. V tomto případě se jedná o vypořádání se s evropským zákazem používání klasického amalgámu ve stomatologii.
To Válek nakonec po jistých debatách vyřešil tím, že bude existovat plně hrazená základní varianta výplně pro všechny a dětští pacienti budou mít nárok i na úhradu kvalitnější varianty. Dospělí za tuto variantu doplatí rozdíl mezi její cenou a úhradou základního materiálu. V této oblasti se tedy „nadstandard“ zavádí bez většího humbuku.
Fungování této úpravy by mohlo vrátit část zubařů, kteří rozvázali smlouvy se zdravotními pojišťovnami, do systému veřejného pojištění a mohlo by také zlepšit dostupnost základní stomatologické péče. Pro zdravotní pojišťovny to ale bude znamenat znatelné zvýšení nákladů.
Důvodová zpráva uvádí nárůst úhrad za výplně o 2,8 miliardy korun, ale některé odhady mluví až o sedmi miliardách. Což už by pro těžce zkoušený a deficitní systém veřejného zdravotního pojištění byla nezanedbatelná částka. Zároveň by mohlo jít o skokové navýšení úhrad pro stomatologický segment (dnes se celkové úhrady pojišťoven za zubní péči pohybují kolem 17 miliard). Jak se s tím zubaři a pojišťovny poperou, by se mělo ukázat už v dohodovacím řízení o úhradách na příští rok, které se právě rozjíždí.
Další důležitou součástí novely je změna hospodaření zdravotních pojišťoven. Ty přijdou o své rezervní fondy a místo nich budou vyčleňovat půl procenta vybraného pojistného do takzvaného fondu obecně prospěšných činností, z nějž by měly financovat především rezidenční místa pro postgraduální vzdělávání lékařů a provoz Ústavu zdravotnických informací a statistiky.
To byly dosud položky rozpočtové kapitoly Ministerstva zdravotnictví (v případě ÚZIS vydatně pomáhaly evropské fondy), které tak na pojišťovny přehodí část svých provozních nákladů. I v této oblasti lze očekávat mnoho skřípění a není zřejmé, jak si celý nový systém sedne.
Ministr Válek se rád chlubí zjednodušením takzvané přeshraniční péče, tedy situací, kdy lidé v pohraničních oblastech s horší dostupností péče budou moci „na pojišťovnu“ čerpat péči na opačné straně hranic – pokud to pojišťovna shledá potřebným a efektivním, bude moci se zahraniční klinikou či ordinací uzavřít smlouvu. V tomto případě by měl být průběh hladký a určité specifické skupině pacientů v daných oblastech by se mohlo v otázce dostupnosti péče trochu ulevit.
Největším praporem, jímž Válek při prosazování „zdravotní ústavy“ mával, byla ovšem prevence. V rámci již zmíněné změny fondového hospodaření pojišťoven se otevřela možnost přesunout do fondů prevence až šestkrát víc peněz než teď (tři procenta místo půl procenta) a hradit z nich širší škálu bonusů v návaznosti například na absolvování preventivních prohlídek či doporučených screeningů.
V jádru dobrá, byť nepříliš revoluční myšlenka ovšem nedostane šanci se osvědčit. V zákoně provází navýšení prostředků v preventivních fondech podmínka vyrovnaného nebo přebytkového zdravotně pojistného plánu (v podstatě rozpočtu zdravotní pojišťovny), což je pro drtivou většinu pojišťoven už několik let nedostižný cíl. I letos, kdy mělo být jejich hospodaření podle všech politických proklamací vyrovnané, se všech sedm zdravotních pojišťoven dostane do deficitu.
To je také největší dluh celé slavné „zdravotní ústavy“. Ačkoli po zdravotních pojišťovnách požaduje několik nových povinností včetně finančních, nijak neřeší jejich současnou neutěšenou finanční situaci a nedává jim do ruky žádný nástroj, jímž by si mohly pomoci samy. Dopady tohoto neřešeného požáru budou patrné velmi brzy po volbách a pro nového ministra budou jedním z prvních úkolů.
Je zajímavé, že hlavní opoziční síla, hnutí ANO, při hlasování o konečné podobě tohoto zákona nehlasovalo proti, ale jeho poslanci se „jen“ zdrželi hlasování. Takže přes ostrou kritiku v parlamentní diskuzi nakonec poslanci ANO necítili potřebu – na rozdíl od kolegů z SPD – postavit se přímo proti vládnímu návrhu.
Druhou zásadní novelou, ze systémového hlediska mnohem důležitější než „osmačtyřicítka“, je novela zákona o elektronizaci zdravotnictví. Technicky je to komplikovanější věc, ale panuje široká odborná shoda, že elektronizační novela je nezbytná pro další rozvoj digitalizace českého zdravotnictví a různých eHealth aplikací. Po schválení novely by se postupně měla zásadně rozšířit funkčnost EZ karty, tedy aplikace, která dnes slouží jen jako elektronický očkovací průkaz.
Měl by naběhnout systém eŽádanek, který by pacienty i lékaře zbavil části papírování a přenášení dokumentů mezi ordinacemi. Díky elektronizaci bude také například možné lépe sledovat čekací doby. Novela by měla umožnit vznik a fungování sdíleného zdravotního záznamu, což je další krok ke snížení objemu papíru v systému a další nástroj umožňující efektivnější kontrolu péče o pacienta.
Navíc by to neměly být jen mlhavé přísliby. Novela dává právní rámec projektům, z nichž některé už běží v pilotních fázích. Pokud tím nezamávají momentální politické nálady, mohlo by české zdravotnictví v roce 2026 skutečně poskočit v digitalizaci o několik kroků vpřed.
Jistou naději v sobě nese skutečnost, že novelu ve třetím sněmovním čtení schválili poslanci napříč politickým spektrem – opoziční hnutí ANO hlasovalo pro, poslanci SPD se hlasování zdrželi.
Zatímco dvě zmíněné novely už mají sněmovní proceduru za sebou a míří do Senátu a posléze k podpisu na Pražský hrad (ani na jedné z těchto zastávek se neočekávají potíže, ale překvapení může přijít), další dva Válkovy důležité zákony zatím ve Sněmovně zůstávají. Zákon o zdravotních službách prošel teprve druhým čtením, takže jej čeká ještě jednání na zdravotním výboru a závěrečné schvalování. Stihnout to asi jde, ale bude to o fous.
Hlavními tématy jsou v tomto případě přenos odpovědnosti za pohotovosti na zdravotní pojišťovny a snaha lépe vymezit, za co je možné u lékaře platit a za co se naopak peníz v ordinacích vybírat nesmí.
Poslední Válkovou novelou, která má ještě teoretickou šanci projít, je novela zákona o specifických zdravotních službách, kde chce Válek pozměnit pravidla asistované reprodukce nebo pracovnělékařských prohlídek. Zákon sice leží ve Sněmovně už od loňského listopadu, ale dosud nedošlo ani na první čtení, takže naděje na schválení se s každým uplynutým jednacím dnem snižuje.
Celkově Válkův legislativní odkaz nebudí ani hrůzu, ani nadšení. Zatímco snaha o novelizaci pravidel pro zdravotní pojišťovny zůstala daleko za tím, co by systém skutečně potřeboval, a omezila se spíš na kosmetické úpravy, elektronizační novela by mohla mít skutečně pozitivní dopady.
Válek si nakonec nezaslouží nálepku „nejhoršího ministra zdravotnictví“, kterou mu opakovaně přisuzuje jeho stínový protějšek Kamal Farhan, ale nedá se přehlédnout, že s ohledem na reformní étos, s nímž Válek do funkce vstupoval, zůstaly jeho činy daleko za očekáváním.
V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých tipů na čtení z jiných médií. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé druhé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.
