Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Poslanci schválili novelu energetického zákona, tzv. Lex Plyn, která se věnuje především útlumu výroby elektřiny z uhlí v Česku.
Novela přichází s řešením, jak urychlit a zjednodušit proces povolování výstavby nových plynových elektráren s výkonem nad 100 MW, které by měly nahradit uhelné zdroje. Odstraňuje administrativní překážky a zkracuje tak dobu potřebnou pro realizaci projektů.
Pokud se v nezačnou stavět nové zdroje, bude podle analýzy zdrojové přiměřenosti provozovatele přenosové soustavy ČEPS ve 30. letech Česko závislé na dovozu elektřiny ze zahraničí.
„Tento zákon míří směrem, abychom urychlili a výrazně zjednodušili povolovací procesy pro nové velké zdroje nad 100 MW, primárně míříme na paroplynové elektrárny,“ uvedl ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN). „Pokud nebudeme výrazně rychlejší v povolování nových zdrojů energie, tak budou mít naše hospodářství a ekonomika opravdu významný problém,“ dodal.
Stavba paroplynových elektráren by se na stavebních úřadech projednávala přednostně před jinými projekty, které nemají strategický význam. Novela také zkracuje lhůty pro vydání konkrétních povolení a omezuje možnost odvolat se proti rozhodnutí úřadů. Výstavba nových zdrojů by se tak mohla urychlit až o pět let.
Jednodušší a rychlejší bude také povolování výstavby větrných elektráren. Větrné parky s výkonem nad 15 MW se zařadí mezi stavby zajišťující energetickou bezpečnost. Zjednoduší se zejména posuzování jejich vlivu na ráz krajiny, které je často brzdou pro jejich výstavbu. Obce také nebudou moci zakazovat v územním plánu výstavbu obnovitelných zdrojů, pokud místo nich nebudou chtít postavit jinou stavbu, která bude ve veřejném zájmu.
Úprava zákona také reaguje na očekávaný pokles výroby elektřiny z uhlí, které aktuálně pokrývá zhruba třetinu tuzemské produkce. Přestože vláda stanovila definitivní odchod od uhlí na rok 2033, ekonomika uhelných zdrojů může znamenat jeho dřívější konec, a to zejména kvůli rostoucí ceně emisních povolenek, která zasahuje do ekonomické rentability výroby energie z uhlí.
Česko však zatím není na výpadek elektřiny z uhlí připravené, a proto novela umožňuje životnost zdrojů prodloužit. Pokud by Česku bez uhlí hrozil nedostatek elektřiny, mohl by Energetický regulační úřad (ERÚ) provozovateli uhelné elektrárny uložit povinnost pokračovat ve výrobě, pokud to bude „v případě naléhavé potřeby a ve veřejném zájmu“ a pokud to bude potřeba pro zajištění bezpečného a spolehlivého provozu elektrizační soustavy.
Ekonomika uhelných zdrojů se však zhoršuje a není vyloučeno, že výroba z uhlí provozovateli nepokryje náklady a přiměřený zisk, pak bude mít majitel zdroje právo na náhradu. Její výpočet a tím pádem i výši stanoví ERÚ. V případě, že by se změnily podmínky na trhu a taková finanční podpora by už nebyla potřeba, může regulátor její výši změnit.
Podporu nakonec nebude moci získat elektrárna, která jen přeruší provoz. Jejich provozovatelé tak nebudou moci usilovat o podporu například při přerušení provozu v létě.
Poslanci také odhlasovali pozměňovací návrh o zvýšení limitu pro individuální kontroly výnosnosti solárních elektráren postavených v letech 2009 až 2010. Nově se mají týkat jen zdrojů s výkonem nad 145 kW a nikoli již od 30 kW.
Individuální kontroly výnosnosti solárních elektráren Sněmovna schválila v březnu v rámci novely energetického zákona, tzv. Lex OZE 3. Vláda si od kontrol slibuje, že vyplatí těmto zdrojům méně peněz a ušetří prostředky z rozpočtu na podporu obnovitelných zdrojů.
Novela také zakazuje tzv. mařiče elektřiny, které jsou určeny ke spotřebě přebytečné elektřiny ze sítě, kterou však nevyužívají nijak efektivně. Pouze ji přemění na teplo, které vypustí do vzduchu. Návrh tato zařízení vylučuje z poskytování podpůrných služeb výkonové rovnováhy, za kterou by mařiče jinak dostaly zaplaceno.
Poslanci schválili novelu ve třetím čtení. Ze 171 přítomných bylo pro 170, proti nikdo. O úpravě zákona nyní bude hlasovat Senát.
Mařič energie
Jde o technologii, která dokáže odebrat z elektroenergetické sítě přebytečnou elektřinu, pro kterou v danou chvíli není spotřeba, a přemění ji na teplo. Zařízení se dá přirovnat k fénu, v němž je topná spirála napájena elektřinou. Teplo se následně vypustí do ovzduší, ať už pro něj existuje užitečné využití, nebo ne.
Původně šlo o specializované stroje, vyvinuté třeba kvůli testování turbín, aby elektrárny nemusely při zkušebním provozu řešit úskalí spojená s připojením k síti. Nebo naopak k prověření stability záložního zdroje, než se k němu připojí něco kriticky důležitého, třeba hala plná počítačových serverů.
Mezi mařiče mohou patřit i elektrokotle ohřívající vodu či chladírny, které teplo efektivně využívají. Distributoři však zaznamenali i záměr likvidace energie svícením, kdy jsou ve velkých sklenících zapnuta světla i přes den. Nyní však roste zájem právě o technologie, které elektřinu jen „spálí“.
Mařič energie je zařízení, které nyní distributoři vídají v žádostech o připojení do sítě nejčastěji.
