Článek
Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Lihoviny v čas potřeby požívané mohou být nápojem užitečným, kdo jich však jinak užívá nežli co léku, škodí zdraví svému v míře největší,“ varuje Karel Starý, učitel přírodních věd, ve své publikaci z roku 1874.
Citace z publikace „Stručná tělo- a zdravověda pro školy a domácnost“, která vyšla v Praze roku 1874.
Přestože je to 150 let stará kniha, nejspíše dobře vystihuje to, co si většina lidí dodnes myslí o názoru vědy na alkohol. V malém množství může prospívat, ve velkém množství škodí.
Tato teze o „prospěšnosti přiměřené konzumace alkoholu“ měla určitou oporu ve vědeckých datech. Když se ale pokusíme férově a nezaujatě analyzovat skutečné dopady alkoholu na jednotlivce, těžko lze přehlédnout jednoznačný závěr: pro většinu lidí není žádná „zdraví prospěšná“ dávka alkoholu.
Alkohol škodí už od jedné skleničky
„Neexistuje žádná bezpečná úroveň konzumace alkoholu,“ varuje Carina Ferreira-Borgesová z evropské pobočky WHO. „Nezáleží na tom, kolik toho vypijete – riziko pro zdraví začíná už prvním douškem jakéhokoli alkoholického nápoje. Jediné, co můžeme říci s jistotou, je, že čím víc pijete, tím škodlivější to je. Jinými slovy, čím méně pijete, tím je to bezpečnější.“
Dokumentovaná rizika spojená s konzumací alkoholu zahrnují: zvýšené riziko rakoviny jícnu, hrtanu, hltanu, prsou, střev a jater, zvýšené riziko srdečních chorob a infarktu, gastrointestinálních potíží, neurologických poruch, oslabení imunity, psychických problémů a závislostí. Kromě toho také zvyšuje riziko dopravních nehod a pracovních úrazů.
Pokud si pamatujete, že jste v novinách kdysi četli něco jiného, nebojte, nezdá se vám to. Představa „alkoholu coby léku“ má svou fascinující historii, která ukazuje, jak těžké je dívat se na téma alkoholu s odstupem a neutrálně.
Pivo pro dělníky i pro děti
V souboji věda vs. alkohol měl alkohol jednoznačný náskok. Ještě před tím, než se lidé naučili zaznamenávat své myšlenky, uměli si vařit pivo. Archeologové mají důkazy o „pivovaru“ z doby přibližně 11 tisíc let před Kristem. Při stavbě egyptských pyramid zase dělníci dostávali výplatu v podobě piva: „Každý dělník měl denní nárok na čtyři až pět litrů,“ uvádí archeolog Patrick McGovern. Pivo pro ně bylo i zdrojem výživy a energie. „Pyramidy by zřejmě nestály, nebýt piva.“
Dodejme, že toto starověké pivo bylo o dost jiné než to, které známe dnes. Obvykle mělo o dost méně alkoholu a minimálně některé varianty byly výrazně sladší a husté.
V Evropě – abychom se od pyramid posunuli do nám bližšího kontextu – bylo pivo dlouho kašovité a konzumovalo se buď srkáním z misek nebo dokonce lžící. Mělo menší obsah alkoholu a kromě dospělých jej pily i děti.
Zdravější než voda?
Při čtení o historii alkoholu často narazíme na zmínky o tom, že pivo bylo ve středověku zdravější než voda. Dává to smysl: zatímco voda často nebyla převařená a mohla obsahovat nebezpečné bakterie, pivo prošlo varem, a zajišťovalo tak alespoň nějaký hygienický standard.
Někteří výzkumníci to ovšem nazývají velkým vodním mýtem a upozorňují na to, že rozhodně neplatí, že by lidé ve středověké Evropě konzumovali více piva než vody. Nenasvědčují tomu ani dobové literární záznamy (zmiňují se běžně o konzumaci vody i o zajišťování přístupu k čisté pitné vodě ve městech) a ani čistě materiálně to nevychází. Na to, aby byla většina obyvatel zásobována pivem v takovém množství, které by pokrylo byť jen polovinu denní potřeby tekutin, by zkrátka nebylo dost surovin.
Takže ano, technicky platilo, že pivo bylo zdravější než špinavá voda. Ale i lidé ve středověku dokázali poznat špinavou vodu od čisté.
Konzumace alkoholu měla kromě praktických každodenních aspektů i rozměr ekonomický. Povolení vařit pivo (tzv. právo varečné) bylo zárukou příjmů a někdy kolem takových povolení vznikaly podniky, kláštery a s trochou nadsázky i celá města.
Jsou na šrot, hanba jim!
V průběhu 18. století nastal ohledně alkoholu postupný, ale výrazný obrat. Souviselo to možná s proměnou společnosti a zvýšeným důrazem na hodnoty jako dochvilnost. Opilectví začalo vadit například tam, kde dělníci zacházeli se stroji. Lékaři začali popisovat „opilectví“ coby nemoc.
Našly se ale i výjimky. Česko-rakouský lékař Johann Schroth dokonce od roku 1830 ordinoval vysoké dávky alkoholu v lázních Dolní Lipová. Šestitýdenní alkoholické opojení kombinované se studenými zábaly podle něj mělo léčit nemoci kloubů. Dodnes máme s alkoholem spojenou frázi „je úplně na šrot“.
Obecně ale lékaři alkohol spíše nedoporučovali. A do stále hlasitěji znějící kritiky alkoholu se zhusta promítaly i hlasy náboženských a morálních autorit. Alkohol začal být spojován nejen s měřitelnými fyziologickými důsledky, ale také s nahlodáváním lidského charakteru.
„Nejzáludnějším projevem alkoholové otravy jest, že otupuje lidskou duši, mravní zásady a vědomí vlastní zodpovědnosti,“ napsal v roce 1924 Josef Roček v knize Lidová zdravověda. „Srovnávati alkoholické nápoje s tekutým chlebem je přímo urážlivé.“
Z publikace Lidová zdravověda (1924).
Ve Spojených státech hnutí za abstinenci dosáhlo historicky unikátního úspěchu v podobě zákona o tzv. prohibici. Od roku 1920 až do zrušení v roce 1933 byla v celých USA (s určitými lokálními výjimkami) zakázána konzumace alkoholu.
Výsledky tohoto „vznešeného experimentu“ byly přinejmenším varovné a dodnes se prohibice uvádí jako učebnicový příklad nezamýšlených dopadů restriktivních opatření.
Úplný zákaz alkoholu sice vedl ke snížení jeho konzumace, ale rozhodně ne na nulu. Poptávka byla vysoká, legální nabídka nulová a ve vzniklé mezeře se rozvinuly ohromné organizované gangy zajišťující výrobu a distribuci alkoholu. Stát přišel o daně, respekt části obyvatel, soudy byly zahlcené a ročně umíraly stovky lidí na otravu oficiálně nikým nekontrolovaným alkoholem.
Co o alkoholu říkají data?
Zatímco kritika alkoholu v 18. století byla vedena především po lince morální, druhá polovina 20. století je příznačná příklonem lékařské profese k metodám založeným na datech (tzv. evidence-based medicine). Tento přístup má zajistit neutralitu pozorovatele a vyšší vypovídací hodnotu naměřených výsledků. Dobře to funguje u klinických studií, kde lze provést slepé měření a skutečně tak ověřit nejenom dojmy, ale reálnou účinnost daného přípravku.
Jak vědci hledají pravdu?
Poměrně rychle se podařilo nasbírat data o tom, jak rychle se alkohol odbourává, jak jeho vliv souvisí s tělesnými dispozicemi nebo jak alkoholické nápoje ovlivňují schopnosti rozhodování. Takové experimenty mohly být sice logisticky poněkud náročné, ale jejich vyhodnocení je poměrně přímočaré.
Měření dlouhodobých dopadů je o dost komplikovanější. Vědci musejí spoléhat na to, co o sobě lidé sami sdělí. A pak mohou v rámci tzv. „kohortových studií“ sledovat, jak se jedna skupina osob statisticky liší od jiné. Na základě toho lze pak odhadnout – nikoli však dokázat – souvislost třeba právě mezi častou konzumací alkoholu a zdravotními problémy.
Za zmínku stojí, že od neúspěchu prohibice si mnozí lékaři i vědci dávali pozor, aby se neshodili příliš silnými prohlášeními o škodlivosti alkoholu. Nechtěli být spojováni s moralizováním. I to možná způsobilo, že většina oficiálních dokumentů nebo učebnic z druhé poloviny 20. století mluví o negativních dopadech „nadměrné konzumace alkoholu“, ale skoro nikdy ne o škodlivosti alkoholu jako takového.
Co zjistil vědec z Bordeaux?
„Co se to děje ve Francii? Proč nám tu lidé neumírají na srdeční choroby tak jako jinde?“ Tuto otázku si položil Serge Renaud, vědec z francouzské Bordeaux University. Jeho desetiletá studie toho, co jedí lidé ve Francii, přinesla několik závěrů, třeba ten, že „konzumenti foie gras mají nejnižší úmrtnost na srdeční choroby“.
Řada lidí – včetně amerických novinářů – si ale z jeho studie odnesla něco jiného. A výzkumník v tom rozhodně není nevinně. Když se Reneauxe v pořadu 60 minut moderátor zeptal, v čem spočívá tajemství francouzského zdraví, Renaud odvětil: „Myslím, že je to tím alkoholem.“
Moderátor Morley Safer v pořadu 60 minutes: „To, co chrání Francouze před srdečními chorobami, se možná skrývá v této lákavé sklence.“
Serge Renaud v pořadu odhadl, že „přiměřená konzumace alkoholu“ snižuje riziko o padesát procent. To je – jak si brzy ukážeme – sporné. Není ale sporu o tom, že popularita červeného vína v USA ten rok stoupla, i když pouze o 40 procent.
V čem udělal Renaud chybu? Výzkumníci navrhli několik způsobů, jak „francouzský paradox“ vysvětlit. Jedním z nich je jiný způsob označování příčin úmrtí. Dalším vysvětlením je to, že Francie byla „opožděná“ v nástupu diety, která obsahuje vyšší množství tuku a cholesterolu. Naopak pro populární doměnku, že by za tuto ochranu mohlo červené víno, se důkazy nenašly.
Ale kde se vzaly informace o tom, že přiměřená konzumace alkoholu je zdravější než úplná abstinence? V 70. letech 20. století se začala vědcům rýsovat v grafech křivka, které se podle jejího tvaru přezdívá „J-křivka“. V různých podobách se objevila v dlouhodobých studiích o souvislosti konzumace alkoholu a nejrůznějších zdravotních potíží.
Interpretace je až lákavě jednoduchá. Abstinenti mají střední riziko zdravotních komplikací. Nejlépe jsou na tom naopak podle tohoto grafu ti, kteří pijí asi dva alkoholické nápoje (např. litr piva) denně. Poté s každým dalším nápojem riziko stoupá.
Pokud nepatříte mezi abstinenty, při pohledu na takový graf mimoděk zajásáte. Lepší zprávu si těžko můžete představit: nejenže vám alkohol neškodí, ale dokonce vás chrání před chorobami, pokud to s jeho pitím nepřeženete. Není divu, že se tento výklad stal na dlouhá léta dominantním.
Jenže každý, kdo má zkušenosti se statistickými analýzami, už nejspíš podvědomě hledá, kde může být schovaný problém s tak jednoduchým výkladem. Jak lze vysvětlit, že je u abstinentů vyšší riziko?
Jedním z problémů této interpretace je záměna příčiny a následku. Pokud se díváme na skupinu abstinentů, aniž rozlišujeme, proč se daní lidé počítají mezi abstinenty, zjistíme, že nám sem spadla řada rizikových pacientů. Například těch, kteří trpí vážnou nemocí a berou léky, které se nesmí míchat s alkoholem. Takoví lidé buď alkohol nepijí, nebo alespoň tvrdí, že nepijí, což je z pohledu dlouhodobých studií to samé.
„Zdánlivé zdravotní přínosy alkoholu lze spolehlivě nalézt ve studiích, které mají referenční skupinu abstinentů zkreslenou směrem k horšímu zdravotnímu stavu,“ shrnují autoři nedávné studie sérii důvodů, které vedou k matoucímu výsledku. „V tom málu publikovaných studií, jež splňují alespoň základní kvalitativní kritéria zabraňující tomuto zkreslení, se u lidí s nízkou spotřebou alkoholu neprokazuje statisticky významně nižší riziko úmrtí.“
Celkové dopady jsou ještě horší
To může vypadat jen jako statistické slovíčkaření. Ještě mnohem přesvědčivější je ale pohled na celkový obrázek. Namísto toho, abychom se dívali na jednotlivé dílčí dopady alkoholu – tu na srdeční choroby, tu na psychiku, tu na dopravní nehody – pojďme se podívat na vše zároveň. Takový postup alespoň navrhují někteří vědci, kteří se studiem dopadů alkoholu dlouhodobě zabývají v kontextu veřejného zdraví.
Přesně to má za cíl velká studie Global Burden of Disease (globální negativní dopady nemoci) publikovaná v roce 2022 v časopise Lancet. „O dopadech alkoholu se stále diskutuje. Alkohol v nižších dávkách může nabízet některé výhody, ale nese s sebou zvýšené riziko v jiných oblastech,“ vykopává studie uznáním toho, že nelze všechny naměřené pozitivní účinky odmítnout jen jako statistické omyly. Namísto toho navrhuje globální a celistvý pohled. Jinými slovy: stojí to za to? Jaký je celkový dopad alkoholu na zdraví člověka, potažmo společnosti?
Po započtení všech možných faktorů spočítali, kolik alkoholických nápojů denně nabízí „stejné riziko, jako kdyby člověk nepil alkohol vůbec“. Jinými slovy, kde se křivka J narovnává, od jakého čísla riziko pouze stoupá. Pro střední Evropu vychází „ideální“ množství na čistou nulu pro lidi do 39 let.
Ve studii najdete data rozdělená dle regionu, pohlaví a věku skupiny.
„Předkládáme jasné důkazy, že úroveň konzumace alkoholu, při níž se minimalizují zdravotní ztráty, se v různých populacích výrazně liší a u několika skupin – zejména u mladých dospělých – zůstává nulová, případně se k nule velmi blíží,“ shrnují vědci zatím asi nejpodrobnější pohled na zdravotní dopady alkoholu. „Současně platí, že malé množství alkoholu je spojeno se zlepšenými zdravotními výsledky tam, kde převládá vysoká zátěž kardiovaskulárními chorobami, zejména u starších dospělých v mnoha regionech světa.“
Studie tedy zdůrazňuje škodlivost pití zejména u mladé generace. Alkohol ničí zdraví přímo i skrze zranění v důsledku alkoholem podpořené nepozornosti. Právě u mladých zranění jednoznačně převažují jako příčina alkoholem způsobené smrti.
Ani starší lidé by neměli pít nadměrně, ostatně ne všechny negativní dopady lze měřit ztracenými roky života, což byla hlavní metrika zmíněné globální analýzy. Riziko rakoviny stoupá už s mírnými dávkami. V roce 2020 bylo (podle Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny) 150 tisíc až 210 tisíc nových diagnóz rakoviny způsobené pitím alkoholu.
Je nicméně těžké změnit názor jen na základě dat. Už jen proto, že alkohol je do naší historie a kultury propleten tak pevně, že se i na výsledky sebepřesvědčivějších vědeckých studií bude řada lidí dívat skrz prsty. Zvlášť pokud v nich zrovna drží sklenku červeného vína.
