Müller vyrovnal Messiho a rozloučil se s LM. Brzy opustí i Bayern

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když ve středu Thomas Müller nastoupil k odvetě čtvrtfinále Ligy mistrů proti Interu, posunul se tím na třetí místo tabulky zápasů odehraných v milionářské soutěži. Má jich 163, jako Lionel Messi. Výš jsou jen Cristiano Ronaldo (183) a Iker Casillas (177). Je to další z mnoha důkazů, jak výrazná pozice mu v mezinárodním fotbale náleží.

Statistiky už ale zřejmě nevylepší. Bayern je po remíze 2:2 ze hry a v červenci Müller klub opustí. Po čtvrt století. Bude-li v kariéře pokračovat, pak pravděpodobně ne v Evropě.

Středečním vyřazením se mu také rozplynul jeden velký sen. Už od počátku sezony mluvil o tom, že by si chtěl znovu zahrát Finale dahoam. Přeloženo z bavorštiny: finále LM v domácím prostředí – neboť poslední zápas bude 31. května hostit právě Allianz Arena. Před 13 roky prožil smutnou mnichovskou noc po penaltové porážce s Chelsea, teď o šanci na reparát přišel.

Místo toho se pomalu začne chystat na rozlučku, kterou se pro něj stane mistrovství světa klubů (hraje se od 14. června v USA). Tam naposledy obleče dres Bayernu.

Müller odejde nejen v roli držitele mnoha rekordů, ale především jako legenda, s níž se identifikovala velká část fanoušků.

Je totiž posledním echt Bavorem v tradičním bavorském klubu.

Kdysi bývalo běžné, že kádr Bayernu tvořili především místní. Ostatně slavnou generaci 70. let vedli Franz Beckenbauer, Gerd Müller, Sepp Maier, Hans-Georg Schwarzenbeck – fotbalisté z Mnichova nebo blízkého okolí.

Bylo to v době, kdy mužstva směla mít maximálně dva cizince a v Bundeslize se ještě točilo tak málo peněz, že domácí hráči si pečlivě rozmýšleli, jestli má smysl stěhovat se na druhý konec Německa kvůli pár tisícům marek ročně navíc.

Fotbalová globalizace odstartovaná v prosinci 1995 tzv. Bosmanovým pravidlem (po vypršení smlouvy se přestupuje bez náhrady, hráči z EU nejsou považováni za cizince) vše převrátila naruby. Bezbřehá klubová loajalita mizí a prakticky všechny elitní týmy jsou dnes mixem hráčů různých národností, z různých kontinentů.

V kabině Bayernu zněl bavorský dialekt hlasitě ještě před pár roky, vedle Thomase Müllera se o to starali Philipp Lahm a Bastian Schweinsteiger. Tyto časy zřejmě končí.

Nejde však jen o demografickou kuriozitu. Pro mnichovský klub to znamená, že se odloupne další střípek jeho identity.

Byť je dávno globální značkou a otevřel kanceláře v New Yorku, Šanghaji a Bangkoku, aby měl blíž k zahraničním fanouškům i obchodním partnerům, stále se snaží zakládat si na regionálních tradicích. A nikdo je nezosobňoval tak dokonale jako Thomas Müller.

Je to on, kdo pravidelně navštěvuje příznivce na bavorském venkově. S úsměvem nakráčí do kulturáku nebo pivního stanu, popadne heligon a s místní dechovkou si střihne pár šlágrů. Pak dlouho s fanoušky klábosí, jako se sousedy. To by Harry Kane ani Jamal Musiala nedali.

Přitom nechybělo mnoho, a dojemný příběh o fotbalistovi, jenž to v klubu dotáhl od starších žáků až ke dvěma triumfům v Lize mistrů, by dnes nikdo nevyprávěl.

V prosinci 2008 totiž Müller, tehdy devatenáctiletý, zvažoval odchod. Pod trenérem Jürgenem Klinsmannem dostal jedinou šanci v nejvyšší soutěži, na 10 minut, pak byl přeřazen do třetiligového béčka. Proto ho zaujala nabídka ambiciozního nováčka TSG Hoffenheim a souhlasil s jednáním.

Ani šéfové Bayernu nebyli proti. Za přestup však požadovali pět milionů eur – a v té chvíli Hoffenheim vycouval. Zase tolik peněz za mladíka s jedním ligovým startem dát nechtěl.

„O mém dalším osudu vlastně rozhodlo pár set tisíc eur,“ přiznal Müller později.

Naštěstí pro něj i pro Bayern přišel v létě 2009 trenér Louis van Gaal a hned mu dal příležitost. Vymyslel bonmot „Müller spielt immer“ (Müller hraje pokaždé), který nejen dokola opakoval, ale především se ho držel. V první sezoně se mu útočník odvděčil 19 góly.

V březnu 2010 už debutoval za národní tým, následně se s pěti trefami stal nejlepším střelcem MS – a zároveň fotbalovou hvězdou známou po celém světě.

Po návratu z Jižní Afriky si tak musel zvykat na novou životní realitu. Přestal být jedním z mnoha bundesligových hráčů, najednou se o něj zajímala zahraniční média, stejně jako největší kluby. Na žádnou z lukrativních nabídek však nikdy nekývl.

Vrchol slávy ho zastihl o čtyři roky později na zlatém mistrovství světa v Brazílii. Znovu vstřelil pět branek a zejména ta úvodní v semifinále proti domácímu týmu, jíž odstartoval demolici 7:1, se zapsala do historie.

Nečekaně to byl i jeho poslední významný gól na reprezentační scéně. Při dalších pěti velkých turnajích se už netrefil ani jednou.

V Bayernu však měl dál dobrou mušku a v historické tabulce mu s 248 brankami patří třetí místo, za Gerdem Müllerem a Robertem Lewandowskim. Na to, že není klasickým kanonýrem, je to velmi lichotivá statistika.

Kým tedy na hřišti je? A proč zrovna on prožil tak dlouhou a úspěšnou kariéru v jednom klubu? Na to hledali odpověď i respondenti filmového dokumentu Thomas Müller – Einer wie Keiner, jenž měl premiéru v březnu.

„Není rychlý, techniku má průměrnou, průměrný je i jeho driblink. Ale je to Thomas Müller,“ pronesl Karl-Heinz Rummenigge, někdejší skvělý fotbalista i šéf Bayernu.

„Nehraje dechberoucí fotbal. To uměl Robben, to uměl Ribéry. Ovšem střílí góly a na spoustu dalších nahrál,“ doplnil ho Uli Hoeneß, který byl po většinu Müllerovy kariéry prezidentem klubu.

Pep Guardiola, trenér Bayernu v letech 2013 až 2016, zase oceňuje jeho mimořádný přehled na hřišti. „Kdo se dokáže v tom chaosu orientovat, ten je velkým fotbalistou,“ tvrdí.

Müllerovou předností je rozhodně to, že jeho styl je nepředvídatelný. Nehraje podle šablon, je složité ho bránit. Umí střílet z dálky, stejně jako úřadovat v malém vápně. Dokáže zaskočit na hrotu útoku i v záloze, vpravo i vlevo. Góly dává jakýmkoli způsobem. V jakékoli situaci. Kolik jen fanoušci zažili utkání, kdy se Bayern trápil, aby se pak v 83. minutě odněkud vynořil právě Müller a rozhodl o vítězství…

Pro jeho chování na hřišti je rovněž typické, že neustále mluví. Nejvíce se spoluhráči, ale má co říct i soupeřům a rozhodčím. Však si za to vysloužil přezdívku Radio Müller. Je pro hru zapálený od první do poslední minuty, odmítá přepínat do udržovacího režimu. Emoce z něj občas tryskají i při pozápasových rozhovorech.

Guardiola si ho váží ještě proto, že za všech okolností je týmovým hráčem. Když vstřelí gól, neběží se jako jiní radovat ke kamerám a fotografům. Ani divokými gesty neukazuje fanouškům v kotli, jak je dobrý. „On nejdřív obejme spoluhráče. To naprosto miluju,“ říká slavný trenér.

Zmíněný dokument se natáčel v průběhu sezony 2023/24, kdy jeho hlavní hrdina bojoval v Bayernu o důvěru trenéra Thomase Tuchela a zároveň o možnost rozloučit se s reprezentačním dresem na domácím mistrovství Evropy.

Nesplnilo se mu to úplně, jak si představoval. Pevné místo v klubové sestavě trvale nezískal a na Euru odehrál pouze 56 minut. V Bayernu i reprezentaci byl už více prodlouženou rukou trenéra a mentorem mladších spoluhráčů než oporou jako kdysi.

Heslo „Müller spielt immer“ neožilo ani letním příchodem nového kouče Vincenta Kompanyho. Pětatřicetiletý veterán se do základní jedenáctky dostává převážně ve chvílích, kdy se spoluhráči potýkají se zdravotními problémy. V Bundeslize dal zatím jediný gól, hned ve druhém kole.

Postupem času bylo zřejmé, že pravděpodobnost dalšího působení v osudovém klubu se tenčí.

Vše se nakonec rozštíplo počátkem dubna, a nikoli způsobem, jenž by se dal vyučovat jako vzor dokonale zvládnuté komunikace. Až ve chvíli, kdy novináři referovali o neprodloužení smlouvy, umístil Müller na sociální sítě otevřený dopis fanouškům a informace médií potvrdil.

Funkcionáři se na veřejnosti nedokázali ani shodnout, jestli hlavní důvody rozchodu jsou ekonomické, nebo sportovní.

Podle čestného prezidenta Uliho Hoeneße udělal Bayern chybu, že Müllera příliš dlouho udržoval v naději na pokračování spolupráce. Hráč prý zase měl sám poznat, že jeho čas se naplnil. „Zažil jsem loučení mnoha velkých fotbalistů: Güntera Netzera, Wolfganga Overatha, Franze Beckenbauera, Gerda Müllera. U všech to ke konci bylo složité, protože si nebyli schopni přiznat, že už nejsou dobří jako dřív,“ řekl Hoeneß pro televizní stanici BR.

Docela přísná slova směrem k fotbalistovi, který jednou bude mít u stadionu sochu.

Neznamenají však, že až vyklidí místo v tréninkové centrum na Säbener Straße, uzavře se tím jeho éra v Bayernu. Vedení klubu bude dělat všechno pro to, aby se časem vrátil. Je prý připraveno nabídnout mu funkci „ministra zahraničí“, tedy jakéhosi globálního ambasadora. Potom by mohl zamířit i výš.

Nikdo ale netuší, kdy nastane ona správná chvíle. Müller zatím o dalších plánech mlčí. Chce se soustředit na posledních pět utkání, která ho dělí od třináctého ligového titulu.

Pokud se rozhodne dál hrát na nejvyšší úrovni, těžko si představit, že by pokračoval v Německu, že by na trávník Allianz Areny nastoupil v cizím dresu. Franz Beckenbauer sice kariéru končil v Hamburku, ale byla jiná doba i jiné okolnosti.

Realističtější variantou je Itálie. Už proto, že by to neměl daleko domů, kde s manželkou Lisou, profesionální drezurní jezdkyní, provozují hřebčinec.

Nejvíc se však mluví o Major League Soccer. V zámoří se s fotbalem loučil jeho parťák Bastian Schweinsteiger, teď tam úspěšně působí bývalý reprezentační spoluhráč Marco Reus a samozřejmě i další hvězdy kategorie „35+“ v čele s Lionelem Messim. Proti by určitě nebyli ani v Adidasu, jenž je nejen Müllerovým osobním sponzorem, ale také dlouholetým partnerem MLS.

Podle informací Bildu už zájem projevili v Los Angeles, San Diegu a Cincinnati. Navíc vedení soutěže, která kluby de facto vlastní, se na nedávném mítinku shodlo, že jeho příchod je hlavní přestupovou prioritu.

Od léta bude Radio Müller nejspíše vysílat v angličtině.