Jak se z křesťanství stala hybridní zbraň nacionalistů

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když loni v červenci v pensylvánském Butleru atentátník Thomas M. Crooks vystřelil na Donalda Trumpa, tehdejší republikánský kandidát na prezidenta tragédii unikl jen o vlásek. Zachránilo ho drobné pootočení hlavou načasované přesně na ten správný moment.

Šťastná náhoda? Nebo snad vyšší moc?

Sám Trump, od ledna již opět úřadující z Oválné pracovny, je přesvědčený o druhé variantě. „Všude tekla krev, a přesto jsem se svým způsobem cítil velmi bezpečně, protože jsem měl na své straně Boha,“ nechal se slyšet jen několik dní po útoku. Podobně se vyjadřoval i v průběhu celé kampaně. „Bůh mě zachránil, abych Ameriku udělal opět skvělou.“

Ostatně důraz na Boha je v Trumpově rétorice značný. Celá republikánská agenda křesťanství využívá pro prosazování některých konzervativních hodnot. Podobné tendence však rozhodně nejsou fenoménem pouze ve Spojených státech. Pozorujeme je v celém křesťanském světě mezi nacionalisty, kteří dokáží víru otočit ve svůj prospěch.

Využijme tedy času Velikonoc –⁠⁠⁠ největšího křesťanského svátku, kdy si věřící připomínají ukřižování a následné zmrtvýchvstání Ježíše Krista –⁠⁠⁠ a podívejme se na ideologii křesťanského konzervativního nacionalismu trochu blíž. A hlavně: oddělme ji od ideálů, které nejrozšířenější světové náboženství, z něhož pramení naše civilizace, skutečně hlásá –⁠⁠⁠ lásky nejen k Bohu, ale i bližnímu.

Podpora věřících voličů je pro Donalda Trumpa zcela klíčová, bez nich by prezidentem nebyl. Bílí konzervativní křesťané se za republikány staví dlouhodobě, ale s demografickými změnami v USA se jejich podpora pravicové straně jenom prohlubuje.

Evangelikánští voliči jej podle exit pollů v loňských volbách podpořili dokonce z 82 %. Dvě třetiny evangelikánů jde potom podle loňské studie organizace Public Religion Research Institute (PRRI) označit za stoupence křesťanského nacionalismu. V celé společnosti to jsou pak tři z deseti Američanů.

A jak se profilují křesťanští nacionalisté? Tato studie mezi ně zařadila ty, kteří v rozsáhlém průzkumu souhlasili s pěti stanovisky, jež tento směr indikují:

Donald Trump tato přesvědčení do velké míry hlásal a velkou část křesťanů získal na svou stranu. Exit polly říkají, že v této voličské skupině jej volilo 56 % dotázaných. V takto široké komunitě je to sice velmi významné a jednoznačné vítězství, ale 44% podpora pro jeho soupeřku Kamalu Harrisovou ukazuje, že zdaleka ne všichni křesťané jeho víře uvěřili a naskočili na agendu, kterou hlásá.

Ostatně sám Trump rozhodně není biblickým ideálem ctností: je dvakrát rozvedený, usvědčený záletník a odsouzený zločinec. Pravidelně ani nechodí do kostela, i když se v posledních letech označuje za „pravého věřícího“. V loňském roce pak Trump zaujal prodejem Biblí po šedesáti dolarech, ještě o rok dříve sklidil kritiku za předstírání modlení. Sdílel totiž fotografii, kde klečí se spojenými dlaněmi, ovšem záhy se ukázalo, že obrázek vygenerovala umělá inteligence.

Naproti tomu však dokázal pro některé konzervativněji smýšlející křesťany splnit to, co jim slíbil. Třeba svými nominacemi do Nejvyššího soudu, který v roce 2022 zrušil rozsudek Roe vs. Wade, který od 70. let zaručoval všem americkým ženám právo na potrat na federální úrovni.

Důležitý symbol v protipotratové politice Trump představil i letos, když udělil milost Paulette Harlowové, kterou federální soud ve Washingtonu D.C. loni v červnu odsoudil ke dvěma letům vězení za to, že v roce 2020 spolu s dalšími aktivisty blokovala interrupční kliniku s odůvodněním, že se před ní modlí. Nová administrativa to zarámovala jako pronásledování křesťanských věřících a s tímto odkazem a zmínkou o jejím špatném zdravotním stavu ji prezident omilostnil.

Tato rétorika sama o sobě ukazuje, že křesťanství se dostalo do nezáviděníhodné pozice, kdy jej konzervativci čím dál častěji používají jako argument a zbraň v rámci tzv. kulturních válek. Právě interrupce jsou jednou z jeho hlavních třecích linií.

Křesťanští nacionalisté a Donald Trump druhou stranu vykreslují coby nepřátele křesťanských hodnot a varují před kulturním převzetím moci levicí.

„Chtějí strhávat kříže, kde se dá, a zakrývat je vlajkami sociální spravedlnosti,“ uvedl tak Trump loni v kampani. Dále pak třeba tvrdil, že „křesťanství je v obrovském obležení, ať už o tom chceme, nebo nechceme mluvit. Nemáme takovou moc, jakou bychom měli mít“.

A tak se Trump snaží svými kroky konzervativní křesťanskou agendu podporovat. V rámci druhého mandátu představuje řadu opatření, kterými se snaží významnou skupinu svých voličů uspokojit a slíbenou moc jí dopřát.

Jedním z exekutivních příkazů zřídil zvláštní pracovní skupiny pro boj s „protikřesťanskou zaujatostí“ ve federálních úřadech. Státním zaměstnancům podle interních pokynů, které před několika dny zveřejnil server Politico, nařizuje udávat své takto „zaujaté“ kolegy.

K úsilí o „plné stíhání protikřesťanského násilí a vandalismu“ ve vládních institucích pak administrativa pověřila i generální prokurátorku Pam Bondiovou.

Kromě zaklínaných „tradičních křesťanských hodnot“ se při tom odvolává na přirozenost –⁠⁠⁠ tedy na svět „takový, jaký ho Bůh stvořil“.

Všechno nepřirozené –⁠⁠⁠ a tedy nekřesťanské –⁠⁠⁠ tak nepodporuje. Z toho pramení i jeho úmorný boj proti sexuálním menšinám, zejména pak trans lidem. Už stihl podepsat exekutivní příkaz, který federálním úřadům zakazuje jejich uznávání. Jiným právním aktem pak trans sportovkyním zakázal účastnit se ženských soutěží.

Dlouhodobě se republikán také vyjadřuje pro zákaz vyučovat o LGBT+ komunitě na školách. Nařídit to sám nemůže, jelikož jde o agendu, která spadá pod státní nikoli federální úroveň, ale slovně tyto iniciativy několikrát podpořil. Třeba o tzv. „Don’t Say Gay“ zákoně na Floridě řekl, že bojuje proti „radikálnímu genderovému šílenství“.

Na školy je ostatně zaměřená celá širší agenda působící po celém světě. Podle loňské zprávy think tanku ODI pro globální záležitost se extrémní náboženské skupiny a politické strany zaměřují na školy po celém světě v rámci koordinovaného a dobře financovaného útoku proti rovnosti žen a mužů.

Známé konzervativní organizace usilují o omezení přístupu dívek ke vzdělání, o změnu učebních osnov a o ovlivnění vzdělávacích zákonů a politik, uvádí zpráva. Taktika zahrnuje odstranění sexuální výchovy ze škol, zákaz výuky pro dívky, posilování patriarchálních genderových stereotypů v učebnicích a odmítání genderově inkluzivního jazyka ve školách.

Ayesha Khanová, vedoucí výzkumná pracovnice ODI a jedna z autorek zprávy, pro britský deník The Guardian uvedla: „Jedná se o jeden z nejvýznamnějších genderových trendů –⁠⁠⁠ vzdělání je klíčovým faktorem pro rovnost žen a mužů a má moc ovlivňovat život.“

Konzervativní skupiny jsou podle důkazů uvedených ve zprávě financovány ze zdrojů, mezi něž patří kromě dárců z USA, Velké Británie nebo Německa například i ruští oligarchové a politické strany. Na prosazování své agendy v posledních letech dostaly miliardy dolarů. Jen mezi lety 2013 a 2017 konkrétně 3,7 miliardy dolarů (přes 80 miliard korun).

Organizované snahy pak po celém světě slavily úspěchy. Zablokovaly iniciativy v oblasti sexuální výchovy v řadě afrických a latinskoamerických zemí nebo na Filipínách, kde byly odstraněny materiály o homosexualitě a nahrazeny obsahem propagujícím sexuální abstinenci a „tradiční rodinné hodnoty“.

V Chile zase katolické školy používají výukové materiály, které zobrazují muže jako hlavu domácnosti, s poselstvím o důležitosti submisivity manželek a také se stereotypy o mužích jako inteligentnějších a schopnějších než ženy.

Kulturní války –⁠⁠⁠ ač nebezpečné –⁠⁠⁠ jsou nicméně pořád jen válkami kulturními. Takové Rusko ovšem dokáže křesťanství využívat i ve válce skutečné, kterou již přes tři roky vede na Ukrajině. Jak upozornila studie respektovaného amerického Institutu pro studium války –⁠⁠⁠ Kreml náboženství využívá doslova jako hybridní zbraň.

„Rusko pokračuje ve využívání náboženství jako zbraně ve snaze zdiskreditovat Ukrajinu na mezinárodní scéně,“ stojí v úvodu rozboru, pod nímž je podepsána skupina autorů. Informace dávají do kontextu s porušováním svobody vyznání na okupovaných územích Ukrajiny: „Ruské náboženské perzekuce jsou součástí probíhající kulturní genocidy a etnických čistek. Jejich cílem je vymýtit myšlenku nezávislé ukrajinské národnosti a ukrajinské pravoslavné církve.“

Studie zároveň tvrdí, že Moskva v této oblasti vede i informační válku. Jejím cílem je lživě vykreslit Ruskou federaci jako nábožensky tolerantní stát a „obhájce tradičních křesťanských hodnot“. Ukrajinu vedle toho Kreml ve svých informačních operacích obviňuje z náboženské nesnášenlivosti a snaží se tak získat přízeň náboženských komunit po celém světě.

Ruská informační kampaň se přitom chytá čehokoli. Třeba když papež František loni na jaře prohlásil, že Ukrajina by měla mít odvahu vyvěsit bílou vlajku –⁠⁠⁠ mezinárodně uznávaný symbol kapitulace –⁠⁠⁠ začaly se na sociálních sítích šířit falešné informace, že Kyjev hlavu katolické církve zařadil na seznam nepřátel Ukrajiny Myrotvorec.

Cíl dezinformace byl zřejmý. Rusko se snaží Ukrajinu i celý Západ vykreslit coby nepřátele „křesťanských hodnot“, které papež reprezentuje, zatímco se samo pasuje do role jejich ochránce.

I na Západě je však propojení státu s křesťanstvím silné. Vraťme se závěrem ještě zpět do USA. Podle Ústavy jde o sekulární státní zřízení, tedy takové, kde je církev odloučena od státu, reálně však tato odluka není za oceánem zdaleka tak silná jako v evropských zemích.

Patrné je to z některých politických zvyklostí a symbolů, jako že inaugurace prezidenta je tradičně skládána na Bibli a zakončena slovy „K tomu mi dopomáhej Bůh“, že se na amerických dolarech píše „V Boha věříme“, nebo že ve slibu věrnosti se hovoří o „jednom národě pod Bohem“. Věřící však podporuje i celý právní řád například tím, že náboženské organizace osvobozuje od daně.

První dodatek Ústavy zákony mířící proti odluce církve od státu zakazuje, jak však upozorňují ústavní právníci, Ústava se také nevynucuje sama. Spojené státy se spoléhají na soudce a soudkyně Nejvyššího soudu, kteří ji aplikují na jednotlivé případy a vytvářejí výkladová pravidla. Propojení federace a náboženství je tak určováno tím, kdo v nejvyšším tělese soudní moci právě zasedá. A to jsou nyní již docela dlouho zejména konzervativci.

Myšlenka, že vláda by neměla hrát žádnou roli při financování nebo podpoře náboženství, zřejmě dosáhla svého vrcholu zhruba v polovině minulého století. Nejvyšší soud ve věci Everson vs. Board of Education z roku 1947 uvedl, že je protiústavní financovat jakoukoli náboženskou činnost z peněz vybraných z daní.

Počínaje vládou Richarda Nixona se však soud začal postupně posouvat doprava. Nixon obsadil čtyři z devíti míst, ačkoli většina jeho nominantů byla relativně umírněná ve srovnání se stále ideologičtějšími soudci, které vybrali prezidenti Ronald Reagan, George W. Bush a Donald Trump.

V současné době tak šest z devíti soudců tvoří nominanti republikánských prezidentů, z toho tři Trumpovi. A tak tento soud v červnu 2022 došel až k výše zmíněnému zrušení rozsudku Roe vs. Wade, mimochodem přijatého právě během Nixonova mandátu.

Vítězství křesťanského nacionalismu? Jistě. Vítězství křesťanských hodnot? Nikoli.