Češi a Slováci našli v džungli zřejmě nejstarší mayské město

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Laboratoř rozkvětu i úpadku. I tak lze shrnout nejnovější slovenský a český archeologický objev. Je jím Los Abuelos, jak ztracené město expedice pojmenovala. Nachází se v guatemalské džungli.

Město schované pralesem bylo centrem mayské civilizace zhruba 800 let před naším letopočtem. Archeologové v něm objevili dvě asi 120 centimetrů vysoké kamenné sochy, jak otočené k západu shlíží na město. U nich pak byla kamenná astronomická observatoř.

Zvětralé sochy znázorňují prabábu a praotce - bájné stařešiny, kteří podle mayských legend stáli na začátku civilizace. Současné poznání se tak díky tomuto objevu dostává k  jejím prapočátkům.

Seznam Zprávy hovořily s archeoložkou Sarou Polak z Oxfordské univerzity, která propojuje nadšení pro zaniklé civilizace s umělou technologií, a odborníkem na 3D vizualizace mayských center a archeologem Ladislavem Šilhánem.

Jak jste na město přišli?

Ladislav Šilhán (LŠ): Okolo jsou známá města, dávalo to geograficky smysl. Ale třeba v roce 2019 jsme byli odsud kousek, ale v džungli nic neviděli. Na 20 metrů není vidět pyramida.

Sara Polak (SP): Sice jsem dlouho nebyla na výpravě, ale říkala jsem si, že když se trochu budu snažit, tak ty budovy přece musím vidět. Ale kvůli všudypřítomné džungli je strašně těžké se orientovat. I proto tak dlouho zůstalo mnoho měst neobjevených. Procházíte pralesem a najednou zjistíte, že jste ve městě.

Los Abuleos jste našli díky nejmodernější laserové technice. Takhle se dělá moderní archeologie?

LŠ: Ano, protože jinak toho nelze moc najít. Prostor vypadá tak, že tam jsou kopečky a údolí. Nížiny jsou v období dešťů zatopené, zatímco na výšinách byla osídlení. Ale ještě to nemusí být město. Oblast jsme projeli lidarem (přístroj na šíření laserových paprsků používaný na mapování terénu, pozn. red.), pak to prohnali neuronovou sítí a ta nám najednou identifikovala tři náměstí. Na každém byla astronomická observatoř. To se dělalo jen na počátku mayské civilizace, takže jsme si říkali, že jsme na dobré stopě.

Už jste věděli, že jste ve městě starém 2800 let?

LŠ: Nejdřív ne. Věděli jsme, že je minimálně z prvních století před naším letopočtem, ale udělali jsme první sondu a tou jsme se rovnou posunuli o 400 let do minulosti.

SP: V džungli toho je hrozně moc, je to úžasné, člověk je zahlcený a v tu chvíli si to úplně neuvědomí, takže mi ten objev vlastně došel až doma. Ale najít první střepy, to bylo úžasné.

LŠ: Já jsem nosil do tábora těžké batohy plné střepů. Sice jsou ze sběratelského hlediska bezcenné, jsou třeba z obyčejného džbánu na vodu, ale mají charakteristický tvar, barvu. Mayové totiž stavěli budovy jako matrjošky a v hlíně najdete střepy. Díky tomu můžeme složit chronologickou řadu.

Díky tomu se vám podařilo ze všech archeologických týmů dostat nejblíže počátku mayské civilizace?

LŠ: No, ostatní týmy to dost podcenily, přitom geograficky jsou okolo další města, takže to dává smysl.

SP: Když o Mayích začal psát Erich von Däniken (švýcarský záhadolog, podle kterého Zemi navštěvovali mimozemšťani, pozn. red.), tak se začal řešit kolaps civilizace. Lidi nezajímal začátek civilizace nebo rozkvět. Všechny grantové cesty vedly k tomu, jak to mohlo zkolabovat. Možná i kvůli tomu, že okolo nás vidíme, že je civilizace vrtkavá, tak nás to fascinuje. Ale začátek nám může dát nový pohled na historii. Většina veřejného mínění chce slyšet o kolapsu, ale vznik je stejně vzrušující. Může nám ukázat, jak fungují, pokud fungují, civilizační cykly.

Než se dostaneme ke kolapsu, co nám vlastně může prapočátek civilizace zodpovědět?

LŠ: Pro mě to je velká zvědavost, co bylo tím startérem civilizace. Jak je možné, že začala vznikat v nehostinné džungli? Vytvořili funkční ekonomický model, který jim v předklasickém období fungoval (2000 př. n. l. – 250 n. l., pozn. red.). Zároveň víme, že Mayové byli ovlivněni předchozí civilizací Olméků. Ale teď, jak nacházíme staré mayské písmo, tak není o moc mladší než olmécké. Mysleli jsme si, že to je jasné. Byla olmécká kultura, ta ovlivnila mayskou. Teď nevíme, kdo koho vlastně ovlivnil.

Trochu nám to komplikuje naši jednoduchou, lineární historii. Jedna kultura následuje druhou…

SP: Mě velmi zajímá, jak se jedna populace vlévala do druhé. Jak mezi sebou interagovaly? Ta každodennost mě přitahuje. Jedna věc jsou ty krásné, zdobné stély tehdejší elity, takové dnešní billboardy, druhá ale identita lidí. Teď se všude mluví anglicky, ale neznamená to, že se vnímáme jako Angličani.

LŠ: To se ale bohužel z této doby asi nedozvíme. Ale proto je cenné najít něco, co nám to může přiblížit. V roce 2011 jsme třeba našli takovou zastavěnou, ztracenou místnost. Jsou tam graffiti, ale vyškrábané, jako kdyby někdo vzal hřebík. Je jich 400 a vypadá to, jako když lidé na záchodě škrábou různé kraviny.

SP: Je tam vidět, že ti lidé mysleli hodně podobně jako my. Vyškrábané penisy (smích).

LŠ: Nebo ruka s očima, prsatá žena, prostě hlouposti. Je hezké vidět i doklady od lidí, kteří nebyli součástí nobility.

SP: Jako v Pompejích, kde se učíme o těch vzdělaných a ctnostných Římanech a pak tam máme okřídlené penisy, nápisy ve stylu Julius je vůl, tvoje máma a tak. Tehdejší archeology to zaskočilo tak, že nálezy schovali do tajného kabinetu kuriozit v neapolském muzeu.

LŠ: U Mayů třeba vidíš, jak si něco, asi alkohol, lejí do zadku. Vyloženě tam je vidět jeden chlap ohnutý. Prostě měli stejné neřesti jako my.

Maye přitom vnímáme jako vzdělané, božské, možná transcendentální, což nám je trochu „kazí“.

LŠ: Já se o ně zajímal, když byli civilizací, která se kouká do hvězd. Byla to úplně romantická představa, jak si místní pěstovali na políčkách, pak šli spolu stavět chrámy. Žádné války, jsou mírumilovní. Prostě si generace po druhé světové válce našla ideální civilizaci. A teď tam vidím, jak trhají svým zajatcům nehty, všude stříká krev, položené hlavy. I pro mě to je velký problém, protože jsem na tom romantismu vyrostl.

Takže to, co si promítáme do dávné civilizace, říká víc o nás než o nich?

LŠ: Na tom jsou zajímavé teorie o zániku. Ty hlavní jsou známé už od druhé světové války. Jen se vždy nějaká dostane do popředí. Nejdřív byla sociální teorie, že došlo ke vzpouře obyčejných lidí, kteří nechtěli živit vládce. Pak se přišlo s tím, že tam byly dvě mocnosti, které spolu bojovaly. Poté to bylo klima, tedy dopad sucha. A v poslední době se hodně pozornosti soustředí na viry.

Ještě je jedna z možností, zhroucení Teotihuacánu jako náboženského centra celé Střední Ameriky. Což mohlo vyvolat lavinu lidí s jiným náboženstvím, názory, technikou. Mohlo se zahustit obyvatelstvo, které se pak nemohlo uživit. Přinesli do oblasti chaos. Měli jiné zbraně. Přestaly fungovat křehké vazby mezi městy. To by vysvětlila všudypřítomná válka v umění z této doby.

Když se vrátíme k současnému objevu nejstaršího města, říká nám něco i k tomu úpadku?

LŠ: Myslíme si, že jsme našli město, které bylo centrem té říše zhruba okolo roku 800 až 600 před naším letopočtem. Okolo byly vesnice. Pak se něco stalo. Los Abuleos upadá a okolní vesnice sílí, centrum moci se stěhuje. Ale to je jako u nás. Kutná Hora byla důležitá ve středověku a nyní to je „nedůležité“ městečko.

Měli ekonomický model, který fungoval, ta civilizace se rozvíjela. Třeba když dělali přestavby, tak používali velmi silnou dlažbu. Museli spálit obrovské množství vápence, odlesnit okolí. Je to nepředstavitelné. Všechno bylo štukové. Pak jsou najednou dlaždice tenké. Asi si to už nemohli dovolit, tak hledali, kde ušetřit.

Mayská civilizace poté pokračuje až zhruba do roku 800 našeho letopočtu. Pak přijde úpadek. Vaše vykopávky nám pomáhají pochopit, co se dělo?

LŠ: Z vykopávek víme, že nedošlo k jednomu úderu, po kterém by civilizace zkolabovala. Spíš to byly takové vlny. V roce 800 se něco stalo naráz. Lidé se začali shromažďovat u měst, najednou jsou náměstí obsypaná budovami. V tu chvíli dochází k decentralizaci, upadá centrální vláda, mizí tradiční dynastie.

SP: Třeba v Los Abuleos se najednou na náměstí objevily nízké zídky. Není zřejmé, k čemu mají sloužit, ale rozparcelovali si tím náměstí. Jako kdyby se z Václavského náměstí v Praze staly zahrádky.

LŠ: Lehce se posunulo i náboženství. Příklad jiného města třeba ukazuje, že najednou zmizely válečné výjevy a naopak se objevují výjevy s rituály spojené s deštěm a zavlažováním.

Což by ukazovalo na to sucho…

LŠ: Asi něco takového to muselo být. Jestli tři, čtyři roky nezapršelo, neměli sklizeň, tak neměli šanci.

Ale to nebyl konec?

LŠ: Vypadá to, že o 30 let později to začíná zase fungovat. Ale zmizeli vládci, takže tu moc asi uchopili šlechtici. To je asi rok 850. Ale je to taková dekadence. Stély už nevypadají nic moc. Spíš si na ty vládce hráli.

SP: V Los Abuleos jsem našla střepy s falešnými glyfy. To mě fascinovalo. Nebyly to totiž ty původní, zdobné obrazce, ale falešné. Nedávají smysl. Jako když jsme za první republiky chodili v kvádru do divadla. Tuhle pseudotradici udržujeme i dnes, ale pak se stejně v teplácích rozvalíme s pivkem na gauč a sledujeme televizi.

LŠ: Asi měli málo písařů, ale do hrobek prostě jen napodobovali ty předchozí vládce.

Takové pozlátko jako symbol upadající civilizace?

LŠ: Ano. Přišlo mi pak úplně směšné a paradoxní, že hrobky jsou v původních, starých budovách. Při přestavbě používali hlínu, ve které jsou střepy se skutečnými glyfy. Takže zatímco hrobka je vyzdobená imitací, tak v hlíně k zasypání jsou skutečné.

Nicméně potom, mezi lety 900 až 1000 přišla asi další rána a oblast se začala postupně vylidňovat. Z analýz jsme zjistili, že tam byla velká podvýživa. Lidé odešli k jezerům, tam přežívali a postupně se začali zase zvedat. Ale to už připluli Evropané a byl konec.

Můžeme si z příběhu konce této civilizace odnést i něco pro současnost?

LŠ: U všech zániků civilizací vidím společného jmenovatele a tím je neochota řešit problémy až do poslední chvíle. Neustále jsou v zajetých kolejích, i když to kolabuje. Chápu to tak, že tam je vládnoucí třída, pro kterou by změna mohla způsobit vymizení, zhoršení situace. Takže se to snaží do poslední chvíle udržet. Je totiž nastavený určitý ekonomický model a kdyby se změnil, tak ta elita vymizí. Tak to drží do poslední chvíle.

SP: Proto je historie i archeologie tak důležitá. Lidé si myslí, že pro turisty hledáme střepy. Ale my se od těchto civilizací můžeme učit odolnosti, přebírat třeba už objevené věci, vylepšit je. Vidíme, že současný model příliš nefunguje, ale jako společnost neznáme alternativní volby, protože se o tom neučíme.

LŠ: Já si myslím, že je současný model zatím funkční. Ale stejně nikdy nevíme, čím se nahradí. Je to evoluční hrdlo, kdy v případě krize některý jiný uspěje.

SP: Pořád máme paleolitické mozky a nejvíce s námi hýbou příběhy. Když jsou špatně nebo o nich nemluvíme, tak nejsme schopni se evolučně přizpůsobit. Držíme se zajetých pořádků, dokud nepřijde kolaps. Je to bolestivá civilizační věc. Měli bychom i skrze archeologii ukazovat jiné cesty, mluvit o nich, vzdělávat se.