Čína je připravená k rázným krokům, upozorňuje expert na konflikt s Trumpem

Zatímco většina světa se od Donalda Trumpa v jeho celním tažení dočkala alespoň dočasné úlevy, vůči Číně americký prezident ve svém tlaku pokračuje. Vzájemně uvalené tarify na obou stranách přesáhly 100 procent a také americká výjimka na dovoz čínské elektroniky bude zřejmě jen časově omezená. Jak je asijská mocnost na tvrdý obchodní střet se Spojenými státy připravená? A může Trumpův tlak narušit její ambice?

Z původně globálního celního tažení amerického prezidenta Donalda Trumpa zbývá momentálně jediná velká ofenziva – cla v závratné celkové výši 145 procent uvalená na import z Číny. Vůči ostatním zemím Trump u svých „recipročních“ přirážek minulý týden vyhlásil tříměsíční pozastavení jejich platnosti. Výjimkou je právě asijská mocnost. I když i v jejím případě federální celní úřady zveřejnily výjimku, která se má týkat části v Číně vyráběné spotřební elektroniky.

Nutno podotknout, že Peking na divoké a mnohdy nepříliš přehledné manévry šéfa Bílého domu reaguje způsobem, který by sám o sobě byl ještě nedávno jen stěží představitelný. Čína tak vůči Spojeným státům zavedla odvetná cla postupně až na 125 procent a následně se zřekla možnosti dalšího navyšování, protože je prý americké zboží už teď na čínském trhu prakticky neprodejné.

„Čína v této situaci nebude panikařit. Myslím, že její přístup je předem velmi připravený. Vyhýbá se rétorické eskalaci, Trumpa rétoricky nenapadá. Ale skutečně je připravená k poměrně rázným krokům, ze kterých nechce nijak lehkovážně ustupovat,“ říká o postupu čínského vedení politolog Aleš Karmazin z Katedry asijských studií Metropolitní univerzity Praha, který se Čínou a oblastí jižní a východní Asie dlouhodobě zabývá.

V rozhovoru pro podcast 5:59 poukazuje na rychlost, s jakou Čína zatím reaguje. Podle Karmazina jde o znatelně svižnější tempo než během obchodních rozmíšek, které se mezi oběma zeměmi odehrávaly za prvního mandátu současného prezidenta USA. Což prý teď skutečně ukazuje připravenost čínské strany, která se na Trumpovy kroky důkladně nachystala.

Neznamená to ale, že by komunistický režim nestál před důležitou výzvou. Politolog upozorňuje na „vzájemnou závislost a vzájemnou potřebu“ mezi Spojenými státy a Čínou. Nicméně neplatí absolutně. Aleš Karmazin vysvětluje, že Peking se už několik let snaží budovat obchodní vztahy s dalšími částmi světa, a to i prostřednictvím projektu tzv. Nové hedvábné stezky. Ještě důležitějším cílem je pak dosáhnout menší závislosti na exportu zboží díky posilování své domácí spotřeby.

„Problémem současné Číny je, že se to moc nedaří,“ podotýká odborník s tím, že spotřeba čínských domácností od časů koronavirové pandemie do značné míry ustrnula. Zemi tíží také zadlužení jejích provincií nebo stagnace ve stavebnictví, které představuje jeden z klíčových sektorů ekonomiky.

Jinde však Čína dokázala v minulých letech „zapracovat“. Podle Karmazina se tak stalo i v důležitých technologických oblastech, jakou je třeba výroba čipů používaných v mobilních telefonech a dalším zboží. Technologická soběstačnost země tím zesílila.

Dosavadní čínskou reakci na celní války Donalda Trumpa nicméně formují i další faktory. Akademik z Metropolitní univerzity Praha v rozhovoru pro 5:59 uvádí, že Peking se snaží vystupovat jako „odpovědný hráč“, který současné napětí nezpůsobil a který se ho snaží uklidňovat. Přičemž Čína zároveň dává najevo, že veškerá odpovědnost za turbulence v mezinárodním obchodu náleží administrativě ve Washingtonu.

Do tohoto přístupu podle Karmazina zapadá i fakt, že čínský prezident Si Ťin-pching zatím nekontaktoval svůj americký protějšek, aby se spolu pokusili celní válku urovnat. Americká stanice CNN přitom s odvoláním na zdroje z Bílého domu reportovala o tom, že Trump požaduje, aby to byl Peking, kdo pomyslný telefon – nebo i ten skutečný – zvedne jako první.

„Na čínské straně vidíme snahu mít situace předem velmi dobře připravené a nepustit se do nějakého rozhovoru, který by mohl eskalovat v něco nezamýšleného. (…) Zatímco Trump jedná spíše impulzivně, Čína by chtěla spíše strukturovaný a kontrolovaný přístup,“ říká expert a připomíná nedávnou otevřenou roztržku mezi Trumpem a ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským, která způsobila mezinárodní pozdvižení: „To je úplně přesně to, čemu se Čína chce vyhnout.“

Čína až dosud představovala třetího největšího obchodního partnera Spojených států – byla nejen třetím největším dovozcem do USA, ale zároveň i třetím největším trhem pro americký export. Teď se ale stala hlavním terčem Donalda Trumpa, který tvrdí, že čínské obchodní praktiky poškozují americkou ekonomiku.

Podle českého politologa se důvody Trumpova „zakleknutí“ na Čínu celkově dají hledat především ve dvou rovinách. Jednak americký prezident opakovaně mluví o tom, že je nutné srazit obchodní deficity USA, včetně toho s Čínou. A to s vidinou renesance průmyslové výroby ve Spojených státech, která by Američanům přinesla pracovní místa. „(Trump) naznačuje, že mu ani tolik nevadí, že ty produkty (vyráběné na domácí půdě) poté budou dražší,“ říká Aleš Karmazin.

Druhou motivaci pak expert spatřuje ve snaze reagovat na celkový geopolitický růst Číny v posledních několika desetiletích: „Trump se evidentně snaží v zásadě o ekonomické zadržování Číny. (…) A věří, že může nějakým způsobem zdržovat její technologický nástup.“

Jenže Karmazin se domnívá, že vzestup Číny i dalších asijských zemí a celkově „pohyb ve světovém řádu“ jsou dlouhodobě platným jevem, na který má Donald Trump jen pramalý vliv. A že navíc své zemi může celním tažením spíš uškodit, protože vysoké tarify vnímají s odporem i státy, které s USA dosud tvořily pevná a stabilní spojenectví, ať už jde o Japonsko, Austrálii, nebo třeba řadu zemí v Evropě.

Naopak Čína se coby americký konkurent na globálním poli o podobně významné vazby zatím příliš opřít nemohla. Je však otázkou, jak dlouho takový stav bude platit. „Pokud Japonsko nebo evropské země zvažují, jak dál ke Spojeným státům přistupovat, dává to Číňanům velkou možnost nějak přeorientovat svou politiku nebo získat nějakou další výhodu v mezinárodním řádu,“ říká Aleš Karmazin.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, proč podle Aleše Karmazina není pravděpodobné, že by Čína mohla nahradit současnou roli USA ve světové ekonomice. Nebo také jaké příležitosti plynou z americko-čínské celní války pro Evropu. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.