Ukradl 150 korun, věznění stálo 750 tisíc

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když v Třebíči prezentoval náměstek Ministerstva spravedlnosti Karel Dvořák (STAN) před lidmi zabývajícími se problematikou českých vězňů osud připravované a klíčové novely trestního zákoníku, volil opatrná slova.

„V případě, že se to povede, by novela měla být účinná od ledna roku 2026,“ konstatoval.

Řada odborníků se totiž silně obává, že jeden z klíčových zákonů současné vlády, který má mimo jiné snížit některé trestní sazby a ulevit těžce přetíženým věznicím, se nemusí do konce volebního období stihnout.

„Připojuje se k ní spousta poslaneckých pozměňovacích návrhů, o kterých se hodně mluví, jedním z nich je například takzvaný dětský certifikát,“ popsal ještě během prezentace náměstek.

Jana Smiggels Kavková, předsedkyně výboru Asociace organizací v oblastí vězeňství popisuje, že podle ní panoval strach, že novela vyvolá bouřlivou reakci veřejnosti a zpolitizuje se.

„Pořád se na něco čekalo, do meziresortního připomínkového řízení novela šla až po krajských volbách. A teď jsme pár měsíců před sněmovními volbami a možná se to nestihne,“ podotýká s tím, že časový harmonogram schvalování je tak těsný, že stačí i drobné obstrukce a nestihne se.

Oficiálně přitom podle tiskového oddělení Ministerstva spravedlnosti, jakožto předkladatele zákona, nic takového nehrozí. „Novela trestních předpisů je zařazena na druhé čtení na schůzi Poslanecké sněmovny, která začíná 15. 4. 2025. Předpokládáme proto, že se tento návrh podaří do konce volebního období schválit,“ říká Michal Pleskot z tiskového oddělení ministerstva.

Věznice jsou v České republice dlouhodobě na hraně svých kapacit. Jejich celková obsazenost se podle dat Vězeňské správy ČR pohybuje těsně pod 100 procenty a v řadě věznic je i fakticky překračuje.

„Měli bychom přejít na systém, kdy má vězeň šest metrů čtverečních životního prostoru. Věznice jsou přeplněné a často tam mají vězni prostor i tři metry čtvereční,“ líčí Gabriela Slováková, bývalá ředitelka věznice ve Světlé nad Sázavou a v Kuřimi, která ještě v letošním roce působila jako ředitelka odboru trestní politiky na Ministerstvu spravedlnosti a nově od dubna nastoupila do čela Probační a mediační služby.

Podle ředitelky je už jen proto potřeba novelu prosadit. „To je ale úzkoprsý pohled. Další je, že jsou ve vězení lidé, kteří nejsou nebezpeční a vlastně potřebují jiný typ péče, než být zavření v hromadném ubytování. Rok vězně stojí zhruba tři čtvrtě milionu korun,“ říká.

A ilustruje to na paradoxní situaci, kdy za uvěznění pachatele drobných krádeží stát draze platí. „Měly by se snížit kumulované tresty, to znamená, že když máte několik podmíněních trestů a najednou vám to soud sečte, tak si za to nepůjdete sednout třeba na pět let,“ vysvětluje Gabriela Slováková.

„Způsobit škodu třeba za 150 korun versus 750 tisíc korun. To nedává smysl,“ dodává čerstvá ředitelka Probační a mediační služby.

Věznicím by mělo ulevit i to, že návrh počítá s nižšími tresty pro neplatiče výživného. „To ale neznamená, že by byli úplně bez trestu. Pokud by způsobili nouzi v rodině, tak by šli do vězení. Ale člověk by měl spíše pracovat a platit své dluhy,“ konstatuje.

Jana Smiggels Kavková podotýká, že novela je nutným prvním krokem k reformě a modernizaci trestní politiky. „Je velmi důležitá. Není to jen o snížení počtu lidí ve věznicích a míry uvěznění, která je u nás rekordně vysoká. Je potřeba vedle toho podpořit ukládání a výkon alternativních trestů,“ říká.

Pokud by novela neprošla, budou i po zaplnění svých kapacit věznice nadále přijímat nové trestance. Ze zákona musí.

Podle Slovákové tak může dojít například k tomu, že se vydá rozhodnutí, že vězni stačí tři metry čtverečního prostoru. A papírově se tak kapacity rozšíří.

„A začneme ještě více porušovat evropské předpisy, což se rovná soud pro lidská práva a žaloby. A jsou to pokuty v řádech desítek i stovek tisíc eur. Neřešit to, je náběh na smeč ze strany soudu pro lidská práva,“ podotýká Slováková.

Zmiňuje, že další teoretickou variantou může být amnestie. A připomíná, že Česká republika má s poslední plošnou amnestií nešťastné zkušenosti. „Nepřipravení lidé byli ze dne na den propuštění. A připravený nebyl ani stát, ani sociální služby,“ upozorňuje bývalá ředitelka věznic.