„Řekni, že je tlustá!“ Expertka líčí, jak se tvoří reality show

Televizní reality show Výměna manželek už dvacet let baví i dráždí Česko. Pro úspěšný pořad teď ale přišel zlom. Podle zatím nepravomocného rozsudku soudu dohnal jeho režisér jednoho z účastníků k sebevraždě, a to poté, co ho nutil k rasistickým narážkám vůči vyměněné manželce. Proč podle socioložky Ireny Reifové pořad vykořisťuje účastníky a je otročinou pro štáby, které dění v rodinách natáčí?

Okresní soud v Opavě minulý týden nepravomocně rozhodl, že za smrt policisty, který před pěti lety spáchal sebevraždu během natáčení pořadu Výměna manželek, může režisér pořadu. Televize Nova se však hájí tím, že tým tvůrců, který pro ni pořad vyrábí, je zkušený a že u každého natáčení je přítomný psycholog, na kterého se účastníci mohou obrátit. Zároveň prý televize neuvažuje o tom, že by divácky úspěšnou show, kterou vysílá už dvacet let, zrušila.

Co přesně se na reality TV divákům tolik líbí, rozebíráme v páteční epizodě podcastu 5:59 se socioložkou médií Irenou Reifovou, která působí jako pedagožka na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a mezi předměty jejího odborného zájmu a publikační činnosti patří právě i fenomén reality TV.

„Podle všeho je silným motivem fascinace chudobou, bídou, tím, jak vypadá život lidí, kteří jsou obětí sociální, ekonomické i kulturní deprivace,“ vysvětluje socioložka. A připomíná, že roli hraje i letitá zkušenost české společnosti s obdobím socialismu, kdy sociální nerovnosti nebyly přiznávané. Třídy v této době navíc podle ní nebyly vnímané jako hierarchicky seřazené sociální kategorie, ve kterých je na tom někdo hůř a někdo lépe.

Reifová pak připomíná, že pro sledování reality shows je důležitý prvek porovnávání se s účastníky pořadu. „To sledování vyvolává nějakou slast z toho, že to (účastníci reality show) nejsou lidé jako ‚my‘ (diváci). A to těm sledujícím dodává komfort a uklidnění,“ popisuje socioložka.

Odkazuje se přitom i na odborný článek, ve kterém byl už před dvaceti lety při popisu intervenčních pořadů, jako je právě Výměna manželek (respektive její britský předobraz Wife Swap vysílaný na Channel 4 v letech 2003–⁠⁠⁠⁠⁠⁠2017) použitý výraz „middle-class gaze“ pro pojmenování optiky kamery v takových pořadech.

„Je to něco jako fascinované, užaslé zírání očima střední třídy, která nemůže uvěřit tomu, jak vypadá život na sociálním dně. A je to kombinace fascinace a zhnusení, odporu, stigmatizování a klasifikování této sociální třídy jako ‚těch druhých‘, jako těch, kteří jsou radikálně odlišní od nás, ‚normálních‘,“ vysvětluje socioložka.

Argument, který zastánci Výměny manželek –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a v určitém ohledu i samotná TV Nova –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ používají, že se prostřednictvím tohoto pořadu mohou propichovat bubliny ve společnosti, protože dává lidem nahlédnout do domácností a životů lidí, s nimiž by se jinak nesetkali, ale podle Ireny Reifové neobstojí.

„Jistý druh sondy to je, ale v této podobě není zcela žádoucí. Je to vhled, ale není nezaujatý, není to dokumentární, observační pohled. Angažmá kamery je od samého začátku hodnotící, odsuzující, zostuzující,“ rozebírá akademička postupy natáčecího štábu, který mnohdy úmyslně hledá záběry nebo vytváří skandalizující situace.

Potvrdil jí to i kvalitativní výzkum, v jehož rámci s kolegou uskutečnili 16 rozhovorů s účastníky Výměny manželek. „Jeden z respondentů (se svěřil s tím), jak se jej někdo ze štábu snažil přimět k tomu, aby degradoval spolusoutěžící kvůli její postavě. Naléhali na něj a přímo mu říkali, jak má jeho replika vypadat. „Řekni, že je tlustá,“ měl uvést,“ vybavuje si socioložka. „On nepodlehnul, ale tyhle situace tam prokazatelně nastávají,“ dodává.

Naznačovaly to prý i rozhovory s dalšími protagonisty pořadu. Reifová popisuje, že respondenti nemluvili dominantně o nátlaku ze strany štábu, ale v rozhovorech se to pravidelně objevovalo.

Ovšem i členové těchto štábů jsou podle Reifové v „potravním řetězci“ televizně-zábavního průmyslu ve velmi nevýhodné roli. Ta se v konečném důsledku od té, v níž se nacházejí soutěžící –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ sami neplacení nebo nedostatečně finančně kompenzovaní –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ moc neliší. Přitom jsou to často jen oni, kdo tomu, co se odehrává během natáčení, dává etické hranice.

„Nemyslím si, že štáby reality televize jsou složené z monster (…) Samy jsou pod velkým tlakem, pracovat pro reality televizi je otročina, není to žádná vysoká pozice v rámci filmového a televizního průmyslu. Těmi, kteří zastávají více kreativní nebo umělecké pozice, je odsuzovaná. I oni jsou tedy předmětem hodnocení, odsuzování a výsměchu. Ta kultura reality televize je tím prostoupena,“ uzavírá socioložka médií Irena Reifová.

V podcastu 5:59 se také dozvíte více o tom, co socioložce vyjevil průzkum, který prováděla mezi účastníky reality pořadu i členy natáčecího štábu, nebo jak dopadly snahy o regulaci pořadů, jako je Výměna manželek. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.