Příměří nepříměří, ze vzduchu dnes hrozí největší nebezpečí za celou válku

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ve válce vyvolané ruskou agresí proti Ukrajině se i přes snahu administrativy amerického prezidenta Donalda Trumpa bojuje naplno. Na frontě se dokonce rozbíhá další kolo ruské ofenzivy a přes hranice obou států mezi tím létají stále vyšší a vyšší počty munice všeho typu, především kamikadze dronů.

Jedinou výjimku má – alespoň na papíře – představovat částečné příměří ve vzduchu: Spojené státy minulý týden oznámily, že s Ukrajinou a Ruskem uzavřely dvě samostatné dohody, ve kterých obě země souhlasily s přerušením vzájemných útoků na energetickou infrastrukturu.

Příměří je to velmi křehké, obě strany už se obviňují z jeho porušování a pravděpodobnost, že skutečně vydrží, či se dokonce stane základním stavebním kamenem pro nějaká další vyjednávání o míru, se v tuto chvíli jeví jako poměrně nízká.

Lze přitom vcelku dobře pochopit, proč se první případ normalizace vztahů měl týkat právě útoků proti elektrárnám, rafinériím či rozvodnám. Obě strany do úderů proti klíčové energetice nepřítele hodně investovaly. Kdyby se podařilo příměří dodržet, obě strany by tak mohly nabýt vzájemné důvěry, která v jejich vztazích chybí.

Lze si snadno představit, že právě takhle mohla situaci vnímat americká administrativa. Otázkou je, zda se nepřepočítala. Obě strany konfliktu totiž mají dost důvodů, proč v tuto chvíli nechtějí válečné snahy opustit. Ukrajina se necítí tak slabá, aby byla nucena přijmout mír za každou cenu, Rusko se zase cítí vojensky silnější.

Pokud válka skutečně bude pokračovat i nadále, udržet „energetické“ příměří bude nejspíše nemožné. Pro obě strany totiž představuje velmi důležitý nástroj.

Začneme na ruské straně. Její letectvo útočí na ukrajinskou energetickou infrastrukturu nepřetržitě už od roku 2022. Postupně, především během roku 2024, útoky ještě přiostřilo a také zefektivnilo.

Před invazí v únoru 2022 měla ukrajinská energetická soustava kapacitu 47 gigawattů (GW). V letech 2022-2023 přišla o 21 GW, shrnula situaci ukrajinská analytická organizace DiXi Group. V roce 2024 bylo v důsledku ruských raketových a dronových útoků vyřazeno z provozu přibližně 10 GW výroby energie, uvedlo ukrajinské ministerstvo energetiky pro deník Kyiv Independent.

Ukrajinské domácnosti se tak dle projektu Energy Map musely v roce 2024 potýkat s výpadky zhruba po dobu dvou tisíc hodin. Nejhorším měsícem byl červenec, kdy elektřina nebyla k dispozici téměř 80 procent času. Ruské údery tehdy poničily zhruba 90 procent kapacity klasických elektráren. Naštěstí pro obyvatele Ukrajiny byla zima až na svůj závěr poměrně teplá. I těžce poškozená síť tedy po velkou část zimního období dokázala většinu poptávky pokrýt.

Není to pochopitelně zadarmo. Ukrajinské podniky i domácnosti v posledních letech stále více využívají méně efektivní a také výrazně dražší možnosti distribuované výroby. A tím není myšleno jen vyšší zastoupení obnovitelných zdrojů, ale především rozšíření různých záložních agregátů, obvykle naftových.

Ruské cíle se přitom zdají být poměrně jasné: mají za úkol podlomit hospodářství země a zřejmě také znepříjemnit život civilnímu obyvatelstvu a tím zvyšovat únavu z války.

Na frontě jsou dnes klíčovou zbraní malé kamikadze drony, které se už vyrábějí v neuvěřitelném množství. Něco podobného platí pro obě strany i ve strategickém souboji na dlouhé vzdálenosti. Nestačí samotná přesnost, zásadní roli hraje její kombinace s množstvím.

Rusko bylo od začátku války v tomto směru vždy ve výhodě. Dle dostupných údajů vyrábí přes 1200 řízených střel ročně, k tomu několik stovek balistických raket kratšího a středního dosahu. V roce 2024 navíc Rusové zvládli na vlastním území vyrobit v licenci zhruba 6 tisíc íránských sebevražedných dronů a od té doby výrobu ještě zřejmě navýšili. V příštích letech k nim chtějí přidat ročně ještě 10 tisíc kusů „klamných“ dronů Gerbera, jež mají ukrajinskou protivzdušnou obranu zmást tím, že napodobují radarový signál kamikadze dronů.

Jinými slovy, Rusové vsadili na masovost. V březnu 2025 tedy na ukrajinské území vyslali zhruba desetkrát více sebevražedných dronů než v létě minulého roku: zhruba 4000 místo tří až pět stovek. Takže i když došlo k omezení úderů na energetiku, poslední týdny jsou na Ukrajině z hlediska bombardování nejnebezpečnější za celou válku.

Ukrajina na začátku války neměla žádné zbraně, kterými by mohla Rusku oplácet. Nezměnila to příliš ani západní pomoc. Spojenci Kyjeva využití vlastních zbraní proti ruským cílům omezovaly a stále omezují, navíc sami nemají dostatečně velké zásoby munice.

Ukrajina tedy především posiluje a rozšiřuje vlastní arzenál, který pak může používat bez omezení. Prezident Zelenskyj nedávno ohlásil, že v roce 2025 chce země vyrábět až 30 tisíc útočných dronů a tři tisíce střel ročně. Jde ovšem hlavně o lehčí typy, které se pohybují na pomezí dronu a řízené střely.

Jsou to vysoká čísla, zvláště když Ukrajina dosud složitější raketové projekty spíše odkládala a soustředila se na jednodušší bezpilotní systémy. Kyjev výrobu zbraní pro údery do ruského týlu skutečně výrazně navyšuje a soustředí se na zmohutnění výrobních kapacit.

Kyjev také rozšiřuje repertoár použitelných zbraní. V březnu se velmi veřejně pochlubil úspěšnou bojovou zkouškou nové verze řízené střely Neptun s dosahem až tisíc kilometrů. Původně tato raketa vznikla pro boj proti lodím a dokázala zasáhnout cíl vzdálený zhruba 300 kilometrů. Verze určená pro pozemní cíle ale dosud chyběla – právě kvůli absenci potřebné naváděcí elektroniky.

Nejdůležitější teď bude, zda se Kyjev dokáže alespoň přiblížit ruské úrovni výroby. Schopnosti ruské protivzdušné obrany mají své meze. Rusko nedokáže pokrýt všechny možné trasy, kudy drony či rakety mohou letět. Pokud tedy Ukrajina dokáže tyto nové střely nasadit chytře, koordinovaně a ve vhodném počtu, existuje solidní šance, že část střel pronikne a způsobí citelné škody. Už víme, že toho je ukrajinské „bezpilotní letectvo“ schopno.

Většina útoků se odehrává ve vzdálenostech 100 až 200 kilometrů od fronty či hranic. Stále častěji však Ukrajina zasahuje i cíle vzdálené 400-500 km, příležitostně i více. Čím delší vzdálenost musí zbraň urazit, tím větší je šance na její odhalení a zničení.

Úspěšnost je zřejmě různá. Některé údery jsou přímo spektakulárně úspěšné, ale to jsou výjimky. Celková bilance se zdát být spíše smíšená, naznačují analýzy – z nich asi nejúplnější veřejně dostupnou je práce ukrajinské skupiny Frontelligence Insight, kterou vážným zájemcům lze velmi vřele doporučit.

Strategie ukrajinských úderů se mění a vyvíjí. Vidět to bylo i v průběhu posledního půl roku: v období od září do listopadu 2024 se údery soustředily převážně na vojenské cíle, zejména velké muniční sklady (jako strategicky významné depoty v Toropetsi a Tichorecku, kde byla skladována i severokorejská munice), velitelská stanoviště nebo letecké základny.

Od konce roku 2024, a zejména v lednu 2025, začala Ukrajina systematicky cílit na ruskou energetickou infrastrukturu. Dvě třetiny lednových úderů ověřených analytiky Frontelligence Insight již mířily na ropné rafinerie, ropné sklady, zařízení na zpracování plynu, čerpací stanice ropovodů a exportní terminály.

Nejde přitom jen o plošné útoky, tedy o snahu vybombardovat celý závod. Analýzy naznačují snahu zasahovat specifické, technologicky náročné a těžko nahraditelné části rafinerií – například krakovací jednotky nebo systémy klíčové pro výrobu kvalitního benzínu a leteckého paliva.

Dopady úderů jsou rozhodně omezené. Ceny ropy na světových trzích nevystřelily do závratných výšin, cena nafty u pump v Evropě zůstává relativně stabilní a ruský export ropy jako takový nezkolaboval.

Nicméně společná analýza Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda (RFE/RL) a projektu Frontelligence Insight založená na satelitních snímcích a dalších ověřitelných datech za období od září 2024 do února 2025 odhaduje přímé škody způsobené ukrajinskými údery na ruský energetický sektor na zhruba 600-800 milionů dolarů.

Ve škodách jsou zahrnuty zničené nebo poškozené nádrže na ropných skladech, hlavní díl ovšem tvoří ztráty způsobené odstávkami a snížením kapacity rafinerií. Některé zasažené rafinerie, například ve Volgogradu či Rjazani, musely na týdny či měsíce přerušit nebo výrazně omezit provoz.

Ani přímé škody ve vyšších stovkách milionů dolarů však nepředstavují existenční hrozbu pro ruskou ekonomiku, která má z ropy a plynu roční příjmy v řádu stovek miliard dolarů. Zároveň však jejich dopad není ani bezvýznamný.

Například nutí ruský stát vynakládat prostředky na udržení stability na domácím trhu. Aby ruská vláda zabránila prudkému zdražování u pump, což by mohlo vyvolat sociální neklid, masivně dotuje ceny pohonných hmot. Jen v roce 2024 tyto dotace stály ruský rozpočet dle odhadů dva biliony rublů (asi 22,5 miliardy dolarů). To jsou peníze, které by jinak mohly být použity na financování války nebo jiné státní výdaje.

Útoky také snižují příjmy z exportu zpracovaných ropných produktů (které mají vyšší přidanou hodnotu než surová ropa) a zvyšují tlak na ruskou logistiku, která se musí vyrovnávat s poškozenou infrastrukturou a nedostatkem skladovacích kapacit. Jde tedy o systematické, byť ne fatální, „pouštění žilou“ ruské ekonomice a státnímu rozpočtu.

Schopnost zasahovat cíle hluboko na ruském území, daleko za frontovými liniemi, je v současnosti jednou z mála výhod, kterou Ukrajina má. Funguje totiž nezávisle na vývoji situace na frontě a není ani tolik závislá na vojenské podpoře západních spojenců.

Je známo, že americká podpora Ukrajině je na další roky přinejmenším nejistá. Evropané se snaží tuto mezeru rychle zalepit, ale jejich možnosti jsou omezené – zvláště když současně obnovují vlastní armády. Navíc situace na bojišti se pro Ukrajinu nevyvíjí příliš příznivě. Není na hranici porážky, ale rozhodně nemá takovou převahu, aby mohla případně přejít do ofenzívy.

Schopnost útočit na cíle v ruském zázemí a působit tam pravidelné škody je dnes pro Ukrajinu prakticky posledním významným nátlakovým prostředkem. Je to páka, kterou napadená země může používat nezávisle na postojích svých spojenců i aktuální situaci na frontě.

Pokud by ji trvale ztratila, například kvůli dohodě o příměří ve vzduchu, její pozice v předpokládaném vyjednávání s Ruskem by se zhoršila. Dočasné přerušení útoků na energetiku v tomto ohledu není tak problematické, rozhodně ho ovšem nelze označit za ukrajinské diplomatické vítězství. Údery proti rafinériím, jak jsme viděli, určitý vliv na ruský rozpočet mají. A takových „nástrojů“ Kyjev k dispozici mnoho nemá.

Pochopitelně příměří ve vzduchu má pro Ukrajinu i určité výhody. Především chrání lidské životy i ukrajinskou infrastrukturu před dalšími ranami. Do jaké míry to dokáže kompenzovat nevýhodu vyplývající ze ztráty možnosti dál vyvíjet tlak na Rusko, nelze jednoduše říct. To by vyžadovalo přístup k utajovaným informacím – například stavu ukrajinských zásob raket a dronů, aktuální energetické situaci země, či jak nynější vývoj hodnotí vedení v Kyjevě a v Moskvě.

Dostupné informace ale naznačují, že stejně jako otevření Černého moře, tak i příměří ve vzduchu spíše oslabují ukrajinskou pozici. Nebylo by proto příliš překvapivé, kdyby se tento bod v dalších krocích stal velmi bolavým tématem. Evropa by si asi měla připravit odpověď pro případ, že Kyjev další moskevské či washingtonské požadavky odmítne.