Za pár dní byly márnice plné. Ukrajinci ztrácejí naději v potrestání vrahů

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

Těla ležící na ulicích, improvizované hroby, rozstřílená okna aut i domů. Někteří byli pohřbeni v hromadných hrobech, jiní zůstali ležet tam, kde je bez milosti zastřelili.

Další přišli o život se zavázanýma očima a rukama svázanýma za zády - jednou ranou do hlavy nebo hrudi. Celkem přišlo o život přes 400 lidí.

Takový byl obraz Buči po odchodu ruských jednotek v březnu 2022, které město vzdálené asi 25 kilometrů od Kyjeva, okupovaly téměř měsíc. Buča se stala symbolem brutálních válečných zločinů, jež vyvolaly mezinárodní pobouření a vedly k rozsáhlému vyšetřování. Zatím však bez prozatímních výsledků.

Obyvatelé Buči, kteří se po tragických událostech do města vrátili, se nyní podle ukrajinské prokuratury obávají, že se spravedlnosti za smrt svých blízkých nikdy nedočkají. Mají strach, že potenciální mírová dohoda amerického prezidenta Donalda Trumpa bude zahrnovat i shovívavost vůči válečným zločincům, jak už ostatně naznačily některé předchozí kroky Washingtonu.

Panují například obavy, že americké ministerstvo zahraničí nechalo smazat databázi důkazů o ukrajinských dětech, které okupanti násilně odvlekli do Ruska. „Je to, jako by nám vzali oči. Ztratíme možnost potrestat viníky a přivést naše děti zpět domů,“ řekla Seznam Zprávám poradkyně šéfa ukrajinské prezidentské kanceláře Daria Zarivná.

Obavy Ukrajinců o spravedlnost rostou zejména v souvislosti s událostmi v Buči, Irpini a okolí. Jak uvedl hlavní ukrajinský prokurátor pro válečné zločiny Jurij Bělousov, za tři roky války dohromady vyšetřují více než 150 tisíc případů. Dosud vyšetřovatelé obvinili 577 lidí, dalších 786 je na seznamu podezřelých.

„Chápu, že pozastavení vyšetřování pravděpodobně bude součástí požadavků Ruska při mírových jednáních, ale nemohu uvěřit, že by Ukrajina na to přistoupila, zvláště poté, čeho jsme byli svědkem v Mariupolu nebo Buči,“ popsal Bělousov.

Jakmile Rusové opustili Kyjevskou oblast, na místo se vydali novináři a mobilní týmy vyšetřovatelů - jedním z nich byl tým Oleksandry Matvijčukové, která stojí v čele Nobelovou cenou míru oceněné lidskoprávní organizace Centrum občanských svobod .

Matvijčuková v exkluzivním rozhovoru pro dokumentární sérii LINIE, se kterou Seznam Zprávy spolupracují, líčí, že těla brutálně zavražděných Ukrajinců ležela rozesetá po Buči celé týdny až do osvobození.

„Všude to páchlo shnilým masem. Asi nejtěžší bylo vidět trosky aut, ve kterých ležely zavražděné celé rodiny - Rusové je zastřelili, když se snažili utéct. Na dveřích aut bylo často velkým písmem napsáno děti, v zoufalé naději, že je okupanti ušetří,“ popisuje Matvijčuková.

Radní Buči Dmytro Hapčenko, který okupaci zažil a dle svých slov přežil vlastní smrt, pro změnu vzpomíná, že po 10. březnu, tedy pouhých deset dní po tom, co ruská vojska obsadila Kyjevskou oblast, už v márnici nebylo místo pro uchování dalších těl.

„Mrtvých neustále přibývalo a nebylo možné se dostat na hřbitov, protože všude v okolí byla ruská kontrolní stanoviště. Těla ale bylo potřeba nějak uchovat,“ říká Hapčenko s tím, že jelikož byl nejblíže k márnici místní kostel, přeživší se rozhodli vykopat příkop, kam za dva dny pochovali v pytlích 67 těl.

Po 11. březnu už lidé mrtvé, na které narazili, nosili ke kostelu sami. Jeden příkop postupně přestal stačit, a tak vykopali druhý. „Objevili jsme traktor, který někde ukradli Rusové a nechali ho poblíž, tak jsme ho použili,“ popisuje Hapčenko. Dohromady bylo u kostela pohřbeno 116 těl.

O tři roky později zde stojí památník. Připomíná stovky těch, kteří měsíční ruskou okupaci zaplatili životem.

Na kostele, který stojí v bezprostřední blízkosti tehdy vykopaných masových hrobů, jsou dodnes patrné následky ruského ostřelování. Byl jedním z míst, kde se během okupace skrývali Ukrajinci snažící se uniknout před násilím. Stopy po výbuších a kulkách na zdech jsou tragickou připomínkou hrůz, jež se zde odehrály.

Město se snaží z tragédie vzpamatovat. Rekonstruují se školy, obchody i domy na místech, kde probíhaly jedny z nejtvrdších bojů. Ulice zdobí úhledné chodníky s novou dlažbou, ve větru se třepotají vyvěšené žluté a modré pentle. Mnozí se však dodnes vrátit nedokázali.

Buča po odchodu Rusů:

Vyšetřování válečných zločinů v Buči bylo jedním z prvních na Ukrajině.

Kriminalisté identifikovali, že za některé z tamních zvěrstev je zodpovědná 64. samostatná motorizovaná pěchotní brigáda Ruska. Většinou šlo o mladé vojáky s nižšími hodnostmi, včetně čtyř vojínů, čtyř desátníků a dvou seržantů.

Většina z nich ovšem zůstává mimo dosah spravedlnosti. Dosud padlo jediné obvinění, a to u vojáka, kterého náhodou chytili při chaotickém stahování ruských sil z Chersonu na konci roku 2022.

A jak reagovalo Rusko? Prezident Vladimir Putin vojenskou jednotku, která působila v Buči, ocenil medailemi za zásluhy.

„Díky prozíravým a odvážným činům během speciální vojenské operace na Ukrajině se personál jednotky stal vzorem v plnění vojenské povinnosti, statečnosti, oddanosti a profesionality,“ stálo v blahopřání Kremlu.

„Znovu tak vyslal ruské armádě jasný vzkaz: ‚Můžete unášet, znásilňovat, mučit a zabíjet civilisty. Dělejte si, co chcete, nic se vám nestane‘,“ popsala právnička Matvijčuková.

Někteří obyvatelé Buči se přesto nevzdávají. Například Vadym Jevdokymenko - jehož otec byl tragicky zavražděn a jeho ostatky rodina nebyla schopna identifikovat až do září loňského roku, protože byly tak silně spálené - provází americké senátory i další významné zahraniční návštěvníky městem a vysvětluje jim, co se zde odehrálo.

„Těch příběhů je tolik, že z toho mrazí. Muž, který byl mučen a ponechán napospas smrti, přišel kvůli omrzlinám o všechny prsty na rukou i nohou. Muž, který byl donucen zabít vlastního přítele tím, že po něm hodil granát, a poté musel sbírat části jeho těla. Žena, jejíž syn byl zabit přímo před jejíma očima a následně roztrhán na kusy. Ruští vojáci si s jeho hlavou hráli fotbal,“ popsal Jevdokymenko britskému deníku The Sunday Times.

Jiní se snaží viníky vystopovat sami. Juriji Nečiporenkovi bylo 14, když ruský voják přímo vedle něj zastřelil v Buči jeho otce.

Vraha se mu podařilo vypátrat mezi mnoha videi a snímky z bezpečnostních kamer v obchodech a na čerpacích stanicích, které okupanty zachytily. Když vyšly najevo podrobnosti o ruských jednotkách vyslaných do Buči, našel Jurijův starší bratr kontaktní údaje vojáka online.

Loni mu společně poslali jednoduchou zprávu na Telegramu: „Jsem naživu. Netrefil ses,“ napsal Jurij. „Vrátím se, abych práci dokončil,“ reagoval Rus.

Onoho osudného dne před třemi lety se Jurij s otcem Ruslanem vydali na kole do lékařského centra, které v Buči zřídil místní úřad. Věděli, že chlapcova nemocná matka dlouho nevydrží bez léků. Cestou dvojici zastavil ruský voják. Když zvedli ruce a řekli, že jdou pro jídlo, padl výstřel.

Okupant nejprve trefil Ruslana, který padl k zemi. Poté do paže zasáhl i Jurije. Když se hoch pokoušel dostat k otci, voják ho střelil znovu. Zazněly ještě dva výstřely, jež ale minuly hlavu a Jurij přežil.

Je jedním z tisíců ukrajinských dětí, kterým válka zničila život. Ruská invaze připravila o rodiče nejméně 40 tisíc ukrajinských dětí, z toho 1800 zůstalo úplně bez rodiny. A to jsou jen potvrzená čísla – děti na okupovaných územích v těchto statistikách chybí.