Článek
Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Ať už Spojené státy považujeme za soupeře Evropy, nebo ne, je jasné, že jejich tradiční role ochránce evropské bezpečnosti je u konce. Friedrich Merz, který má velkou šanci stát se příštím německým kancléřem, už vyzval k tomu, aby Evropa byla strategicky nezávislá na Washingtonu.
Pro evropské lídry tato historická chvíle znamená nutnost připravit se na obranu vlastních národních zájmů, potenciálně i proti Spojeným státům. V této souvislosti se často přehlíží jeden klíčový evropský trumf: její průmyslová síla, která by mohla sehrát zásadní roli v jakékoli budoucí strategické soutěži s Washingtonem.
Pod vedením Německa Evropa v oblasti výroby předčí Spojené státy ve výrobě oceli, vozidel, lodí i civilních letadel. Členské státy EU také v průměru platí méně na úrocích ze svého dluhu než USA. To znamená, že náklady na splácení jejich půjček jsou nižší, což dává EU průmyslovou sílu a finanční prostředky k podpoře Ukrajiny i domácímu přezbrojení, zatímco americký prezident Donald Trump opouští Kyjev a NATO. K tomu však bude třeba investovat do obrany a chránit evropskou výrobní základnu před čínským dumpingem a americkými cly.
Mnozí evropští lídři hledí s obdivem na americký technologický sektor. Výroba však v ekonomice EU hraje mnohem větší roli než ve Spojených státech. V průměru se na HDP EU podílí 16,4 procenty, zatímco v USA je to jen 11 procent. Evropský průmysl také zaměstnává 30 milionů lidí oproti pouhým 13 milionům v USA. A i když je americký technologický sektor vysoce ziskový, zaměstnává jen 6,5 milionu lidí.
Tři důvody, proč je průmysl pro Evropu klíčový
Stagnující ekonomika EU vede k debatám, zda by Evropa neměla více vsadit na špičkové technologie místo tradičního průmyslu. Jenže toto dilema je zavádějící. Průmysl je pro Evropu klíčový nejen kvůli hospodářskému růstu, ale i kvůli bezpečnosti – a to hned ze tří důvodů.
Prvním z nich je produktivita. Zatímco v USA ji táhnou hlavně digitální technologie, v pěti největších ekonomikách eurozóny patří k nejrychleji rostoucím odvětvím už více než deset let právě výroba aut a strojírenství.
Pokud chce EU výrazně a rychle navýšit výdaje na obranu, bude k tomu potřebovat příjmy ze svého průmyslu, které zajistí daňové odvody a udrží státní dluh pod kontrolou. Přitom tyto sektory rozhodně nejsou na ústupu. Například ASML, často označovaná za nejdůležitější evropskou technologickou firmu, je ve skutečnosti strojírenskou společností. A vývoz čistých technologií tvoří čtyři procenta německého HDP, což je podíl, jemuž se nevyrovná žádná jiná země G7, ani Čína.
Druhým důvodem je, že bez silného průmyslu se Evropa nedokáže rychle přezbrojit. Vyrábí více aut než Spojené státy a o 50 procent více oceli. Airbus v roce 2024 dodal dvojnásobek letadel oproti krizemi sužovanému Boeingu. Evropa má také klíčové průmysly potřebné pro výrobu zbraní, například ocelářství a chemický průmysl, i když je jejich konkurenceschopnost ohrožena vysokými cenami energií.
Dnes průmyslové dodavatelské řetězce zároveň slouží jako obranné zázemí. USA jsou příkladem toho, jaké riziko přináší jejich oslabení: americký loďařský průmysl se potýká s vysokými náklady a neefektivitou, částečně proto, že vyrábí jen málo komerčních lodí, což narušuje jeho dodavatelské řetězce. Evropa je na tom lépe – stále produkuje významné množství vysoce specializovaných lodí.
Třetím důvodem je, že i když se Evropa snaží dohnat Spojené státy v oblasti špičkových technologií, její hlavní výhoda ve vztazích s USA zůstává v průmyslu. Americká výroba nestačí pokrýt domácí poptávku, a proto má EU dlouhodobě obchodní přebytek v obchodu se zbožím, zejména v oblasti strojů, automobilů a chemických produktů. Zatímco USA outsourcují velkou část pokročilé výroby do Evropy a Asie, Evropa je naopak závislá na Spojených státech v oblasti technologií a softwarových služeb.
Washington se snaží znovu oživit průmysl a vyrovnat obchodní bilanci. Jenže s ekonomikou, která už teď jede na plný výkon, nedostatkem pracovní síly a omezeními v migraci bude mít USA problém svou výrobu výrazně rozšířit. Průmyslová síla tak může zajistit, že EU zůstane pro Ameriku nepostradatelným partnerem – i při tvrdším, více obchodně zaměřeném přístupu nové administrativy.
Evropa má svůj osud ve vlastních rukou
Evropský trumf je však ohrožen jak zanedbáváním, tak nerozhodností. Obranný průmysl slábne kvůli roztříštěné, na míru šité výrobě a dlouhodobému podfinancování. I když obranné rozpočty nyní rostou, kumulativní deficit za poslední desetiletí v porovnání s cílem NATO, který stanovuje 2 procenta HDP každé země, dosahuje 850 miliard eur (916,9 miliardy dolarů).
Současně EU váhá, zatímco širší průmyslový sektor stále více čelí tlaku ze strany Číny. Po prasknutí realitní bubliny v roce 2021 Čína výrazně zvýšila investice do automobilů, strojírenství, čistých technologií a letectví, přestože domácí poptávka po těchto výrobcích je nízká. Vyvážením nadprodukce Čína zasahuje do globálních exportních trhů evropských výrobců.
Automobilový průmysl je tím nejviditelnějším příkladem. Ještě v roce 2020 Čína nevyvážela více aut, než importovala. Dnes vyveze každý rok o 5 milionů vozů více, než kolik doveze, zatímco německý čistý export automobilů se od předpandemického období snížil na polovinu, což negativně ovlivňuje dodavatelské řetězce od Itálie po Česko.
Čínská nadprodukce představuje v některých odvětvích i přímé bezpečnostní riziko. Minulý rok Čína odřízla amerického výrobce dronů Skydio od baterií, čímž omezila dodávky na Ukrajinu. Kritici evropské průmyslové politiky automaticky varují před riziky podpory takzvaných „prohrávajících“. Evropa však nechala společnost Northvolt zkrachovat, což ohrozilo další prohlubování závislosti kontinentu na Číně.
Evropě navíc přitěžuje plán Donalda Trumpa, který brzy uvalí cla na zboží z EU, a současně se chystá zrušit zelené dotace bývalého prezidenta Joea Bidena, které podporovaly evropské výrobce automobilů a větrných turbín. Když Čína zaplavuje globální trhy a Spojené státy se zřejmě nechtějí smířit s vyššími dovozy z EU, zahraniční trhy Evropu ani Německo nespasí, jak tomu bylo po krizi eura.
Evropa si však může vzít osud do vlastních rukou. Německo je zemí, která je nejvíce vystavena čínským nerovnováhám, a zároveň má největší fiskální prostor na reakci. Nová vláda pod vedením Merze právě oznámila obrovský balík výdajů na obranu a infrastrukturu v hodnotě alespoň 11 procent HDP země – čímž se zbavuje tzv. „dluhové brzdy“, která působila jako zbytečné fiskální pouto. Tento krok pravděpodobně bude klíčový pro ukončení investiční krize, která sužuje největší evropskou ekonomiku. Vyšší investice podpoří domácí poptávku a vykompenzují ztracené exportní trhy. Ale samotné zvýšení celkové poptávky nestačí: EU musí tuto poptávku nasměrovat do strategických odvětví.
EU by měla využít obchodní a průmyslovou politiku k tomu, aby lidé přestali kupovat zboží z Číny a začali upřednostňovat výrobky „vyrobené v Evropě“. Unie teď chystá dohodu o čistém průmyslu, která by měla nastavit pravidla pro celé průmyslové sektory. Cílem je soustředit poptávku v Evropě, podpořit tvrdou konkurenci mezi evropskými firmami, ale zároveň se vyhnout přímým dotacím jednotlivým podnikům.
Finanční náklady těchto změn jsou zvládnutelné. Mezinárodní měnový fond odhaduje, že dotace na čisté technologie v rámci Zákona o snížení inflace stojí USA přibližně 0,25 až 0,4 procenta jejich HDP ročně. Evropa, s nižšími průměrnými úrovněmi dluhu a deficitů, si může snadno dovolit podobné investice.
Obchodní obrana před čínským drakem
Dalším problémem je udržení otevřenosti vůči partnerům v oblasti volného obchodu: pro zachování rozsahu trhu, zajištění konkurence a investování do nových aliancí, jak Spojené státy ustupují z globální scény. Jednoduchým řešením by bylo zahrnout 72 partnerů EU s dohodami o volném obchodu do pravidel o místním obsahu a požadovat vzájemný přístup.
Další možností by bylo vytvořit systém dotací, který by hodnotil produkty dle ekologických, bezpečnostních a pracovních standardů. Tím by se zajistilo, že země jako Kanada, Velká Británie a Mercosur (jihoamerické sdružení volného obchodu - pozn. red.) by splnily podmínky, zatímco Čína by byla vyloučena.
Evropa by se měla soustředit na výrobu standardizovaného vojenského vybavení pro masovou produkci. Stabilní obranné zakázky již oživují německý akciový trh, což ukazuje, že cílená poptávka může obnovit průmyslovou základnu Evropy.
Existují dva způsoby, jak toho dosáhnout. Prvním je spoléhat se na národní specializace: Francie na výrobu letadel, Německo na tanky, Nizozemsko na radary a Polsko na drony. Druhý přístup spočívá ve sdílení zisků, kdy by vedoucí evropští výrobci obranného vybavení museli své výrobní závody rozmístit po celé Evropě, podobně jako to dělá Airbus.
Bidenovy klíčové zákony – Zákon o snížení inflace a Zákon o čipech a vědeckém výzkumu – měly zastavit dlouhodobý průmyslový úpadek USA a snížit závislost na Číně. Ironií je, že dnes je to právě EU, která nutně potřebuje podobné politiky.
Některé změny už jsou na cestě: EU zvyšuje výdaje na obranu, vyjednává dohodu o čistém průmyslu a nasazuje nástroje obchodní obrany proti Číně. Tyto kroky však musí být ambicióznější a lépe koordinované. Velký evropský trh, náskok ve výrobě a kvalifikovaná pracovní síla dávají Evropě šanci na úspěch. Padesátiletý německý automobilový inženýr se pravděpodobně nestane digitálním podnikatelem, ale takový pracovník se může přeškolit na čisté technologie nebo výrobu obranného vybavení.
Správně nastavená průmyslová politika posílí strategickou pozici Evropy. Nevyřeší okamžité nedostatky v oblasti obrany, jako je chybějící zpravodajská kapacita nebo nedostatečné schopnosti pro dlouhodobé precizní údery. Přesto, navzdory své existenciální úzkosti, zůstává Evropa bohatým regionem se silnou průmyslovou základnou, která může podporovat jak zbrojení, tak růst produktivity potřebný k jeho financování.
Trumpovy tarify samy o sobě pravděpodobně brzy nevrátí výrobu do USA. V budoucnu se Spojené státy mohou ocitnout před volbou: pokračovat v dovozu evropského výrobního přebytku, nebo upevnit svou závislost na Číně. Největším rizikem je, že evropští lídři se budou hádat mezi sebou, místo aby bránili svou průmyslovou sílu.
V tomto smyslu měl viceprezident USA J. D. Vance pravdu, když řekl, že Evropa by se měla více obávat nepřítele uvnitř.
Původní text hlavního ekonoma Centra pro evropskou reformu Sandera Tordoira Seznam Zprávy publikují ve spolupráci a se souhlasem Foreign Policy Magazine. Titulek a mezititulky textu jsou redakční.
