Nadčasová krása strohých kostek: 10 slavných vil pražského funkcionalismu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Čisté a přehledné linie, prosvětlené interiéry a moderní materiály. Funkcionalismus vnesl do architektury zcela nový způsob vnímání prostoru. A ačkoli původně vznikl jako reakce na rozvoj techniky a průmyslu, řada staveb, především těch určených k bydlení, vyniká mimo jiné silným propojením interiéru s okolní přírodou. Funkcionalismus sázel na hygienickou čistotu, což se odráželo ve velkorysém prosklení a bílých fasádách.

Luxusní funkcionalistické vily vyrostly nejen v Praze především v průběhu 30. let. Stavěné s důrazem na funkci, světlo a logické uspořádání prostoru, představují odklon od tradičních stylů a důkaz, že i jednoduchost může být synonymem krásy.

Některé lokality jako osada Baba v Praze 6 se staly doslova baštou funkcionalismu a staveb v tomto stylu tu lze na relativně malém území najít opravdu hodně. Jinde jsou podobné rodinné domy roztroušeny ve starší nebo naopak pozdější zástavbě. Seznam Zprávy vybraly několik nejvýznamnějších, které by neměly uniknout žádnému milovníkovi moderní architektury.

Vilu, nacházející se na pražské Hanspaulce, navrhl v letech 1937–1938 Ladislav Žák na objednávku vrchního magistrátního ředitele Karla Babky a jeho manželky Ludmily, rodičů herečky Lídy Baarové. Stalo se tak poté, co Babkovi navštívili nový dům svého přítele, režiséra Martina Friče v Hodkovičkách a jeho funkcionalistickým designem zůstali uchváceni. Ačkoli měli již vyhotovený projekt, rozhodli se pro změnu architekta a stavbu svěřili právě Žákovi.

Ten pro ně navrhl čtyřpodlažní dvougenerační vilu se samostatnými vstupy a dvěma byty, uspořádanými vertikálně. Svým vzhledem odkazuje na zaoceánské parníky – mezi námořní prvky patří například střešní mansarda připomínající kapitánský můstek. V interiéru se uplatňují poměrně nízké stropy o výšce 235-265 centimetrů, které dodávají prostoru atmosféru lodní kajuty.

Po roce 1952 dům chátral, avšak v roce 2005 prošel citlivou rekonstrukcí pod vedením architekta Ladislava Lábuse. Díky ní získal zpět svou původní funkcionalistickou eleganci.

Pražská osada Baba je plná funkcionalistických legend. Pokud bychom však měli vypíchnout jeden dům za všechny, je to Paličkova vila. Byla postavena v letech 1931–1932 podle návrhu nizozemského architekta Marta Stama pro stavebního inženýra Jiřího Paličku a jeho manželku, textilní výtvarnici Emilii Paličkovou.

Stam patřil k výrazným postavám evropského funkcionalismu, učil i na škole Bauhaus a působil také jako designér. Dům je charakteristický podélnou prostorovou koncepcí, která využívá svažitý terén parcely. Výrazným prvkem je především terasa umístěná netradičně v přízemí a krytá „markýzou“ ložnicového patra. ​Vznikl tím pro funkcionalismus typický, ale u rodinných domů nepříliš častý prvek, kdy je dům v dolní části otevřený a obytné prostory jsou umístěné ve výšce.

V letech 2003–2004 prošla vila citlivou rekonstrukcí pod vedením architektů Ladislava Lábuse a Norberta Schmidta, kteří se snažili v maximální možné míře zachovat původní záměry architekta Stama. Stavba tím získala zpět jedinečný ráz a je považována za příklad úspěšné renovace modernistické památky.

V zahradě je umístěna plastika, na níž mnozí nostalgicky vzpomínají - prolézačka Sputnik od sochaře Zdeňka Němečka z 60. let 20. století, která původně stála na dětském hřišti ve Stromovce.

Vila může připomínat parník, ale ve skutečnosti je spojena s jiným typem dopravních prostředků. Dům s atypickou vyvýšenou vyhlídkovou plošinou si nechal postavit letecký konstruktér Miroslav Hajn, aby odtud mohl pozorovat své stroje vzlétající z nedalekého kbelského letiště. Budova z první poloviny 30. let je považována za ukázku funkcionalismu s aerodynamickými prvky: zavěšená terasa připomíná křídla letadla, střešní ochoz s trubkovitým zábradlím zase kapitánský můstek.

Propojení s okolní přírodou tu architekt Ladislav Žák posunul na novou úroveň. Ve vile, citlivě zasazené do svahu a provázané se zahradou, kupříkladu voda použitá k umývání nádobí následně slouží ke splachování toalety - systém je mimochodem dodnes funkční.

Říhova vila, nacházející se na pražském Smíchově, patří ke stavbám se smutným osudem. Nechal si ji postavit v letech 1929–1930 architekt Josef Karel Říha jako vlastní rezidenci a ateliér. Stavba je významným příkladem funkcionalismu inspirovaného Le Corbusierovými „Pěti body nové architektury“. Má však i některé podobné rysy jako vila v Jeně od Waltera Gropia.

Dům se vyznačuje stupňovitým uspořádáním, které reaguje na svažitý terén, a čtvrtkruhovou terasou na jihovýchodním nároží. Interiér byl pak rozdělen na obytnou část a projekční kancelář s ateliérem, přičemž každá sekce měla vlastní schodiště.

Nyní je vila ve špatném technickém stavu a je neobývaná. Jako místní zajímavost je však součástí kulturně-historické naučné stezky Malvazinky v pohybu.​

Tato střešovická vila byla postavena v roce 1936 podle návrhu architekta Karla Stráníka pro ředitele Zemské banky Rudolfa Kočvaru a jeho manželku Růženu. Každé podlaží architekt navrhl jako samostatný byt, přičemž kladl důraz na propojení interiéru s exteriérem prostřednictvím balkonů a teras orientovaných na všechny světové strany. Dům je obklopený rozlehlou zahradou a od roku 2020 je chráněn jako kulturní památka.​

V 70. letech 20. století bydlel v přízemním bytě spisovatel a překladatel Zdeněk Urbánek, u něhož se scházeli představitelé disidentského hnutí včetně Václava Havla, Ludvíka Vaculíka nebo Pavla Landovského - a právě tady vznikl text Charty 77.

Vila spisovatele Františka Langera z let 1929-1930 se nachází na Kavčích horách, autorem je architekt a designér Karel Honzík. Po Langerově emigraci se zde usadili další umělecky založení obyvatelé, tentokrát výtvarníci, díky čemuž se v interiéru i exteriéru zachovala řada původních prvků. V nedávné době navíc stavba prošla citlivou rekonstrukcí.

Dům se vyznačuje čistými liniemi, plochou střechou a pásovými okny. Součástí chráněného areálu je také původní zahrada, navržená zahradním architektem Otokarem Fierlingerem. I zde se zachovaly dobové prvky - bazének s fontánkou, schody, zídky i dlažby.

Tuto vilu na Malvazinkách z roku 1931 navrhl architekt Eduard Hnilička pro Jaroslava Preisse, tehdejšího ředitele Živnobanky a jednoho z nejvlivnějších finančníků první republiky. Preiss však následně vilu věnoval své sekretářce a pozdější manželce Jarmile Dimmerové. V roce 1936 byl dům rozšířen o přístavbu.

Také zde se odehrála řada důležitých politických jednání, například tu byla dohodnuta prezidentská kandidatura Edvarda Beneše v roce 1935. ​Po druhé světové válce byla vila zkonfiskována a přešla do majetku státu. V 50. letech v ní bydlel prezident Antonín Novotný, později byl dům rozdělen na několik bytů, ve kterých žili další komunističtí funkcionáři, včetně Vasila Biľaka. Po revoluci se zde usídlilo velvyslanectví Severní Koreje.

V roce 2003 stavba prošla rozsáhlou rekonstrukcí pod vedením architektonické kanceláře Pelčák a partner architekti. Byly obnoveny původní architektonické prvky, jako jsou mosazné rámy oken a terrazzo šambrány. V současnosti je vila v soukromém vlastnictví předního českého podnikatele a majitele fotbalové Sparty Daniela Křetínského.

Emanuel Hruška je znám spíše jako urbanista. Coby architekt se věnoval hlavně bytovým domům, vilu navrhl jenom jednu. Na první pohled nenápadný dům, částečně skrytý v zeleni, se nachází v blízkosti pražské Bořislavky.

Vila z let 1936-1937 zaujme atypickou, měkce zvlněnou střešní nástavbou a velkým prosklením jižní stěny, rozděleným do pravidelného rastru. Díky tomu prostor nepůsobí jako výkladní skříň, ale zachovává si potřebnou intimitu. S hranicí soukromého a veřejného si tu architekt pohrál. Použil například na svou dobu netypické prosklení balkonů, které propouštělo dostatek denního světla, a zároveň bylo odpovědí na potřebu obyvatel domu jasně si vymezit osobní prostor.

Jaroslav Šalda, ředitel vydavatelství a nakladatelství Melantrich, pověřil realizací svého sídla architekta Jana E. Koulu. Dům vystavěný mezi lety 1929–1932 má tři patra a střešní nástavbu, vyznačuje se hladkou světlou omítkou a pravoúhlými okny.

Výrazným prvkem je zřetelně prosklený válec schodiště, který vystupuje ze středu jednoduché krychle a rozděluje fasádu otočenou do ulice na dvě symetrické části. Střešní terasa se zábradlím z vodorovných trubek připomíná paluby zaoceánských lodí.

V přízemí se nacházel byt domovníka, kuchyně a garáž, hlavní obytné prostory byly umístěny v patře, zatímco velkorysá střešní terasa sloužila k odpočinku a poskytovala výhled na zahradu a okolní krajinu.​ V roce 1937 prošla vila úpravami pod vedením architekta Františka Zelenky. Dnes je ve velmi dobrém stavu a zůstává v majetku Šaldových potomků.

Autorem dalšího z funkcionalistických skvostů je pozapomenutý Kotěrův žák Ernst Mühlstein, výrazný představitel meziválečné avantgardní architektury, který krátce před německou okupací emigroval do Austrálie. Schückova vila v Troji je bezesporu jeho vrcholným dílem. Na návrhu pracoval s kolegou Victorem Fürthem, pozdějším profesorem architektury na univerzitě v Miami.

Vila ve stylu bílého funkcionalismu byla postavena v letech 1928–1930 pro podnikatele Alexandra Schücka. Stavba využívá terénní dispozice a jižním průčelím se otevírá výhledu do údolí Vltavy a na letenský hřeben. Výrazným prvkem exteriéru je socha „Eva“ od Mary Duras, umístěná na terase, která vyladěnému celku dodává duchovní rozměr.

Mary byla manželkou Schückova syna Arnolda, který dům zdědil v roce 1936. Během druhé světové války však byla vila zabavena a po válce znárodněna - později tu žil kupříkladu Gustáv Husák. V současnosti je dům rezidencí velvyslanectví Korejské republiky a veřejnosti není běžně přístupný.