Vance se v Grónsku pustil do Dánska. Trump zopakoval, že ostrov potřebují

Americký viceprezident J. D. Vance v pátek na pár hodin přiletěl na americkou vesmírnou základnu Pituffik na severu Grónska.

Z původních plánů na větší návštěvu, které vyvolaly diplomatickou bouři, nakonec sešlo (o okolnostech podrobněji zde).

Grónsko i Dánsko totiž prvotní podoba cesty pobouřila vzhledem k prohlášením amerického prezidenta Donalda Trumpa o anexi ostrova. Tamní představitelé mluvili o „provokaci“, „nepřijatelném nátlaku“ a upozorňovali, že Američany nikdo nepozval.

Když se ostatně na Vanceovu cestu v pátek v Bílém domě Trumpa dotázali, zopakoval, že Spojené státy Grónsko potřebují pro mezinárodní bezpečnost a mír ve světě. „Myslím, že Evropané to chápou. A pokud ne, budeme jim to muset vysvětlit,“ řekl novinářům.

Sám Vance pak během svého projevu před americkými vojáky ostře kritizoval Dánsko, které se podle něj o Grónsko dobře nestaralo a dost neinvestovalo do jeho bezpečnosti.

Řekl také, že si myslí, že se Gróňané rozhodnou pro nezávislost na Dánsku. „A pak budeme s lidmi v Grónsku vést rozhovory,“ uvedl. „Nemyslíme si, že by někdy bylo nutné použít vojenskou sílu,“ reagoval na dotaz, zda existují vojenské plány na převzetí ostrova.

Vance je jako viceprezident nejvýše postaveným představitelem USA, který kdy do Grónska přiletěl. Omezením cesty pouze na základnu nedošlo k potenciálnímu překročení diplomatického tabu, kdy by oficiální představitel jiného státu přijel někam bez pozvání.

Kolem 20. hodiny SEČ z ostrova odletěl.

Nabízíme přehled nejdůležitějších informací o vesmírné základně Pituffik, kam zamířil, a jejím zásadním významu pro Spojené státy.

Vesmírná základna Pituffik (dříve známá jako Letecká základna Thule) leží na severozápadě Grónska, asi 1200 kilometrů za severním polárním kruhem. V současnosti tam pracuje zhruba 150 členů amerického letectva a Vesmírných sil a je to jediná americká základna na ostrově.

Vzhledem k poloze tam panují extrémní podmínky - od listopadu do února nastává polární noc a teploty zde padají hluboko pod minus 20 stupňů Celsia. Nejbližší obcí je asi sto kilometrů vzdálený Qaanaaq, kde žije přes 600 lidí.

Americká vojenská přítomnost se datuje do dob druhé světové války, kdy nacistické Německo začalo okupovat Dánsko. Grónsko tudíž zůstalo izolované. Spojené státy proto v roce 1940 uzavřely dohodu s dánským velvyslancem ve Washingtonu, aby mohli američtí vojáci na území Grónska postavit letiště a meteorologické stanice.

Do roku 1941 na ostrov přišly americké jednotky a začaly využívat několik letišť a základen. Vybudovaly tam obranné systémy a skenovaly odtud přítomnost německých ponorek v severním Atlantiku.

Po válce chtělo původně Dánsko Američany z Grónska vykázat, ale později vzniklo NATO a Kodaň změnila názor. Dánsko umožnilo Spojeným státům dále provozovat svá vojenská zařízení na ostrově. Americko-dánská smlouva se stala součástí obranného systému NATO.

Základna v Thule, jak se tehdy Pituffik nazýval, byla vybudovaná v roce 1953. Původně vznikala v utajení

„Je to oblast klíčová pro kontrolu lodí a letadel v prostoru severního Atlantiku. A důležitost Grónska ještě vzrostla s příchodem strategických bombardérů a raket,“ vysvětlil před časem pro Seznam Zprávy politický geograf Michael Romancov.

Už během studené války se základna stala klíčovou pro americkou kontrolu v Arktické oblasti. „Na běžné mapě to vypadá, že ze Sovětského svazu do USA to bylo daleko. Jenže přes oblast severního pólu byly vlastně blízkými sousedy. Při pohledu na mapu, v jejímž centru je severní pól, je jasné, kudy by byly vedené raketové údery u obou stran,“ dodal Romancov.

V případě jaderné války by tak rakety zčásti letěly právě nad Grónskem. Spojené státy proto dlouhodobě usilovaly o grónské přístavy, radarové stanice, které by dokázaly sovětský úder včas detekovat, a v neposlední řadě také o odpalovací základny, které by zkrátily dobu doletu raket nad cíle v Sovětském svazu. Přes Arktidu by mohly potenciálně letět i rakety z Číny.

„Základna dokáže zaznamenat odpal rakety, vypočítat její trajektorii a aktivovat protiraketový obranný systém. Je nepostradatelná,“ zdůraznil pro americký deník The New York Times dánský bezpečnostní analytik Peter Rasmussen. Pituffik je důležitý i pro sledování námořního pohybu v Severním ledovém oceánu, včetně ponorek.

Základna řídí vzdušný protiraketový systém a má na starost pozorování vesmírného prostoru. Nachází se zde také nová verze předčasného varovného radaru, který dokáže detekovat balistické rakety v nejranějších fázích letu.

„Hypersonické rakety neletí do vesmíru – letí nízko, manévrují a nemáme žádný způsob, jak je zastavit, jakmile jsou vypuštěny,“ uvedl pro americký list Troy Bouffard, bývalý důstojník americké armády a bezpečnostní expert. Jedinou možností je tak radar včasného varování.

Aby varování fungovalo, je v tomto případě důležité mít umístěné senzory u země. Satelity v těchto vysokých zeměpisných šířkách nefungují dobře. Lasery v Arktidě také nefungují. „Vzduch je v těchto podmínkách plný ledových krystalků, v podstatě drobných zrcadel. A zrcadla a lasery nejdou dohromady,“ vysvětlil Bouffard.

Základna slouží také pro vědecký výzkum, pravidelně ji používá americká NASA. Probíhá tam výzkum klimatu, seizmické aktivity nebo hlubin vesmíru.