„Dejte mi peníze, nebo nezapnu elektřinu.“ Příběh ukazuje obchod s chudobou

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Milada společně se sousedkou Zdenou jsou protagonistkami časosběrného dokumentu Dům bez východu. Z jihlavského festivalu dokumentárních filmů si režisér Tomáš Hlaváček odvezl hlavní cenu a minulý týden uvedl snímek široké veřejnosti v rámci festivalu Jeden svět. Nyní míří do kin.

Na brněnskou ubytovnu Kuncovka se Milada přestěhovala se svým partnerem a jejich čtyřmi dětmi z garsonky, která byla prolezlá plísní. V ní s přítelem spali na zemi a děti na sedačce, tvrdí. Nájem přestali platit, když s přetrvávajícím problémem s plísní v městském bytě úřady po několika stížnostech podle jejích slov nedělaly nic.

V roce 2011 si vzali pouze základní věci a s vidinou lepšího bydlení se přestěhovali na ubytovnu v ulici Markéty Kuncové.

Na provozu tamního domu měl v průběhu let největší podíl Robert Hrdina. Milada s ním vycházela ze začátku dobře. Když ale po prvním měsíci čekala na peníze na nájem, začaly dle ní první problémy. „Denně jsme museli dávat zálohy na bydlení třeba pět set až tisíc korun. Když potom peníze přišly, tak už se to nikde neodečetlo,“ vzpomíná Milada.

„Nájemníci Hrdinovi dávali hotovost. Nikde to nebylo napsané, nebyl důkaz o tom, že mu ty peníze zaplatili. Hrdina přišel a řekl: ‚Dej mi to nebo ti večer nezapnu pro děti elektřinu‘,“ říká režisér Tomáš Hlaváček, že placení záloh je běžnou technikou, kterou využívají takzvaní obchodníci s chudobou.

Milada si proto v tomto období vzala několik nebankovních půjček a zapletla se s lichváři. Dluhy se začaly hromadit, když začal Hrdina vybírat denní zálohy. „Nevěděla jsem, jestli mám shánět peníze pro děcka na jídlo nebo pro něj,“ vysvětluje svou finanční tíseň.

„Je to celé systém lichvářského závazku, ve kterém jste neustále v dluhu, ze kterého se nejde vymotat. Vytváří dojem, že mu pořád dlužíte,“ vysvětluje sociolog Petr Kupka, který se na tvorbě dokumentu podílel.

O děti se na Kuncovce mezitím staral především Miladin partner. Prakticky prý chodily jen do školy a jinak z bytu nevycházely.

Zmíněné konflikty mezi Miladou a Hrdinou se často týkaly vypínání elektřiny, což je prý na Kuncovce dodnes na denním pořádku. Elektřina funguje většinou dvě hodiny denně, stejně tak jako teplá voda. „Dodneška když nám doma vyhodí pojistky, tak si děti dělají srandu, že nás vypl Hrdina,“ říká Milada s úsměvem.

Neustálé hádky eskalovaly tak, že Milada s rodinou měla ubytovnu opustit. Když napoprvé neuposlechla pokyn, přijel Hrdina se svým rotvajlerem Jackem. „Jack byl naučený agresivně reagovat už jen na slovo cigán. S tím psem stál u dveří a čekal, než vypadneme,“ tvrdí dále Milada.

Podobným nařčením, i ze strany dalších nájemníků, se Hrdina v minulosti bránil. „Pouze jsem jim řekl, že pokud nejsou spokojení, můžou odejít,“ podotkl s tím, že není majitelem domu, takže výpovědi ani nemůže rozdávat.

„Většina nájemníků do protokolu uvedla, že k ničemu podobnému (vypínání elektřiny, nedostatek tepla a teplé vody, pozn. red.) nedocházelo. Dokonce ani ti, kteří stáli na začátku tohoto křivého obvinění, nebyli schopní ukázat na mého manžela prstem. Jen uvedli, že o tom slyšeli. Tito křiví udavači se v nemovitosti zdržovali bez právního důvodu,“ řekla před lety jeho manželka Monika Hrdinová pro iDNES.cz.

Konflikt mezi Miladou a Hrdinou ustal, když se na Kuncovce hledala nová vrátná. Milada se o pozici přihlásila a dostala ji. Řešila tak všechny záležitosti týkající se ubytovny jako úklidy, předávky klíčů od bytů novým nájemníkům nebo vybírání nájmů.

„Jeden den jsem jen za dopoledne vybrala sto padesát tisíc. Hrdina měl rád, když to šlo do gumičky a do ruličky. Tak jsem mu to motala,“ tvrdí. V práci prý měla také pomáhat s vypínáním elektřiny nájemníkům. To dělala pouze společně se správcem budovy Jelínkem, který měl klíč od rozvodů.

„Když jsem začala pracovat na vrátnici, tak jsem s Hrdinou už problémy neměla. Vytáčelo mě ale, co dělal s ostatníma,“ říká. Milada se ocitla na druhé straně, kdy sama čelila stížnostem na nefunkční elektřinu a netekoucí teplou vodu. Když se po nějaké době sblížila s Jelínkem, začala se o vypínání rozvodů starat sama.

„Ženský za mnou chodily a já jsem jim říkala, ať čekají. Až když odjel Hrdina, jsem jim to všem pozapínala,“ říká. Chodily za ní nejčastěji hlavně matky s dětmi. V pokojích někdy bylo klidně jen osm stupňů. „Žádné děcko by nemělo prožívat to, co se děje na Kuncovce,“ říká dnes.

Z Kuncovky Milada odešla poté, co společně s dalšími jedenácti nájemnicemi podala na Hrdinu trestní oznámení. Měsíc pak společně s rodinou bydlela v domě, který si sehnali přes známé. „Bylo to tam krásné, ale jedna rodina tam prodávala drogy,“ vysvětluje, proč brzy došlo k dalšímu stěhování.

Během letních prázdnin se rodina přesunula do Kroměříže, kde bydleli u známých. V garsonce jich tehdy bydlelo devět. Bylo to dočasné řešení a Milada se šla o ubytování ucházet na zdejší ubytovnu. „Bohužel majitel viděl video z Kuncovky a řekl nám, že nechce problémy a nevezme nás,“ říká.

Denně pak jezdila do Brna, aby stihla ubytování najít před začátkem školního roku. V zoufalství, že děti nebudou moct nastoupit v září do školy, kontaktovala manželku Hrdiny s tím, že by se na Kuncovku chtěli vrátit. To se i přes prvotní svolení nestalo. Nakonec s rodinou sehnali bydlení na jiné brněnské ubytovně. Z bezpečnostních důvodů přesné informace o novém ubytování Milada sdílet nechce.

Po uvedení filmu do kin tvůrci společně s organizací IQ Roma vytvořili veřejnou sbírku na podporu lidí z „Domu bez východu“, kteří se proti systému postavili. Sbírka má lidem pomoci zajistit důstojné bydlení, vybavení domácnosti nebo pokrytí kauce, nájmu a základních potřeb.

Problematikou dostupnosti důstojného bydlení se začal v roce 2020 zabývat Evropský výbor pro sociální práva. Na situaci v Česku jej upozornila organizace FEANTSA, která spolupracuje s lidmi bez domova. Výbor rozhodl, že Česko porušuje sociální chartu. Konkrétně článek, který se týká „sociální, právní a hospodářské ochrany s cílem zajistit nezbytné podmínky pro plný rozvoj rodiny, která je základní jednotkou společnosti“.

Zjištění výboru poukazují na nedostatky při ochraně zranitelných skupin v kontextu práva na bydlení, zejména pokud jde o nucené vystěhovávání, zajištění sociálního bydlení a systémovou diskriminaci romské komunity.

S rozhodnutím Evropského výboru nyní pracují ministerstva. „Významným opatřením, které by mohlo zlepšit bytovou situaci zranitelných skupin osob včetně Romů, by bylo přijetí aktuálně v Poslanecké sněmovně projednávaného návrhu zákona o podpoře v bydlení,“ uvedla Marcela Nevšímalová, tisková mluvčí Ministerstva spravedlnosti.

V rámci řešení problematiky bytové nouze pak připravilo Ministerstvo práce a sociálních věcí například revizi dávkového systému, kterou v týdnu schválili poslanci. Zákon má mimo jiné vyslat majitelům bytových domů zprávu, že v rámci jednotné „superdávky“ budou úřady vyžadovat pro bydlení odpovídající standard.

„Chceme tím udělat tečku za obchodem s chudobou. Není možné nechat bydlet lidi v holobytech a tvářit se, že mají platit velmi drahé nájemné, které pak často majitelům dotuje stát v sociálních dávkách,“ řekl ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL). Problematiku jeho ministerstvo řeší také v rámci spolupráce na zákonu o podpoře bydlení.