Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Ústavní soud se ve středu formálně zastal dívky, kterou půldruhého roku opakovaně znásilňoval otčím. Patnáct soudců této instance se při rozhodování v plénu shodlo, že obecné soudy porušily práva stěžovatelky, když odvolací soud zmírnil původně tříletý trest vězení na podmínku.
Rozcházejí se však v pohledu na to, zda měl Ústavní soud předchozí sporný trest pro otčíma úplně zrušit. Deset soudců přehlasovalo své vedení. Podle nich převážil zájem nad právní jistotou. „S ohledem na to, že podle trestního řádu poškozený nemá v žádné fázi řízení v žádné soudní instanci právo podávat opravné prostředky proti výroku o trestu, a domáhat se tak jeho zpřísnění,“ vysvětlil soudce zpravodaj Tomáš Langášek.
Nicméně předseda soudu Josef Baxa a čtyři jeho kolegyně vyjádřili odlišné stanovisko. Podle nich měl Ústavní soud podmínku pro otčíma zrušit. „Nález představuje krok zpět. Je rozhodnutím, které přináší více otázek než odpovědí,“ píše v takzvaném disentu pětice soudců v čele s Baxou (více v infoboxu).
S nálezem není spokojená znásilněná dívka ani její právní zástupce Marcel Jurčaga. „Dal se s ohledem na konzervativní přístup soudu očekávat. Nicméně osobně jsem doufal v odvážnější rozhodnutí, které by zrušilo rozhodnutí Krajského soudu v Brně,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Marcel Jurčaga.
Ústavní soudci se sice klientky formálně zastali, ale podmínečný trest pro otčíma nezrušili. Jak tedy verdikt hodnotíte?
Kdyby byla vůle, prostor pro zrušení rozhodnutí tam je. Svědčí o tom i odlišné disenty, i když ještě nebyl čas je prostudovat. Argumentuje se tady právy obviněného na právní jistotu a nezměnitelnost rozhodnutí. Tomu rozumím, ale v situaci, kdy došlo k natolik zásadním pochybením do práv klientky, domnívám se, že měla převážit její práva. Neměl by to být obviněný, kdo má nějaký bonus z toho, že došlo k porušení jejích práv.
Takže převažuje nespokojenost s nálezem?
Nemůžu s ním být spokojený. Pro klientku by bylo jedinou dostačující satisfakcí zrušení rozsudku odvolacího soudu tak, aby se tím odvolací soud dále zabýval. Nelze pomíjet ani důsledky, k nimž rozhodnutí krajského soudu vedlo. Klientka se ani nemohla vrátit domů za svou rodinou, protože odsouzený v domě neustále pobývá. Bydlí tam s dalšími členy její rodiny. I tato skutečnost má na ni naprosto zásadní dopad.
Co říkáte na fakt, že pět soudců vyjádřilo k věci odlišné stanovisko?
Je to poměrně vysoké množství. Na druhou stranu na pozici klientky to nic nemění. Jediná reálná, byť ne úplně velká šance na zrušení, byla u Ústavního soudu. Jedna z částí argumentace spočívala v tom, že nelze měnit pravomocné rozhodnutí. Nicméně i obecné předpisy znají instrumenty, kterými to lze učinit. Kdyby většina soudců chtěla vyhovět, argumenty se pro to najdou. I v historických jednotlivostech k podobným případům došlo.
Ústavní soud v odstavci naznačil, že s klientkou můžete žádat o odškodnění.
Tím má soud nepochybně na mysli žalobu proti státu kvůli nesprávnému úřednímu postupu ve vztahu ke klientce. Je to jakási forma zadostiučinění, ale pro klientku naprosto nedostatečná. Jsem s ní v kontaktu a vnímám, jak se k tomu staví.
Jak říkáte i s ohledem na promlčecí lhůty, už jste na začátku roku podali žalobu na stát, kterou se zabývá Městský soud v Brně. Co si od toho slibujete?
Je to poměrně čerstvá věc. Ještě uvidíme, jestli rozšíříme argumentaci i na základě tohoto nálezu Ústavního soudu.
Předpokládám, že můžete žádat finanční odškodnění.
Ano, to lze. Nicméně je to pro klientku naprosto nedostačující. I částky, které jsou běžně přiznávané, bývají velmi nízké. Naopak mohou prohlubovat nespokojenost.
A pro představu jak vysoké?
Maximálně v řádu nižších stovek statisíců. Tohle všechno jsou už aspekty podružné. Pro klientku bylo zásadní, aby se podmínečné rozhodnutí zrušilo a potažmo byly i nějakým způsobem narovnané vztahy v rodině.
Odlišná stanoviska Ústavního soudu
Odlišné stanovisko k nálezu uplatnilo pět z 15 členů Ústavního soudu, včetně kompletního vedení. Pod stanoviskem jsou podepsaní Josef Baxa, Veronika Křesťanová, Kateřina Ronovská, Lucie Dolanská Bányaiová a Daniela Zemanová. Domnívají se, že ÚS měl zrušit výrok o trestu. Nenarušil by tím ani koncepci trestního řízení, ani dělbu moci, ale naopak přispěl k jejímu respektování. „Krajský soud totiž vybočil z prostoru, který soudům pro ukládání trestu za posuzovaný trestný čin vymezuje ústavní pořádek i zákonodárce. Většina se ale rozhodla toto porušení pravidel dělby moci ponechat bez nápravy,“ stojí ve stanovisku.
Namítli mimo jiné, že se většina nevypořádala ani s relevantní judikaturou. „Ústavní soud v minulých nálezech k ústavní stížnosti oběti zrušil dokonce i zprošťující rozsudek, a vystavil tak toho, proti komu se trestní řízení vedlo, novému rozhodování jak o vině, tak o trestu. V této konkrétní věci ale většina rozhodla, že ‚pouhý‘ výrok o trestu zrušit nelze. Tento rozdílný přístup neumíme vysvětlit a většina se bohužel o vysvětlení ani nepokusila,“ uvedla pětice.
Ústavní soud se klientky formálně zastal, když konstatoval porušení některých jejích základních práv. Je to alespoň částečná satisfakce?
Jen drobná, detailní, marginální na konci řízení. Nic zásadního pro tento případ to nepřinese. Snad alespoň návod do budoucna pro obecné soudy, jak k těmto věcem přistupovat. Pro klientku už to nic zásadního nezmění.
Případ provází velký zájem veřejnosti. Vnímáte z pohledu advokáta, že se v našem soudním systému obětem sexualizovaného násilí změní něco k lepšímu?
Obecně se přístup orgánů činných v trestním řízení zlepšil. Na druhou stranu se neustále setkávám s tím, že práva poškozených jsou upozaďována. Není dostatečně zjišťovaný následek jednání pachatele do sféry oběti. Souvisí to s tím, že je nedostatek znalců. Zpracování posudků trvá dlouho a podobně. Přitom jednou z integrálních rolí trestního řízení je zjistit, jaké jednání mělo vliv na poškozeného a tomu nastavit adekvátní trest. Tohle je jedna ze zásadních slabin současných trestních řízení.
Odvolací soud čelil kritice i za to, jak necitlivě vůči oběti odůvodnil svůj zmírňující rozsudek. Jak vnímáte jeho roli v případu?
Ze strany krajského soudu za mě nedošlo k žádné sebereflexi. Nechci hodnotit personální vytížení. Na druhé straně: krajský soud je účastníkem řízení, plénum Ústavního soudu vyhlašuje nález a nikdo ze strany odvolacího soudu tady nesedí? Už jen z respektu k Ústavnímu soudu a vzhledem k závažnosti věci mě zaráží, že tady nikdo nebyl.
