Místo nemocnice doma v posteli. České zdravotnictví hledá, jak zůstat dobré

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V Česku se rodí stále méně dětí, než kolik lidí umírá, a Češi tak stárnou. Za posledních 100 let se nejméně Čechů narodilo v roce 1999 – bylo to 89 tisíc. Pro srovnání, v roce 2023 přišlo na svět jen o dva tisíce dětí více. Data za rok 2024 zveřejní Český statistický úřad (ČSÚ) až 10. dubna, ale průběžné údaje naznačují, že by mohl padnout v nejnižším počtu narozených nový rekord.

Délka života v roce 2024 dosahovala u mužů 77 let a u žen 83 let. Tento věk se prodlužuje, což však zvyšuje tlak na zdravotnický systém. Zároveň s tím klesá počet lidí v produktivním věku, kteří by přispívali do sociálního systému. O tématu debatovali hosté na konferenci České elity o stárnutí populace.

Podle ředitele VZP Zdeňka Kabátka bychom měli stárnutí populace vnímat jako výzvu, nikoliv problém. „Ten demografický vývoj je neúprosný a my musíme, ať chceme, či ne, reagovat. K transformaci zdravotního systému nás nenutí jen samotná demografie, ale také nástup nových technologií a tomu se musí všichni aktéři zdravotního ekosystému přizpůsobit,“ říká.

Aby měli Češi v budoucnu přístup ke zdravotní péči alespoň stejný jako dnes, bude muset dojít k celkové transformaci nejen zdravotnictví, ale i české ekonomiky. „Jedná se o tak komplikovaný problém, že se s ním nedokázaly vypořádat ani nejbohatší země světa jako Švýcarsko nebo Singapur. Víme však, že nás to za dalších 20 let bude čekat, a proto se na to můžeme připravovat po malých krocích,“ vysvětluje vedoucí Institutu pro zdravotní ekonomii, politiku a inovace MU Jakub Hlávka.

Zástupci dotčených odvětví proto usilují o to, aby se tématu stárnutí populace věnovala větší politická pozornost. „Je nutné rozlišovat mezi politickým tématem a zpolitizovaným tématem. Vzpomeňme si, jak emotivní debata se nedávno vedla o prodloužení odchodu do důchodu o dva roky. Přitom to z možných řešení této krize byla nejschůdnější varianta,“ upozorňuje generální ředitel společnosti Linet a člen představenstva Svazu průmyslu a dopravy Tomáš Kolář.

Stárnutí populace neznamená jen rostoucí počet starších pacientů, ale také stárnutí lékařů a zdravotnického personálu. „Abychom co nejvíce zmírnili dopady stárnutí a udrželi zdravotní systém funkční, musíme lidi vzdělávat – motivovat je ke sportu, zdravé stravě a omezení alkoholu,“ zdůrazňuje Jana Thomas Cílková, členka představenstva zdravotnické skupiny EUC s tím, že i když tato doporučení všichni znají, jen málokdo se jimi skutečně řídí.

Kromě edukace je klíčová také prevence. „Podle dostupných dat víme, že asi třetina Čechů nechodí na preventivní prohlídky, tudíž se nemoci odhalují později a komplikuje to léčbu, což zatěžuje zdravotní systém jako takový,“ varuje Cílková.

Česko sice na prevenci vydává dostatečné výdaje, které jsou na srovnatelné úrovni jako v jiných vyspělých státech, problém však spočívá v samotném nastavení systému. „My dnes motivujeme pacienty, aby podstupovali různá vyšetření tím, že si pak sáhnou na nějaké peněžní bonusy, ale to pořád není ideální stav,“ podotýká Kabátek.

„V ideálním případě by to mělo být nastavené tak, aby se člověk staral o své zdraví, a ten systém mu pak vyšel vstříc, nejen snížením pojistného,“ pokračuje.

Podle Hlávka by se neměla zdravotní péče vnímat jen jako péče poskytovaná v nemocnicích. „Řada zemí zavádí velmi úspěšně například modely domácí péče nebo telemonitoringy, to se v Česku zatím neděje v dostatečné míře, byť nějaký posun nastal.“

To, že domácí péče bude v budoucnu nepostradatelnou součástí českého zdravotního systému, potvrzuje i Cílková. „Vzhledem k tomu, že kromě akutních a sociálních lůžek není dostatek zejména těch s dlouhodobou péčí, se lidé budou muset léčit z vlastních domovů,“ popisuje.

Domácí péče je navíc pro systém výhodnější. „Pomineme-li samozřejmě fakt, že v prostředí domova se pacient vždy cítí lépe, kvalitní domácí péče vyjde pojišťovny na mnohem méně peněz než hospitalizace na nemocničních lůžkách,“ vysvětluje Cílková.

Spoluúčast, tedy podílení se na úhradě zdravotní péče, je v rámci diskuze o českém zdravotnictví zásadní téma. „V momentě, kdy se sami finančně podílíme na nějakých činnostech, se začneme chovat jinak, protože neseme částečnou odpovědnost. Případ Česka je spíše unikátní, protože ta míra spoluúčasti je v porovnání s Německem nebo Rakouskem, tedy státy s podobným modelem zdravotnictví, mnohem nižší,“ podotýká Kolář.

Nicméně stereotyp, že se v Česku podílíme na financování zdravotnictví nejméně, už neplatí. „Eurostat nás v posledních žebříčcích řadí spíše do průměru, naše spoluúčast je přibližně 14 procent. Většina té spoluúčasti plyne z nákupu léků, když se podíváme na okolní státy, tak tam je to rozděleno do různých sfér,“ vysvětluje Hlávka.

Na navýšení spoluúčasti ovšem podle odborníků zatím není česká veřejnost ani systém připraven, navíc podle nich existují důležitější témata. „Aby se mohl český občan podílet na placení zdravotního systému, musí mu nejdříve rozumět. My v tuto chvíli nemáme data, abychom zjistili, jestli systém někteří pacienti nezneužívají, typicky výjezdy sanitek k banálním záležitostem a podobně, nebo zda je ten systém zkrátka nepřehledný a neumožňuje pacientům jednoduše projít celým procesem,“ dodává Hlávka.

Partnerem konference byla společnost EUC, největší poskytovatel ambulantní péče v ČR.