Anglii trénuje Němec, cílem je vyhrát MS. Ale národnost dráždí

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Byl blízko. Blíž než kdokoliv před ním. Během osmi let ve funkci dokázal Gareth Southgate Anglii dovést do semifinále mistrovství světa a dvou finále evropských šampionátů, kýženou trofej ale získat nedokázal. Jediným důležitým pohárem ve vitríně fotbalové kolébky tak zůstává ten z MS 1966.

„Jako pro hrdého Angličana mi bylo ctí vést náš národní tým,“ loučil se loni na tiskové konferenci. „Teď je ale čas na změnu, na novou kapitolu. Náš tým je plný mladých talentů a je v jeho silách získat trofej, o které všichni sníme.“

Jeho nástupcem se stal Thomas Tuchel. Německý kouč, který na klubové úrovni vedl Dortmund, PSG, Bayern Mnichov či Chelsea, se kterou v roce 2021 slavně ovládl Ligu mistrů. Od červnového konce na lavičce bavorského giganta zůstával bez angažmá. V říjnu pak bylo oznámeno, že se od nového kalendářního roku ujme reprezentace Albionu.

Rozhodně nejde o žádné trenérské béčko. Rodák z Krumbachu platí za jednoho z nejuznávanějších stratégů evropského fotbalu. Učil se od legendárního vynálezce gegenpresinku (aktivní presink po ztrátě míče) Ralfa Rangnicka, uctivě o něm mluví Jürgen Klopp i Pep Guardiola.

„Je to výborné řešení. Jde o kouče světové třídy. Vyhrál Ligu mistrů, francouzskou ligu, německý pohár, mistrovství světa klubů. Myslím, že jeho životopis hovoří za vše,“ tvrdí Daniel Farke, lodivod druholigového Leeds United, který usiluje o postup do Premier League.

Tohle si pojďme říct hned úvodem: Angažování kouče Tuchelových kvalit k národnímu týmu je samo o sobě úspěchem. Byť často vnímáme mistrovství světa či Evropy jako pomyslný fotbalový vrchol, fakticky zde tu nejvyšší kvalitu nevidíme. Hra bývá méně intenzivní a ne tak komplexní jako na klubové úrovni. Z logických důvodů, když spolu týmy netráví šest dní v týdnu a nejde o dlouhodobé, na denní bázi piplané projekty.

Bývalý kouč Lazia nebo Chelsea Maurizio Sarri před lety zaujal výrokem, že ze světového šampionátu v roce 2018 neviděl jediný zápas, protože mu to nic nedá a nemá se odtud co naučit. I v trenérské branži totiž platilo, že se k reprezentačnímu kormidlu nejužší elita zrovna nehrne. Ti nejlepší chtějí s hráči pracovat neustále, ne jednou za tři měsíce na reprezentačním srazu. Ostatně zeptejte se Jindřicha Trpišovského, proč netrénuje český národní tým.

To se však v posledních několika málo letech začalo pozvolna měnit. Luciano Spalletti udělal z Neapole nejlépe hrající tým Evropy, následně převzal italskou reprezentaci. Němce zase vede Julian Nagelsmann, asi nejobletovanější jméno mezi mladými kouči. Teď tuhle skvadru doplňuje Tuchel. V rámci férovosti je nutno dodat, že současnými evropskými mistry jsou Španělé, které k loňskému triumfu dovedl nepříliš známý Luis de la Fuente, do té doby kouč místní jednadvacítky.

Sázka na svazového kouče s téměř nulovými klubovými zkušenostmi (Southgate kromě práce u anglických reprezentací vedl jen Middlesbrough) k trofejím každopádně nevedla, varianta s Tuchelem tak vysílá jasný signál – špičkové hráče už máme, teď k nim přidáme špičkového trenéra a to by v tom byl čert, abychom nějaký titul nevyhráli. Navíc je to Němec a ti mají vyhrávání v krvi.

A právě v tom je pro některé ten problém.

„Není to dobré strategické rozhodnutí,“ kroutil hlavou bývalý fotbalista a dnes expert Gary Neville, když komentoval Tuchelův nástup do funkce. „Myslím, že se sami poškozujeme tím, když akceptujeme, že má být Thomas Tuchel lepší než některý z anglických trenérů,“ uvedla někdejší opora Manchesteru United.

Někdejší pravý bek přitom v reprezentaci odkopal pět let pod vedením Svena-Görana Erikssona, jenž měl švédský pas. O dva roky později pak na lavičku usedl Ital Fabio Capello. Dosazení neanglického trenéra na reprezentační lavičku tak není žádný historický precedens, přesto vyvolává emoce.

„Chtěl jsem, aby národní tým Anglie vedl Angličan. Je to smutné,“ rozčiloval se v říjnu bývalý kouč West Hamu či Tottenhamu Harry Redknapp. Negativita ho nepřešla ani po několika měsících. Před březnovým reprezentačním srazem se nechal slyšet, že Tuchel musí příští rok vyhrát mistrovství světa, aby si asociace své podivné rozhodnutí obhájila.

Úvod do angažmá německý kouč zvládl bez problémů, když během čtyř dnů v suchém triku porazil Albánii a Lotyšsko s celkovým skóre 5:0. Tahle utkání ale Redknapp neviděl, jelikož v médiích prohlásil, že než sledovat bezvýznamné zápasy s outsidery pustí si radši Coronation Street, anglickou obdobu seriálu Ulice.

Kdo byl ale rozhodně rád, že se Tuchel Anglie ujmul, je Harry Kane. Kapitán reprezentace a jeden z nejlepších hrotových útočníků na světě už v minulosti přiznal, že německý kouč byl jedním z hlavních důvodů, proč z Tottenhamu přestoupil do Bayernu Mnichov. A podobně pozitivně komentoval i jeho jmenování do funkce na anglickém svazu.

„Jsem nadšený a těším se na něj. Měl jsem tu čest s ním v minulé sezoně pracovat a vím, co s týmem, jako je ten náš, dokáže udělat,“ uvedl před posledními zápasy. Dostat z Kanea, Judea Bellinghama, Bukaya Saky nebo Declana Rice to nejlepší – to bude Tuchelův hlavní úkol.

A jakým způsobem kouč Anglii k úspěchu dovede? Toť otázka. Jednapadesátiletý trenér na rozdíl od Guardioly, Kloppa či Marcela Bielsy nemá specifický rukopis, jasně daný herní styl, který praktikuje bez ohledu na okolnosti. Je pragmatik, ale v dobrém slova smyslu. Zhodnotí možnosti, které v týmu má, a podle toho určí formaci, způsob hry, sestavu.

Jeho Dortmund byl ofenzivní mašina, v Paříži hrál kontrolovaně, v Chelsea změnil rozestavení na tři stopery a dva ofenzivní záložníky pod hrotem, čímž z Antonia Rüdigera, Andrease Christensena nebo Masona Mounta vymáčkl maximum. A s podceňovaným týmem vyhrál Ligu mistrů.

„Vzhledem k tomu, jak je Anglie nabitá směrem dopředu, tak nejspíš zvolí systém, který mu umožní hrát se čtyřmi nebo pěti ofenzivními hráči,“ myslí si Daniel Pišťák, analytik a tvůrce podcastu Fotbal Venku. „Slabiny ve středu obrany a zálohy pak bude řešit zjednodušením úloh, co od hráčů na těchto pozicích chce. A třeba přenesením výstavby na krajní beky,“ doplňuje.

Záložník Morgan Rogers novinářům prozradil, že nový kouč týmu v kabině řekl, že je čeká jeden jediný cíl – vyhrát mistrovství světa v USA a Mexiku v roce 2026. „Mluvil velmi otevřeně a k věci. Že jiný úkol nemáme. A také o tom, jak toho máme dosáhnout, co pro to uděláme, co v nás vidí a v čem se musíme zlepšit. Bylo to velmi přímočaré, žádné chození okolo,“ pochvaloval si středopolař Aston Villy.

Cíl vyhrát mundial je ambiciózní, ale vzhledem ke kvalitě týmu i nového trenéra rozhodně odůvodněný. „Tuchel je pro Anglii takřka cheat code, vynikající volba. Mají trenéra, který hráče za čtyři týdny v roce, kdy je bude mít pod rukama, zpracuje do funkční jednotky o dvě úrovně lépe, než nějaký vyčpělý trenér za zenitem, který k reprezentací jinak často chodí,“ říká pro Seznam Zprávy Pišťák.

Rozhodující budou jako vždy výsledky. Když je nový lodivod národního týmu dodá, jistě mu angličtí experti odpustí i německou národnost. A ubyde i jízlivých otázek médií, jako když se místní novinář na tiskové konferenci zeptal, zda Tuchel bude před zápasy zpívat anglickou hymnu. Na bizarní dotaz kouč reagoval velmi důvtipně. Uvedl, že si právo zpívat tak významnou a silnou píseň bude muset zasloužit.

Jedno je ale jisté. Pokud s Anglií po 60 letech vyhraje mistrovství světa, budou ho na ostrovech milovat, i kdyby měl na sobě bavorský kroj.