„Učí se to každý agent.“ Trump není první, na koho Putin zkouší zrcadlení

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ruský diktátor Vladimir Putin poslal během probíhajících jednání o příměří na Ukrajině do Bílého domu velkolepý dar - portrét Donalda Trumpa vytvořený tamní uměleckou špičkou. Jak obraz vypadá, není veřejně známé, ale americký prezident už se nechal slyšet, že je „krásný“.

Dvoření mezi prezidenty se neomezilo pouze na materiální aspekty.

„Putin mi vyprávěl o tom, že když prezidenta Trumpa během volební kampaně postřelili, šel do kostela, setkal se s knězem a modlil se za prezidenta. Ne proto, že byl prezidentem Spojených států, nebo že by se jím mohl stát, ale proto, že byl jeho přítel a modlil se za přítele,“ vysvětloval zvláštní vyslanec amerického prezidenta Steve Witkoff v rozhovoru s komentátorem Tuckerem Carlsonem. Witkoff jel do Moskvy v rámci jednání o Ukrajině. Trump byl podle svého spolupracovníka touto historkou dojatý.

Získávání přízně amerických prezidentů není pro Putina ani zdaleka nová disciplína. V politických vztahových hrách se pohybuje už tři desítky let a zkušenosti získával už během svého působení v tajných službách. Osvědčené vzorce i perfektní čtení druhé strany mu tak umožňují se dostat prezidentům pod kůži.

Nepřekvapí tak ani jeho poslední zmínky o nové americké administrativě, na jejíž účet se vyjadřuje zejména pozitivně. Už krátce před začátkem jednání mezi oběma státy si na tiskové konferenci nechal Putin položit dotaz na Trumpa a volby v roce 2020.

Zatímco dříve nijak nekritizoval průběh hlasování před čtyřmi lety, ve kterém zvítězil Joe Biden, nyní tvrdil, že bylo ukradené a prezidentem se měl stát Trump. Opakoval tak tvrzení amerického prezidenta. Putin mu dal za pravdu i v tom, že pokud by Trump seděl v Bílém domě, k žádné válce na Ukrajině by nedošlo.

Analytik Vladimír Votápek považuje všechny tyto výroky za ruskou taktiku, jak si získat americkou přízeň. „Tyto výroky nemají nic společného s realitou, ale přesně odpovídají tomu, co sám Trump říká, nebo chce slyšet,“ poznamenal pro Seznam Zprávy expert, který v minulosti působil jako český generální konzul v Petrohradě.

„Říká se tomu metoda zrcadlení a každý začínající agent zvláštních služeb se to učí, protože to je způsob, jak se navázat duševně a myšlenkově na vaši oběť. Jestliže potřebujete někoho získat ke spolupráci nebo u něj dosáhnout nějakých svých cílů, tak ten druhý musí získat dojem, že vy jste jeho člověk, že si myslíte stejné věci, že spolu jedete na jakési jedné vlně. Většinou to je ale samozřejmě pouze předstírané,“ vysvětlil Votápek.

Připomeňme, že Putin byl ještě v sovětských časech 16 let příslušníkem rozvědky KGB.

Tato pečlivá příprava by mohla poskytnout Putinovi výhodu při jednáních s Trumpem. Už v minulosti se ukázalo, že americký prezident dokáže ignorovat informace vlastních zpravodajských služeb, například když zpochybňoval ruské vměšování do amerických voleb v roce 2016.

V poslední době také naznačuje, že má větší zájem na udržování dobrých vztahů s ruským vůdcem než s tradičními spojenci Washingtonu.

„Trump si myslí, že Putin je jeho přítel. Dokonce i řekl, že mu věří. Nemám za to, že si Putin vůbec myslí, že je Trumpovým přítelem. Podle mě si Putin spíš myslí, že Trump je snadný cíl,“ řekl nedávno ukrajinskému listu The Kyiv Independent John Bolton, Trumpův poradce pro národní bezpečnost během jeho prvního funkčního období. Oba muži se později ve zlém rozešli.

Zdá se, že Moskva z této taktiky těží. Prohlášení členů americké administrativy často opakují ruskou propagandu a pomáhají režimu obhajovat jeho krvavou válku na Ukrajině.  Trump například označil ukrajinského prezidenta za diktátora, jeho spojenci uznávají ruské nároky na ukrajinský poloostrov Krym nebo v rozporu s fakty mluví o tom, že východní regiony Ukrajiny „daroval“ zemi sovětský vůdce Chruščov.

Putinovy zkušenosti s americkými prezidenty se zřejmě začaly psát už před jeho nástupem do Kremlu. Mezi americkými diplomaty se traduje historka z návštěvy Billa Clintona v Petrohradě v roce 1996.

Rusové ho prý tehdy drželi daleko od běžných lidí, přestože Clinton měl kontakt s nimi v oblibě. Vozili ho po ulicích v obrněném autě nebo ho pozvali do restaurace bez oken. „To byla jedna z nejhorších návštěv, co jsem kdy zažil,“ stěžoval si pak očividně strhaný Clinton podle vzpomínek tehdejšího náměstka amerického ministra zahraničí Strobea Talbotta.

„Náš tehdejší velvyslanec Jim Collins řekl: ‚Myslím, že vím, kdo je za to zodpovědný. Je to zástupce starosty, někdo jménem Putin.‘ To bylo myslím poprvé, co jsem to jméno slyšel,“ vzpomínal Talbott v dokumentární sérii Frontline. Putin z neznámého důvodu využil slabiny amerického prezidenta, který se zasadil o sbližování s Ruskem Borise Jelcina.

Když se Putin stal vládcem Ruska, jeho vztahy s americkými prezidenty už často rámovala ona milá slova a dárky, které používá i na Trumpa. Přestože výrazné rozpory mezi velmocemi byly za jeho vlády téměř vždy patrné, ruskému lídrovi se často dařilo udržovat (minimálně na oficiální lince) s pány Bílého domu dobré kontakty.

Zmíněný Bill Clinton ostatně ještě krátce před ruskou anexí Krymu prohlásil, že měl s Putinem „opravdu dobrý, otevřený vztah“. Oba se nicméně ve funkci potkávali relativně krátce.

Podobně příznivě se na jeho účet zpočátku vyjadřoval i George W. Bush. Jeden z jeho výroků je dnes už legendární. „Podíval jsem se mu do očí a připadal mi velmi přímý a důvěryhodný. Nahlédl jsem do jeho duše: člověk hluboce oddaný své zemi a nejlepším zájmům své země, miluje svou rodinu. Sdílíme mnoho společných hodnot,“ řekl po jejich setkání na Slovensku v roce 2001.

Přestože později čelil jejich vztah otřesům kvůli sporům o americké základny ve východní Evropě i úpadek demokracie v Rusku, oba muži o sobě nadále hovořili jako o přátelích.

Bushe měla také okouzlit jedna z mystických příhod, kterou Putin vyprávěl o své cestě k náboženství. Podle jeho slov pravoslavný kříž, který mu darovala matka, zůstal jako jediná nedotčená věc po rozsáhlém požáru v jeho domě.

O udržování vztahů se Kreml snažil i po Bushově odchodu z Bílého domu, když mu v roce 2014 zaslal jeho portrét jako dárek ke kulatým narozeninám.

Přestože později Bush svého původního hodnocení Putina litoval a mluvil o něm jako o muži „nakaženém mocí a touhou po penězích“, jejich dlouhodobá přízeň dobře ukázala efektivnost psychologických dovedností a pečlivé přípravy, kterou Kreml při setkání se zahraničními představiteli aplikuje.

„Putin velmi dobře ví, jak zjistit, jaká je něčí psychická struktura, a jak manipulovat s lidmi. Je v tom velmi dobrý,“ řekla pro britský deník The Times Angela Stentová, bývalá zpravodajská poradkyně amerických politiků pro Rusko, která nyní působí jako vedoucí pracovnice think tanku Brookings ve Washingtonu.

„A čím déle je ve funkci, tím je v tom lepší a zkušenější. Jednal s americkými prezidenty, kteří mají s Ruskem většinou jen velmi málo zkušeností a zemi a kultuře příliš nerozumějí. A on pro ně dokáže být svým způsobem docela okouzlující.“

Do snah o získání sympatií se ale pouští i americká strana. V již zmiňovaném rozhovoru se Witkoff neubránil pozitivnímu hodnocení ruského prezidenta. „Nepokládám Putina za špatného člověka. Je to komplikovaná situace, ta válka a vše, co k ní vedlo,“ poznamenal.

Také samotný Trump už dříve mluvil o tom, že by se chtěl s ruským lídrem setkat a úzce s ním spolupracovat, což je velký obrat oproti přístupu předchozí administrativy.

„Rusové často hrají na osobní linku vůči Trumpovi, takže to vypadá, že se Američané snaží recipročně dělat to samé. Je to zkrátka snaha zalíbit se tomu muži v centru, kterými se jak Trump, tak Putin cítí být. Hrají v tom roli osobní sympatie a apel vůči té osobě jednotlivce, který je potom tím hlavním v rozhodovacím procesu,“ říká pro Seznam Zprávy analytik Pavel Havlíček z Asociace pro mezinárodní otázky.