Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Amatérské pokusy Bílého domu vyjednávat s Kremlem zatím jen potvrdily, že co si Rusové na Ukrajině přejí, je podobné tomu, čeho dosáhla Třetí říše po podepsání mnichovské dohody. Berlín získal československé území, prosadil odchod Edvarda Beneše z Hradu, rozpuštění armády a konec nezávislé zahraniční politiky. Morálně zdevastovaný zbytek státu mu spadl do klína o půl roku později.
Trump Putinovi už předem zaručil, že Ukrajina ztratí území a vzdá se ambicí vstoupit do NATO. Rusové krom toho trvají na odchodu Volodymyra Zelenského, žádají „denacifikaci“ úřadů a konec západní vojenské pomoci. Putin hlásá, že Ukrajina je fikce západní propagandy, tak jako Berlín tvrdil, že Československo a Polsko byly „státy na jednu sezonu“ a „škaredí zplozenci versailleské dohody“. Pokud by Putin Ukrajinu získal, udělal by z ní gubernii, která by byla stejně bezmocná, jako byl protektorát Čechy a Morava.
Kromě zmíněných podobností chci ukázat, že v pozadí československé a dnešní ukrajinské krize je představa, že národy prokazují svou životaschopnost bojem o území. Byl to extrémní výklad teorie, kterou světu začátkem 20. století představil Angličan Halford Mackinder (narozen 1861). Jeho práce zkoumaly vztah mezi geografií a mocenským významem států. Mackinder předpověděl, že 20. století bude dominovat ten, kdo si podřídí část Euroasie, která koresponduje zhruba s východní Evropou a dnešní Ukrajinou. Mackinderovu oboru se začalo říkat geopolitika.
Jeho myšlenky studovali především v Německu a v Rusku. Ztělesněním německé geopolitiky se stal Karl Haushofer (narozen 1869). Vstoupil do armády, kde dosáhl generálské hodnosti. Z první světové války si odnesl nenávist k liberální Americe, antisemitismus a obdiv k Leninovi. V poválečném Německu neviděl velkou osobnost schopnou zem vyvést z krize. Nečekal na ni dlouho.
Začátkem 20. let se Haushofer seznámil s Adolfem Hitlerem a Rudolfem Hessem. Když jeho přátelé skončili po puči v roce 1923 ve vězení, Haushofer za nimi pravidelně jezdil a vzdělával je. Ve stylu semináře spolu četli Nietzscheho, Clausewitze a další klasiky. Haushofer mladého Hitlera učil, že zdravé národy své hranice mění silou, aby se prosadily v hegelovském boji o moc. Berlín, dle jeho názoru, musel v budoucnu rozšířit svůj Lebensraum, neboli životní prostor, na Ukrajinu, a získat tak úrodnou půdu a vyhnout se hladomoru, který Německu hrozil v minulé válce. V té době už budoucí vůdce psal Mein Kampf a Haushofer mu s rukopisem pomáhal. Když Hitler píše, že „nejposvátnějším právem na světě je právo na území“, opakuje haushoferovské myšlenky.
Kromě Německa se geopolitické myšlení uchytilo mezi bolševiky a i dnes je v řadách Putinových poradců převládající. Prominentním představitelem současné ruské geopolitické školy je Alexandr Dugin. Jeho kniha Základy geopolitiky z roku 1997 je povinnou četbou v ruských vládních kruzích. O autorovi se říká, že je Putinovým „filozofem“, mám ale pocit, že je spíš jeho stratégem.
Dugin tvrdí, že Rusko musí ovládnout Gruzii (stalo se v roce 2008), odtrhnout Velkou Británii od Evropy (stalo se v roce 2016), anektovat Ukrajinu (děje se) a vytvářet „geopolitický chaos v denním životě Spojených států prohlubováním separatismu, etnických problémů, sociálních a rasových konfliktů“ (pokračuje). Jeho názor na Ukrajinu je předvídatelný. Měsíc po zahájení války napsal: „My, Rusové nepotřebujeme Ukrajinu. Kristus ji potřebuje.“ Buď se prý Ukrajina „vrátí pod vládu Ježíše Krista a jeho Neposkvrněné Matky, nebo se propadne do říše Satana“.
Ústředním motivem Duginovy geopolitiky je víra, že velikost národů je měřitelná rozlohou jejich území. Rusko dle něj bude buď veliké, nebo zmizí. Problém je v tom, že dnešní Ruská federace má už teď 11 časových pásem a se 17 miliony km2 je největší zemí této planety. Navzdory tomu má HDP porovnatelné se státy jako Jižní Korea a statisticky očekávaný věk dožití patnáctiletého ruského chlapce je stejný jako jeho vrstevníka na Haiti. Studie OSN varuje, že ruská populace se do roku 2100 katastrofálně propadne: má se dostat do rozmezí 74 a 112 milionů obyvatel.
Je prokázanou skutečností, že malé státy bez nerostného bohatství jsou v 21. století úspěšnější než kolosy, které spoléhají na naftová pole, zemní plyn nebo zlato a diamanty v zemi. Cestou k úspěchu jsou demokracie, svoboda podnikání, investice do vzdělání a veřejného zdraví. Chtěla by dnešní Vídeň vládnout v Sarajevu? Příklad Rakouska ukazuje, že zbavit se kolonií a nespokojených menšin je podmínkou úspěchu.
Kreml a ruský národ jsou však sjednoceni vírou, že o významu státu rozhoduje velikost území.
Tento názor je v Kremlu pevně zakořeněný. Ilustruje to článek Vladislava Surkova, jednoho z architektů Putinovy mocenské struktury. Text vyšel v Aktualnye kommentarii 17. února 2022, těsně před útokem na Ukrajinu. Surkov píše, že Rusové jsou prý nuceni žít v „nemravných hranicích“ a lomí rukama, že v roce 1918 ztratili Kyjev, Rigu, Bukurešť a Varšavu. O dnešní mapě své země píše se stejnou nenávisti, s jakou Hitler mluvil o versailleské dohodě.
Surkov argumentuje, že Rusko ke své existenci potřebuje, aby si ho ostatní vážili, a aby si ho vážili, musí být veliké, a aby bylo veliké, musí být tak silné, že se ho ostatní budou bát. Kontrola území je základem přežití, píše Surkov a ptá se: „Co nás čeká?“ Odpověď je prý jednoduchá: „Určitě to nebude ticho. Bude to hodně geopolitiky, praktické, aplikované a možná i kontaktní.“ Tohle předpověděl asi týden před začátkem invaze.
Bílý dům chce válku na Ukrajině skončit. V Moskvě se radují, protože Trump říká, že konflikt „vyprovokoval“ Západ, a věří, že ruské požadavky budou přiměřené. Není to pravda. Novináři pařížského L'Express se Surkova 21. března 2025 zeptali, co by Rusko považovalo na Ukrajině za vítězství. Odpověděl, že to musí být „vojenská porážka Kyjeva“ a „rozdělení umělého kvazistátu na jeho přirozeně části“. Cituji to tady proto, aby usmiřovači s Putinem věděli, k jakým koncům svět tlačí.
Geopolitický pohled na Ukrajinu přijali v nacistickém Německu a v Rusku. Rozdíl je v tom, že Němci z touhy po rozšíření svého Lebensraum díkybohu vyrostli, zatímco Rusové jsou zjevně nepoučitelní. Haushoferova syna nacisté za války popravili a Haushofer s manželkou po válce spáchali sebevraždu. S ruskými geopolitiky je to naopak – ti ovládli Kreml. Stejně jako Stalin chtějí mít v okolních státech ne spojence, ale ustrašeně pohůnky. Národ, který se jim postaví, prohlásí za „nacisty“, které je třeba okupovat, ponížit nebo rovnou zničit.
To je třeba mít na paměti, když dnes Putinovi přátelé v Americe nebo Evropě mluví o míru.
