Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Matador F1 Alonso si během let získal reputaci nekompromisního bojovníka. A právě i díky této mentalitě se dokázal udržet v královně motorsportu tak dlouho.
Ve 43 letech Fernando Alonso stále dokazuje, že patří k elitě. Vadou na kráse u něj momentálně je spíš forma monopostu, která se nechce dostavit. Pokud vydrží i v příští sezoně, pojede závody v pětačtyřiceti letech a tím se vyrovná Grahamu Hillovi, jenž v F1 končil před 50 lety.
Čtvrtstoletí mezi elitou
Proč vlastně Alonso stále závodí, i když dávno překročil věkovou hranici, kterou ostatní považují za maximum?
Odpověď tkví v jeho neukojitelné touze vítězit. Je známý svou tvrdohlavostí, neústupností a nezlomností, což mu pomáhá setrvávat ve Formuli 1 přes pětadvacet let. Vůz poprvé otestoval už v roce 1999.
Alonso není závodníkem, který se spokojí s průměrnými výsledky. Jeho touha vyhrávat je natolik intenzivní, že někdy vede až k bouřlivým reakcím. Fanoušci Formule 1 dodnes vzpomínají na jeho nezapomenutelnou hlášku „GP2 engine! GP2!“, kterou během svého druhého působení v McLarenu frustrovaně přirovnával slabý výkon motoru Honda k pohonným jednotkám tehdejšího nejvyššího juniorského seriálu.
Paradoxem je, že se motory Honda k Alonsovi v roce 2026 vrátí, tentokrát však v útrobách vozu Aston Martin.
Alonso a jeho tým věří, že s motory Honda a dalšími změnami, jež v týmu ze Silverstone proběhly, mohou zaútočit na nejvyšší příčky. Přestože není nic jistého – v příštím roce by se totiž slova měly ujmout revoluční technické regule (pokud tedy nedojde k odvolání tohoto kroku, o čemž se začíná spekulovat), takže není nikde psáno, že agregáty Honda budou dostatečně konkurenceschopné.
Velký vliv na formu Astonu Martin bude mít i veleúspěšný konstruktér Adrian Newey, jenž má na starost vývoj samotného monopostu. I v této oblasti se chystají změny – jde například o příchod aktivní aerodynamiky. To znamená, že se nastavení křídel vozu F1 bude měnit v závislosti na jízdním režimu, podobně jako je to nyní u tzv. DRS (předjížděcí systém, který využívá snížení aerodynamického odporu).
O generaci mladší soupeři
Před víkendovou VC Číny se hodí připomenout si rok 2006. Tehdy totiž Michael Schumacher slavil poslední vítězství své kariéry. Byl to také rok, kdy Fernando Alonso získal svůj druhý titul mistra světa v F1.
Fascinující je, jak dlouhá cesta od té doby uplynula a jak se svět F1 proměnil. V roce 2006, kdy Alonso naposledy slavil titul, se narodil Andrea Kimi Antonelli, nejmladší jezdec současné F1, který minulý víkend při svém debutu za Mercedes obsadil v Austrálii čtvrté místo.
Alonso, jenž v letech 2019 až 2020 působil mimo F1 a vyzkoušel si i Le Mans či Rallye Dakar, je už zvyklý, že dnes sdílí trať s jezdci, kterým je minimálně o dvacet let méně. Zatímco jeho vrstevníci už většinou usedají do monopostů jen v rámci exhibičních jízd, Alonso stále bojuje v F1, a jak ukázal především předloni, stále má dost sil na boj o nejvyšší příčky.
Alonso vs. Stroll | Sport SZ
Současným týmovým kolegou Fernanda Alonsa je o 17 let mladší Kanaďan Lance Stroll. Ten je zároveň synem majitele stáje Aston Martin – ambiciózního Lawrence Strolla, jenž chce svůj tým dovést až k titulu mistra světa. Alonso po boku Strolla závodí třetím rokem a zatím nad ním jasně dominuje: v roce 2023 jej udolal na body v poměru 206:74 a podobné to – bráno poměrově – bylo i vloni (70:24). Do sezony 2025 však lépe vstoupil mnohdy kritizovaný Stroll, který v Austrálii, na rozdíl od Alonsa, udržel vůz v těžkých podmínkách na dráze a obsadil šestou příčku.
Věk by mohl být handicapem v mnoha sportech, ale ve Formuli 1 může být zkušenost stejně důležitá jako mládí a rychlost. Alonso si je toho dobře vědom a během své kariéry vždy dokázal přizpůsobit svůj styl měnícím se podmínkám – ať už šlo o změny technických pravidel nebo o dynamiku uvnitř týmů - byť někdy měl na tuto dynamiku neblahý dopad…
Je rozhodně na místě Alonsa srovnávat s největšími legendami F1, mezi které můžeme zařadit třeba Michaela Schumachera či Nikiho Laudu. Každá z těchto ikon měla svou jedinečnou cestu. Alonso vyniká zejména svou schopností udržet se v elitě tak dlouho a přitom nikdy neztratit chuť a hlad po úspěchu – to jej odděluje například i od Schumachera, u kterého byl v závěru kariéry výkonnostní pokles patrnější.
Odvrácená strana šampiona
Přestože mnozí řadí Alonsa mezi největší velikány F1, zároveň je jeho kariéra spojená s řadou kontroverzních momentů. Už v roce 2007 se dostal do centra velkého skandálu, když jeho tým McLaren získal tajné informace od Ferrari. Jelikož v McLarenu nepanovaly dobré vztahy, spekulovalo se o tom, že měl Alonso podíl na tom, že byl britský tým odhalen a následně pokutován částkou 100 milionů dolarů.
Rok nato následovala aféra známá jako „Crashgate“. V GP Singapuru 2008 havaroval Alonsův týmový kolega Nelson Piquet junior na pokyn vedení Renaultu, což Alonsovi pomohlo vyhrát závod. Španěl sice nebyl obviněn z toho, že by o podvodu věděl, ale i tato situace poškodila jeho pověst.
Během celé kariéry byl Alonso také opakovaně kritizován jinými jezdci za tvrdou obranu na trati – příkladem toho může být i loňská GP Austrálie, během níž rodák z Ovieda „nachytal“ George Russella takovým způsobem, že pilot Mercedesu tvrdě havaroval. Právě tyto incidenty a často komplikované vztahy uvnitř týmů způsobily, že Alonso je respektovanou i kontroverzní postavou celého seriálu.
