Úspěšní byznysmeni spustili boom soukromých škol

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V Česku roste počet soukromých škol vlastněných úspěšnými podnikateli. Podle statistik ministerstva školství se počet soukromě zřizovaných škol za posledních deset let ztrojnásobil. Zatímco v roce 2014 jich byla zhruba stovka, loni už jich bylo skoro tři sta. Nejde ale jen o prestiž nebo snahu zajistit lepší vzdělání pro vlastní děti – pro řadu podnikatelů je školství také zajímavou investiční příležitostí.

Dá se ale na provozu soukromé školy skutečně vydělat, nebo je to spíše finančně náročné poslání a aktivita kterou podnikatel něco vrací společnosti? Oslovili jsme majitele a ředitele několika škol a zeptali se jich, co je k podnikání ve vzdělávání přivedlo, s jakými výzvami se potýkají a zda se jim jejich investice vrací.

Podnikatelé zakládají a podporují školy z různých důvodů. Nejčastěji ale zmiňují osobní zkušenost – buď nebyli spokojeni s možnostmi vzdělání pro své děti, nebo měli výhrady ke svému vlastnímu školnímu zážitku.

Například Základní a Mateřskou školu Magic Hill založila Martina Olivová poté, co nebyla spokojena s nabídkou mateřských škol, kterou v roce 2004 vybírala pro svého syna.

„V té době vůbec soukromé školky neexistovaly a stav v těch státních odpovídal hluboké minulosti. Měla jsem představu, jak by měla školka a poté i základní škola vypadat, žádnou takovou jsem ale nenašla. Později při rozšiřování kapacity základní školy jsem ještě přizvala další investory, protože stavba školy a školky na zelené louce byla finančně velmi náročná,“ vysvětluje Olivová. Magic Hill tak nyní pokrývá školní věk od 3 do 15 let a navštěvuje jej téměř 300 dětí.

Věře Komárové zase chyběla v Praze mezinárodní škola, která by byla konzistentní ve svém přístupu ke vzdělání i dětem a neměnila neustále majitele. Založila proto mezinárodní školu Leonardo V. Academy, která má českou i zahraniční akreditaci a sídlí v pražské Dlouhé ulici.

Škola Open Gate vznikla díky rodině Kellnerových, kteří chtěli zpřístupnit špičkové vzdělání talentovaným dětem bez ohledu na jejich finanční možnosti. Škola byla původně zaměřená na studenty z dětských domovů a pěstounské péče – jejich studium financovala nadace The Kellner Family Foundation. Dnes je otevřená všem, kdo splní přijímací kritéria.

Miliardář Martin Roman, který stojí za soukromou základní školou a gymnáziem PORG, První reálné obnovené gymnasium, se školství rozhodl podporovat, protože ho frustroval způsob, jakým se sám musel vzdělávat na gymnáziu.

„Musel jsem se učit obrovské množství informací, o kterých jsem věděl, že je nejen nikdy v životě nepoužiji, ale hlavně je za měsíc po zkoušce zapomenu. Měl jsem výborné známky, ale neměl jsem pocit, že dostávám opravdové vzdělání. Když jsem se v třetím ročníku musel naučit nazpaměť atlas rostlin latinsky, tak ve mně uzrál plán - jednou bych chtěl podpořit vznik školy, kde se budou studenti učit smysluplné věci způsobem, kdy se je opravdu naučí,“ říká Roman.

„Díky stipendiu jsem mohl studovat do dobrých univerzitách v zahraničí a uvědomil jsem si, ze se dá vzdělávat lépe. A také jsem si odnesl přesvědčení, ze škola má být dostupná pro všechny bez ohledu na jejich sociální zázemí. Proto máme na PORG téměř 200 sociálních stipendií,“ dodává. Školné se na PORGu liší podle typu školy a místa a pohybuje se od 82 tisíc do 196 tisíc Kč. Rodiny s ročním příjmem pod 1 300 000 korun mají právo na stipendium.

PORG podporuje Roman od roku 2007, do vzdělávání ale investuje i jinak. Je například jediným dárcem projektu ctenipomaha.cz, financuje vzdělávání učitelů nebo vydávání knih pro učitele. Dlouhodobá podpora vzdělávání pro něj není podnikání, ale filantropie, říká.

Maximální rozvoj dětem od narození do 15 let pak chtěla poskytnout Táňa Kadlecová, zakladatelka montessori Mateřské a Základní školy Mozaika.

„Školství nevyužívá svůj potenciál. Nepomáhá tak, jak by mohlo, při rozvoji dětí a společnosti. Občas se ve školách nebo organizacích pro děti objeví skvělí lidé i metody. Teoretické znalosti o vývoji člověka a účinných metodách máme. Ale celková nedůvěra v opravdový rozvoj člověka, jeho lidství, přetrvává dodnes,“ myslí si Kadlecová.

Zakladatelku a ředitelku ZŠ Edisona Pavlu Sadilovou vedlo k založení školy především zkoumání vlastní cesty životem. Nikdy ji prý nenapadlo nazývat se podnikatelkou a raději se označuje za zřizovatelku školy.

„Zjistila jsem, že je to moje poslání. A rozhodla jsem se správně, tato práce mě skutečně naplňuje. Potřebou byla vlastní realizace, kdy po pozici ve vrcholovém managementu ve velké pojišťovně a narození mých dvou dětí, přišlo na řadu zjišťování toho, kdo jsem a co dává mému životu smysl i v této oblasti,“ vysvětluje.

Obecně platí, že soukromé školy s vyšším školným mohou dosahovat zisku, zejména pokud kombinují státní dotace s příjmy ze školného. Nicméně ne všechny soukromé školy jsou ziskové. Mnohé z nich dávají své příjmy zpět do zlepšování vzdělávacích programů, infrastruktury či stipendií pro studenty. Ziskovost tedy závisí na konkrétním finančním modelu a strategii.​

Komárová měla podle svých slov štěstí, že přišla z byznysu a mohla do školy vložit také prostředky, které si vydělala jinde. Ze začátku je podle ní největší problém investice do nemovitosti. Počáteční investice jsou podle ní ale vysoké v každém podnikání. Škola si na sebe ale nyní vydělá.

„Když jsem do toho šla, ani jsem nevěděla, že se na tom dá - neříkám vydělat - ale jde to udělat tak, aby to splácelo své vlastní náklady. To znamená, že když do toho něco investujete, po čase se ta investice vrátí,“ říká Komárová.

„Když máte opravdu stabilní program a děti nastoupí třeba v první třídě a zůstanou na ní, tak vám vlastně pak 13 let platí. Nejdůležitější je tedy mít vše spočítané,“ vysvětluje a dodává, že počáteční investice se jí splatila za čtyři roky.

Budovu školy bude muset splácet, dlouhodobě si ale prý při správném nastavení na sebe podnik vydělá. Roční školné se na základní škole pohybuje od 279 do 299 tisíc korun.

„Pokud má škola vydělávat, neobejde se to bez vysokého školného nebo kompromisů v oblasti kvality výuky. Historicky byly v Česku soukromé školy zakládány s vizí nabídnout alternativu státnímu vzdělávání, ale dnes vznikají čím dál častěji primárně za účelem zisku. Rodiče jsou ochotni platit za individuální přístup k dětem, ale nezřídka je to bohužel na úkor kvality výuky,“ vysvětluje zase ředitelka školy Open Gate Petra Dobešová.

Školné pro denní studium stojí v Open Gate ročně 282 tisíc korun. Studenti kteří bydlí na kolejích v areálu školy, platí 620 tisíc korun. Přibližně třetina studentů podle Dobešové studuje na Open Gate s podporou sociálních a akademických stipendií od nadace Kellnerových, která pokrývají významnou část školného.

„Při plánování rozpočtu školy musíte vždy vyvažovat výši školného a počet studentů ve třídách. V Open Gate chceme udržet limit maximálně 20 studentů ve třídě a současně máme vzhledem k velkorysému školnímu kampusu s vlastním bazénem, knihovnou, sportovišti a kolejemi, které fungují 365 dní v roce, vysoké fixní náklady na provoz. Všechny finanční prostředky nicméně investujeme zpět do rozvoje školy,“ říká Dobešová.

Podle Sadilové záleží výdělečnost na řadě aspektů, jako je cena pronájmu budovy, školné a velikost školy.

„My existujeme v různé formě již od roku 2015, do plusových čísel jsme se dostali až v loňském roce,“ vysvětluje. Pro školní rok 2025/2026 je školné pro nové žáky Edisony stanoveno na 137 000 korun za kalendářní rok. Částka zahrnuje družinu, nadstandardní výuku angličtiny a pomůcky, včetně cvičebnic a sešitů.

Na příjmech ze školného stojí také Magic Hill. Měsíčně tam studenti platí 20 tisíc korun. Dotace, které škola dostává, jsou podle Olivové odvislé od počtu žáků a jsou určené výhradně na neinvestiční výdaje, tedy na mzdy. Ani na ty podle ní ale nestačí, protože platy jsou v soukromých školách smluvní a škola učitele platí podle kvalit a přidané hodnoty, kterou přinášejí.

„Musíme se snažit, abychom si udrželi kvalitní výuku, tedy zaplatit dobře učitele a investovat do jejich neustálého rozvoje, a tím si držet a získávat nové žáky. Máme stanovené priority a dlouhodobé strategie. Navíc vše, co škola vydělá, dáváme zpět do rozvoje, vybavení, pomůcek nebo dalšího vzdělávání učitelů,“ říká Olivová.

Jako soukromá škola, která je současně financována z dotací, nemůže Magic Hill tvořit zisk, respektive musí se investovat zpět do rozvoje školy a činností souvisejících se vzděláváním. „Není to jako v jiných oborech, kde si podnikatel může zisk vyplácet. Takže z tohoto pohledu to není výdělečná záležitost,“ dodává.

Veškeré zisky do provozu školy vrací také Mozaika, která je vedena jako školská právnická osoba a nezisková organizace. Školné činí 17 500 Kč měsíčně a velká část z něj podle Kadlecové putuje do vzdělávání učitelů.

Mezi podnikateli, kteří se rozhodli investovat do školství, je i Vratislav Nejedlý, který provozuje Královskou mateřskou školu, ke které postupně přidal základní školu a střední školu.

Nejedlý dokonce založil investiční fond Educa, jehož cílem je modernizovat a rozšiřovat školy. Tento fond nabízí stabilní výnos pro investory a zaměřuje se na rozvoj školských budov, čímž nejen zlepšuje vzdělávací podmínky, ale zároveň vytváří zisk z rostoucího počtu žáků.

Zájem o soukromé školy v Česku obecně roste. Z průzkumu agentury IPSOS pro Seznam Zprávy vyplynulo, že téměř 16 procent rodičů by rádo zaplatilo dětem soukromou školu, pokud by si to ale mohli dovolit.

Zatímco ve školním roce 2012/2013 podle statistik ministerstva školství v Česku působilo 105 soukromých základních škol pro 7300 dětí, o deset let později už bylo škol 298 a chodilo do nich 25 300 žáků. Pětina z celkového počtu soukromých základních škol je přitom v Praze a chodí do nich šest procent dětí z hlavního měst.

Vysoký zájem potvrzují i podnikatelé a například PORG na něj chce dokonce reagovat otevřením další školy.

„V roce 2028 bychom chtěli otevřít základní školu na Praze 6. Reagujeme tak na velkou poptávku po naší základní škole, kdy se nám na jedno místo hlásí až pět uchazečů. A vybrat děti v pěti letech je velmi těžké, tak přicházíme o mnoho talentů,“ vysvětluje Martin Roman stojící za soukromou základní školou a gymnáziem PORG.

Školství je ale obecně oborem se spoustou skrytých nástrah a odpovědnosti. A to jak ve veřejném, tak soukromém školství.

„Za největší výzvu považuji zajištění kvality pedagogického sboru. Kombinace českého a mezinárodního kurikula, na kterém gymnázium Open Gate stojí, klade na učitele vysoké nároky. Ne každý dobrý český učitel má znalost angličtiny na takové úrovni, aby v ní mohl vést plnohodnotnou výuku, a jen málokterý učitel ze zahraničí zase chápe specifika českého systému,“ vysvětluje Dobešová. V Open Gate se totiž žáci každý den pohybují v mezinárodním prostředí.

Podle Olivové je složité například také právní prostředí, protože soukromá škola jako s.r.o. podniká podle školského zákona a současně podle živnostenského zákona.

„Specifická je i práce s vedením učitelských kolektivů, které obvykle nejsou zvyklé a připravené na úzkou týmovou spolupráci, která je v moderní škole nutná. A pak samozřejmě je zde spolupráce s rodiči, kteří mají často rozdílné představy o tom, jak by měla škola vypadat, hodně ji posuzují podle svých zkušeností a u soukromých škol se ještě přidávají nároky z pozice klienta školy,“ myslí si.

Komárová vnímá jako největší výzvu shánění prostor. Pro svou školu chtěla budovu v centru města, po vzoru velkých evropských metropolí. Náročná podle ní byla například ale kolaudace prostor .

„Praha je naše učebna, protože opravdu jsme v centru Prahy a není problém odejít do muzea, do galerie, do divadla i v rámci školního režimu, máme to všechno blízko. Ale opravdu tu budovu a další prostory je těžké kolaudovat, mít to jako školní zařízení,“ vysvětluje.

„Další výzva jsou samozřejmě učitelé, ale tam musím říct, že když máte už dobrou budovu, tak ti učitelé jsou taková třešinka na dortu, protože musíte mít dobře nastavené fungování školy, aby se jim do toho chtělo jít. A musím říct, že v České republice máme skvělé učitele, kteří třeba nejsou tolik oceňovaní ve státních školách, a to je naše výhoda. Protože my jim dokážeme nabídnout podmínky, díky kterým k nám chtějí,“ uzavírá.