Hokej trápí luxování v mládeži. Svaz problém řeší, ale pořád ne dokonale

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Rozvojový program malých hokejistů trápí dlouhou dobu jeden velký problém. „Proč by měly migrovat desetileté a dvanáctileté děti? To je děsná hloupost,“ okamžitě vypálí Martin Nečas, generální manažer Žďáru nad Sázavou.

Menší kluby doplácejí na drancování od mocnějších. Od 5. třídy se rozjíždějí organizované soutěže podle úrovní a k nim patří i lov větších klubů na hráče z menších oddílů.

Velkým tématem je v Česku tabulkové odstupné, které skáče až do statisícových částek za juniory. Jenže do čtvrté třídy se hráči mohou přesouvat bez tabulek. Platit za přestup mladého hráče se začíná až od 5. třídy, tedy od kategorie mladších žáků.

Tady o tabulky totiž vůbec nejde. Přesouvají se hráči s tak nízkou cenovkou, že ji bez větších problémů zaplatí i rodiče. Nebo dochází k přesunům ještě dřív, než částky vstoupí v platnost.

„Osloví vás známý a tradiční klub, o dítě projeví zájem a vám se jako rodiči přirozeně podlomí kolena. Když se k tomu ještě přidá omáčka o zázemí velkého klubu, ročníkových soutěžích, výjezdech do zahraničí a tak podobě, rodiče často podlehnou,“ popisuje realitu Vladimír Muras, hlavní trenér mládeže v Čáslavi.

Nebo ani nikdo nemusí na rodiče tlačit. „Občas se tak rozhodnou i oni, mají pocit, že dítěti může něco utéct. A jestli pak mateřský oddíl bude mít dostatek hráčů pro důstojné odehrání soutěže nebo dokonce vůbec pro její přihlášení, už nikoho nezajímá,“ přidává Muras.

Svaz zkouší luxování menších klubů zabránit, od příští sezony by měla začít platit nová směrnice. Stojí v ní, že pokud se přetáhne hráč do 13 let přes nesouhlas mateřského oddílu, svaz za každý takový případ sníží klubu, jenž hokejistu získal, dotaci o 200 tisíc. Pokud se kluby domluví, protože se například rodina stěhuje nebo existuje jiný důvod, žádné krácení nehrozí.

Jenže celá věc v sobě nese zásadní mezeru. Platí pouze pro kluby ve stejné soutěži. Pokud tedy klub, který hraje nejvyšší žákovskou ligu, chce doplnit stavy a co nejvíc našlapat tým, aby vyhrával nebo aby umazal vlastní problém, že mu chybí hráči, do soutěže pod sebe sáhnout v klidu může. O peníze nepřijde. V překladu se dá říct, že vyluxuje to nejlepší, co roste v menších klubech. Brzkou změnou prostředí se často zasekne růst.

Přesně i tohle je důvod, proč ve Švédsku, které nyní platí za jasnou evropskou špičku v práci s mládeží, vyznávají přístup, že nejlepší kluby si hráče stahují až do kategorií U16. Česko k tomu vykročilo taky, jen ale tak nějak spíš napůl.

Logicky tedy napadne, že není nic špatného na přesunu hráče do větší konkurence. Talentovaný hokejista zamíří do většího klubu, do větší konkurence, teoreticky za lepším zázemím.

Jenže pořád mu ještě není ani třináct, chodí zhruba do páté třídy. Hodně těžko se tady pozná, kdo má opravdu talent, kdo je akcelerovaný tím, že objíždí různé dovednostní kempy. V úvahu by měl navíc připadat rozdílný biologický věk dětí.

„Vadí mi, když se někdo snaží rodičům vymývat mozek, že v deseti letech musíte hrát žákovskou ligu,“ štve Nečase scénář, že se rodiče příliš brzy upnou na hokej a myslí si, že přesunem do většího klubu udělají pro kariéru tu nejlepší možnou službu.

Jen v tomhle věku je stále zásadní, že dítě rozvíjí svoje motorické dovednosti, buduje si sociální vazby. Sport ho musí bavit. Konkrétně ve Švédsku je vidět, že nastavený režim funguje. „Děti hrají hokej úplně v klidu, všechny začínají florbalem, hokejem a fotbalem. Jakmile se dostáváte do deváté třídy a jste na pomezí gymnázia a střední školy, rozhodujete se, jaký sport vám sedí nejvíc,“ přibližoval model pro deník Sport trenér Robert Lis, který se živí jako mládežnický kouč ve Växjö.

V překladu to znamená, že na základní škole je sport zábava. Od střední se šlape do výkonu a mladí sportovci přecházejí do profesionálního režimu. Nejde o peníze a smlouvy, spíš servis, zázemí a tréninkový proces. Ve výsledku se tím předchází i brzkému vyhoření.

Z menších klubů v Česku zní, že podmínky jsou u nás nastavené podobně. Pokud má oddíl dobré trenéry, hráč o nic na základní škole nepřichází, když zůstává doma. „Uvedu na příkladu žákovských kategorií. Před několika lety jsme zavedli ke třem odpoledním tréninkům ještě ranní, protože to zkrátka chápeme jako standard. Ale konkrétně o ranním se hraje víceméně pouze hokej a děti se na něj vyloženě těší. Brankáři mají svůj speciál,“ vypočítává Muras.

Jeho klub nemá ambice hrát profesionální hokej, dospělí působí v krajské soutěži. Primárním cílem klubu je držet hráčskou základnu. Vychovávat mladé hokejisty, budovat nejspodnější patro pyramidy, jež se s rostoucím věkem ubírá ke kvalitě. „V žákovských dvouročníkových kategoriích máme maximálně patnáct hráčů a spíše méně. Ve výsledku tedy každé dítě, které chodí na tréninky a je zdravé, hraje. Někdo za dvě kategorie. A zkušenosti ze zápasů ničím nenahradíte,“ říká Muras.

Pokud jako modelový případ použijeme Nečasův Žďár nad Sázavou, ale dosadit se sem dá jakýkoliv jiný klub, který nemá nejvyšší žákovské ligy, představme si, že z něho odejdou čtyři hráči do vyšší soutěže mladších žáků. Klub z vyšší ligy se tak nachází v počtu plus čtyři, je na tom dobře.

Do Žďáru už ale nikdo další nedorazí, protože rodiče logicky nemají motivaci se v lepším klubu sebrat a dojíždět tam, kde se hraje nižší soutěž, když jde o děti z prvního stupně. Tím pádem může mít sice jeden klub vyšší konkurenci mezi jedenáctiletými dětmi, ale ve výsledku se dalším čtyřem sebere čas.

Ti jsou pak blíž konci se sportem, lepší variantou je přestup na druhý sport, který děti dělají. Lepší pro ně, pro hokej pořád špatně. Hokejová základna je v počtu mínus čtyři hráči. Navíc - ne každý ze skupiny, která začala dojíždět, náročný režim v nízkém věku zvládne. Tím pádem stoupá i tady riziko, že hokejista končí.

V příkladu figurují čtyři hráči, ale dle dotazovaných mládežnických koučů jde o vyšší desítky dětí každý rok. Když se pak mají hráči sejít v tříročníkové juniorské soutěži, schází stovky hráčů, díky kterým mohla být základna bohatší.

„Rádi posuneme talentované a motivované dítě do extraligové deváté třídy nebo do dorostu ve větším klubu. Víme, kde je naše místo. Ale za nás je zbytečné odcházet příliš brzy,“ přibližuje svůj pohled Muras z Čáslavi.

„Líbí se mi myšlenka, že do osmé třídy má být dítě doma u mámy. Zimní stadion máte v ideálním případě kousek od domu, nedojíždíte, dítě má čas na kamarády i další koníčky. Ale jestliže začnete dojíždět 40 km a víc? Dítě zná jen školu, auto, led, auto, úkoly, spánek. Únava pak samozřejmě narůstá a to nejen fyzická, ale hlavně psychická. V krajních případech to končí i vyhořením a předčasným ukončením hokejové kariéry,“ říká Muras.

Seznam Zprávy se snažily kontaktovat i kluby z nejvyšších soutěží, ale nikdo z oslovených o problému mluvit nechtěl.

„Je šílené, když odchází průměrní kluci doplňovat týmy nahoru ne proto, že vynikají, ale proto, aby kluby nahoře měly hodně lidí,“ trápí současný stav Nečase. „Hodinu a půl ho vezete na trénink, hodinu a půl zpátky, aby hodinu trénoval v létě na ledě. Myslíte, že jste malému klukovi něco dali? Ne, vzali jste mu tři hodiny z jeho přirozeného pohybu,“ přidává svůj argument otec jednoho z nejlepších českých hokejistů současnosti.

Svůj pohled na věc nabídl i skaut klubu NHL. Nesmí kvůli nařízení svého klubu nic komentovat veřejně, ale Seznam Zprávám pod podmínkou, že nezveřejní jeho jméno, řekl: „No jasně, žákovské hvězdy, to dobře známe. Problém je, že tihle kluci mohou být díky většímu počtu tréninků u specialistů o něco lepší, takže ti talentovanější se v žákovském věku nikam třeba nedostanou, i když by měli větší předpoklad. Jen netrénují u specialistů, ale dělají víc sportů, což je správně. Až by začali trénovat víc hokej, tak by tu první skupinu rychle předjeli.“

To se ukázalo dobře právě u Nečase mladšího. „Martin začal jezdit na kempy k Jardovi Pytlíkovi ve třinácti letech. Do té doby jsme dělali všechny sporty. Dnes rodiče často blbnou už v šesti, v sedmi letech, že existuje jenom hokej a kempy. Na ledě každý den a o víkendu třikrát,“ nechápe Martin Nečas starší urychlování hokejové kariéry. Syna Martina držel na základní škole právě ve Žďáru, a protože byl talentovaný, stejně se dostal do prvního kola draftu NHL.

Když rozebírá cestu svého syna, neudělal by nic jinak. Intuitivně ho vedl stejným stylem, jako programově pracují ve Švédsku. Rozvoj směrem k většímu počtu sportů. Méně času v autě při přesunech, o to víc pohybu.

Tady existují i studie, které prezentuje často profesor Martin Musálek z FTVS. Pokud má dítě pohyb, má silnější kosti, pevnější svaly, motoricky je vyvinutější. Pokud tráví víc času v autě, v obecném pohybu strádá.

„Martin taky vyrostl v našem systému. Hrál smíšenou ročníkovou ligu, jezdil do Poličky a do Litomyšle. Protože mu to šlo, hrál pak i za starší kategorii. Nemám pocit, že by mu něco uteklo,“ líčí Nečas starší. Junior teď nastupuje s Nathanem MacKinnonem za Colorado v NHL.

Do Komety odešel v patnácti. Stejný postup zvolili Martin Kaut, Ondřej Trejbal, Tomáš Havránek a Ondřej Machala. Všichni patří zhruba do stejného ročníku jako Nečas, ze Žďáru odešli až s blížícím se koncem na základní škole a všichni se živí hokejem.

Proto i Nečas hýří aktivitou, aby svaz rozšířil svůj nápad do všech soutěží. „Napsal jsem oficiální dopis, že je důležité, aby pravidlo fungovalo plošně,“ vybízí Nečas k akci, aby regule fungovaly i napříč soutěžemi. „Říkal jsem Lojzovi Hadamczikovi, že po nás chtějí dělat nábory, dávají ze svazu peníze na trenéry. Jenže abychom vychovali hráče, potřebujeme mít základnu. Od deváté třídy kluky posunujme,“ dodává.

Hokejový svaz našlápl, aby menší děti zůstávaly co nejdéle v mateřských oddílech a přestupovaly až ve vyšších kategoriích. Jen pravidlo působí ještě nedotaženě. „Myšlenka je to dobrá, ale fakt je potřeba ji udělat plošně. Když tady budu mít dvanáctiletého kluka, který převyšuje soutěž, budu první, kdo ho pošle do Pardubic, do Brodu, do Jihlavy. Tohle je náš úkol. Převzal jsem klub, aby ostatní kluci měli šanci vylézt,“ dodává Martin Nečas starší.

Nečas není jediný, kdo upozorňuje na klíčový bod. Na svaz dle zjištění Seznam Zpráv chodí více podnětů s podobným vyzněním. Teď jen záleží, jak se k nim hokejová vláda, tedy výkonný výbor, postaví.