Největší útok na Rusko od světové války krachuje. Proč přichází trpký konec

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ke 14. březnu ukrajinská armáda prakticky kompletně opustila obsazené území v Kurské oblasti. Drží malou oblast podél mezinárodní hranice s výhodnou obrannou polohou.

Je možné, že hlouběji na ruském území se ještě vyskytují malé skupiny opozdilců, které hledají vlastní cestu zpět, ale s každým dnem je něco takového méně a méně pravděpodobné.

Podle informací a záběrů, které se v posledních dnech objevovaly, nebyl ukrajinský ústup z oblasti dopředu detailně naplánovaný, ale probíhal spíše jako reakce na akutní zhoršení zásobovací situace. Konec obsazení výběžku proto přišel velmi rychle, nejspíše během 8. a 9. března. Během nich se ukrajinské jednotky z velké části výběžku rychle stáhly. Zdá se, že šlo o ústup vynucený okolnostmi, o kterém rozhodli velitelé místních jednotek, než o předem připravenou operaci.

Naznačují to například záběry ukrajinských kolon, které se pohybovaly v oblasti během posledních dní. V ukrajinské válce, kde je oblast fronty pod neustálým dohledem dronů, je podobný postup velmi riskantní a naznačuje, že v danou chvíli byla důležitá rychlost spíše než opatrnost a riziko ztrát. Řada vojáků se také stahovala z oblasti pěšky, aby unikla ruské pozornosti, a svou techniku nechala na místě.

Rozsah ukrajinských ztrát není zatím přesně známý. Dostupné záběry ukazují spíše menší počty zajatců či mrtvých (a také několik poprav zajatců, jak je v poslední době u ruské armády celkem běžné). Alespoň zatím nemáme informace o tom, že by v oblasti došlo k obklíčení či zajetí nějaké větší ukrajinské skupiny.

Ukrajinská operace v Kurské oblasti začala v srpnu 2024 poměrně slibně. Ukrajinské armádě se rychle podařilo obsadit přes 1200 km² ruského území a zajmout stovky ruských vojáků.

Ofenziva se však brzy zastavila. Ukrajinci nedokázali zabezpečit a rozšířit obsazené území, což umožnilo Rusům zahájit protiofenzivu. Do února 2025 se frontová linie zredukovala na úzký pás o rozměrech přibližně 15 na 30 kilometrů, spojený s Ukrajinou jen dvěma zásobovacími trasami. Oblast byla tak malá, že se v ní nebylo kde skrýt před ruskými bombami a především drony.

Právě proto, že se nakonec stalo ukrajinským jednotkám osudné zásobování. Celý výběžek závisel na hlavní cestě vedoucí přes hraniční přechod u města Sudža a na menší vedlejší trase jižně od vesnice Olešňa.

Situace se dále zhoršila během února, kdy ruské jednotky obsadily vesnici Sverdlikovo a začaly dronovými útoky soustavně ničit ukrajinskou techniku na těchto zásobovacích cestách.

Údery byly natolik účinné, že Ukrajinci ztratili možnost bezpečně dopravovat k jednotkám na čele výběžku munici, palivo i posily. Ukrajinským silám nepomohlo ani počasí: Zima byla mírná, teploty vysoké a terén rozbahněný, takže po polních cestách se jezdit nedalo.

Začátkem března situace přerostla v akutní krizi, když ruské jednotky obsadily klíčové body jižně od Sudži a zcela přerušily sekundární zásobovací cestu. Krátce poté přišel koordinovaný útok také ze severní části výběžku, který urychlil úplné zhroucení ukrajinské obrany a vedl k vynucenému ústupu.

Pro pochopení důvodů zhroucení výběžku do Kurské oblasti je důležitá událost, ke které nedošlo, ale dojít podle plánu Kyjeva nejspíše mělo: totiž obsazení oblasti kolem ruského města Gluškovo ukrajinskou armádou.

Obec leží západně od původního ukrajinského výběžku, nedaleko Sudži, přes kterou ukrajinské síly hranici v srpnu překročily. Oblast je na severu ohraničená řekou Sejm. Pokud by se Ukrajině podařilo k ní postoupit, mohla by ji využít jako přirozenou obrannou linii.

V létě 2024 se ukrajinské síly několikrát pokusily do oblasti proniknout přes mezinárodní hranici, ale nikdy se nedostaly déle než několik kilometrů hluboko. Oblast se jim tak nikdy nepodařilo obsadit, čímž přišli o možnost pevně ukotvit západní křídlo kurského výběžku.

Neúspěch u Gluškova tak měl vážné taktické důsledky. Ruské jednotky mohly od podzimu 2024 až do února 2025 pravidelně útočit na ukrajinské pozice od západu a postupně z nich ukrajovat.

Alespoň z našeho pohledu se zdá celkem nepochybné, že v případě obsazení Gluškova a okolních oblastí by byla ukrajinská pozice výrazně odolnější. Na větším území by se dal vybudovat lepší a odolnější systém zásobování a celá řada obranných linií.

Otázka, zda měla ukrajinská operace v Kurské oblasti nějaký smysl, bude vojenské historiky zaměstnávat nejspíše ještě řadu let. Bez odstupu času a přístupu k neveřejným informacím zatím nelze s jistotou říct, jaké byly všechny motivy a nakolik se podařilo je naplnit. Některé závěry si však můžeme dovolit již nyní.

Z krátkodobého pohledu měla operace pro Ukrajinu alespoň dočasný psychologický význam. Především na začátku pomohla zvýšit morálku ukrajinské společnosti a také vojáků, kteří od léta do podzimu 2024 sledovali pomalou, ale vytrvalou erozi obranných pozic na východní frontě. Kurská operace přinesla změnu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ byť dočasnou –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a minimálně odvedla pozornost veřejnosti od znepokojivého vývoje v Donbasu a dodala Ukrajině sebevědomí.

Pokud se ovšem podíváme na jasně deklarované vojenské a politické cíle operace, úspěch je diskutabilní. Prvním z hlavních cílů Kyjeva bylo obsadit část ruského území, které by mohlo být využito jako důležitá karta při případných mírových jednáních. Tohoto cíle Ukrajina zjevně nedosáhla. Klíčový přitom byl zřejmě neúspěch ve snaze rozšířit operaci směrem ke Gluškovu.

Dalším deklarovaným cílem bylo odklonit část ruských sil z jiných oblastí fronty, především z Donbasu. Tady zůstává situace nejasná. Rusko má ve válce z celkem pochopitelných důvodů početní převahu, zvláště pokud jde o pěchotu. Není tedy jasné, jak by rozšíření fronty Ukrajině mělo s tímto problémem pomoci. Navíc kurské pozice nikdy nebyly tak kvalitně opevněné jako obranné linie přímo na Ukrajině, což s sebou obvykle také nese větší ztráty.

Zároveň však nelze ignorovat fakt, že doněcká fronta se během posledních týdnů relativně stabilizovala. Zda tomu pomohlo právě stažení části ruských sil do Kurské oblasti, zatím přesně nevíme. Rozhodně také platí, že od začátku operace nezanedbatelná část ruských bomb, zhruba 20 procent ze všech vypuštěných, dopadala ne na ukrajinské, ale na ruské území. Moskvou vyvolaná válka se konečně odehrávala na jejím vlastním území a všechny bojem způsobené škody tedy zůstanou na účtu Ruska.

Posledním významným cílem operace bylo údajné narušení ruské operace směrem na ukrajinské město Sumy. Mělo se jednat o obdobnou akci, jakou Rusko podniklo v květnu 2023 u Charkova, kde se mu podařilo otevřením nové fronty přinutit Ukrajinu stáhnout jednotky z jiných úseků. Pokud Moskva takový útok skutečně plánovala, pak kurská operace tento plán minimálně zkomplikovala.

Na definitivní hodnocení je zatím příliš brzy. Situace v oblasti se může ještě změnit, boje zde nejspíše nekončí. Ukrajinské jednotky by však nyní měly být na podobnou hrozbu připraveny lépe než v létě 2024. Na přípravu obrany kolem hranice získaly díky útoku do Ruska dostatek času.

Stručně řečeno: Kurská operace měla svůj psychologický efekt a možná pomohla oddálit či dokonce zabránit dalšímu ruskému útoku přes hranici. Z vojenského a politického hlediska však Ukrajina splnění klíčových cílů nedosáhla, což v konečném hodnocení celé této riskantní akce patrně převáží. Byť vojenské katastrofě se ukrajinská armáda při ústupu podle všeho dokázala vyhnout.