Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Na první pohled to zní chvályhodně. Radnice Prahy 1 chce navrhnout magistrátu, aby dosud bezejmennou malostranskou náplavku vedle Karlova mostu pojmenoval po Karlu Schwarzenbergovi. Zaplaťpánbu, že si rok a čtvrt od skonu zasloužilého politika a diplomata někdo vzpomněl na jeho uctění, o tom není pochybností. Jen by radní neměli opakovat – a ausgerechnet v tomto případě - stále stejnou chybu. Totiž chytristiku, že slavné jméno přidělí takovému veřejnému prostranství, aby se nakrmil „vlk“ fanoušků dotyčné osobnosti, ale „koza“ dokladů místních obyvatel zůstala celá.
Navrhovaná náplavka Karla Schwarzenberga, snímek pořízený z Karlova mostu.
Jasně, že se nikomu nechce kvůli novému názvu ulice měnit občanku nebo razítko. Jenže dávat ctihodná jména do míst, kde hlavně nikomu nevadí, staví celou poctu na hlavu. Zvlášť kníže Karel si takový formalismus nezaslouží.
Schválně: dokážete si vybavit, kde je v Praze třeba park Charlotty G. Masarykové? Nebo park Marie Terezie či promenáda Raoula Wallenberga? A co takhle Šabachův park? Vždyť mnozí Pražané by měli problém najít i náměstí Václava Havla, jemuž se dál běžně říká piazzetta Národního divadla. Mimochodem, přilehlá provozní budova ND dodnes nese adresu Národní 6. Holt, vlk se nažral…
Starostka Prahy 1 Terezie Radoměřská si pochvaluje, že místo navržené ke Schwarzenbergově poctě je sice malé, ale krásné. To bezesporu je. Ale pokud celá staletí nikdo neměl potřebu tento břeh Vltavy pojmenovat, tak název asi nikomu nechybí. Proto už teď můžeme tušit, že by se nové pojmenování – jakkoli ctihodné – běžně nepoužívalo. Usedlíci (s adresou Na Kampě) je nepotřebují, šoférům je místo zapovězeno, turistům stačí vysedávat na náplavce. Přitom o co nejhlubší „zakořenění“ udělené pocty do místního života by v takovémto případě mělo jít především. Kvůli pojmenování bezejmenného plácku se to přece nedělá.
Pětatřicet let po sametové revoluci je samozřejmě složité jakkoli měnit ustálené názvy veřejných prostor v metropoli. Zvlášť ty tradiční v centru. Doba, kdy nejfrekventovanější a nejznámější komunikace ve městě mohly jednoduše „připadnout“ Miladě Horákové, Petru Zenklovi, Milanu Rastislavu Štefánikovi, Emilu Kolbenovi nebo Janu Palachovi, je pryč.
To ale neznamená, že bychom dnes měli novodobými slavnými osobnostmi pojmenovávat třeba jednotlivé pilíře Karlova mostu. K čemu by to bylo? V centru na Smíchově, v Holešovicích nebo v Karlíně dnes vznikají moderní lidnaté čtvrti, jimiž povedou živé bulváry. Tam by se jméno Karla Schwarzenberga nejen důstojně vyjímalo, ale v mluvě lidí navěky i dennodenně skloňovalo.
