Čína cítí šanci. My tak naivní nejsme, tvrdí Češi

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ačkoliv se to z dřívějších výstupů bývalého prezidenta Miloše Zemana nemuselo zdát, Česko je ve vztahu k orientální velmoci tradičně zdrženlivé. Na rozdíl od velkých evropských států, jako je například Francie, Německo či Spojené království.

Vláda premiéra Petra Fialy (ODS) nyní dokončuje revizi vztahů s Čínou. K tomu se zavázala ve svém programovém prohlášení. Dosud ji ale Ministerstvo zahraničních věcí nepředložilo.

Podle mluvčí rezortu Mariany Wenerové by tak měl Černínský palác učinit v následujících týdnech. „Zpráva o revizi je ve finální fázi přípravy a stále platí, že její předložení vládě plánujeme na jaro. Vzhledem k tomu, že revize je průběžný proces, ke konkrétním změnám nebo udržení dosavadní praxe dochází v jednotlivých oblastech od začátku funkčního období současné vlády. Na revizi pracuje primárně tým odboru zemí Asie a Pacifiku,“ uvedla pro Seznam Zprávy.

Podle Marka Libřického, šéfa příslušného resortního odboru, je revize spíše jakousi inventurou toho, co česká diplomacie dělá a v čem chce, nebo naopak nechce pokračovat. „Výsledkem revize není strategie nebo koncepce. Je to prostě jenom inventarizace, řekneme si, co budeme dělat, nebo nebudeme, nebo jestli to budeme dělat jinak,“ sdělil Libřický na nedávné parlamentní konferenci, která se zabývala právě Čínou.

Zdůraznil nicméně, že je důležité mít s čínskou stranou otevřené komunikační kanály. „V této chvíli se snažíme, aby naše vztahy byly narovnány, aby byly očištěny od balastu. Aby byly zároveň pragmatické, dávaly nám šanci říct druhé straně, jak se věci mají,“ doplnil.

Česko-čínské vztahy prošly podle Libřického několika fázemi, nebyly celou dobu černobílé. Na rozdíl od některých evropských států ale Česko nikdy ve vztahu k Číně nepodléhalo naivitě, která byla u některých způsobena sledováním národních zájmů. „Zůstávali jsme trošku pozadu, když ti velcí, jako Britové, Francouzi či Němci, měli s Čínou své summity,“ podotkl Libřický.

Nicméně i přes ochlazení vztahů nelze podle něho ignorovat rostoucí politickou i ekonomickou sílu Číny. A právě ekonomicky je Česko na Číně značně závislé, proto je dobré mít - jak již bylo citováno -, otevřené komunikační kanály. „Náš skutečný vývoz do Číny je pět a půl až šest miliard dolarů, což je velmi významné číslo. Z Číny dovážíme zboží za 40 až 45 miliard dolarů. To je velmi velká závislost,“ zdůraznil Libřický s tím, že pro Čínu nejsme nevýznamní. „Pro porovnání, ruský dovoz z Číny činí 75 miliard dolarů,“ dodal.

Úkolem diplomacie je podle něho reagovat a hledat příležitosti. „To ale neznamená hnedka skočit na špek, chovat se naivně, koukat na svět růžovým brýlemi. Myslím, že toto je věc, která se nám poměrně dařila,“ doplnil.

A stejný model drží Česko i dnes, kdy se opět na evropské scéně ozývají hlasy volající po větším propojení s Čínou. Reagují tak na turbulentní mezinárodní situaci, kdy kroky Trumpovy administrativy způsobují transatlantické pnutí.

První krok ke sbližování učinila Čína na začátku letošního roku. Na Mnichovské bezpečnostní konferenci v polovině února vyzval čínský ministr zahraničí Wang Yi ve svém projevu Evropu, aby přehodnotila své vztahy s Čínou. „Čína vždy viděla v Evropě důležitý pól v multipolárním světě. Obě strany jsou partnery, nikoliv soupeři. Čína je ochotna spolupracovat s evropskou stranou na prohloubení strategické komunikace a vzájemně výhodné spolupráce,“ prohlásil.

Wangův návrh na přehodnocení čínsko-evropských vztahů zahrnoval účast Evropy na mírových jednáních na Ukrajině, což bylo v ostrém kontrastu s prohlášením USA, že Evropa nebude mít místo u jednacího stolu.

V Mnichově se Wang osobně setkal i s vysokou představitelkou Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Kajou Kallasovou a zdůraznil, že Čína podporuje „důležitou roli“ Evropy v mírových jednáních na Ukrajině. Naopak Bílý dům vysoké představitele a představitelky EU ignoruje a raději si povolává lídry jednotlivých národních států.

Čeští politici nicméně před námluvami s Čínou varují. „ČLR je z mého pohledu nadále problematický partner. Pokud přestane podporovat ruskou agresi na Ukrajině, ohrožovat Tchaj-wan a rozvracet demokratické státy zevnitř podporou extrémistů a šířením dezinformací, mohli bychom rozvíjet své partnerství na základě vzájemné výhodnosti,“ řekl redakci hradní zahraničněpolitický poradce Petr Kolář. Zdůraznil nicméně, že záleží na tom, jak se bude vyvíjet vztah Číny a USA a co se stane s NATO.

Někdejší šéf české diplomacie, europoslanec Alexandr Vondra (ODS) zase připomněl, že USA chtějí zavést cla na dovoz a v důsledku toho mimo jiné hrozí, že trh EU bude ještě víc zaplavován výrobky z Číny – budou hledat alternativní cestu. „To ještě víc zvýší tlak na evropské výrobce. Nevím, zda tohle otevírá prostor k nějaké triangulaci s Čínou. Takticky někdy možná ano, ale strategicky sotva,“ sdělil redakci.

Někdejší ministr zahraničí Tomáš Petříček, který rovněž sedí v zahraničněpolitickém poradním sboru prezidenta Petra Pavla, zdůraznil, že české vztahy by měly vycházet z našich strategických zájmů. „Čína je bezpečnostní riziko. Větší důraz by měl být kladen především na ekonomickou bezpečnost. V multilaterálních organizacích bychom se měli snažit, aby je Čína neovládla,“ upozornil. Ačkoli si nemyslí, že by současné napětí evropských států ve vztahu s USA vyústilo v posilování spolupráce s Čínou, stále podle něho panují velké rozdíly v přístupu některých členských zemí.

Ty vidí v Číně nejenom náhradu za cly zamořený americký trh, ale věří slibům Číny, že jim zajistí místo při jednání ohledně Ukrajiny. Angažovanost Číny by podle bruselského serveru Euractiv.com mohla sloužit jako varování Washingtonu, že ignorování evropských zájmů má své důsledky.

Zatímco dosud bylo zprostředkovatelské úsilí Číny převážně symbolické, její ekonomické vazby s Evropou a globální pověst by mohly tlačit na Peking, aby převzal podstatnější roli. „Aby to fungovalo, musí Evropa přijmout určité kompromisy, například hospodářské ústupky Číně výměnou za její zapojení,“ citoval server Williama Matthewse, analytika mezinárodního think-thanku Chatman House. Zapojením Číny by Evropa mohla podle něho vyvážit nepředvídatelnost USA a ruskou agresi a zajistit ochranu svých zájmů ve světě, který je stále více transakční.

Posunu v postoji Evropy vůči Pekingu si všiml i vlivný časopis Foreign Policy. Větší diplomatickou angažovanost vůči Pekingu zaznamenal ze strany Británie i Německa. Dokonce i předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, kdysi silná zastánkyně tvrdé politiky EU vůči Číně, naznačila vyváženější přístup a naznačila prostor pro konstruktivní zapojení a potenciální rozšíření obchodu.

Navzdory náznakům oteplení vztahů s Čínou se ale podle diplomatů nečekají radikální kroky. Pragmatické vztahy sice mohou přinést krátkodobé výhody, ale Evropa nesmí vyměnit jednu závislost za druhou. V případě té čínské by si „hrála s ohněm“, zní z diplomatických kruhů.

A nejen z nich. Před čínskými aktivitami varovala nejedna zpravodajská služba, česká nevyjímaje. „Čína se snaží navenek působit jako přítel a atraktivní partner západních zemí, usiluje ale o úpadek demokracií a světový řád založený na úspěchu totalitních států,“ prohlásil ředitel Bezpečnostní informační služby (BIS) Michal Koudelka.