Vejmelka se hrne do špičky NHL: „Gólman musí trochu podvádět“

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Žádný jiný český brankář zatím takhle dlouhou smlouvu v NHL nemá. Karel Vejmelka (28) pořád šplhá na kariérní vrchol, data v něm vidí jednoho z nejlepších gólmanů ligy a jeho Utah si toho taky dobře váží. Pochlubil se, že si českou jedničku pojistil na příštích pět let s gáží 4,75 milionu ročně.

Podepsat dlouhodobou smlouvu je velká věc. Dává razítko, že patříte do NHL. Ve velkém rozhovoru Karel Vejmelka popisuje, jak pracuje na své psychice. Klasická poučka řekne, že by měl brankář zapomenout na věci, co se staly, a soustředit se na další střelu.

Jenže to jsou jen slova. Pravdivá, ale pouhá teorie. „Hodně lidí vám dovede říct, jak to má být. Ale realita je v každé hlavě jiná,“ říká brankář v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Klub NHL si vás pojistil na pět let. Je to velká odměna?

Rozhodně. A taky to beru jako určité zadostiučinění mé práce, evidentně jsem tady už něco odvedl a dokázal přesvědčit organizaci, že si důvěru zasloužím. Hodně mě potěšilo, že jsme se domluvili a Utah mě chce dál.

NHL je náročná, ale přijde mi, že pro brankáře a jejich zdravotní stav je brutálně náročná. Jak zařídíte, aby vaše tělo vydrželo na špičkové úrovni dalších pět let?

To je dobré téma. Zásadní je regenerace, tělo potřebuje samozřejmě odpočinek, který je čím dál důležitější. Jak přibývají roky, snažím se víc a víc vnímat, co mi tělo říká. Odpočinout nepotřebuje jen tělo, ale i mysl. Klíčové podle mě je si dobře naplánovat léto, splnit si věci, abych se zodpovědně připravil na další sezonu.

Víc a víc se objevují různá témata, že současný brankářský styl, kdy se různě vytáčíte u tyček, vyloženě ničí tělo. Přibývá brankářů, kteří musí na operaci kyčlí. Napadne gólmana na vrcholu, jak předejít fatálnímu problému? Tady gólmani pak vynechávají klidně půl roku.

Vidím, že tohle se děje víc a víc. Jsou kluci, kteří mají operované třeba už obě kyčle, nebo jednu, ale už dvakrát. Thatcher Demko z Vancouveru je skvělý brankář, ale s tímhle má třeba problémy dlouhou dobu. Bojuje s tím i teď. Zaklepu, ale mně se tohle zatím vyhýbá a snad to bude takhle i pokračovat. Snažím se s tím pracovat.

Jak?

Hodně se protahuju, myslím na to, že tělo dostává v extrémních pozicích a zákrocích záhul. Kdykoliv cítím, že mě tahá tříslo, nebo vidím jakýkoliv malý problém, hned jdu za naším fyzioterapeutem. Nechci nic přehlédnout. Děláme cvičení, abych problému předešel, je to hodně o komunikaci s klubem, který mi tady taky hodně pomáhá. Musím se o sebe starat čím dál tím víc.

Před zápasem rozebírají videotrenéři a analytici, kde máte slabinu. Hráči se víc a víc zaměřují na zakončení, aby brankář nestál, ale musel být v pohybu. Navíc se kalkuluje se zakončením typu, že dost gólů padá z dorážek. Tohle všechno gólmany nutí jít do stále extrémnějších pozic. Na hranu lidských možností. Může tohle jeden člověk mezi třemi tyčemi sám ustát?

Víte, co podle mě rozhoduje úplně o všem? Koncentrace. Jakmile na půl minuty vypnete a myšlenky pustíte jinam, hned vás to potrestá. Naučil jsem se, že potřebuju být o krok napřed před hráčem, potřebuju situaci přečíst tak, abych věděl, co chce udělat. S tím právě souvisí koncentrace, pokud hru nepřečtu, jsem o krok pozadu a musím reagovat na věci, co se už staly. No a dějí se hodně rychle, takže pak přichází průser. Tady je asi největší rozdíl, musel jsem se hru naučit číst trochu jinak.

Kdybyste nečetl, hasíte malér, takže v tu chvíli i gólman používá větší gymnastiku, než když má situaci pod kontrolou, tím pádem víc drtí svoje tělo?

Přesně, taky. Když si promítnete NHL, každý je natrénovaný na špičkové úrovni, každý má skvělou kondici. Při hře pak rozhodují detaily. Řeknu to úplně na rovinu, vlastně jako gólman musíte trochu podvádět, odhadovat, kam puk půjde, být třeba o půl sekundy vepředu.

Což je tedy na koncentraci pekelně složité, chápu. The Athletic nedávno zveřejnil téma, že brankáři jsou často velmi unavení mentálně i fyzicky. Proto dalším krokem může být, že trenéři vás mohou střídat tak, abyste odchytali jen část zápasu. Ne proto, že byste dostali góly, ale jen z důvodu, aby gólman vydržel ten velký nápor. Dvojka první třetinu, jednička zápas třeba dochytá. Jak daleko tohle sci-fi je?

Budoucnost se odhaduje těžko. Ale možný je úplně všechno. (usměje se) Všichni vidíme, že se rychlost neustále zvedá, hra se vyvíjí a udržet koncentraci celých šedesát minut je čím dál tím těžší. Právě jde o to přijít na cestu, která každému vyhovuje. Existují různá mentální cvičení, práce s dechem a podobně, abyste drželi bdělou mysl i v únavě.

Až někdo jednou vyhraje Stanley Cup střídáním gólmanů podle plánu, v tu chvíli se, z dnešního pohledu, totální divočina s rotacemi rozšíří. Může být?

Může, v bráně potřebujete držet nějakou stejnou linii, abyste hlavou nikam nepadali. Vy si musíte umět najít balanc, protože držet maximální koncentraci přes dvě hodiny, kdy trvá zápas, v lidských silách není. Snažíte se o to, ale i hlava má nějaké limity. Důležité je si najít nějakou skulinu, třeba o přestávce, kdy opravdu můžete vypnout, nepřemýšlíte o hokeji. Ale jakmile uděláte krok na led, počítač by se měl spustit a nic jiného neřešíte.

Trvalo dlouho, než jste dokázal dojít až sem?

Mám vlastní cvičení na koncentraci, které dělám dlouhodobě. Většina pak dál ale vyplývá ze zkušeností. Každý zápas je jiný a musíte se naučit pracovat s hlavou tak, aby pozornost neodvádělo vůbec nic. Zkušenost je nenahraditelná podle mě, můžete dělat mraky cvičení, ale zápas je jiný.

Jako mladší jste viděl věci jinak?

Jasně! Myslel jsem si, že čím budu rychlejší a čím víc se budu snažit, všechno bude lepší. Musí to tak přeci být… Jenže kolikrát platí, že méně je více. Být v bráně klidnější je výhodnější.

Hrozně krásně se říká, že by brankář měl umět vytěsnit poslední střelu z hlavy, ale být nastavený vždycky na tu příští, aby ho nerozhodil gól. Zabere hodně času, než sem dojdete i prakticky a opravdu takovou věc zvládnete?

Dřív jsem samozřejmě řešil spoustu věcí, které teď neřeším. Znovu je to o zkušenosti, která mě během kariéry posunula na vyšší úroveň. K tomu ale opravdu potřebujete dojít postupně sám. Dobře jste řekl, že se o tom hezky mluví, každý vám dovede říct, jak to má být. Ale realita je v každé hlavě jiná. Někdo je víc splachovací, tak takové věci dovede lépe, jiný zase přemýšlí o každé maličkosti. Tuhle cestu jsem si musel najít, jak vypínat věci, které už byly a koncentrovat se jen na další puk. Do teď s tím nějakým způsobem laboruju, ale je snazší už hlavu ovládat než dřív.

Ne, že bych vám něco takového přál. Ale vyletí puk od červené, vy máchnete lapačkou do prázdna a je z toho gól z půlky. Každému gólmanovi se jednou za čas taková chvíle stane. Dovedete takovou situaci v hlavě škrtnout?

Myslím si, že jo. Vím, jak s hlavou pracovat, abych se oprostil od tíhy okamžiku. Někde vzadu to zůstane, ale koncentrace na následující situaci musí přebít soustředění na věc, která se stala minutu zpátky. Ale s tím právě souvisí, že nejdřív něco musíte podělat, situací si projít a vyzkoušet si, jak reagujete. Když blbý moment dobře uchopíte, posílí vás, že už takovou chvíli pak neřešíte příště.

Tím pádem dovedete pracovat i s náloží, že Utah vám dá skoro 5 milionů ročně každých pět let, takže z toho neroste na brankáře tlak, ale je to zkrátka fakt, který jste si zasloužil?

Tahle sezona mě naučila další věc. Potřeboval jsem se oprostit od tlaku, že mi končí smlouva a po sezoně chci podepsat novou. Dokázal jsem se soustředit jen na věci, které dovedu ovlivnit, a neřešit úplně okolí. Umím chytat, umím se připravit. Ale smlouvy nevyjednávám já.

Jen šlo o vaši budoucnost, kariéru, vlastně i život, jak budete zajištěný. Trochu těžká písemka, ne?

Neříkám, že to bylo jednoduchý. (usměje se) Ale zúročil jsem zkušenosti z minulých let. Prošel jsem si různými situacemi. Teď se mi všechno vrací.

Takže jste agentovi řekl, že byste chtěl smlouvu s nějakými parametry, ať dělá svoji práci, vůbec vám nevolá, než bude něco k podpisu?

V podstatě ano. Před sezonou jsme spolu řešili, jak chci, aby to proběhlo. Byli jsme domluveni, že jakmile se začne jednání blížit ke zdárnému konci, budeme v kontaktu. Jinak se chci soustředit sám na sebe, zbytek jsem nechal na něm. A dá se říct, že to tak i proběhlo.

Byl jste překvapený, když najednou zavolal, že je namalovaná pětiletá smlouva za dobré peníze?

Věděl moji představu, kolem ní se všechno pohybovalo. Znal můj pohled, pohled klubu, věděl, na čem má pracovat. Já agentovi řekl, co by se mi líbilo, on mi na to dal nějaký svůj názor. Čekal na moje výkony a jak se sezona bude vyvíjet.

Doma jste si pak ťukli pomerančovým džusem a zase do práce, aby se Utah podařilo nacpat do play off?

Dal jsem si jedno pivo, čistě symbolicky. Ale na slavení čas moc není. Spíš se soustředím, abych důvěru splatil už teď. Máme teď první sezonu v Utahu, je historicky první ve městě. Sám pro sebe si říkám, abychom se pak mohli ohlédnout a říct si, že premiérový ročník v Utahu jsme udělali speciální. Takže i proto bych si oslavy radši nechal na příhodnější chvíli, až bude po sezoně a nám se povede.

Když si porovnám současnou sezonu s minulou, data říkají, že se z vás stal úplně jiný brankář. Analyticky jste teď ve špičce NHL. Změnil jste něco zásadního?

Oproti minulé sezoně jsme posílili tým, tady je to evidentní. Hra vypadá jinak, jsme daleko víc konkurenceschopní, každý zápas je o gól, maximálně o dva. Začali jsme střílet daleko víc gólů. Když se kouknu čistě na sebe, zase tak moc jsem toho nezměnil.

Vážně ne?

Ne, dřív to fungovalo. I když v minulé sezoně čísla nevypadala, jak bych si představoval. Ale věděl jsem, že pro úspěch jsem dělal maximum a víc nešlo. Dělám, co mi funguje. Lepší čísla dost ovlivňuje, jak hraje celý tým.

Takže byla i klíčová změna, že nepotřebujete dělat 50 zákroků, aby zápas dopadl dobře?

V podstatě to tak je. Hrajeme opravdu vyrovnanější, zakládáme si na tom, že máme dobrou obranu. V útoku máme mladé kluky, ale strašně šikovné. Góly vždycky dáme. Je jen otázka, jak budeme hrát dozadu.