Zmařené vraždy na školách. Sedm dětí chystalo podobné útoky jako na fakultě

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

72 hlášených případů, z toho 29 podezření na spáchaný trestný čin. Takové počty má policie k poslednímu únoru. Jsou to data od začátku roku, kdy policisté začali detailně sledovat přestupky a trestné činy spáchané na školách.

Ve většině případů jde o výhrůžky typu: „Zabiju vás, vystřílím to tu.“

Seznam Zprávy ale od policie získaly pracovní data, která říkají, že sedm případů je vážných. Převážně děti z druhého stupně základních škol plánovaly vraždu nebo jí hrozily.

Jinými slovy, policie zabránila v sedmi případech podobnému tragickému útoku jako na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

„Z jednotlivých krajů nám začaly chodit informace, že narůstá případů napadení nebo další trestné činnosti na školách. Vidíme, že děti se stávají uzavřenější a agresivnější,“ říká mluvčí policejního prezidia Ondřej Moravčík.

Data je poměrně těžké porovnat s těmi za minulé roky. Policie sice loni poprvé sledovala trestné činy spáchané na školách, pokusy o vraždu nebo její plánování přímo na školách ale v těchto statistikách nejsou. Jsou v nich pouze vedené nebezpečné výhrůžky, kterých bylo za celý minulý rok dohromady šest.

Policie loni stíhala celkem 14 dětí a mladistvých za pokus, plánování nebo vyhrožování vraždou. O rok dříve to bylo 11 případů. Jde však o trestné činy spáchané nejen ve škole, ale na všech místech v republice.

Právě ve světle těchto čísel a letošních už sedmi vážných případů lze vidět jasné tendence. „Začíná být patrné, že školy jsou opatrnější a hlásí více událostí, na druhé straně je tu poměrně vysoké číslo u těch nejzávažnějších trestných činů. Musíme si ale ještě počkat na tvrdá data, tato jsou zatím pracovní,“ říká Moravčík.

Alarmující jsou nicméně i souhrnější data, která vypovídají o zvyšujícím se násilí mezi dětmi. Počet dětí stíhaných za násilnou kriminalitu vzrostl při porovnání let 2019 a 2024 o 26 %. V roce 2019 to bylo 920 dětí, v roce 2024 1159 dětí. Současně se zvýšil i počet registrovaných trestných činů páchaných dětmi o 23 % – v roce 2019 to bylo 589 skutků, vloni 724.

Větší počet hlášení jednotlivých případů ze strany škol potvrzuje i vyšetřovatel a hlavní metodik pro mravnostní kriminalitu na policejním prezidiu Jaroslav Hrabálek. Policie podle něj v rámci různých preventivních programů vybízí školy k bdělosti. Pokud mají sebemenší pochybnost ohledně podezřelého chování dítěte, mají volat.

„Školy to nepodceňují, a to je dobře. Když někdo dřív zařval na chodbě, že vystřílí školu, tak se nic nehlásilo. Teď, po případech, které máme, si rodina, ale i škola uvědomují, že může být situace vážnější. Takže počet oznámení, která později nejsou kvalifikovaná jako trestný čin, samozřejmě vzrostl,“ říká Hrabálek.

Podle něj je také patrná větší radikalizace mládeže. „Vliv sociálních sítí je velký a k radikalizaci nedojde přes noc. Víme, že to jsou šikanované, odstrkované děti. Je u nich patrná zloba, nemají například kamarády a alternativu mohou najít mezi podobně smýšlejícími jedinci. Do takové bubliny se pak děti mohou uzavřít. Ve vzácných případech může dojít ke skutečnému útoku, většinou to končí u těch výhrůžek,“ říká Hrabálek.

I ze zahraničních studií je zřejmé, že útočníci, kteří svůj čin skutečně plánují, předtím o svých záměrech více či méně otevřeně mluví. Nebo sdílí na sociálních sítích. A proto Hrabálek doporučuje, aby školy a rodiny neváhaly a policii se ozvaly, i kdyby mělo jít o planý poplach.

Právě všímavost okolí pomohla policii v již zmíněných sedmi případech, kdy šlo o přípravu vraždy, pokusy o vraždu nebo nebezpečné vyhrožování takového rozsahu, že namístě byla skutečná obava, že svých výhrůžek pachatel či pachatelka dostojí.

Jedním z nich je i nedávný případ mladíka, který plánoval na děčínské základní škole vraždu několika spolužáků. V jakém stadiu se ho podařilo zastavit, policie ani státní zástupkyně kvůli jeho věku nechtěly sdělit.

„U dalších asi 65 případů se intenzita obtížně popisuje, protože byly zjištěny v samotném počátku, a to především díky všímavosti okolí. Ať již pedagogů nebo žáků. Jsou to osoby, které jsou nám většinově neznámé a státní orgány de facto nemají žádný nástroj, jak se dostat k jejich myšlenkám a fantaziím. To dovedou jen ti, kterým se s nimi svěří. Někteří skončili v psychiatrické léčebně, někteří jsou vyšetřováni na svobodě. Každopádně ve všech případech skončili v rukách odborníků,“ říká Moravčík.

Text pokračuje za grafikou.

Policejním vyšetřováním tedy tyto případy nekončí. „Je pro nás důležité, abychom zjistili, kde a jak se pachatel radikalizoval. A to proto, abychom mohli upravovat preventivní programy, které školám nabízíme,“ vysvětluje Hrabálek.

Právě o preventivní programy policie mají podle Moravčíka školy stále větší zájem. „Velký nárůst a velká poptávka po preventivních přednáškách ze strany škol kolikrát indikuje, že školy vnímají, že se něco děje, ale nechtějí to třeba ještě úplně pojmenovat,“ říká.

Policie tvrdí, že nárůst radikalizace dětí a s tím spojeného násilí nastal po útoku na Filozofické fakultě UK, při kterém útočník zastřelil 14 lidí. Při výsleších prý děti a mladiství přiznávají, že se inspirovali články v médiích, a mohli se tak chtít stát „hrdiny“.

„Jakmile se vyskytnou v médiích příběhy útočníků, vždycky zaznamenáváme nárůst. Potvrzuje se nám to, co uvádějí zahraniční studie z Rakouska a USA,“ říká Moravčík.

Jako zlom vnímá útok na fakultě v prosinci předloňského roku i psycholožka a předsedkyně organizace SOFA Lenka Felcmanová. „Vždy, když dojde poprvé k takovému útoku, tak nechci říct, že se tím legitimizuje, ale stává se možným. A je tu pak souběh vícero věcí. Když se podíváme na data, duševní zdraví dětí se podle mezinárodních studií začalo horšit v roce 2010, do toho pak přišel covid, který řadu problémů akceleroval,“ říká.

Z posledního šetření Národního ústavu pro duševní zdraví vyplývá, že 40 % dětí vykazuje známky střední až těžké deprese, 30 % úzkosti. Děti se podle psychologů staly citlivějšími.

Od dalších zemí nejen v Evropě se ale Česko podle Felcmanové neliší. „Nárůst agresivity u dětí je minimálně v evropském kontextu fenomén, který více či méně řeší všechny státy. V Česku jsme jen neměli do případu na FF UK takový případ násilí,“ říká.

Chování dětí sleduje i Česká školní inspekce. Z její poslední zprávy plyne, že téměř u všech sledovaných forem rizikového chování zaznamenaly školy nárůst. Vzrůstá zejména kyberšikana, násilí a krádeže.

Jak inspekce uvádí, vyšší čísla mohou také znamenat, že školy si problémového chování více všímají a inspektorům ho hlásí. Nebo, jak říká vedoucí jednoho z týmů duševního zdraví na Kutnohorsku Hana Měkotová, školy se stávají upřímnější v pojmenovávání problémů. Přesto však podle ní mají tendence například šikanu bagatelizovat.

Je to přitom právě šikana, kterou kriminalisté a psychologové označují za hlavní příčinu frustrace u dětí, které později sahají k násilí.

„Myslím, že strach věci pojmenovat je překážkou dobré spolupráce s jinými službami, které v systému působí. Ve školách je často patrný strach, že někdo ukáže na učitele jako na toho viníka. Ale nemyslím si, že by někdo ukázal na učitele a řekl mu: Ty za to můžeš, že máš ve třídě šikanu. Nedá se přesně říci, kdo je na vině, a je to sled různých faktorů. Ale vždy se s tím dá něco dělat,“ říká Hana Měkotová.

Podobné obavy škol vnímá i policejní mluvčí Moravčík. „Vnímáme, že školy mohou mít strach, aby to na ně nevrhlo špatné světlo, když přiznají, že se ve škole něco děje. Je ale klíčové, aby se školy nebály problémy přiznat, zavolat nám, zkonzultovat to,“ říká.

Kvůli násilí na školách zřídilo Ministerstvo školství pracovní skupinu, ve které jsou také zástupci Ministerstva vnitra, České školní inspekce, Národního pedagogického institutu či nevládních organizací. Resort také školám rozesílá metodická doporučení ohledně prevence.

Vláda by pak v nejbližší době měla schválit program Bezpečné dětství, který vznikal napříč resorty jako reakce na útok na filozofické fakultě a „alarmující statistiky“. Program si klade za cíl snížit násilí páchané na dětech. Součástí opatření, která by mohla platit od roku 2026, mají být nepřetržité krizové linky, rozšíření mobilních týmů duševního zdraví a zvýšení kapacity programů pro ty, kteří se už dopustili násilí.

Jenže podle některých odborníků přicházejí opatření státu se zpožděním. A tvrzení resortu školství, že „podporuje preventivní programy na školách a posiluje roli školních psychologů a metodiků prevence“, naráží zatím na skutečnost, že školní psychologové a další podpůrné profese školám chybí.

Preventivních programů se nicméně školy skutečně účastní, což vyplývá i z dat České školní inspekce. Často je pro ně organizuje policie a další státní nebo neziskové organizace. „Uvažujeme i o nějaké formě zákonné úpravy, která by jasně definovala povinnosti škol, jak se k této problematice postavit,“ připustil pro Seznam Zprávy mluvčí Ministerstva školství Patrik Kubas.

Sám ministr Mikuláš Bek v prosinci slíbil, že jeho resort „připravuje řadu konkrétních opatření, jako je například posílení podpůrných pedagogických pozic školních psychologů a speciálních pedagogů, navýšení kapacit studijních programů pro tyto profese“.

Podle psycholožky Lenky Felcmanové, která je zároveň členkou zmiňované pracovní skupiny, je dobře, že stát dělá nějaké kroky, řada z nich ale přichází pozdě „Spoustu věcí jsme už dávno měli mít. Na druhou stranu, dobře, že se vůbec chystají. Školy potřebují opravdu dobré krizové plány, proškolení v tom, jak situace efektivně řešit. Je třeba se opravdu hodně zaměřit na prevenci, která spočívá v podpoře socio-emočního rozvoje dětí, aby se učily, jak si budovat respektující vztahy, jak řešit konflikty,“ říká.