Zprávy z bojiště: Konec bojů v Kurské oblasti se zřejmě blíží

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Aktualizace: Do článku jsme doplnili informace o rychlému postupu severokorejských jednotek v Kurské oblasti.

Největší události války na Ukrajině se znovu odehrávají mimo bojiště. V první řadě to bylo přerušení velké části americké vojenské pomoci a dodávek oznámené v pondělí. Ukrajinská obrana dopady pocítí spíše až později, jak jsme popsali v jiném textu.

Bezprostředně se ale na Ukrajině pravděpodobně projeví omezení spolupráce ve sdílení zpravodajských informací. Ty mimo jiné zřejmě zahrnují částečně i informace o provozu ruských letadel, tedy o chystaných útocích střelami s plochou dráhou letu na cíle v ukrajinském týlu – což jsou klíčové informace pro ukrajinskou protivzdušnou obranu. Washington má nadále sdílet údaje o ruských cílech na okupovaném území.

Ukrajinská armáda také podle dostupných informací nemůže dosavadním způsobem používat zbraně, jako jsou raketomety HIMARS, protože nefunguje běžný systém pro jejich zaměřování. I když omezení asi jde v principu obejít, náhradní systém těžko bude tak pružný a efektivní jako ten původní.

Stále ovšem platí, že na bojiště tato situace krátkodobě nebude mít s největší pravděpodobností velký dopad. Tyto oblasti sledují ukrajinské drony bez pomoci americké techniky. Ale plánování útoků na ruské vojenské cíle, například sklady munice či velitelská stanoviště, dále za frontou bude nejspíše obtížnější. Ne ovšem nemožné, ukrajinská armáda a rozvědka mají přístup například k satelitním snímkům z jiných než amerických zdrojů. Znovu ale jde o náhradní a horší řešení.

Situace se ovšem hodnotí obtížně, protože míra spolupráce mezi oběma stranami je do velké míry tajná, její přesný rozsah nikdo neprozradí. Proto je i naše hodnocení tak neurčité a obecné; nepochybně to pro ukrajinské síly je špatná zpráva, ale nevíme, jak přesně velkou „ránu“ to pro ně znamená.

Nevybíravý krok je nejspíše snahou dostat Kyjev za každou cenu k jednacímu stolu s Ruskem. Jak dlouho budou americká omezení trvat a jak přísná budou, bude patrně do značné míry záležet na dalším vývoji diplomatické situace. V případě administrativy Donalda Trumpa je těžké soudit přesně, jaké cíle sleduje. Jasně dává najevo, že chce mír, jasně ovšem neformuloval, jak si jeho podobu a dosažení představuje.

K tomu všemu dochází v době, kdy se situace na frontě zdá být za dlouhou dobu vůbec nejstabilnější.

Rusové podle ukrajinské analytické skupiny DeepState za celý měsíc obsadili necelých 200 kilometrů čtverečních ukrajinského území. Podle jiných odhadů o něco méně, či naopak více, ale zjevně je to podstatně méně než v předchozích několika měsících. Jde o nejpomalejší tempo ruského postupu zhruba od loňského července.

To neznamená, že by se situace na frontě a poměr sil zásadně změnily. Ruská armáda výrazně zpomalila tempo svých operací hlavně v Doněcké oblasti, ale to bylo nejspíše způsobeno i jistým přeskupováním vojsk (podrobněji o tom dále), a to patrně zásadně.

Zároveň se v některých ohledech zřejmě – bohužel asi mírně – vylepšila situace ukrajinské armády. Na frontu se například dostali muži převelení z částí armády k pěchotě. Určitou roli mohly hrát i změny na postech velitelů některých úseků i ve špičkách ukrajinské armády.

Změna proti minulým měsícům je vidět i v přístupu ukrajinské armády k protiútokům. V posledních týdnech provedla několik protiútoků na těch nejkritičtějších úsecích fronty, kde Rusko útočilo (u Pokrovsku) nebo se k tomu zřejmě chystalo (u Torecku).

Tyto útoky nelze rozhodně označit za nějakou ofenzivu a zásadní změnu situace, to v žádném případě. Mnohem spíše jde o pokus narušit ruské přípravy k útoku. Často je totiž zvykem, že ruské velení před zahájením tlaku na určitém úseku pomalu a po malých „dávkách“ přesouvá techniku a především muže do blízkosti frontové linie.

Má to zabránit tomu, aby ukrajinské drony či děla připravovaným silám způsobily vážné ztráty, a to jak při přesunu na frontu, tak i při samotném útoku. Skrýt přesuny i malých jednotek jde dnes na bojišti těžko, ale často jde také jen o pár mužů, kvůli kterým se nevyplatí protivníkovi riskovat odhalení vlastní pozice či „plýtvat“ municí. Strategie protiútoku v pravou chvíli Rusům přípravy na vlastní ofenzivu komplikuje.

Uvidíme, zda budou mít Ukrajinci dost sil na to, aby v této taktice pokračovali i do budoucna. Pokud ano, mohlo by to znamenat, že nedostatek mužů na frontě je – byť třeba jen dočasně – o něco menší než během velké části roku 2024. Čekat ale v dohledné době zásadní řešení této pro ukrajinskou armádu tak palčivé otázky by bylo nerealistické, pokud nedojde k ještě zásadnějším změnám v procesu mobilizace a nejspíše i přístupu celého státu a obyvatel.

Události posledních dní jsou tak dramatické a překotné, že je možné si představit celou řadu scénářů dalšího vývoje. Nemá smysl si ale zastírat, že ve velké většině z nich se bude ukrajinská situace ještě zhoršovat, například právě kvůli hrozícímu nedostatku vojáků.

V této souvislosti stojí za pozornost také nová analýza ukrajinské skupiny Frontelligence Insight, která se věnuje otázce dezerce a také „nenahraditelným“ ztrátám obou armád. Autoři v ní vychází z ruských i ukrajinských neveřejných dokumentů.

Klíčový závěr je ten, že ruská i ukrajinská armáda zatím zažívají případy dezercí poměrně často, ale ani v jednom případě jejich počet nenaznačuje, že armády jsou na pokraji kolapsu.

V ruském případě se poměr dezercí pohybuje na podobné úrovni jako u americké armády ve Vietnamu, tedy kolem pěti procent. V případě ukrajinské armády autoři – kteří jsou sami Ukrajinci – přesné hodnoty neuvádí, protože své vlastní síly nechtějí poškodit, ale hodnoty jsou rozhodně vyšší než v případě armády ruské. Nejsou údajně ovšem tak vysoké, aby armádě hrozil rozklad.

Problémem ovšem je (nejen) podle autorů dlouhodobý trend. Na základě údajů, které shromáždili, odhadují, že poměr ztrát ukrajinské a ruské armády je zhruba 1 : 1,86. Číslo nepochybně není zcela přesné, ale analýza podle dostupných informací pracuje s poměrně rozsáhlým seznamem zajímavých podkladů. Údaj se zdá být výrazně lépe podložený než řada jiných.

Jak válka ničí ukrajinské památky:

Vzhledem k tomu, že počet obyvatel Ukrajiny je několikanásobně nižší než počet Rusů (kolik přesně, záleží na tom, jak počítáme obyvatele okupovaných území a ukrajinskou emigraci), problém s nedostatkem mužů na frontě se na ukrajinské straně – pokud se něco nezmění – může zhoršovat dříve než na ruské. A to i při stoprocentní úspěšnosti mobilizace, která ale zatím probíhá dokonce pomaleji než v Rusku.

Tým autorů předpokládá, že bez zásadní změny v situaci na bojišti (například kvůli zvýšení poměru ztrát) nebo ve společnosti (tj. například zrychlení mobilizace) bude mít ukrajinská armáda výrazné problémy s obsazením jednotek možná během půl roku nebo roku.

Co se týče změn na samotné frontě, jak jsme už naznačili, nebyly velké. Snad nejdynamičtější byla situace v ruské Kurské oblasti. Ruské síly se v posledních týdnech zjednodušeně řečeno snaží „přeštípnout“ ukrajinskou armádou držené území napůl útoky ze západu a východu.

V takovém případě by ukrajinské jednotky hlouběji na ruském území byly nejen ohroženy obklíčením, ale také by je v podstatě nebylo možné zásobovat například palivem či těžkou municí (lehčí náklad by mohly nosit drony).

Soustavný ruský tlak má své výsledky. Kurský výběžek se i nadále zmenšuje a nejspíše nadále zmenšovat bude. Území je natolik malé a ukrajinská logistika pod takovým tlakem, že tu lze zásadní změnu situace těžko očekávat. Rusové navíc útočí i na mezinárodní hranici východně od výběžku, aby dostali ukrajinské zásobovací trasy pod ještě větší tlak.

Zřejmě 6. března se pak v oblasti odehrála událost, která konec bojů v této oblasti rychle přibližuje. Ruský útok z východu, který vedli primárně severokorejští vojáci, dokázal proniknout několik kilometrů do ukrajinských pozic. Vzhledem k tomu, jak malý kurský „výběžek“ je, to znamená, že ruské jednotky pronikly téměř k ukrajinské hranici, hlásí ruské i ukrajinské zdroje (shrnutí například v Kyiv Independent).

Útok přerušil zřejmě sekundární zásobovací trasy z ukrajinského území. Ale pokud se ho nepodaří zlomit a alespoň částečně získat ztracený terén, ukrajinské pozice budou pro protivníkovy drony, bomby a dělostřelectvo ještě přehlednější a snáze dosažitelné než dosud. To znamená, že zásobování jednotek dále ve výběžku bude pod ještě větším tlakem.

Jak budou vypadat další boje - zda se ukrajinské jednotky například už částečně stahovaly před útokem (a ten třeba i proto uspěl), stahují se nebo hodlají pozici držet (a případně zda jim reálně hrozí obklíčení) - v tuto chvíli není jasné. Průběh dalších hodin a dní tedy může rozhodnout o tom, jak vlastně bude celá operace hodnocena. Zatím ovšem nemáme žádné přesvědčivé indicie o tom, že by Ukrajina pozice na ruském území opouštěla.

Zajímavou kapitolou je oblast města Toreck v Doněcké oblasti. O město se bojuje už od loňského roku a ještě na začátku minulého týdne se zdálo, že Rusko má k jeho obsazení jen krok. Pak ovšem došlo k sérii úspěšných ukrajinských protiútoků, které Rusy zřejmě (ve městech bývá situace nepřehledná) připravily o všechny územní zisky za posledních několik měsíců.

Ale jak už bylo řečeno, neočekává se, že by šlo o začátek ukrajinské ofenzivy. Cílem operace je nejspíše zkomplikovat Rusům snahu zahájit útok z těchto pozic dále západním směrem.

Velení invazních sil totiž do Torecku podle ukrajinských zdrojů převedlo část jednotek z jiných částí doněcké fronty, především z okolí Pokrovsku, a chystalo se z něj zahájit postup směrem na ještě neobsazená území Doněcké oblasti dále na západě. Protiútok by mohl ruské přípravy narušit a poskytnout více času na přípravu obrany ve směru ruského útoku.

S posilováním úseku kolem Torecku zřejmě souvisí i pokles ruské aktivity kolem města Pokrovsk. Tady v posledním týdnu došlo k minimálním změnám a invazní síly tu podnikají stále méně útoků. Zdá se, že ke snaze o dobytí města v dohledné době vůbec nedojde.

Pro Ukrajinu nepříliš příznivé zprávy přicházejí v posledních dnech z oblasti kolem Velyke Novosilky. To je v současné době asi spíše podružná část fronty, které ani jedna strana nepřikládá hlavní důraz.

Ukrajinská obrana v oblasti ale zjevně nefunguje, jak by mohla. Ruským silám se tak pomalu daří postupovat z jejich původně poměrně nevýhodného postavení dále severozápadním směrem. Tempo jako obvykle není nijak závratné, ale stále se ho nedaří zastavit.