Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Trenér české fotbalové reprezentace do osmnácti let Václav Jílek si nenechal o víkendu ujít ostrý start jarní části ligy starších dorostenců, který v dohrávce obstaral první Baník Ostrava proti třetí Spartě Praha. Třebaže většinu z reprezentačního kádru osmnáctky tvoří hráči posunutí už do dospělých kategorií, byla to v areálu Vista skvělá příležitost vidět konfrontaci nadějí a akademií, jež patří v tuzemsku ke špičce.
„Baník byl lepší a s dávkou smůly utkání nevyhrál,“ zhodnotil Jílek plichtu 1:1.
Oceňuje, že jak Baník, tak Sparta, ale i Slavia posouvají celou řadů dorostenců do svých druholigových béček, neboť výkonnostně už přesáhli soutěž devatenáctek. A byť má dorostenecký titul zvuk i prestiž, kterou ještě zvýrazňuje účast v juniorské Lize mistrů, hlavním cílem by pro všechny ligové kluby měla být výchova hráče pro profesionální fotbal. Ideálně na evropské úrovni…
Extra silný Baník. Ale titul není vše
Trenér Baníku U19 Robert Pištěk už nemohl proti Spartě nasadit tahouny Jakuba Piru a Jiřího Míčka, kteří povýšili do B-týmu. A hned se uvedli ve druhé lize góly proti Táborsku (2:2). Ostravská devatenáctka tak přes zimu výrazně omladila, posunul se do ní například šestnáctiletý útočník Vít Škrkoň.
Baníkovský ročník 2007 vypadá tuze silně. „Extrémně,“ kývne Jílek. „V širším kádru reprezentace má velké množství hráčů. Tento ročník Baníku byl dobře vedený, anebo skautovaný. Tohle se každý rok neopakuje, což je logické.“
Celostátní ligu staršího dorostu vedou Slezané o tři body před Olomoucí, další tradiční top akademií v českém měřítku. Mile překvapuje na čtvrtém místě Zlín se stejným bodovým ziskem jako Sparta. Slavia je až devátá, avšak dívat se pouze tabulkou na mládežnický fotbal nejde. Tím spíš, že Slavia rovněž posunula mnoho dorostenců do dospělé kategorie.
„Sparta i Slavia posouvají výrazně víc hráčů do vyšších kategorií. Je to dané konceptem zaměřeným na rozvoj hráče,“ chválí Jílek velkokluby také za atraktivitu hry. „Teď se to daří i Baníku. To je naprosto zásadní. Buď držíte kluky v rámci dorazového dorosteneckého ročníku a je pro vás výzva získání titulu, anebo je posouváte do náročnější konfrontace chlapského fotbalu, béčkových týmů na úkor týmové síly daného ročníku,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy trenér reprezentační osmnáctky.
Dodává, že Sigma nebo Zlín nyní nemají tolik hráčů na posun, tak víc drží ročníky. Olomouc v zimě vytáhla do béčka Macharáčka, Siegla a Zahradníčka.
Buffon a Akindileni přináší nové DNA | Sport SZ
Louis Thomas Buffon, Timothy Akindileni. V posledním výběru české fotbalové reprezentace do osmnácti let byli premiérově i hráči, které nemají jen české občanství.
Syn italské brankářské legendy Gianluigiho Buffona a modelky Aleny Šeredové je záložníkem italské Pisy. Obránce Akindileni z Queens Park Rangers má vedle českého také skotský pas.
„Nejde o systémové řešení, jsou to střípky, hráči, kteří se k vám dostanou. Stojí za to je vyzkoušet, mohou přinést určité prvky do hry a týmu, které v rámci české DNA postrádáte,“ říká Seznam Zprávám trenér osmnáctky Václav Jílek. „Poznání je velmi dobré, byť v zápasech nebyli tak výrazní, ale to bych nechtěl teď hodnotit. Velmi si vážili pozvánky, byli ochotní, vstřícní, komunikativní. Dává mi to smysl. Je to zdroj inspirace pro spoustu asociací. Doplníte nové prvky, impulzy.“
České spoluhráče si oba debutanti získali i milou snahou o češtinu. „Pro mě bylo velmi pozitivní překvapení, že se představili v češtině, že si připravili několik vět, tím si získali hráče i realizák. Když mluvíte na ně pomalu česky, tak rozumí,“ oceňuje Jílek. „Angličtinu mají vynikající.“
Cesta posouvání do starších kategorií je Jílkovi sympatická, tedy za zásadní podmínky, že dorostenci mezi chlapy nepaběrkují a dostávají prostor i za cenu kolísavých výsledků a výkonů.
„Pokud mají pevnou roli v týmu a dostatečné herní vytížení v béčku, tak je to dobrá cesta. Hráč musí být připravený mentálně i fyzicky a samozřejmě i technicky,“ podotýká. „Když je klub podrží, bude je rozvíjet jako produkt, který jim do budoucna může přinést benefit, tak je to lepší varianta, než kluky držet v dorostu. Ale to je otázka názoru.“
Jílkův je takový, že se mu nezamlouvá, jakmile dorostenci šibují kategoriemi nahoru a zase dolů. Přiznává, že jeho pohled jako reprezentačního trenéra může být odlišný od klubového. „Důležité je, aby kluci necestovali mezi ročníky. Buď kvalitního hráče posunete, ale hrajete ho tam, a ne aby tam byl pouze na doplnění a vracel se do dorostu. Toho příznivcem nejsem, pak je motivační složka hráče velmi složitá.“
Kondice jako poznávací znamení
Dorostenecká liga vypukne naplno o víkendu. Jílek sleduje reprezentační adepty zevrubně. O úrovni elitní dorostenecké soutěže tak může vyprávět jako málokdo.
I když jsme začali pozitivními příklady, pozitivní zdaleka všechno není. Také v soutěži U19 převládá síla nad technikou, kondice nad kreativitou. Jistě, to se pak náramně hodí v první české lize, jenže je to tak trochu začarovaný kruh, z něhož jen výjimečně vystřelí hráči jiného ražení - draví křídelníci, wingbeci, co se nebojí útočit, kličkovat, kazit.
„Je tam vidět velmi dobrá kondiční, fyzická připravenost, což je dnes velké poznávací znamení českého fotbalu,“ tvrdí Jílek. „V dorostenecké lize jsou velmi atraktivní zápasy, ale také čistý boj, kde není moc fotbalových věcí.“
Kolegové ze zahraničí si moc poznámek nedělají, říká skaut | Sport SZ
V mládeži pražské Slavie trénoval vycházející fotbalové naděje, teď je bedlivě sleduje jako hlavní skaut společnosti Sport Invest. Viktor Schejbal má o dorostenecké lize detailní přehled. „Jednoduše řečeno její úroveň není valná,“ vypráví pro Seznam Zprávy.
Co českou ligu staršího dorostu charakterizuje?
Je soubojová, fyzicky náročná. Nicméně nedělá to zásadní, co by soutěž této kategorie dělat měla - vychovávat kvalitní a perspektivní hráče pro profesionální fotbal v českém i mezinárodním měřítku. Není to samozřejmě problém pouze samotné soutěže devatenáctek, ta je jen vrcholem pyramidy mládežnické výchovy.
Co vám v ní chybí?
Tolikrát deklarovaná snaha vychovávat individuality pro dospělý fotbal se ve většině případů míjí účinkem. Techničtí fotbalisté s potenciálem nedostávají dostatek prostoru na úkor fyzicky akcelerovaných hráčů, kteří dokáží dodat výkon v aktuálním okamžiku, ale nemají předpoklady pro následující rozvoj v rámci dospělého fotbalu. Hledět bychom přitom neměli na to, kdo aktuálně vyskočí výše a dokopne dále, zajímat by nás měl právě možný budoucí vývoj. A to jak z hlediska jednotlivých klubů, tak i českého fotbalu coby celku.
Jaké talenty byste v soutěži vypíchl?
Z pohledu skauta v hráčské agentuře není vhodné uvádět jednotlivá jména, navíc v rámci soutěže jich není k dispozici mnoho. Logicky a správně jsou ti nejlepší z dorazových ročníků 2006 a 2007 posunuti do dospělého fotbalu či do zahraničí, další mladí talentovaní hráči nedostávají dostatek prostoru právě z hlediska nedokončeného fyzického vývoje a nesmírně soubojového pojetí soutěže. Pokud přivedeme na duely ligy U19 kolegy ze zahraničních klubů, nedělají si příliš poznámek. Oni hledají individuality, fotbalově zajímavé hráče. A ty hledají na hřišti jen velmi těžko, síla tam vítězí nad technickou a kreativitou.
Ve srovnání s evropskými kluby klademe pořád větší důraz na výsledky než výchovu?
Do jisté míry ano, máme v sobě výsledkové hodnocení zakódované. Trenéři – a to jak na klubové, tak i reprezentační úrovni – jsou mnohdy hodnoceni právě na základě výsledků. Na druhou stranu nemám problém s tím, aby minimální částečný výsledkový tlak na hráče kategorie U19 vytvářen byl, protože i to je pro ně příprava pro následný přechod mezi dospělé. Více než nutnost dobrých výsledků vidím problém právě v malém tlaku celého fotbalového hnutí na dlouhodobou výchovu a ochranu hráčů s výjimečnými schopnostmi a individuální kvalitou.
Je to obavou ze sestupu a ztráty financí?
Možný sestup s sebou nese nepříjemné konsekvence v podobě ztráty prestiže, financí a především pak možného odlivu hráčů. Nicméně uzavření soutěže není samospásné řešení. Nezaručí to, že se soubojový styl promění v moderní kombinační fotbal. Žádná země nemá patent na ideální organizaci mládežnických soutěží. V Rakousku se končí kategorií U18, v Německu je to stejně jako u nás kategorie U19. V Itálii je Primavera posunuta do kategorie U20. A o žádné z těchto zemí nemůžeme říct, že nevychovává skvělé fotbalisty.
Napadá vás řešení?
Zásadní otázka a těžká odpověď. V Česku nám chybí dlouhodobý výhled a především trpělivost – tedy schopnost pečlivě zvolit směr a následovat ho v dlouhodobém horizontu. V rámci fotbalu se případné změny projeví v řádu let, bavit se můžeme klidně o pěti až osmiletém horizontu. Koneckonců Regionální akademie nebyly špatným projektem, nicméně zůstaly nedotažené. Chybí návaznosti u mladších i starších ročníků. Cest, jak situaci zlepšit, může být určitě více. Zásadní je se pro některou z nich rozhodnout, vytrvat a zvolit to nejlepší personální obsazení. A vychovat a především dostatečně ohodnotit trenéry mládeže.
Nákopy, souboje, pokyny typu „kde máš hráče“, které se nesou až k divákům. Publikum na dorostech kromě rodičů tvoří především skauti klubů a agenti. V tu chvíli, když míč létá vzduchem, Jílek přemýšlí nad možnostmi rozvoje hráče v českém prostředí. Jako mládežnický trenér Sigmy poznal dorosteneckou soutěž i zevnitř.
„Když jsem byl u dorosteneckých mužstev, nebyl taktický systém tak propracovaný, bylo víc hráčské volnosti a zaměření na ofenzivní složku,“ popisuje. „Dnes jsou mužstva takticky líp připravená, zvládají daleko lépe součinnost, defenzivu, ale chybí mi větší tlak trenérů na intenzitu, celoplošnou náročnost, ale také na odvahu a technické řešení na útočné polovině, na výstavbu hry, abyste viděl v zápase souvislé i individuální akce. To tam až na výjimky obecně postrádám.“
V práci s míčem a meziprostorem mají čeští hráči stále velké rezervy, což Jílek pociťuje zejména při mezinárodní konfrontaci nejen s vyspělým Německem, ale třeba i výběrem USA. „Jste si pak vědom, že jinak než většími nároky na rozvoj hráče, i na úkor potlačení výsledku, toho posunu nedosáhnete,“ zdůrazní.
Hlavně nespadnout. Změní systém?
Vnímá v tuzemsku tíživý tlak na výsledek daný také systémem a finančními výhodami pro akademie. „Je to dané i strukturou, systémem bodového hodnocení akademií. Kluby si to hlídají v rámci dotací, které dostávají, což případný sestup ohrožuje,“ připomíná Jílek.
Obdobný názor má i trenér Jiří Saňák, který patří v Česku k ceněným odborníkům na mládežnický fotbal. Působil například u mládeže Mladé Boleslavi, Slovácka či Sigmy.
„Na podzim jsem zhlédl pravidelně dorosteneckou ligu, která až na výjimky působí velmi soubojově, intenzivně, silově a málo fotbalově z pohledu kvality hráčů na míči, ve finální fázi, výstavby od brankáře, řešení herních situaci pod časoprostorovým tlakem, někoho kombinačně přehrát. Vychází to z velkého tlaku na výsledky, které jsou pak navázány na udělování úrovně akademii, tedy finance,“ souhlasí Saňák. „V našem prostředí se pohybuje mnoho talentovaných hráčů, ale nastavením dorosteneckých soutěží jim nedáváme patřičný prostor na zlepšování silných fotbalových stránek.“
Ve fotbalovém hnutí se tak znovu diskutuje o možnosti uzavření mládežnických soutěží.
„Řeší se, jakým způsobem tuto situaci změnit, jedním způsobem řešení je dorosteneckou ligu uzavřít a nastavit ji na prostředí rozvojové, což považuji za správný směr a cestu,“ říká Seznam Zprávám Saňák.
„To jsou ale až zástupné problémy, jde hlavně o vytvoření klubové kultury a vize jejímž středobodem je rozvoj hráče a ne výsledek,“ doplňuje Jílek.
V mládežnických soutěžích chce vidět především hráče, kteří nejsou zbytečně svazovaní taktickými pokyny, jsou svým způsobem sví, individuality. „Fotbal pak z toho vyleze, i když budete kazit. Chci vidět i vysokou míru intenzity, napadání v náročnosti, ale ne to jen odbránit v bloku a spoléhat na rychlý protiútok,“ přeje si Jílek. „To je má vnitřní filozofie, byť jsem si vědom, že ne každý disponuje nejvyšší hráčskou kvalitou.“
Co obětovat na úkor vítězství
Loni absolvoval stáž v akademii PSV Eindhoven. Odnesl si mnoho podnětů. „Nesrovnatelné,“ nadechne se. „Základní koncept mají takový, že ve své podstatě u mládeže vůbec neřeší výsledek. Jako prioritu mají výchovu hráče s maximálními dovednostmi. Zápas je prostředkem ověřování a zlepšování hráče, výsledek tam nehraje takovou roli, jestli skončí třetí, nebo pátí,“ popisuje Jílek.
Nejdůležitější je zkrátka množství hráčů, které vyspělé zahraniční akademie připraví pro konfrontaci A-týmu.
„Cestování mezi ročníky je tam daleko plynulejší, posouvají také o dva roky mladší hráče. Jen z toho důvodu, aby je dostali do náročnějších podmínek i za cenu toho, že výsledek nebude takový. Je tomu upravený i tréninkový proces, který je minimálně zaměřený na týmovou složku. To je hodně rozdílná věc,“ pokračuje Jílek ve chvále PSV. „Mně je tohle bližší. Pokud chcete vychovat hráče, je pro mě lepší pracovat s hráčem než s konečným výsledkem. Samozřejmě, že chceme vyhrávat, ale je nějaká hranice toho, co obětovat na úkor vítězství. Pro každý klub by měl být nejdůležitější hráč samotný a jeho sportovní rozvoj. Jsem přesvědčen, že z toho bude do budoucna klub profitovat.“
