Oscary vyhrála temná romance Anora. Emilii Pérez potopily skandály

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nejvyrovnanější oscarový večer za dlouhou dobu. Obešel se bez facek, moderátorských trapasů, ale i zásadnějších politických statementů. Místo nich nabídl Oscar 2025 nepochopitelnou hudební připomínku Jamese Bonda, a hlavně pak ceny pro Adriena Brodyho za Nejlepší mužský výkon ve filmu Brutalista nebo teprve pětadvacetiletou herečku Mikey Madison za film Anora. Právě ten se stal vítězem do poslední chvíle vyrovnaného filmového klání. Odnesl si totiž čtyři Oscary, včetně ceny za režii a nejlepší film.

Nepravděpodobná romance prostitutky a rozmazleného synka ruských milionářů je dílem nezávislého amerického režiséra Seana Bakera. Kombinuje v sobě prvky komedie, gangsterky i romantického dramatu. Jak už je v Bakerových filmech zvykem, Anora je oslavou houževnatosti sexuálních pracovnic. O těch tvůrce vyprávěl už v oceňovaných snímcích Transdarinka (2015) nebo The Florida Project (2017).

Režisér v proslovech (na pódiu stál celkem třikrát) oslavoval nezávislou filmařinu a vyzval tvůrce, ať dál točí pro velká plátna. Paradox: Anora je nejméně výdělečný Oscarem oceněný film v historii cen. V kinech podle New York Times utržil pouhých patnáct milionů dolarů. Zároveň si ale odnesl Zlatou Palmu v Cannes.

První cenu večera získal Kieran Culkin, který v kategorii Nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli podle očekávání porazil svého bývalého kolegu ze seriálu Boj o moc Jeremyho Stronga. Culkin v děkovné řeči svému seriálovému bratrovi Kendallu Royovi vyznal úctu, své ženě pak připomněl dávnou sázku, že kdyby náhodou někdy vyhrál Oscara, porodí mu čtyři děti. „Jde se na věc,“ vtipkoval.

Máloco bylo na letošních Oscarech tak jasné jako právě cena pro Kierana Culkina, který exceloval v hořkosladké komorní road movie Opravdová bolest. V té se dva američtí bratranci vydávají na výlet po temné minulosti vlastní rodiny do Polska a mezi prohlídkami koncentračního tábora Majdanek nebo židovského ghetta ve Varšavě se snaží znovu najít cestu k sobě navzájem. Roli charismatického, ovšem emočně nestabilního losera Benjiho Culkinovi stvořil herecký kolega Jesse Eisenberg, který Opravdovou bolest sám napsal a zrežíroval. Ve filmu si pak Eisenberg zahrál Benjiho dokonalý protiklad –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ neurotického introverta Davida.

Cenou pro Culkina skončily stoprocentně předvídatelné momenty oscarového klání. Stejně tak rychle, jako začaly.

Nejvíce nominací letošního ročníku filmových cen získal extravagantní muzikál Emilia Pérez. Jenže naděje na to, že film o mexickém drogovém bossovi, který projde tranzicí, sebere většinu přislíbených sošek, zadupaly do země skandály. Snímek francouzského režiséra Jacquese Adidarda byl už dříve kritizován za stereotypní zobrazení Mexika pod drtivou nadvládou gangů. Čerstvou kauzou, která film odsunula na okraj zájmu, byl objev xenofobních výroků protagonistky hlavní role, Karly Sophíe Gascón. Z možných třinácti Oscarů, včetně ceny za nejlepší ženský herecký výkon, tak Emilia Pérez získala jen dva. Za nejlepší titulní píseň a ženský herecký výkon ve vedlejší roli pro Zoe Saldañu.

O tom, které snímky nakonec Akademii imponovaly nejvíc, mohly v úvodu večera napovědět kategorie za scénář a adaptovaný scénář. Sošku v té první získala Anora, v té druhé pak komorní drama z pozadí papežské volby Konkláve.

„Opravdu si cením tohoto uznání. Kdybyste ten film viděli ve střižně!“ děkoval o pár chvil později režisér Anory Sean Baker, když si odnášel už druhou sošku večera, tentokrát za střih. Vypadalo to, že zbytek večera bude jasný, jenže filmů, které obdržely dva Oscary, až do posledních chvil přibývalo. Brutalista, muzikál Wicked, Duna: Část druhá, Emilia Pérez… Definitivně tak rozhodly až hlavní kategorie na samý závěr večera.

„Herectví je velmi křehká profese. Působí okouzlujícím dojmem, ale všechno to může v mžiku zmizet,“ řekl Adrien Brody, když si přebíral Oscara za nejlepší herecký výkon ve filmu Brutalista. Ten vypráví smyšlenou biografii maďarského architekta, který po válce utíká do Spojených států, aby tu z ničeho znovu vybudoval svůj život.

Shodou okolností začíná hollywoodský příběh Adriena Brodyho nabírat zvláštně symetrický tvar. Svého prvního Oscara dostal téměř před 20 lety za snímek Pianista, ale pak se jeho kariéra rozpadla. Nezbývá doufat, že se to po Brutalistovi nebude opakovat.

Pravděpodobně největším překvapením večera byla soška pro teprve pětadvacetiletou herečku Mikey Madison, která tak překonala comebackovou roli Demi Moore ve snímku Substance. Jakmile ale odcházela z pódia, začalo být jasné, že nejlepším filmem se opravdu stane Anora, film, jehož výroba stála „pouhých“ šest milionů dolarů. V Oscarech letos vůbec dominovaly nízkorozpočtové filmy: Opravdová bolest (tři miliony dolarů), Brutalista (10 milionů), Substance (18 milionů), Konkláve (20 milionů) i Emilia Pérez, která stála 26 milionů dolarů.

Nejen ocenění komorní Anory je tak zcela v kontrastu s loňským jasným vítězstvím Nolanova velkolepého Oppenheimera. Zároveň ale vidíme pokračování v trendu oceňování menších, umělecky ambiciózních snímků. Vliv kampaní jako #Oscarssowhite, #MeToo, ale i donedávna klesající sledovanosti ceremoniálu je zjevně pořád silný.

Co se ocenění týče, letošní Oscary byly poměrně napínavé, samotný ceremoniál se ale nesl v poklidném duchu. Možná za to mohla i přítomnost moderátora Conana O’Briena, který si překvapivě na pódiu střihl oscarový debut. Jeho vtipy měly daleko k trapnosti, na kterou jsou diváci většiny televizních ceremonií v posledních letech zvyklí. Místo ní O’Brien servíroval poťouchlý humor v mezích dobrého vkusu a o momenty divácké křeče se tak museli postarat jiní.

Vítězka nejlepší původní skladby z filmu Emilia Pérez, francouzská hudebnice Camille Dalmais, tak „předvádivě“ zpívala, až z toho rozpaky červenal i její oceněný kolega. A pak tu bylo hudební číslo sestavené z nejznámějších skladeb z Jamese Bonda, zřejmě na počest Jeffa Bezose, šéfa Amazonu, který franšízu o agentovi 007 před několika dny koupil. Jinak totiž tahle položka na programu Oscarů nedávala jediný smysl. Nemluvě o tom, že byla ukrutně nudná.

Zábavnější momenty letošní ceremonie: Písečný červ z filmu Duna: Část druhá jako člen orchestru, Mick Jagger, který přišel předat cenu za nejlepší původní píseň jako náhrada za Úplně neznámého Boba Dylana. Hasičský sbor, který pomáhal zachraňovat Hollywood před plameny, a teď si mohl dělat legraci z druhého Jokera nebo špatně zpívajícího Dylana. Ben Stiller vyzdvihující důležitost opomíjených technických kategorií, jako je například výprava, zatímco byl zaseknutý v půlce vysouvacího pódia. Nebo Morgan Freeman skládající dojemnou poctu svému zesnulému příteli, Genu Hackmanovi.

Vzhledem k turbulentnímu světovému dění byly oscarové ceremonie překvapivě apolitické. První polovinu večera se zdálo, že nejsilnějším apelem bude zvolání „Slava Ukraini“ z úst herečky Darryl Hannah. Pak ale na pódium přišli tvůrci izraelsko-palestinského dokumentu No Other Land a všechno bylo jinak. „Copak nevidíte, že jsme propletení? Je tu i jiná cesta,“ apeloval na diváky i tvůrce v sále jeden z autorů filmu, izraelský novinář Yuval Abraham. Izraelsko-palestinský štáb také vyzval k „ukončení etnických čistek Palestinců“.

Tím ale byly zapamatovatelné okamžiky oscarových ceremonií sečteny. Žádné facky, žádné vyměněné obálky. Největší emoce a překvapení tentokrát vyvolalo hlavně to, co v obálkách bylo napsáno. Těžko říct, co to udělá s letošními ratingy sledovanosti. Pokud se ale po 97. Oscarech bude mluvit o filmech jako Anora, určitě to není špatně.