„Když slyším sanitku, všechno se mi vybaví.“ Tady v Evropě propukl covid

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

/Od zvláštní zpravodajky v Itálii/

„Přišel jsem ráno před sedmou do kavárny jako každý jiný všední den,“ vzpomíná Andreas, který vlastní kavárnu v italském městě Codogno, na únorový den před pěti lety.

Tehdy se o covidu-19, který nedlouho poté spustil celosvětovou pandemii, mluvilo zejména ve spojitosti s Čínou a v italském městečku nedaleko Milána působil jako vzdálená hrozba.

Andreas si stejně jako řada dalších obyvatel ovšem toho rána v novinách přečetl, že v Itálii byl potvrzen první případ nákazy. Krátce na to do kavárny dorazil místní starosta na svou pravidelnou ranní kávu.

„Vždy chodí s úsměvem, ale toho dne vypadal rozrušeně. Hned mě napadlo, že se něco děje,“ vzpomíná v rozhovoru pro Seznam Zprávy Andreas. „Řekl, že první případ covidu byl diagnostikován u nás ve městě. Později jsem zjistil, že šlo o mého kamaráda Mattiu,“ dodává.

Tehdy osmatřicetiletý Mattia Meastri přišel 18. února do nemocnice v Codognu s příznaky chřipky, ale poslali ho domů. Následující den se vrátil se stále se zhoršujícím stavem. V současné době již známá lékařka Annalisa Malara se rozhodla otestovat jej na covid i navzdory tomu, že nesplňoval parametry - necestoval do Číny ani nebyl v kontaktu s osobou s potvrzenou nákazou. Jak ale později vyšlo najevo, setkal se s přítelem, který se z Číny vrátil a už tehdy byl zřejmě pozitivní.

Od té chvíle šlo všechno ráz na ráz. Už ve dvě hodiny odpoledne musel Andreas svou kavárnu zavřít. „Brzy na to bylo celé město neprodyšně uzavřeno a hlídala ho policie s armádou,“ připomíná kavárník.

Nenápadné patnáctitisícové město na severu Itálie se stalo epicentrem covidové nákazy v Evropě. V následujících dnech po potvrzení prvního případu se začala nákaza šířit mezi místními obyvateli a počet úmrtí narůstal. Jen v březnu 2020 zde zemřelo 154 lidí - třikrát více než za stejný měsíc předchozího roku.

„Městem neustále znělo houkání sanitky,“ vzpomíná na období před pěti lety pětasedmdesátiletý Stefano, kterého potkávám před kostelem v centru města. „Když slyším tyto zvuky, hned se mi to zase všechno vybaví,“ dodává.

Místní stále emotivně vzpomínají na první dny pandemie. „Nikdo tehdy nevěděl, co se děje. Mezi lidmi panovalo napětí a strach, byli jsme zmatení,“ vysvětluje Seznam Zprávám Lorenza, která prodává v místní lékárně. V práci byla i v den, kdy byl v Codognu potvrzen první případ a město skončilo v karanténě.

Ačkoliv od té doby uběhlo už pět let a všechna proticovidová opatření už dávno neplatí, mezi obyvateli stále přetrvává strach z nákazy, jak mi sami místní potvrzují. Nezřídka kdy potkáte v ulicích města procházet lidi s rouškou přes obličej, v místních kavárnách a obchodech zůstávají ochranná plexiskla, která zákazníky dělí od obsluhy, což je i příklad lékárny, v níž pracuje Lorenza.

„Zdá se to jako dlouhá doba, ale tyhle traumatické zážitky nezmizí,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy starosta města Codogno Francesco Passerini. „Je to pro nás v podstatě generační trauma,“ dodává a místní komunitu popisuje jako navždy „zjizvenou“.

Jizvy způsobené covidovou pandemií jsou ve městě stále silně viditelné. Právě „trauma“ je slovo, jež mnohým z místních jako první vytane na mysli, když se mluví o covidu. Jednohlasně jej zmiňuje i skupina žen, které městem projíždí s kočárky.

„Nemocnice byly přeplněné, lidé zde umírali bez ohledu na to, jestli byli mladí nebo staří,“ popisuje pro Seznam Zprávy Roberto, jehož manželka pracuje v místní nemocnici, kde byl potvrzen první případ. Mnohé rodiny tehdy přišly hned o několik členů, připomíná. Jemu samotnému po nákaze zemřel strýc, kterému bylo přes osmdesát let.

Starosta Passerini si dodnes vybavuje moment, kdy se poprvé dozvěděl o šíření covidu v Codognu. „O půlnoci jsem obdržel telefonát z místní nemocnice a úplně jsem zamrzl. Do té doby by mě vůbec nenapadlo, že se může něco takového stát,“ vzpomíná. Pocit zděšení střídaný zmatením brzy vystřídalo odhodlání sesbírat co nejvíce informací a poskytnout je místním obyvatelům.

O Codognu mluví jako o prvním „bojišti“ covidu, který se už v tu chvíli šířil dál Evropou, jenom se o tom možná ještě nevědělo. Smutné prvenství městečku přineslo celosvětovou pozornost. Když se nákaza začala šířit po Itálii, starostovi neustále zvonil telefon a představitelé dalších obcí se ho ptali, jak mají postupovat. O město se začala zajímat i řada zahraničních novinářů.

Passerini vzpomíná, že to pro ně byla možnost vyprávět příběh města Codogno tak, jak se skutečně stal. Vzduchem totiž létala celá řada polopravd i cíleně šířených dezinformací. Svou daň si vybrala zejména na Mattiovi Meastrim, pacientovi číslo 1.

„Prožíval velmi temné chvíle. Nejen co se týče jeho fyzického zdraví, ale i toho psychického,“ popisuje starosta. „Byl nespravedlivě obviněn z toho, že nese odpovědnost za to, co se stalo. Musel čelit docela závažným falešným zprávám o své osobě. Dostával výhružky z celé Evropy,“ dodává s tím, že si musel smazat všechny účty na sociálních sítích a dlouho trvalo, než se z toho vzpamatoval.

Pět let poté už je Mattia zdravotně zcela v pořádku. Nedávno se mu narodila malá dcerka a žije spokojeným životem. Přesto dodnes o své zkušenosti s covidem a vlnou nenávisti, jež se na něj od některých spoluobčanů valila, nerad mluví. A město? Dle starosty sice navždy „zjizvené“, ale semknuté dohromady.