Green Deal nezpomalíme. Evropská komise přichází s plánem na pomoc průmyslu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Příští týden má Evropská komise zveřejnit dlouho očekávanou Dohodu o čistém průmyslu (Clean Industrial Deal). Podnikatelé si od nové unijní strategie slibují, že ukáže cestu ke zlevnění energií a ke zvýšení konkurenceschopnosti evropských firem.

Samotný text Dohody zatím není znám, tento týden ale z jejího draftu unikly základní teze, jež zveřejnila agentura Reuters. Podle nich Brusel vidí cestu k levnějším energiím v urychlení dekarbonizace, v rychlejším rozvoji obnovitelných zdrojů a propojování evropské energetické sítě, ve zvýšení nároků na veřejné rozpočty a ve změnách fungování trhu s elektřinou.

Přestože se po loňských eurovolbách hojně spekulovalo o možném zpomalení evropské cesty k uhlíkové neutralitě, podle uniklých informací se základní východisko ani směr unijní politiky nemění. Pokud se tedy do příštího týdne ještě nepozmění celý návrh Dohody, což není vyloučené.

Už minulý týden ve svém programu pro letošní rok Evropská komise potvrdila, že navrhne uzákonění dalšího postupného cíle evropského Green Dealu: snížení emisí k roku 2040 o 90 procent (proti roku 1990). Zatím je v platnosti cíl 55procentního snížení k roku 2030. A konečný cíl uhlíkové neutrality v roce 2050.

Nový cíl k roku 2040, pokud ho schválí členské státy, má být zakotven v evropské legislativě, byl by tedy závazný. Pokud se tak stane, bude to znamenat ještě intenzivnější dekarbonizaci, tedy pokračující regulaci průmyslu, zemědělství i spotřeby. A důslednější penalizaci fosilních paliv a technologií.

Potvrzení zeleného kurzu přichází v době, kdy mezi politiky, byznysmeny i veřejností sílí volání po jeho rozvolnění. Revizi Green Dealu označil v prosinci v rozhovoru pro Deník za „naprostou nutnost“ premiér Petr Fiala, volá po něm opozice. Minulý týden prohlásil Štěpán Křeček, hlavní ekonom BH Securities a poradce premiéra, že by Evropa měla následovat Donalda Trumpa a zcela Green Deal opustit.

Evropská komise jde ale opačným směrem. „Dohoda o čistém průmyslu neznamená zbrždění Green Dealu. Jsou tam dílčí opatření, která by mohla průmyslu pomoci, pokud se zrealizují. Ale nevíme, jak se tyto návrhy zkonkretizují, jak se promítnou do závazné legislativy a kdy,“ hodnotí předsedkyně Energetické sekce Hospodářské komory ČR Zuzana Krejčiříková, která měla možnost se seznámit s kompletním textem dokumentu.

Zklamání ze zatím zveřejněných informací netají Daniel Urban, generální ředitel Svazu průmyslu: „Pilíře unijní zelené politiky zůstávají nedotčené, i když třeba snížení emisí o 90 procent do roku 2040 je pro nás zcela nereálné. Také nedávno zveřejněný evropský Kompas pro obnovení konkurenceschopnosti je bohužel nedostatečný. Unijní strategie obsahují někdy protichůdná opatření a jsou málo konkrétní,“ říká.

Evropský průmysl má až třikrát vyšší náklady na elektřinu než výrobci v USA, v nákladech na plyn je ještě křiklavější nepoměr. Italský ekonom Mario Draghi to ve své zprávě pro EK označuje za jednu z hlavních bariér evropské konkurenceschopnosti. Dohoda o čistém průmyslu proto hledá cesty, jak energie pro evropské firmy zlevnit.

Řešení vidí bruselští stratégové v rychlejším rozvoji obnovitelných zdrojů, které je podle nich třeba ještě výrazněji subvencovat a usnadnit jejich výstavbu.

Evropská investiční banka má začít poskytovat finanční podporou při budování a modernizaci evropských energetických sítí. Jejich lepší propojení by umožnilo efektivněji využívat solární a větrnou elektřinu, jíž je dnes v Evropě celkově dostatek, často se ale její produkce nekryje s místem a časem spotřeby.

Zvýšení kapacity sítí by mělo tyto nerovnováhy snižovat. Do Česka by se tak například mohla ve větší míře dostávat levná energie z větrných farem na severu kontinentu v dobách, kdy jí přeje počasí.

Evropská komise slibuje připravit legislativu na zrychlené povolování dekarbonizačních projektů nejen v energetice, ale i v průmyslu.

Další cestou ke zlevnění energií má být snížení daní a poplatků z elektřiny na minimální zákonný limit. Například minimální DPH na elektřinu je v Evropě stanoveno na 15 procent, v Česku se ale platí 21procentní daň. Podobně jsou například v Německu spotřebitelé osvobozeni od poplatků na rozvoj obnovitelných zdrojů, které platí státní kasa. V Česku je hradí v ceně elektřiny spotřebitelé – domácnosti i firmy.

Brusel tlačí také na změnu fungování trhu s elektřinou. Doporučuje větší využití dlouhodobých kontraktů na odběr elektřiny mezi výrobci a odběrateli z byznysu. Tzv. PPA kontrakty by průmyslu zajistily cenovou stabilitu, investorům do elektráren pak návratnost kapitálu. V Česku ale není o tzv. PPA kontrakty zájem – cenové představy spotřebitelů a investorů se zcela rozcházejí.

„Developeři předpokládají cenu elektřiny, která jim pokryje náklady a zajistí rychlý zisk. Jejich představy se pohybují často nad hodnotou 100 eur za megawatthodinu. Jenomže do budoucna je ohledně cen velká nejistota a pro nás je obtížné nést všechna rizika, která s těmi projekty jsou spojená,“ říká například manažer ORLEN Unipetrolu Martin Růžička.

Evropská komise proto navrhuje záruky, jež by na PPA kontrakty pro menší společnosti mohla už od března začít nabízet Evropská investiční banka. Podle Zuzany Krejčiříkové jsou ve hře i subvence, které by na PPA mohl poskytovat nový evropský Fond pro konkurenceschopnost.

„Je to hezká myšlenka, která by mohla investice do zdrojů nastartovat. Pokud by to šlo z evropského fondu, může se to zavést relativně rychle. Kdybychom zaváděli podobnou podporu jako národní schéma, museli bychom ji notifikovat v Bruselu, a to by trvalo příliš dlouho,“ říká. Česko potřebuje nastartovat výstavbu nových zdrojů rychle, protože už kolem roku 2027 hrozí zavírání uhelných elektráren a průmysl se obává nedostatku elektřiny, provázeného cenovým růstem.

Dohoda o čistém průmyslu počítá s tím, že by firmy měly snadněji získávat státní podporu na dekarbonizační projekty. Rozšířit se má spektrum investičních pobídek a nabídka daňových úlev například v podobě zrychlených odpisů. Jednodušší evropská pravidla pro státní podporu mají být zveřejněna do července. Evropská komise chce také uvolnit pravidla pro dotace spotřebitelů při prudkém růstu cen energií.

Komise také plánuje zmírnit dnes platné cíle na povinné plnění zásobníků plynu, protože hromadné nákupy zvyšují nárazově ceny plynu v Evropě a to dále zvedá cenu elektřiny. Daniel Urban ale upozorňuje na základní problém, kterým je nedostatek vlastního plynu v Evropě: „Nikdo v dohledné době nezařídí například levnější plyn, pokud ho budeme získávat dovozem ze zámoří v podobě LNG,“ říká.

Přepracovat se mají i pravidla pro uhlíkovou dovozní daň (tzv. CBAM). Při dnešním nastavení je podle průmyslníků snadné pro dovozce ze zemí, které neřeší emisní regulaci, uhlíkové clo obcházet. Evropský trh je tak zaplavován levnou produkcí, v jejíchž cenách nejsou zahrnuty náklady na dekarbonizaci.

Evropským výrobcům by podle Bruselu pomohla také úprava podmínek při zadávání veřejných zakázek, při nichž by měli být preferováni evropští výrobci.

Zástupci českého průmyslu upozorňují, že evropská strategie stojí na zvýšení státních subvencí, což bude v Česku problém. „EU říká, že cestou k levnější energii jsou masivní investice do dalších zdrojů, sítí, infrastruktury, do baterií apod. To ale bude stát spoustu peněz a nakonec to musí zaplatit zákazníci. Vidím v tom logický rozpor,“ říká Daniel Urban.

Šéf Svazu průmyslu souhlasí i s tím, že by výrobcům pomohly daňové úlevy a osvobozování od poplatků. „Ale když tyto peníze nebudeme do státní kasy platit my jako byznys, kdo je tedy zaplatí?“ ptá se.

Podle Zuzany Krejčiříkové je hlavním problémem navrhované Dohody o čistém průmyslu velký podíl obecného textu a málo konkrétních opatření. „Potřebujeme hlavně nové energetické zdroje, ale z tohoto pohledu materiál moc řešení nepřináší,“ říká.

Hospodářská komora ve čtvrtek představila na odborné diskusi v Bruselu klíčové priority, které by podle ní pomohly českému byznysu. Ten je pod ještě větším tlakem než firmy v sousedních státech, protože zpravidla čelí vyšším cenám energií.

Zástupci českého byznysu shodně s Evropskou komisí volají po lepším propojení energetických trhů v EU, po usnadnění výstavby nových elektráren i podpoře PPA kontraktů. Podporovat by se podle nich ale měly nejen obnovitelné zdroje, ale také jaderná energetika.

Pro Česko je podle Hospodářské komory důležitý také rozvoj plynových zdrojů. Podle platné evropské taxonomie je ale zemní plyn označován jako přechodný zdroj, který má být podporován jen do roku 2035, kdy ho má nahrazovat vodík. První české firmy už sice připravují výstavbu plynových zdrojů, které mohou být později konvertovány na vodík, zvýšené nároky a nejistota kolem další role plynu v energetice ale odrazuje investory a prodražuje projekty. Zuzana Krejčiříková na diskusi v Bruselu upozornila, že termín náhrady plynu vodíkem k roku 2035 je pro Česko nereálný.

„Musíme tlačit na zjednodušení pravidel pro kapacitní mechanismy a hledat cesty, jak změnit pravidla v taxonomii. Do uvedeného termínu nebudeme mít dostatek nových zdrojů a malé modulární reaktory na trhu ještě nebudou, “ dodává energetická expertka Hospodářské komory.