Zprávy z bojiště: Ukrajině se osvědčila taktika ke zmatení ruské obrany

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V dnešním textu se budeme výjimečně věnovat především letecké válce. Během uplynulých lednových dní totiž Ukrajina výrazně rozšířila své útoky na ruské území. Série náletů zahrnující stovky dronů a raket, odpálených během posledních týdnů, cílila na strategicky významnou infrastrukturu v Rusku, včetně průmyslových závodů, rafinérií a vojenských zařízení.

Útoky naznačují, že schopnosti ukrajinských ozbrojených sil vést kampaň zaměřenou na narušení ruské válečné výroby a logistiky rostou. Ukrajina demonstruje svou schopnost přenést válku na ruské území – symbolicky i prakticky.

Údajně zatím největší úder v průběhu války proběhl v noci z 13. na 14. ledna, kdy více než 100 dronů a raket zasáhlo několik regionů hluboko v ruském území, například Voroněž, Saratov, Tatarstán a Orel. Menší útoky následovaly v dalších dnech, včetně úderů na ropné sklady v Kalužské a Tulské oblasti. Významným cílem byla také chemická továrna v Brjansku, jejíž poškození může dočasně omezit výrobu vojenských materiálů.

Opakované útoky navíc ukazují na rostoucí schopnost Ukrajiny zaměřovat a opětovně ničit klíčové cíle.

Takticky řečeno, Ukrajina obvykle zahlcuje protivníkovu obranu množstvím možných cílů. Rusko má jednu z nejhustších protivzdušných obran na světě, ale ani v jejich silách není pokrýt tisíc možných cílů vzdálených od sebe často tisíce kilometrů. Při útocích se tak nasazují jak skutečné kamikadze drony, tak i „klamné cíle“, které nenesou žádnou nálož. Ty mají nejprve přilákat pozornost obrany a najít či vytvořit v ní ideálně volné místo (protivzdušných střel nemá žádný systém neomezené množství), což pak přesnějším zbraním umožní zasáhnout klíčové cíle.

Ukrajina při těchto útocích zřejmě využila kombinaci domácích i zahraničních zbraňových systémů. Zatímco ruská média tvrdí, že byly použity západní rakety jako MGM-140 ATACMS či Storm Shadow, Ukrajina tyto zprávy nepotvrdila a důkazy v podobě trosek těchto zbraní nemáme k dispozici.

Pokud by se použití těchto raket potvrdilo, šlo by o výrazný posun ve využití západní techniky proti ruským strategickým cílům.

Ukrajina má nepochybně jasno v tom, že útoky samy o sobě válku nevyhrají; nejsou tak silné, aby zcela zastavily ruskou ekonomiku či válečné přípravy. Ale mohou zajistit, že nebudou fungovat na 100 procent.

Poškození ropných rafinérií, skladů a vojenských zařízení výrazně komplikuje logistiku, zatímco opakované údery na základnu Engels-2, kde operují strategické bombardéry, omezují možnosti nasazení ruského letectva.

Ukrajina postup zkouší již delší dobu, například v polovině roku 2024 její útoky na ropnou infrastrukturu snížily ruskou rafinérskou kapacitu podle odhadů zhruba o šestinu (ale zásadní vliv na průběh války nebo ruské hospodářství tedy neměly).

Historické paralely ukazují, že tato strategie může mít znatelný dopad, i když sama není tak účinná, aby válku rozhodla. Jinak řečeno: každá trocha dobrá.

Příkladem může být spojenecká bombardovací kampaň za druhé světové války, která sice nezpůsobila okamžitý kolaps německé ekonomiky, ale významně snížila její potenciální produkci.

Nedávný nárůst útoků je výsledkem zvýšené domácí výroby dronů a raket, což Ukrajině umožňuje vést operace v mnohem větším měřítku.

Rozvoj ukrajinských dronů a střel s dlouhým doletem nabral od začátku konfliktu poměrně velké tempo. I díky mezinárodní technologické pomoci dokázala Ukrajina navýšit výrobu přesně naváděných střel a dronů, které navíc zřejmě dokáže vyrábět relativně levně. Tyto zbraně nyní tvoří páteř její schopnosti provádět údery hluboko na ruském území.

Ukrajina se dokázala opřít o spolupráci s mezinárodními partnery a rychle rozšířit svou schopnost vyrábět a nasazovat technologie schopné zasáhnout cíle ve vzdálenosti až tisíce kilometrů. Tento technologický pokrok rovněž zahrnuje integraci pokročilých navigačních systémů a prostředků elektronického boje, díky kterým jsou ukrajinské útoky efektivnější.

Ukrajina ovšem nevyvíjí „těžké“ rakety typu Shadow Storm, takže v řadě ohledů přetrvává její závislost na západní pomoci.

Zajímavá je i ruská reakce na dosavadní útoky: ta je totiž relativně zdrženlivá, jak si všiml například norský odborník na bezpečnostní otázky Fabian Hoffman. Moskva sice odpověděla několika údery na ukrajinská města, tyto operace se zdají být spíše součástí předem naplánovaných akcí než okamžitou odvetou.

Kreml také v posledních týdnech méně často zmiňuje použití jaderných zbraní (alespoň méně často než v případě předchozích eskalací), což může naznačovat změnu strategie, nebo přizpůsobení se nové realitě konfliktu. Možná je to také ovšem dočasný krok: Kremlu totiž v podstatě chyběla důležitá část publika – nová americká administrativa Donalda Trumpa.

Moskva zřejmě tentokrát spoléhá spíše na strategii „bagatelizace“ – tedy minimalizace dopadů útoků ve veřejném prostoru.

Zároveň je nutné uvést věci do správné perspektivy: i když lze ukrajinské útoky z ledna 2025 považovat za eskalaci konfliktu, jejich bezprostřední dopad na ruskou válečnou ekonomiku bude nepochybně omezený. Ovšem pokud by stávající trend pokračoval a Kyjev dokázal dlouhodobě narušovat klíčovou infrastrukturu protivníka, mohlo by mu to přinést strategické výhody (ostatně Rusku jeho úspěšná kampaň proti ukrajinské energetice nepochybně výhody přinesla).

Přímo na bojišti zatím situace ukrajinských jednotek zůstává velmi podobná jako v předchozích týdnech a měsících: ruské jednotky postupně zatlačují na řadě míst ty ukrajinské zpět, byť často za cenu velkých ztrát. Ukrajinské armádě se pochopitelně ztráty rovněž nevyhýbají, především u nezkušených či špatně vedených jednotek.

V Kurské oblasti Rusové postupně ukrajují z území, které Ukrajinci během léta loňského roku obsadili. Podle vlastních statistik, které se v tomto případě nezdají být daleko od skutečnosti, obsadily ruské síly 63 procent z maximální rozlohy okupovaných území. Ale velké pozemní operace v posledním týdnu neprobíhaly, nadále zřejmě pokračuje „příprava“ na další kolo útoků. Podle intenzity bombardování lze usoudit, že cílem by se mohlo stát přímo města Sudža a jeho okolí.

Na severní části východní fronty, kolem Kupjansku, ruské síly pomalu rozšiřují své předmostí za řekou Oskil u Dvorične. Pomaličku zatlačují zpět i ukrajinské obránce o několik desítek kilometrů jižněji, u obce Terny (kterou obsadily zhruba po roce bojů). V obou případech ukrajinské straně zjevně chybí síla na protiútoky, které by mohly smést patrně nepříliš stabilní ruské pozice.

Ke konci se zřejmě chýlí boje přímo ve městě Časiv Jar, o který se bojuje od léta loňského roku. Není to sice otázka příštích několika dní, ale Rusové ve městě v současné době zřejmě již drží průmyslový areál, který představuje nejsilnější obrannou pozici v oblasti.

V případě dalšího dlouho dobývaného města, Torecku, se ruský postup v posledním týdnu zpomalil, ukrajinské síly ovšem drží už jen malou část tohoto sídla.

Pozornost se ovšem v posledních dnech soustředí na dvě místa na frontě ležící ještě jižněji. Jedním z nich je Pokrovsk. V oblasti byla v lednu oficiálně zastavena těžba v černouhelném dole, jež pokrýval velkou část ukrajinské spotřeby koksu na výrobu oceli.

Důl leží východně u Pokrovska, poblíž vesnic Udačne a Kotlyne, které zřejmě jsou již alespoň částečně v moci ruské armády. Fronta v této části ovšem není stabilizovaná a ruský postup nadále pokračuje. V oblasti není mnoho ukrajinských opevnění, a je tedy otázkou, kde se ruský postup může zastavit (podle některých poučených spekulací poměrně daleko od současné linie).

Zdá se, že ruské velení se alespoň prozatím rozhodlo Pokrovsk obejít a nezaútočit na něj přímo (na rozdíl od Časiv Jaru). Pokud se průniky po stranách nepodaří zastavit, důležité opevněné město by –⁠⁠⁠ z ruského pohledu –⁠⁠⁠ mohlo padnout relativně „lacino“. A fronta by se tak nejspíše posunula až na hranice Doněcké a Dnitropetrovské oblasti.

Velmi podobný a pro ukrajinské síly nepříznivý je i vývoj ještě o několik desítek kilometrů jižněji, u Velyke Novosilky. I tady se ruským jednotkám podařilo (v tomto případě výrazně menší) aglomeraci obejít a ukrajinským jednotkám ve městě teď hrozí obklíčení.

K tomu nejspíše nedojde, ale obránci budou v dohledné době nuceni město vyklidit. Slabou útěchou by snad mohlo být, že hlavní obranné linie v oblasti z let 2022–⁠⁠⁠2023 leží severně od města. Po jeho obsazení by se tedy těžiště ukrajinské obrany mohlo přesunout jen pár kilometrů severně.

Zároveň ale nevíme, v jakém stavu pozice vlastně jsou. Větší opevňovací práce se v oblasti v posledním roce neprováděly a v tuto chvíli je na ně rozhodně pozdě. Drony dnes znemožňují stavební technice pohyb v blízkosti fronty (cca do 10 kilometrů). A bez bagrů či jiných strojů bývá její budování velmi pomalé – tím spíše v současné situaci, kdy ukrajinské armádě chybí především vojáci.