Bohemku chtěli koupit Afričané, říká šéf klubu. Být v Praze není výhoda

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Málem by se dalo říct, že oproti turbulentní minulosti je realita posledních let Bohemians, viděno fotbalovými výsledky, docela příjemně stabilní, až nudná. Klub je pohodlně usazen uprostřed ligových pater, občas se vyhoupne výš i níž. Ale záchranářské, až existenční starosti se mu dlouho vyhýbají.

Tím spíš, že Klokani se na konci minulého roku dočkali přelomové zprávy pro budoucnost. S Prahou uzavřeli nájemní smlouvu na dalších 60 let. Po dlouhých letech nejistoty, co bude s Ďolíčkem, navíc majitelé klubu oznámili, že plánují velkou rekonstrukci kultovního pražského stadionu.

O tom, co znamená pro Bohemians přestavba Ďolíčku, ale i o plánech do budoucna, zájmu potenciálních partnerů nebo paradoxní nevýhodě, kterou představuje pro klub poloha v Praze, mluví v exkluzivním interview pro Seznam Zprávy ředitel Bohemians Darek Jakubowicz.

Jak vysoký rozpočet máte na tuto sezonu oproti minulým ročníkům?

Poslední roky se dá říct, že máme celkem vyrovnanou tendenci zvyšování rozpočtu, a to zhruba každý rok o deset procent.

Teď tedy činí kolik?

Jsme na nějakých 130, 140 milionech korun.

Takže v podstatě určitý průměr v lize, možná i lehký podprůměr. Dá se očekávat, že fanoušci v dalších letech během výstavby Ďolíčku nebudou moci očekávat boj o poháry?

Tým i rozpočet klubu jsou stavěné na to, abychom určitě nehráli spodní skupinu. Jsou stavěné na to, abychom byli v prostřední skupině s nějakou šancí občas nakouknout výš. Takhle to máme postavené posledních deset let. Jestli se to daří, nebo ne, to už potom nedokážou peníze úplně ovlivnit. Je to hodně o štěstí a o tom, že se nám třeba vyhnou i nějaká zranění.

Dobře, a jak to tedy bude dál?

V rámci rekonstrukce stadionu nepočítáme s tím, že bychom jakkoliv omezovali provozní rozpočet klubu, to je potřeba říct. Neznamená to ale, že si třeba budeme moct dovolit rozpočet nějak extra zvyšovat. To znamená, že můžeme očekávat, že během rekonstrukce nebudeme výrazně zvyšovat sportovní ambice.

Znamená to tedy, že nemáme čekat desetiprocentní navyšování rozpočtu jako v posledních letech, ale spíše stagnaci?

To bych asi neřekl, protože naše navyšování rozpočtu vychází z toho, že se samozřejmě mění podmínky v českém prostředí. Tohle navyšování asi dost pravděpodobně probíhat dál bude. Ale nepůjde o nějaké rapidní skoky nahoru. Fakt, že jsme hráli před dvěma lety zápas s Bodo/Glimt nebo že jsme nakoukli do Evropy, byl bod, kdy sportovní část klubu přeskočila jeho připravenost po všech ostatních stránkách. A toho bychom se při příští účasti v Evropě chtěli vyvarovat.

Každý klub, který řeší výstavbu nebo rekonstrukci stadionu, tato otázka významně zaměstnává, ne-li omezuje. Jakou zátěž pro vás bude přestavba Ďolíčku představovat při každodenním chodu klubu?

Chceme, aby sportovní úsek nebyl jakkoliv omezen a ovlivněn. Sportovní úsek tedy bude úplně vyčleněn z čehokoliv, co se týká nějaké rekonstrukce. Nebudu si je příliš přizvávat, to hlavní bude asi na bedrech mých, mého otce, architekta a externích specialistech, kteří se budou této otázce věnovat především.

Kdy chcete začít stavět?

Ideální představa je, že bychom ke konci roku přesně na den 120. výročí klubu chtěli poklepat na základní stavební rekonstrukční kámen. A potom uvidíme, jak rychle bude rekonstrukce probíhat. První etapa by měla být relativně rychlá, mělo by jít v podstatě o montovanou ocelovou konstrukci na jižní tribuně. Když všechno dobře půjde, může být klidně do tří měsíců v určité podobě hotová, byť neříkám, že bude připravená k otevření. Vše bude záležet na tom, jak bude vše připraveno a jak rychle budou probíhat stavební řízení.

Jak se bude pokračovat dál?

Mělo by se pokračovat severní tribunou, to znamená kotlem domácích.

Měla by být celá na stání?

Určitě ne. Primárně bude na sezení, stejně jako jižní tribuna. Měl by tam být model tzv. safe standing (bezpečného stání), to znamená zamykatelných sedaček. Jde o povolený model v českých soutěžích, naopak v případě soutěží UEFA nebo pořádání reprezentačních utkání by tato tribuna mohla být na sezení. Každá z tribun by měla mít minimálně 2000 míst, jak severní, tak jižní.

Kdy by tedy mohla být rekonstrukce dokončena?

Záleží na spoustě faktorů. Pesimistická varianta říká, že máme před sebou nějakých čtyři až pět etap, které se mohou stavět během čtyř až pěti let. Nechceme během rekonstrukce opustit stadion, potřebujeme tedy, aby na stadionu byl co nejmenší provoz. Optimistická varianta zní, že budeme pracovat v rámci pauz mezi jarní a podzimní částí či mezi podzimní a jarní částí. To znamená, že by se to mohlo stihnout během pěti období, tedy za dva a půl roku.

Takže rok 2028.

Ano.

Není zmíněná částka za rekonstrukci ve výši 350 milionů korun příliš optimistická i třeba vzhledem k vizualizacím, které probíhají i na stránce dolicek.com?

Je potřeba říct, že žádná vizualizace neexistuje. Všechny vizualizace, které jsou i na dolicek.com, vycházejí z jiných projektů, například z objemové studie v okolí. Architekt ale zatím ještě nevypustil žádnou vizualizaci. Věřím, že se jí v brzké době dočkáme, a hned ji samozřejmě dáme k dispozici.

A co se týče částky?

Ta vychází z toho, že investujeme vlastní finance a nejde o veřejné zdroje. Pohlídáme si samozřejmě každou korunu, kterou budeme chtít investovat. Věřím tedy, že zmiňovaná částka může být realistická.

Počítáte s tím, že by se na té rekonstrukci výhledově mohl podílet i nějaký další partner?

Dlouhodobě hledáme partnera jak pro klub, tak pro stadion. Kdokoliv by se chtěl jakkoliv zapojit do fungování klubu nebo do rekonstrukce stadionu, je určitě vítán. My se tomu bránit nebudeme. Ale musí prokázat, že to s Bohemkou myslí vážně. Máme dohodu i mezi akcionáři, že takový zájemce bude muset projít nějakým zkušebním obdobím, kdy si vyzkoušíme, že nejde o někoho, kdo chce Bohemku vzít a třeba ji zničit nebo ji pustit jiným směrem.

V tuto chvíli s někým jednáte?

V tuto chvíli ne, ale jak to tak bývá, každý rok či dva se objevuje několik zájemců.

A byl tady nějaký vážný zájemce za poslední dva roky?

Pár vážných zájemců se objevilo. Vždy to ale ztroskotalo na tom, že se třeba i sami přestali ozývat třeba i z nějakého jejich časového důvodu. Věřím, že v tu chvíli měli rozjednaných víc klubů a nebyli jsme jediný klub, který oslovovali. Anebo naopak byli vážní zájemci, ale jednali ve stylu, že si z vás uděláme farmu nebo výkladní skříň pro naše hráče, aby se ukázali v Evropě.

To je třeba řeč o investorovi ze zahraničí, který například vlastní více klubů?

Ani ne. Byla tu například africká skupina, která by sem vzala 20 nebo 30 Afričanů a ukázala je v Evropě. Patnáct se jich třeba neprosadí nebo by to například mohlo znamenat sestup Bohemky, takže obrovské riziko. A takhle se ten klub určitě nesmí změnit.

Byli mezi zájemci i současní noví majitelé některých ligových klubů?

Nemyslím si. Předpokládám, že narážíte třeba na pana Kaniu, ale myslím, že jsem i četl v nějakém rozhovoru, že Bohemka v nějakém užším kruhu určitě nebyla. My jsme s ním nikdy do kontaktu v tomto smyslu nepřišli. A trochu mě to i překvapuje, protože si myslím, že nejsme zase tak špatná adresa. Když jsem slyšel hodnoty pana Kanii, které hledal, tak jsme mu tam vycházeli i celkem zajímavě, ale vydal se cestou, kterou ani nevím, jestli bychom se třeba chtěli vydávat.

V jakém smyslu?

Nebudu to rozvádět, ale myslím si, že se zaměřuje víc na jiné věci než na fotbal.

Upřímně mě překvapuje, že o klub z hlavního města je menší zájem než třeba o kluby z krajských měst, vidíme teď i pana Faita, který koupil druholigovou Líšeň. Nedivíte se tomu?

V důsledku mě to nepřekvapuje, protože být v Praze není vůbec výhodou.

Vážně ne?

Je to spíš nevýhoda, protože Praha obecně vůbec nepodporuje sport ani fotbal, na rozdíl od ostatních měst. Všechny mimopražské kluby mají velkou část rozpočtu založenou na penězích od města nebo od kraje. A to jsou prostředky, které v Praze jak z města, které tady simuluje Praha 10, tak z kraje, což je v tomto případě magistrát, absolutně chybí.

Co to pro vás znamená?

Každou sezonu přicházíme s hendikepem do sezony, že oproti mimopražským klubům je ve městě obrovská konkurence a rozdíl na startovací linii je markantní.

Když se tedy říká, že investoři mají zájem na vstupu do fotbalu i kvůli politickému provázání, v Praze vám to tedy spíš komplikuje situaci než otevírá dveře?

Dá se říct, že ve chvíli, kdy někdo vstoupí do kteréhokoliv klubu mimo Prahu, má vedle sebe parťáka. A to je město. Ať dopadnou volby jakkoliv, město vždy nějakým způsobem ten klub podporuje. V Praze město tím parťákem není.

Vyvíjí se situace spíš směrem k lepšímu, nebo horšímu?

Je potřeba se podívat na to, jakou částkou Praha vůbec přispívá ze svého rozpočtu do sportu celkově. Třeba v porovnání s kulturou jde o úplně mizivou částku. A to je řeč i o porovnání s jinými velkými městy. Když se podíváme třeba jen na Plzeň, ta dává do sportu třikrát větší částku. Přitom v porovnání s počtem obyvatel v Praze jde o desetkrát menší město.

Jaký potenciál pro vás tedy představuje rekonstruovaný Ďolíček?

Stávající situace je neúnosná, takže rekonstrukce přijít musela. Jen se řešila její forma. Nakonec to dopadlo tak, že parťáka v pozici města zase nemáme a musíme si do rekonstrukce zainvestovat sami. Ďolíček musel v nejbližší době projít rekonstrukcí, abychom vůbec mohli pokračovat v nejvyšší lize.

A co potom?

Co se týká nějakých pozitiv do budoucna, chceme být připraveni na to, abychom třeba mohli znovu nakouknout do Evropy. Abychom měli kde hrát, měli důstojné zázemí nejen pro hráče, ale samozřejmě i pro fanoušky, nemluvě o partnerech. Protože samozřejmě shánět partnery, které nemůžeme ani pořádně pozvat na stadion, protože jim může spadnout kus betonu na hlavu, to je těžké.

Otevírají se vám ale rekonstrukcí i nájemní smlouvou na dalších 60 let dveře pro nové investory? Zaznamenáváte už teď vyšší zájem?

Je to ještě celkem krátká doba. Určitě jsem žádný zvýšený zájem nezaznamenal. Ale z minulosti vím, že když jsme měli nějaké zájemce a jednali jsme a ptali se mě, co vlastně nabízíme, byla to jen značka a licence k soutěži. Neměli jsme vlastní stadion. Tréninkové centrum máme v Uhříněvsi společně vybudované, ale je nad ním nějaký kontrolní mechanismus a nemůžeme ho úplně prodat. Když máme ale teď smlouvu na 60 let a vybudujeme na tom místě něco moderního, je to něco, co můžeme s klubem nabízet jako jistotu. Měli jsme teď nájemní smlouvu na deset let a dobíhaly poslední roky, takže panovala nejistota, že prodáváme klub, u kterého mají hráči určitou hodnotu, ale za rok nebo dva jim skončí smlouva. Bez jistoty stadionu a bez jistoty, kde vlastně budou moct hrát.

Je to tak, že vlastně budete investovat do cizího?

Stadion i pozemky jsou města, takže budeme investovat do cizího. Ale budeme mít jistotu, že to, co nainvestujeme, budeme moct dalších 60 let využívat.

Pro spoustu jiných investorů to může být až nepochopitelný přístup.

Jasně. Není to uchopitelné tak, že tady mám nějaký majetek, který má nějakou hodnotu, a za tu hodnotu ho kdykoliv prodám. To nemůžu, protože stadion a pozemky nejsou moje. Ale rozdíl v situaci před půl rokem a teď spočívá v tom, že když do stadionu něco nainvestujeme, víme, že tu bude moct být dalších 60 let. A co bude za 60 let, to už se nás týkat nebude. To se bude naštěstí týkat další generace. Ale aspoň je to jistota, protože teď bychom do stadionu mohli investovat za stávající smlouvy, která tady byla před půl rokem, 300 milionů korun a město by nám mohlo za šest let vypovědět smlouvu. A my bychom mohli zamávat penězům a neměli bychom nic.

Chtěli byste stadion výhledově koupit?

Asi bychom chtěli. Pracujeme s tím, co máme. Kdyby byla možnost, tak ten stadion třeba i koupíme, ale ta možnost zatím není, neexistuje.

I s pozemky?

Tak to je ideální varianta, abychom měli jistotu jak pozemku, tak stadionu.

A jednáte už v tomto směru s magistrátem?

Uvidíme, jak se bude vyvíjet situace. Teď máme před sebou rekonstrukci stadionu, to je to klíčové.

Jaká je tedy sportovní a klubová vize Bohemians do dalších let i s tím, že je klub dnes v transformační fázi?

Nemáme to nějak extra stanovené. Víme, že tým je potřeba omladit. Na základě toho se budou odvíjet i nějaké sportovní ambice. Základní ambice zůstává pořád stejná. To znamená, že teď potřebujeme v klidu projít rekonstrukcí a pak se do toho můžeme pořádně opřít.