Román Nažluto je hit internetu. Řeší vše, co je v online světě špatně

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Mladé spisovatelky June Hayward a Athena Liu se poznaly během studia na Yaleově univerzitě. Obě toužily po věhlasných literárních kariérách, vzájemně se radovaly ze svých prvních autorských úspěchů a ve stejném roce pak vydaly své knižní debuty. Tehdy se však už jejich cesty začínaly rozcházet. Athena se rychle stala miláčkem kritiků, pronikla do žebříčku bestsellerů deníku New York Times a podepsala s renomovaným nakladatelstvím lukrativní smlouvu na další tituly. June se naopak musela smířit s levným paperbackem, nízkým nákladem a ještě její prvotina v knihkupectvích úplně propadla.

Obě dvacátnice se po škole přestěhují do Washingtonu a nadále se příležitostně vídají. June bývalou spolužačku na jednu stranu obdivuje, na druhou ji však sžírá závist. Nepopírá, že má Athena výjimečné nadání, zároveň se ale nemůže zbavit dojmu, že se těší pozornosti i díky svému čínskému původu. Jako Sinoameričanka totiž Athena ve své tvorbě tematizuje traumata spojená s rodinnými kořeny, a publicisté tak oceňují, že dává hlas etnické menšině. June v tomto ohledu nevyčnívá, nezájem si proto spojuje právě s tím, že je jen průměrnou běloškou.

Jednoho dne se rivalky sejdou v baru, aby zapily další Athenin krok na literární výsluní. Práva na zfilmování jejího románu právě koupil Netflix. Po několika skleničkách se June ocitne v Athenině velkoryse zařízeném bytě, kde má oslava pokračovat, a narazí v její pracovně na čerstvě dokončený rukopis nové knihy Poslední fronta. Přestože rozdělané texty nedává nikomu přečíst, dovolí June, aby do něj nahlédla.

Zlom nastává, když Athena o pár minut později za absurdních okolností zemře. June ještě stihne zavolat záchranáře, a pak v bytě skončí sama. Na stole stále leží dosud nepublikovaná kniha, v níž Athena líčí osudy čínských dělníků, kteří za první světové války bojovali v řadách britské armády. June tuší, že půjde o mistrovské dílo. Navíc ví, že Athena psala pouze na stroji, a nemá tedy v počítači žádnou kopii. Po chvíli váhání si stoh stránek odnese k sobě domů a nakonec neodolá pokušení, aby ho po úpravách vydala pod svým jménem.

Osmadvacetiletá čínsko-americká spisovatelka Rebecca F. Kuangová, která se proslavila jako autorka fantasy, ve své poslední knize Nažluto rozehrává napínavý thriller postavený na perspektivě nespolehlivého vypravěče. Hlavní antihrdinku nechává mluvit v první osobě, a odhaluje tak čtenářům vnitřní frustrace, které ji k plagiátorství dovedly. Zároveň ale zůstává na jejich úsudku, nakolik je June k sobě i ostatním opravdu upřímná a nakolik se vykresluje v lepším světle, aby svůj čin obhájila.

Zpočátku June jen stěží budí jakékoli sympatie, vyznívá jako zamindrákovaná podvodnice, která se neumí vyrovnat s nenaplněnými ambicemi. Jak ale Kuangová postupně odkrývá hlubší vrstvy jejího rozporuplného vztahu s Athenou, začíná navzdory nesporným temným rysům probouzet také pochopení. Ukazuje se například, že její zesnulá sokyně často vytěžovala složité osobní zkušenosti druhých lidí, aby na jejich základě vybudovala emotivní příběhy, a jednou bez jejího vědomí využila také June.

Když June zprvu za odcizený román sklidí nadšené ohlasy a samolibě se koupe v nezasloužené popularitě, nemůže se člověk dočkat, až se všechno provalí. Pak se ale stane terčem nenávistných komentářů na sociálních sítích, čelí výhrůžkám od příslušníků sinoamerické minority, kterým vadí, že běloška píše jejich jménem, a čtenářům ji začne být skoro líto. Jakmile se June sesype pod tíhou úzkostných stavů vyvolaných nemilosrdnými internetovými soudy, nebo po identitě odpůrců dokonce paranoidně pátrá, může nám být ve své zranitelnosti až nepříjemně blízká.

Na pozadí podfuku, který musí být dřív nebo později odhalen, ovšem Kuangová přináší také štiplavou satiru o fungování současné literární scény. Nabízí vhled do mikrosvěta, který je zaplavený příliš mnoha autory přesvědčenými o vlastní důležitosti, z nichž jen někteří mohou prorazit. Ukazuje, jak moc jsou dnes začínající spisovatelé závislí na marketingových kalkulech nakladatelství, ustavičné sebeprezentaci v online prostoru i přízni influencerů.

Kvalita samotného díla je sice pořád důležitá, bez intenzivní propagace se však v přívalu dalších titulů snadno ztratí. Je paradoxní, že když vydavatelství Host loni na podzim uvedlo Nažluto v českém překladu, lákalo na něj v reklamách nálepkou „hit sociálních sítí“.

Kuangová přitom v románu nemilosrdně demonstruje, jak se lidé na někdejším Twitteru předhánějí, kdo napíše jízlivější stěr. Vyčítají June, že se knihou o čínské historii dopustila kulturní apropriace, a přitom sami žadoní o pět minut internetové slávy. Sama Kuangová se narodila v Číně, než na přelomu milénia s rodiči emigrovala do Spojených států. Je tedy pozoruhodné, že ze své pozice klade otázku, jestli mají spisovatelé z řad bílé většiny právo vyprávět o menšinových etnických skupinách, a nenabízí přitom jednoznačnou odpověď.

V Nažluto se zdánlivě jasná etická dilemata autorka naopak nezdráhá komplikovat. Protagonistka jejího románu zjevně zápasí s nedostatkem inspirace a z tvůrčí krize ji vytáhne až smrt slavnější konkurentky. Ať už ale June opravdu chybí talent či nikoli, není její diskvalifikací v literární branži právě i absence dostatečně exotické osobní značky, jíž disponovala Athena? A nevytrácí se někdy z oprávněného boje za společenskou rovnoprávnost v důsledku kulturních válek původní bohulibé záměry? Kuangová se snaží nikomu nestranit.

June má očividně sklony k narcismu. Bez kreativního povolání a permanentní zpětné vazby by propadla prázdnotě. Knihu ostatně tvoří především její myšlenkové pochody, místy připomíná spíš internetový blog. Jako by byla ústřední postava celou dobu pohlcena sama sebou a okolní svět k ní promlouval jen skrze přibývající notifikace na chytrém telefonu, které s neutuchající zvědavostí a zároveň strachem den co den kontroluje. Vytoužený život literární hvězdy se zdá být neuvěřitelně osamělý.

Nažluto je meta román s prvky krimi, komedie a hororu, ve kterém Kuangová střílí i do vlastních řad. Napsala ho lehkým perem, takže ho čtenář snadno zhltne, a zároveň dostatečně chytře, aby přivedl k cenné sebereflexi také lidi mimo literární kruhy. Dosebezahleděnost, bažení po pozornosti a vyrovnávání se s vlastní průměrností se dnes koneckonců zdaleka nemusí týkat jen spisovatelů.