Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Extrémní povodně z let 1997, 2002 či 2010 odborníkům vždycky přinesly vodítka pro zvládání budoucích katastrof. Platí to i pro letošní zářijové záplavy, které postihly velkou část severní Moravy a Slezska.
Hydrologové z Českého hydrometeorologického ústavu pošlou na začátku roku vládě 150stránkovou první část hodnoticí zprávy, která nahlíží letošní povodně z mnoha úhlů pohledu. Mimo jiné nabízí podněty, jak se lépe vypořádat s dalšími podobnými katastrofami.
„Nedokážeme přesně říct, kolik v daném místě bude za 24 hodin vody. Ale díky umělé inteligenci jsme i v předpovědi povodní na prahu velkých změn,“ říká jeden z autorů zprávy, hydrolog Jan Daňhelka.
Dokument mimo detailních dat z letošních extrémních srážek či průtoků v řekách také shrnuje podněty do budoucna. Jaké?
Máme relativně dobře nastavený systém prevence, ale vždycky jej lze ještě posunout dál. Měli bychom důkladně uplatňovat povodňové mapy. Máme je s cílem zabránit novým rizikům. To znamená, pokud možno neobnovovat budovy a majetek v záplavovém území, když víme, že je extrémně ohrožený.
Co dále?
Shromáždili jsme balíček poznatků, které lze shrnout jako posílení resilience (schopnosti řešit nepříznivé životní situace - pozn. red.). A to hlavně na lokální a individuální úrovni, ale také co se týče prvků kritické infrastruktury. Jsme velmi závislí na moderních technologiích. Je potřeba pracovat na tom, abychom byli schopní povodeň zvládat i při výpadku mobilních sítí nebo je rychle obnovit. Aby určená evakuační místa mohla několik dní fungovat úplně sama, bez vnější pomoci. A také jednotlivci by si měli uvědomovat osobní zodpovědnost za naši společnou bezpečnost. Byť je náš integrovaný záchranný systém na vysoké úrovni, nemůže při tak velké katastrofě každého obsloužit okamžitě.
Jak to myslíte?
Hasiči přijdou, ale ne třeba v prvních 24 hodinách, možná ani ve 48 hodinách. Mohou řešit v danou chvíli prioritnější věci. Ta schopnost postarat se nějakou dobu sám o sebe se ukazuje jako velmi důležitá. Tento princip hodně propagují ve Skandinávii. Po eskalaci konfliktu Ruska a Ukrajiny v roce 2014 a pozdější válkou tam každý obyvatel dostal návod, jak se chovat v případě krizí, včetně přírodních katastrof. Musíte být schopní přežít třeba tři dny bez pomoci záchranného systému.
Takže má Česko obnovit něco na způsob branné výchovy?
Spíš jde o dlouhodobý program osvěty než nějaké cvičení v pytlíkách a s plynovými maskami, které si někteří pamatují z dětství. Je to spíše o komunikaci, zaměřovat se na děti, školy. Když se zeptáte v Japonsku, každý ví, co udělat v případě zemětřesení. Jak zajistit osobní bezpečnost - tedy stoupnout si pod nějaký překlad dveří, pod stůl, pod lavici. Platí to i pro tsunami. Třeba v Indonésii jsou přesně vyznačené evakuační cesty. Směrovky nemůžete minout. Takové informace mohou být v danou chvíli rozhodné.
Co z toho můžeme přenést do českého prostředí?
Nejsem odborník na komunikaci, ale třeba zvýšit informovanost o evakuačních zavazadlech. Nebo se pokusit zajistit, aby měli jednotlivci své osobní evakuační plány. Co si vzít, co udělat ve svých nemovitostech, zavřít přívod plynu a podobně. To jsou věci, které v tom zmatku okamžité evakuace lze snadno zapomenout. Lidé často zapomenou léky nebo oblíbenou hračku pro dítě. Mít nachystané evakuační zavazadlo nebo detailní soupis kroků může být rozhodující.
Osobně mám staženou švýcarskou aplikaci Alertswiss. Velice jednoduše nabízí člověku sestavení krizového plánu, vložení osobních kontaktů, zaškrtání potřebných věcí. Nebo lze třeba sdílet informaci, kde se s blízkými sejdete poté, co se nedobrovolně rozdělíte a nebudete o sobě nějakou dobu vědět. Tohle často člověk dopředu nepromyslí. Když jeden zůstane na jednom břehu, druhý na druhém a tři dny nefungují sítě, tak nemusí být jednoduché se najít.
Meteorologové s politiky letos v září přednesli rizika extrémní povodně s několikadenním předstihem. Jak přesná se předpověď ukázala?
Ukázala se hlavně jako přínosná. S předstihem přinesla informaci, že hrozí velká povodeň. Přesnost záleží na způsobu vyhodnocení. Když se zaměříme na nějaký malý vodní tok, tak možnost předstihu klesá a nejistota naopak roste. Nikdy v našich silách nebude vypustit informaci typu: „Za tři dny budete mít doma 1,5 metru vody.“
Kde máme prostor pro výrazné zlepšení fungování výstražného systému, je schopnost informace interpretovat a na základě nich reagovat. V žádném případě to není myšlené tak, že se mají poučit lidé, ale řešíme, jak to udělat, aby pro ně byla předpověď srozumitelnější. Je to přesah do sociologicko-psychologické roviny. Nejsme jediní, kdo přišel na to, že na tuhle oblast se musíme zaměřit.
Pamatuji si ze září, že se třeba v Opavě několikrát posouvala předpověď kulminace tamní stejnojmenné řeky. Narážel jste tedy na to, že tohle není ještě ve schopnostech vědců a odborníků přesně předpovědět?
Přesně tak. Nedokážeme přesně říct, kolik v daném místě bude za 24 hodin vody. Všechny srážky v tu chvíli ještě nespadly. Nevíte, do jaké míry zachytí vodu půda, jak přesně budou vypadat manipulace na vodních nádržích. Když se snažíme spočíst kulminaci řeky, tak se nejistoty prostě nastřádají. Bohužel se nám jako společnosti i hydrologům nedaří dostatečně vyjádřit tuhle nejistotu. Třeba detailní předpovědi máme na 66 hodin. Často si to lidé v září vyložili tak, že předpověď za 66 hodin končí, tak brali poslední hodnotu jako kulminační. Takto může vzniknout zavádějící interpretace. Jinak ale krizová komunikace podle mého názoru fungovala velice dobře.
Avizovali jste, že detailní účinek protipovodňových opatření budete mít spočítaný až v polovině příštího roku a zahrnete jej do závěrečné zprávy. Nicméně jaké v tomto máte poznatky?
Pokud stavíte opatření na stoletou povodeň a někde je hladina ještě výš, tak je logické, že přes hráz přeteče a rozplaví ji. Musí se vždy zvažovat, co lze a co nelze postavit. Absolutní ochrana před povodněmi prostě neexistuje. Čím vyšší hráz, tím technicky náročnější i dražší. I u těch protipovodňových opatření lidé často spoléhají na to, že je má zajistit stát. Ale u nás je to postavené správně - iniciativa má vycházet z obcí. Samospráva má být významný aktér přípravy opatření. Tento princip se dobře definoval po povodních v roce 1997 v takzvané Strategii pro zvládání povodňových rizik. Je tu celá kaskáda aktérů a všechno nemůže vyřešit stát.
Na druhou stranu o toky se starají státní organizace a obce si často stěžují na špatnou koordinaci příprav takových staveb.
Jsem hydrometeorolog, takže se neúčastním projednávání výstavby jednotlivých hrází. Jen přístup obce „My chceme protipovodňovou ochranu a státe, postav ji“ za mě není správný.
Už v dřívějších rozhovorech jste říkal, že velké povodně přinesly vědcům nové zkušenosti a technologie. Co si tedy vezmete z těchto?
Technologie zafungovaly s výjimkou výpadků mobilního spojení a podobně. Spíš se ukazuje, že jsme na nich čím dál víc závislí. Pokud vím, byly zničené jen čtyři měřicí stanice, informace, data pořád proudily a byly k dispozici. Nicméně myslím, že i v předpovědích povodní jsme na prahu velkých změn. Umělá inteligence umožní v budoucnu dělat některé věci úplně jinak. Za pět deset let budou postupy úplně jiné. Možná budeme dodávat produkty, o nichž se nám dneska ani nesní. Třeba zmiňované větší detaily rozlivu.
Umělá inteligence nám třeba pomůže předpovědět, co se stane s tokem po protržení hráze, které domy budou zaplavené. Jsme krůček od toho, abychom se tímto směrem mohli vydat. Když už ta povodeň půjde, AI bude schopná říct, jestli to zaplaví dvě ulice, nebo i třetí ulici, jak rychle voda nastoupá, jak rychle poteče, nebo kterou ulicí se lidé mají evakuovat, protože bude zaplavená později.
