Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Petr Fiala na druhý svátek vánoční vystoupil na obrazovce s projevem, avizovaným jako „tradiční“. To je ale nedorozumění. Tradice je pro žánr svátečního premiérského projevu k národu, se kterým začal v roce 2020 Andrej Babiš, příliš silné slovo. Naštěstí. Protože z toho vyplývá, že je ještě čas tuhle mělkou tradici opustit.
Babiš a do roku 2023 jeho nástupce Fiala hovořili na Nový rok. Když se k novoročnímu termínu vrátil prezident Petr Pavel, Fiala projev nezrušil, ale odcouval s ním do Vánoc. Už z posloupnosti - nejdřív mluví premiér, po něm na Nový rok prezident - vyplývá problém: Premiérský projev bude ten prezidentský projev kopírovat (což se stalo i letos), anebo si oba projevy budou konkurovat, protože premiér a prezident se budou v názorech na poměry dost lišit (což se možná stane v budoucnu).
Ani jedno, ani druhé diváky, posluchače a čtenáře projevů nijak neobohatí. Ve svátečním čase nepotřebují ani zdvojenou připomínku „nespočtu příběhů vynalézavosti a dobré vůle“ (Petr Fiala), ani čechrání politického peří jakýchkoli barev.
Ještě loňský, první vánoční Fialův projev, měl své opodstatnění v tom, že se země čerstvě vyrovnávala s tragédií na filozofické fakultě v Praze. Ano, jsou chvíle, podobně jako výjimečný stav za pandemie nebo válka v evropském sousedství, kdy má smysl jít do televize a promluvit k lidem. Ale letos byla situace jiná. Normální. Včetně toho, že napřesrok jsou volby: To samozřejmě žádný důvod k vánočnímu premiérskému projevu není.
Petr Fiala ani jednou nepoužil slovo „vláda“, ale schoval ji - a ne nenápadně - za první osobu množného čísla: „my“. „Přijali jsme potřebnou důchodovou reformu“, „Jen v tomto roce jsme dálnice prodloužili o 100 kilometrů“.
Takže když dodal „Samozřejmě nemáme hotovo. Musíme dál pracovat na tom, co nás trápí.“, bylo očividné, že si znovu říká o druhé premiérské volební období. Protože „musíme výrazně zefektivnit fungování našeho zdravotnictví, dokončit reformy školství nebo usnadnit stavby bytů, aby si mladé rodiny mohly dovolit vlastní bydlení. Toto jsou ty nejdůležitější úkoly, na které se musíme zaměřit v následujících letech.“
V těchto místech se vánoční projev à la prezident vyvinul v politickou proklamaci, jaká by se napřesrok neztratila ani jako úvodník volebních novin koalice Spolu. Do hlavního vysílacího času na Vánoce ale nepatří, a pokud to má zakládat nějakou tradici, ve které by pokračovali příští a přespříští premiéři nebo premiérky, bude to tradice spíš neblahá. Místo svátečního klidu vnese rozčilení - protože politický projev premiéra vždycky jednu část publika uspokojí, a jinou naštve.
O svátcích by měli politici, pokud mluví, promlouvat jinak. Lidé se potřebují spíš usebrat, ne být mobilizováni.
Jenže po pasážích typu „hodně jsme toho dokázali“ a „stojí před námi výzvy“ následovalo Fialovo upozornění: Slovo „volby“ vkusně zamlčel, ale připomněl, že „rok 2025 bude rokem rozhodnutí“. Které, pravil premiér, bude rozhodnutím mezi tím, jestli si budeme věřit a „rozvíjet všechny příležitosti, které se před námi v této nelehké době objevují“, anebo „zda se necháme znechutit a vydáme se na cestu někam k východnímu autoritářství, kam nás posílají prodavači strachu“. Může být, jde o regulérní stanovisko významného politika - ale na Vánoce?
Představa, že konkurenční výhodu přístupu na celoplošnou obrazovku využije každý příští premiér ke každoroční vánoční prezentaci své politické agendy, je znepokojující nebo přinejmenším nepříjemná. Ať už u toho tak jako Petr Fiala použije otřepané spojení „blbá nálada“, nebo vynalezne něco jiného.
