Síkela: Je nešťastné, když z peněz daňových poplatníků profitují čínské firmy

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

/Od zvláštního zpravodaje v Mauritánii/

Na své první cestě do západoafrické Mauritánie absolvoval český eurokomisař Jozef Síkela maraton schůzek s tamními vládními představiteli, v nichž Evropská unie vidí zřejmě nejspolehlivější partnery v celém regionu Sahelu.

V rozhovoru, který vznikal hned po skončení cesty, mluví Síkela o změně přístupu ze strany Evropské unie: „Až dosud spolupráce spočívala v tom, že jsme posílali prostředky neziskovým organizacím nebo prostřednictvím rozvojových bank, ať už vlastních i zahraničních nebo regionálních. Vysoutěžili se nějací dodavatelé, kteří často byli neevropského původu a v extrémním případě šlo dokonce o čínské firmy. Mně připadá nešťastné, když z peněz evropských daňových poplatníků ve finále profitují čínské firmy.“

To by se nyní mělo změnit. Prostředkem k tomu je i tzv. Global Gateway, nová evropská strategie, kterou má právě Síkela na starosti.

Síkela ale také odpovídal na spekulace ohledně možné koalice Starostů a nezávislých s hnutím ANO. Vysvětloval i to, jakým způsobem si vybíral své nejbližší spolupracovníky.

Cesta do Mauritánie byla vaše první v roli eurokomisaře. Jak se lišila od těch předchozích ministerských a co vás během ní překvapilo?

Určitě se lišila v tom, že jsem měl jednání na nejvyšší úrovni. Jako ministrovi se mi v některých zemích dostalo přijetí u premiéra nebo prezidenta, ale tady jsem absolvoval jednání s oběma nejvyššími představiteli státu i se všemi klíčovými ministry.

A co mě překvapilo? To se netýká jenom Mauritánie, ale i třeba konference Raw Material Week, který nedávno proběhl v Bruselu a v rámci kterého jsem se potkal i s ministry jiných zemí, jako je například Demokratická republika Kongo. V řadě případů se jedná o velmi vzdělané lidi se vzděláním ze západních univerzit, velmi kultivované, skvěle jazykově vybavené a inteligentní. Často jsou to lidé se zkušenostmi s prací pro západní firmy a míra jejich vzdělanosti nebo míra jejich zahraničních a profesních zkušeností velmi často přesahuje to, na co jsme u vládních představitelů ve střední a východní Evropě zvyklí.

Jedním z projektů, na které chce Evropská unie nejenom v Mauritánii sázet, je Global Gateway. Češi o tom zatím moc nevědí. Kde vidíte příležitosti pro české firmy, jak by se do něj mohly zapojit?

Global Gateway není projekt, je to vlastně celá strategie přístupu k portfoliu, které mám na starosti, tedy mezinárodního partnerství. Je to určitý posun a změna koncepce, kdy je kladen větší důraz na ekonomický a pragmatický přístup ke spolupráci s partnerskými zeměmi a určitý odstup od jistého mesianistického přístupu.

Jednotlivé projekty mají pomoci k rozvoji udržitelných ekonomik v rámci partnerských zemí, mají mít environmentální zaměření, to znamená investice do obnovitelných zdrojů energie a do energetické účinnosti. Mají přinášet dlouhodobé benefity a mají pomoci získat partnerským zemím přístup ke světovým trhům a pomoci jim vytvářet více přidané hodnoty v jejich vlastních zemích a tím vytvářet jejich vlastní prosperitu. Jedná se o dopravu, konektivitu a digitální infrastrukturu, ale samozřejmě i o transfer technologií a další věci, které zvyšují kvalitu života, jako je zdravotnictví nebo školství. A ve všech těchto oblastech chceme primárně prosazovat participaci evropských firem.

Podobné projekty a rozvojová pomoc byly už dříve. O Global Gateway (Globální brána) se ale nyní mluví jako o protiváze čínské Hedvábné stezky…

Až dosud spolupráce spočívala v tom, že jsme posílali prostředky neziskovým organizacím nebo prostřednictvím rozvojových bank, ať už vlastních i zahraničních nebo regionálních. Vysoutěžili se nějací dodavatelé, kteří často byli neevropského původu a v extrémním případě šlo dokonce o čínské firmy. Mně připadá nešťastné, když z peněz evropských daňových poplatníků ve finále profitují čínské firmy. Global Gateway tak ve výsledku reaguje i na geopolitické změny a rostoucí agresivitu Číny a Ruska v posledních letech. Tyto země například používají jako nástroj migraci, kdy záměrně směřují migrační proudy do Evropy.

Když mluvíte o migraci, to je vlastně moje další otázka. Tím, že je Mauritánie důležitou tranzitní zemí, tak co jí můžete nabídnout konkrétně v tomhle směru, aby více spolupracovala?

Je pravdou, že spolupráce mezi Evropskou unií a Mauritánií v oblasti migrace je velmi důležitá. Jak z hlediska podpory, tak i z hlediska zvládání migračních toků a zejména boji proti pašování lidí. Z nelegální migrace se stává jeden z hlavních příjmových zdrojů mezinárodního organizovaného zločinu. Jednalo se o podporu ve výši 90 000 000 eur, která zahrnuje celou řadu věcí.

Jedná se o primárně dodávky neletálního, to znamená nesmrtícího vojenského vybavení. Dále školení pro mauritánské bezpečnostní síly, které mají posílit kapacitu země čelit těm regionálním hrozbám a samozřejmě i posílit bezpečnost Mauritánie jako takové. Země je pod velkým migračním tlakem. Je sice rozlohou ohromná a bohatá na nerostné suroviny, ale žije tam necelých pět milionů lidí a dnes je v zemi už téměř 300 000 registrovaných uprchlíků. V poměru k celkovému počtu obyvatelstva je ten nárůst vysoký. Podpora znamená vybavení, školení a schopnost detekovat hrozby a efektivně řídit migrační toky.

Od toho si také samozřejmě slibujeme zvýšení důvěry ve veřejné instituce a do určité míry i stabilizaci místního podnikatelského prostředí a zvýšení atraktivnosti země pro zahraniční investory. Samozřejmě je pro nás důležité i to, aby řízení migrace bylo v souladu se základními principy ochrany lidských práv a globálními standardy pro migraci.

Měl jsem na mysli i trochu jiný způsob pomoci než jen vybavení a školení. Šlo mi o to, zda EU nabídne zdejším lidem i třeba pracovní či studentská víza. Jak se na takovou možnost díváte vy, který jste ze země, jež je tradičně proti migraci z muslimských zemí?

Musíme se na to dívat z pohledu migrace legální i nelegální. Hlavním cílem Global Gateway je pomáhat zemím s udržitelnou prosperitou. A to znamená nezavdávat velmi mladé africké nebo částečně i asijské populaci důvod podnikat dobrodružné cesty ohrožující jejich životy. A velmi často i životy jejich dětí, které berou s sebou.

Základní příčiny migrace jsou obvykle dva. Buď je to zoufalství, hlad a nebezpečí válek, ale velmi často jsou to i ambice - lidé hledají svět, který jim nabídne budoucnost. Úkolem Global Gateway je pomoci rozvíjet prosperující a udržitelnou ekonomiku tak, aby ti lidé nacházeli budoucnost ve svých vlastních zemích. Na druhé straně samozřejmě celá řada zemí Evropy trpí nedostatkem pracovních sil, a to už jak kvalifikovaných, tak i těch méně kvalifikovaných.

My samozřejmě chceme při výběru přistěhovalců formou legální migrace zabránit takzvanému úprku mozků. To je ostatně i jeden z fenoménů, kterému bude do velké míry čelit Ukrajina po skončení války.

Pocházíte z tradičně proizraelské země a sám jste se nechal vyfotit na demonstraci s izraelskou vlajkou. Teď budete jezdit do často muslimských zemí, jako je Mauritánie. Nebojíte se, že vám to tamní vládci lidově řečeno omlátí o hlavu?

Každý jednotlivec a každá země má nějakou minulost. Já samozřejmě mohu být konfrontován se svou účastí na proizraelské demonstraci, která byla demonstrací za propuštění rukojmích. Na to nesmíme zapomínat. Zúčastnil jsem se jí nejenom já, ale i celá řada jak politických, tak veřejných osobností.

Já jsem dnes eurokomisař a musím hájit zájem celé Evropy. My samozřejmě odsuzujeme jakékoliv násilí, zejména na civilním obyvatelstvu, a opakovaně vyzýváme jednotlivé aktéry tohoto konfliktu k zastavení bojů a k jednání a mírovému řešení.

Na druhé straně mojí velkou výhodou může být to, že pocházím z nekoloniální země, ze střední a východní Evropy. Česká republika nebo i bývalé Československo bylo navíc v minulosti známo jako spolehlivý partner celé řady těchto zemí. Nakonec i sama Mauritánie má v názvu, že je to islámská republika, a já jsem se tam s žádným problémem s ohledem na mou účast na té demonstraci nesetkal.

V poslední době se mluví o tom, že se poněkud zlepšilo postavení Čechů v rámci evropských institucí, ale stále asi zůstáváme trošku pozadu ve srovnání s podobně velkými státy. S jakou taktikou jste vlastně v tomto směru sestavoval svůj tým a myslel jste třeba na to, jestli když bude šéfem vašeho týmu Čech, tak už třeba Čech nedostane obdobnou funkci jinde?

Přistupoval jsem k tomu asi tak, jak jsem přistupoval, když jsem se objevil někde na novém místě a měl jsem pouze velmi omezenou možnost vybrat si spolupracovníky. Vybral jsem si ty, které trochu znám a které mám do určité míry osahané. Hledal jsem v rámci toho kontingentu ty nejlepší Čechy, které jsem si mohl přivést. A protože bylo zřejmé, že většina šéfů kabinetu jednotlivých komisařů budou vždy lidé z jejich zemí, tak jsem vlastně ani neuvažoval o tom, že by měl být šéfem kabinetu někdo jiný než Čech nebo Češka.

Takže jsem si vytipoval Lucku Šestákovou, kterou jsem znal z úspěšného českého předsednictví. Má to i velkou výhodu v tom, že jsem komisařem pro mezinárodní spolupráci trochu ztratil přesah na agendu, kterou jsem se dříve zabýval. Je tam sice velký přesah do obchodu, ale méně už energetika a konkurenceschopnost. Chtěl jsem proto někoho, kdo má s touto agendou zkušenosti. Velmi mi pomohl, a to trošku ukazuje na diskuzi o tom, do jaké míry to portfolio je důležité, ohromný zájem některých zemí o účast v mém kabinetu.

Opravdu jsme v evropských institucích trošku podreprezentovaní, ale přesto se podařilo najít celou řadu velmi kvalitních lidí, které jsem mohl nabídnout na výměnu a myslím, že dnes máme obsazeny velmi důležité pozice u tří viceprezidentů Evropské komise, to je velký úspěch. A já se netajím tím, že jsem vyjednával tvrdě a že jsem velmi důsledně se snažil uplatnit princip reciprocity. Musím i pochválit mé dva české kolegy – a poděkovat jim, Lucce Šestákové a Vojtovi Srnkovi, kteří mě v tom procesu pomohli.

Zeptám se i na domácí politiku. Nedávno se psalo o tom, že ANO přestává útočit na STAN. Díky tomu se začalo spekulovat o tom, jestli by STAN nemohl být do budoucna tím partnerem, který by, řekněme, brzdil vládu Andreje Babiše nebo někoho z ANO. Jak vy osobně vidíte takovouhle možnost?

Politickému hnutí pana oligarchy Babiše nevěřím ani ten jejich název. Když se podívám historicky na to, jak ANO komunikačně a politicky pracovalo, tak vždycky systematicky útočilo na někoho - před volbami to byli primárně Piráti, pak to byl STAN, v tuto chvíli je to koalice Spolu. Myslím si, že za tím bude snaha prostě vždy oslabovat vládnoucí koalici takovým způsobem, aby oni dosáhli svého. To znamená, aby mohli ideálně poskládat vládu sami. Bylo by naivní se domnívat, že je za tím nějaký jiný kalkul. Pan Babiš je ten, kdo tu stranu řídí, a pokud bude mít pocit, že by mu mohlo pomoci zase začít útočit na STAN a že by to pro něj bylo výhodnější, tak nebude váhat ani pět vteřin.

Myslím tedy, že toto spojení je naprostá hloupost a vládní strany by se měly soustředit především na to, aby nedošlo k tomu, že v čele země stane někdo, kdo bude s prosíkem o nějaké suroviny jezdit do Kremlu tak, jak to teď vidíme v některých jiných zemích.

Na závěr bych se vás zeptal, jak se zabydlujete v Bruselu? Slyšel jsem, že máte velkou sbírku CD, už je máte kde uskladnit?

To je právě ta oblast, se kterou jsem na tom nejhůř, protože na to prostě nebyl čas. V prvních měsících jsem se motal po různých hotelech v okolí Berlaymontu, teď jsem si na první dva měsíce v době, kdy mám být v Bruselu, zabookoval nějaký apart hotel. Hledání nějakého trvalého bytu nechávám až po Novém roce a doufám, že se mi podaří rychle něco najít. Něco, kde si budu moci reproduktory, gramofon a přehrávač postavit tak, abych až přijdu po práci domů, si mohl aspoň na chvíli nějakou dobrou hudbu pustit, protože je to důležitá součást mé relaxace.

Co vlastně posloucháte?

Je asi jednodušší říct, co neposlouchám… Mám strašně rád sedmdesátkový rock, ale mám i ohromnou sbírku vážné hudby, mám třeba kompletní dílo Herberta von Karajana pro Deutsche Grammophon, mám ohromnou sbírku jazzu, ať už toho klasického starého, tak i moderního. Mám také velkou sbírku soundtracků a Word Music primárně zaměřenou na Afriku. To znamená interprety jako Habib Koité, Ali Farka Touré a celou řadu dalších. Nebo mám velkou sbírku reggae, kterou jsem začal budovat po své návštěvě Jamajky.

Digitálních nahrávek mám okolo šesti, možná sedmi tisíc, vinylů mám pak určitě přes tisíc.